POSLANKYŇA ČESKÉHO PARLAMENTU TVRDÍ, ŽE LGBTI LOBBY V ČESKU ZAVÁDZA HOMOSEXUALIZÁCIU SPOLOČNOSTI. + Veľkolepé popravy občanov európskych kraín pokračujú

V rozprave českého návrhu zákona o registrovanom partnerstve vystúpila poslankyňa za stranu ČSSD Pavlína Nytrová. Jej názory spôsobili doslova šok na politickej scéne kvôli tomu, že sa vymykajú politicko-korektnej rétorike, ktorá zakazuje kritiku homosexuálov a ich spôsob života. Povedala:

Vážené kolegyne, vážení kolegovia, pripájam sa k názoru konzervatívnych poslancov. Podporila som petíciu proti adopcii detí homosexuálom. Som zásadne proti novele zákona o registrovanom partnerstve, ktorá by umožnila registrovaným párom osvojiť si dieťa svojho náprotivku, pokiaľ je v rodnom liste dieťaťa uvedený iba jeden rodič, prípadne ak sa jeho druhý rodič o dieťa nestará a dá súhlas na osvojenie dieťaťa.

Zákon o registrovanom partnerstve prešiel v roku 2006 len tesnou väčšinou iba o jeden hlas a to preto, že nerozhodnutá časť poslancov bola ubezpečená o tom, že si homosexuálne páry nebudú klásť žiadne ďalšie požiadavky. Dnes vidíme, že svoj sľub neplnia. A teraz požadujú spomínanú adopciu. Sľuby chyby – sľubom nezarmútíš.

Čo sa týka registrovaných partnerstiev, je nutné upozorniť na jednu skutočnosť. Ako už tu bolo povedané, nie je pravdou, že ak biologický rodič dieťaťa zomrie, že toto dieťa je automaticky umiestnené do detského domova. Dnešná súdna prax potvrdzuje, že ak biologický otec dieťaťa zomrel, potom je dieťa homosexuálneho partnera dané do výchovy pozostalému partnerovi, ktorý by sa stal pestúnom alebo poručníkom, ak je to v najlepšom záujme dieťaťa. Z toho vyplýva, že uzákonenie adopcie, o ktoré propagátori zákona usilujú, je z tohto hľadiska absurdné. V týchto špecifických situáciách by z praktického hľadiska išlo len o niekoľko málo výnimočných prípadov a ako z vyššie uvedeného vyplýva, tieto môžu byť uspokojivo vyriešené v rámci súčasnej existujúcej legislatívy.

Hlavná stránka tohto problému však spočíva v úplne inej skutočnosti. Otvára sa tu totiž možnosť, že všetci ľudia hlásiaci sa k homosexuálnemu spôsobu života, si budú môcť adoptovať dieťa. A tá petícia, ktorú som podporila, je práve preto, aby hájila záujmy tých, ktorí sa sami obhajovať nemôžu – práva nevinných detí. Našou povinnosťou je snažiť sa o to, aby sme vytvorili čo najlepšie podmienky pre výchovu dieťaťa a nevytvárať iné alternatívy, ktoré nikdy nemôžu nahradiť základnú bunku rodiny, ktorú tvoria jeden otec a jedna matka.

Naopak vytváraním nových alternatívnych variantov môžeme ľahko dospieť k výraznejšiemu spochybneniu a postupnému rozdrobovaniu základného modelu rodiny. Tento model je potrebné mať v úcte, chrániť ho, aby zostal aj naďalej pevným pilierom našej spoločnosti. Známou skutočnosťou zostáva, že práve homosexuálne páry sa v drvivej väčšine vyznačujú vysokou formou promiskuity, ktorá je mnohonásobne vyššia ako u bežných heterosexuálnych párov. To znamená, že tu rozhodne nemožno hovoriť o stabilnom prostredí, v ktorom by dieťa malo vyrastať. To potvrdzujú aj sami mnohí homosexuáli, prípadne samotné pochody Pride pochodov. V tomto prípade možno skôr hovoriť o neuváženom experimentovaní na deťoch ako o úprimnú snahu obhajovať práva týchto ľahko zraniteľných detí.

Chcem zdôrazniť, že tá petície a moje vystúpenie nie je namierené proti homosexuálom ako takým. Je namierená proti absurdnému uzákoneniu adopcie detí týmito pármi. Homosexuálna lobby sa usiluje pomalými postupnými krokmi ničiť stáročiami osvedčený model, fungujúci model rodiny. Zo strany homo-lobby ide o systematický postup, ako zmeniť fungovanie našej spoločnosti. Odstrašujúcimi prípadmi by pre nás mohli byť praktiky z Veľkej Británie, Francúzska, Holandska a severských krajín. Na pôde Snemovne sme už niekoľkokrát diskutovali o praktikách v Nórsku.

Takže niekoľkokrát sme na pôde Snemovne diskutovali o tzv. nórskych deťoch a o tom, aké prakticky v Nórsku v dnešnej dobe existujú. A myslím si, že toto je pre nás pre všetkých odstrašujúci prípad. My nie sme niekde na začiatku. My už sa môžeme poučiť z praxe v iných krajinách.

Aká je konkrétna prax zavedenia homosexuálnych rodín? Homo-lobby má niekoľko etáp, ktoré presne podľa svojho programu plní. Najprv gay pochody. Získava negatívne reakcie. Označujú sa za utláčanú skupinu a potrebujú mať svoju ochranu. Keď majú antidiskriminačné zákony, chcú registrované partnerstvo, údajne z dôvodu zjednodušenia právnych noriem, komplikácií pri spolužití, informáciách o zdravotnom stave. Ďalším krokom, keď majú registrované partnerstvá, chcú adopciu detí. Najprv adopciu detí biologického partnera a potom chcú adopciu detí z detských domovov. Chcú tiež umelé oplodnenie, ktoré je hradené zo zdravotného poistenia. A keď už môžu adoptovať deti, tak zrazu dochádza ku stavu, že v spoločnosti je málo adoptovateľných detí a tak ich musia niekde získať.

A takto začínajú praktiky juvenilná justície. Začína odoberanie detí heterosexuálnym párom. Určite všetci z vás dostávate maily od tzv. Ruskej Matere, ktoré presne dokumentujú vo svojich mailoch, koľkým ženám boli v Nórsku ukradnuté deti z absolútne nezmyselných dôvodov. Takže to sú praktiky, z ktorých my sa môžeme poučiť.

Do toho sa zaraďujú samozrejme požiadavky, aby sa sexuálna výchova a homosexuálne výchova dostávala do škôl a znižuje sa vek detí, ktoré sú s týmito praktikami a s touto výučbou zoznamované. A nakoniec posledným krokom je presadzovanie znižovania veku pre sexuálny styk. Homosexuáli sa budú snažiť zrealizovať sex s deťmi. Hovorím o tom, ako to už v podstate naozaj v niektorých krajinách funguje.

Rizikové faktory života detí v homosexuálnych rodinách, ktoré môžu byť vystavené, detí vychovávaných homosexuálnymi pármi – je tam vysoká promiskuita, vysoký výskyt pohlavných a iných chorôb, nadpriemerný sklon k alkoholu a drogám v porovnaní s heterosexuálnou spoločnosťou, vyššia miera výskytu duševných a mentálnych porúch, výrazne kratšie vek dožitia, výrazne vyšší výskyt násilného správania u homosexuálov.

Vážení kolegovia, ja som presvedčená o tom a uznávam ľudskú dôstojnosť všetkých, odmietam ale meniť zákony prirodzenosti a prírody. Som presvedčená o tom, že jedine muž môže splodiť a jedine žena môže porodiť dieťa, a preto sa jedine muž a žena môžu stať rodičmi.

Som si istá, že základom každej spoločnosti je usporiadaná a pevná rodina. Muž a žena sú biologicky odlišní vo svojej stavbe tela a majú odlišné sociálne role. Preto nesúhlasím s novelou zákona o registrovanom partnerstve a navrhujem túto novelu zamietnuť. Uvedomujem si, že je nutné chrániť predovšetkým záujmy nevinných detí a je potrebné usilovať o najlepšie a stabilné podmienky pre výchovu dieťaťa a nevytvárať alternatívy, ktoré nikdy nemôžu nahradiť základný model rodiny.

Prečo neriešime otázku podpory rodiny a materstva vo význame zakladanie rodín? Prečo komisia pre rodinu nerieši práve, ako pomáhať dnešným rodinám, dnešným manželstvám a dnešným krízam? Prečo musia vytĺkať klin klinom? Prečo trváme na rovnosti mužov a žien? Veď predsa muž aj žena sú si rovní, ale každý z nich má iné fyziologické a biologické prednosti.

Podpora rodiny u mňa nie je zakladanie lesných škôlok, detských skupín a podobne. Podpora rodiny je to, aby ženy mohli zostať čo najdlhšie so svojimi deťmi a venovať im svoju starostlivosť a lásku a neboli nútené nastúpiť čo najskôr do zamestnania. Toto je u mňa tá pravá podpora rodiny. Takže bojujem za obnovu manželstva a navrhujem zamietnutie tejto novely.

Ďakujem za pozornosť.

Pavlina Nytrova

http://medzicas.sk/poslankyna-ceskeho-parlamentu-tvrdi-ze-lgbti-lobby-v-cesku-zavadza-homosexualizaciu-spolocnosti/

 

Nuda v Nice: Okázalé popravy občanů evropských zemí pokračují. Integrovaní muslimové se baví. Zakáže Brusel kamióny? Pro velký úspěch brzy i u nás. Řešení? Czexit!

PETR HÁJEK komentuje další krvavý úspěch našich bezvadných „umírněných a integrovaných“ muslimských spoluobčanů a nabízí recept, jak na to, abychom se takto nemuseli brzy „bavit“ také v naší vlasti
To je nám ale překvapení! Bezúhonný muslim v Nice právě popravil téměř stovku lidí slavících pád Bastily (1789). Pětadvacetitunovým kamiónem pronásledoval a vraždil dav sledující ohňostroj. Pak ještě chtěl další pozabíjet pistolí – zda ji měl legálně či nelegálně se teprve uvidí. Lidé se prý nejprve domnívali, že řidič ztratil nad kamiónem kontrolu, než jim došlo, že jedná s úmyslem. „Měl jsem dokonce čas pohlédnout mu do obličeje. Měl bradku a zdálo se, že se baví,“ citovala BBC jednoho svědka.

Protože starostliví soudruzi z Bruselu chtějí zabránit teroristům ve Francii a spol. v podobných zábavných eskapádách, projednávají právě zákon, který má legální držení zbraní v podstatě zakázat všem (původním) občanům evropských států (aby se nemohli jim a státu, který to vraždění dovolí, sami bránit). Teď k tomu budou muset nejspíš přihodit i kamióny. Ukazují se totiž jako mnohem efektivnější zbraň. Pak přijdou na řadu třeba jaderné elektrárny nebo vodárny.

Bitva o Bastilu na konci osmnáctého století trvala pět hodin. Při střelbě z mušket tehdy zemřelo 83 Pařížanů – a následky toho teroristického masakru změnily svět. 84 mrtvých (a spousta zraněných) v Nice bylo otázkou několika minut – a pokud nám dále budou vládnout současné „elity“, spojenci těch bruselských napříč kontinentem, nestane se nic. I když fakt, že k popravě došlo při vzpomínkách na revoluci, jež stojí na začátku všeho tohoto „dobra“, by přece jen mohlo být svým způsobem inspirující.

Státníci se hrozí, kondolují a ujišťují
Rozjel se obvyklý kolotoč, na který si už zvykáme: Televize vysílají dramatické „speciály“, státníci posílají soustrastné telegramy, v nichž ujišťují francouzské kolegy o „podpoře“, meditují o nutnosti bojovat s terorismem, případně vyhlašují prodloužení výjimečného stavu. Ten byl sice již několikrát předtím prodloužen, ale dalším popravám z rukou „trestajícího muslima“ samozřejmě nezabránil.

Je to jak na běžícím pásu: tu v Dallasu, tu v Paříži, tu v Bruselu, tu v Ankaře, pořád totéž dokolečka dokola. S tím rozdílem, že když se to stane v Africe, v Iráku nebo v Sýrii, kde jsou musulmanské masakry počtem obětí zvlášť „výživné“, zase se tolik mediálně neděje. Nějak to už patří k folklóru těchto zemí rozvrácených vývozem demokracie ze Spojených států za aktivní asistence Evropské unie, těchto „světlonošů“ naší doby. Připomeňme, že jde o překlad slova „Lucifer“.

A naši chrabří euro-američtí státníci a politici tomuto „roznášení světla“, jež už stálo jen v posledních desetiletích stovky tisíc ba milióny životů, nadšeně aplaudují. Teď se ale nad dalšími desítkami mrtvých, kteří k nim přibyli v Nice, budou tvářit rozhořčeně – aby zakryli, že to jsou stejně tak jejich oběti. Mohamed Lahouaiej Bouhlel, kat z kamiónu, je jen jeden z dlouhé řady muslimských bojovníků ve válce, kterou naši „humanističtí politici“ vedou proti jejich ropou nasáklým zemím – ale současně i proti vlastním občanům.

Brzy se mnozí z nich sjedou na místo činu, aby decentně zalkali na tryzně za zavražděné – a pak se rozjedou domů, protože mají spoustu starostí s blížícími se volbami, nemluvě o tom, že začaly prázdniny. Pro to, aby podobným hrůzám ve svých zemích skutečně zabránili, nemají sílu, ani prostředky. Hlavně však nemají odvahu postavit se „instrukcím“ architektů Nového světového řádu, který se právě tak dojemně projevuje vděčností zabijáků, jimž dokořán otevřeli brány Evropy. Velkolepý experiment namixování nového evropského lidu nese své další hořké plody. A protože platí „podle ovoce poznáte je“, víme, kdo zasel tuto bouři.

Skvělá „integrace“
Tihle naši politici-humanisté napříč Evropskou unií, spolu s guerillami „sluníčkářských“ parazitů z takzvaných neziskovek, nás přece ujišťují, že když nechceme dobro smrtícího rasového koktejlu z barpultu jejich kavárny pochopit, jsme „xenofobové, pravicoví extrémisté, fašisté“ a kdovíco ještě. Jde přece jen a jen o to „dobře zvládnout integraci“ našich nových kamarádů-spoluobčanů, plnících mešity vyrůstající jako houby po dešti ve „vyspělé Evropě“ – a nejvyspělejších městech také u nás – viz pokrokové brněnské radní.

Přece musíme rozlišovat báječný neškodný islám a ošklivý „okrajový“ radikální islamismus. Takový soudruh kněz Tomáš Halík už na téhle „islámské lži“ vydělal milióny a další ceny a „čestné doktoráty“ mu Luciferovi poskoci z „kaváren“ celého západního světa přímo vnucují. Máme totiž vědět, že toto je cesta ke slávě a vzor k následování. Jestli si totéž myslí pozůstalí po obětech masakru v Nice, se náš mediálně obdivovaný „filosof na trůně“ (po tom pražském na Hradčanech tolik toužící) asi na místo přeptat nepojede.

Zjistil by totiž, že Mohamed Lahouaiej Bouhlel byl přímo prototypem „skvěle integrovaného muslima“: Zpola Tunisan (také tam se zdařil vcelku nedávno moc pěkný atentát na západní turisty), zcela nepochybně Francouz, starostlivý otec tří dětí by (donedávna) mohl jít přímo do učebnic multi-kulti integrace „umírněných“ muslimů do většinové (křesťansko-zpátečnické a ateisticko-pokrokové) „svobodné a demokratické“ společnosti.

Mohamedovo uvítání spoluobčanů
Tak nám právě názorně předvedl, že to, čeho si žádá Prorok, je podstatně důležitější, než to, čeho si žádá prezident Hollande, kancléřka Merkelová či německý vyučený knihovník, předseda europarlamentu Schulz – a podobné mravní, intelektuální a humanistické vzory naší doby.

Ostatně podobně jako nedávní vrazi z Paříže či z Bruselu. Rovněž většinou již „integrovaní“ imigranti, muslimové, francouzští občané (mnozí v druhé generaci), za spolupráce těch, co se teprve integrovat přicházejí z bojišť Islámského státu. A je úplně jedno, jestli se sem valí přes Turecko, nebo přes Itálii. „Mutti“ Merkelová ty nové adepty „integrace“ sice už tak hlasitě nezve a nenechává vítat na nádražích ve špalírech pionýrů (jak byla zvyklá z dob svého mládí v NDR), protože se jí jaksi její voliči stále více vytrácejí, ale z hlediska projektu „vítejte, imigranti“ to je jedno:

Děje se tak dále, potichu a bez účasti televizních kamer. Počet „přistěhovalců“ do Evropy je v současné chvíli vyšší, než byl v této době v „rekordním“ loňském roce. Mohamed Bouhlel pro ně při příležitosti ohňostrojů na oslavu pádu Bastily (francouzsky hrad nebo pevnost) zorganizoval vlastní „ohňostroj smrti“. Aby nově příchozí věděli, že pevnost Evropa již padla a válka proti nevěřícím psům je v plném proudu. Jako všude, kde počet muslimských invazních jednotek přesáhne pár procent.

Zachraň se, kdo můžeš!
Imigrace byla hlavním tématem britského referenda o odchodu z Evropské unie. Voliči se vyjádřili jasně – s miliónovou převahou nad místními „Bruselany“. Teď všichni dokola rozebírají, čím to bylo a co z toho bude. Stejně tak budou po několik dní či týdnů rozebírat v okurkové sezóně masakr z Nice. Uvidíme stejné tváře, uslyšíme stejné žvásty stejných „odborníků“ (na terorismus, na bezpečnost, na integraci), stejná ujišťování stejných Sobotků a Zaorálků, že jen „jednotná a silná Evropa“ si s tímto „negativním jevem“ poradí.

Je to samozřejmě právě naopak. Tato německo-francouzsko-bruselská „unie“ do našich životů Mohameda a jeho odhodlané druhy vtáhla. Nejenže si s nimi poradit neumí, ale především nechce. U nás jich zatím moc nemáme, protože jejich „kolonie“ se zde historicky neměly možnost zahnízdit. A oni táhnou primárně „za svými“, kteří již předpolí a předmostí vybudovali. Brzy však vyrazí za dalším prostorem. I k nám.

Lze se tomu ubránit? Jistěže. Pokud opět dostaneme zemi do vlastních rukou – tak jako Britové. Pokud budeme mít vlastní opevněné hranice, znovu vybudovanou armádu, která nebude sloužit jako „expediční sbor“ pro americké zájmy – všude, kde Američan dobývá svět. Aktuálně na ruských hranicích, místo na našich. Pokud nebudeme mít reprezentaci složenou ze Sobotků, Babišů a Bělobrádků, ale dáme důvěru našim Borisům Johnsonům a Nigelům Farageům, kteří dokázali vyrvat svou vlast ze spárů bruselských diktátorů „pokroku“.

Určitě mezi námi jsou. Někteří se již projevili. Ostatní se politicky rodí či narodí. Loď se totiž rychle potápí a muslimští piráti se derou na palubu. Z kapitánského můstku jim mávají. Čím dříve si to uvědomíme, tím dříve současně pochopíme smysl zdánlivě beznadějného volání, které však vede k nové naději na normální život v normální zemi uprostřed normální Evropy – tak, jako to pochopili Angličané:

Zachraň se, kdo můžeš!

http://protiproud.parlamentnilisty.cz/politika/2559-nuda-v-nice-okazale-popravy-obcanu-evropskych-zemi-pokracuji-integrovani-muslimove-se-bavi-zakaze-brusel-kamiony-pro-velky-uspech-brzy-i-u-nas-reseni-czexit.htm

Tento obsah bol zaradený v Domáce, Slovania, Správy, Zahraničné, Zo života Cirkvi. Zálohujte si trvalý odkaz.