Kto sú anjeli. Prežijme mesiac október pod heslom: Späť k anjelom! Všetko s anjelmi a pod vedením anjelovl!

„Nestihne ťa nijaké nešťastie a k tvojmu stanu sa nepriblíži pohroma, lebo svojim anjelom dá príkaz o tebe, aby ťa strážili na všetkých tvojich cestách.“ (Žalm 91,10–12)
michal-archanjel
Anjel strážca je nebeský duch, pridelený Bohom, ktorý má dozerať na každého z nás počas nášho života. Úloha anjela strážneho je viesť nás k dobrým myšlienkam, prácam a slovám a chrániť nás od zlého. Anjeli strážni sa za nás modlia a prednášajú naše modlitby Bohu. Pomáhajú nám predovšetkým v hodine smrti. Významnou knihou Biblie pre spoznanie anjelov a ich činnosti je Kniha Tobiáš.
Anjel strážny nemôže vplývať priamo na náš rozum ani na našu vôľu, nie je všemohúci. Pôsobí nepriamo, vonkajšími znameniami alebo v našej obrazotvornosti vzbudzuje predstavy a následne myšlienky. Od sedemnásteho storočia cirkev slávila samostatný sviatok anjelov strážcov v celej Cirkvi v októbri. Od revízie cirkevného kalendára sa tento sviatok slávi 2. októbra.
Pán Ježiš hovorí v evanjeliu: „ich anjeli v nebi ustavične hľadia na tvár môjho Otca, ktorý je na nebesiach.“ Existencia anjelov strážcov je dogma kresťanskej viery; tieto bytosti sú vždy prítomní pri nás, aby nám pomohli. Nech sa cítime akokoľvek sami, vždy je pri nás anjel strážny. Bdie nad nami a pomáha nám prekonať všetky ťažkosti a diablove nástrahy.

http://www.zivotopisysvatych.sk/anjeli-strazcovia/

 

Kto sú anjeli
Anjeli sú duchovné stvorenia, ktoré neprestajne oslavujú Boha a slúžia jeho spasiteľným plánom. Boli stvorení Bohom. Viera v anjelské bytosti je zahrnutá už v starozákonnej teológii: určité duchovné bytosti dostali svoje meno; rozumné bytosti nebeského kráľovstva slúžia Bohu ako vykonávatelia jeho vôle.
Slovenské slovo „anjel“ pochádza z gréckeho „angelos“, čo znamená „posol“. V Starom zákone až na dve výnimky je pre označenie anjela použité hebrejské slovo „malak“, čo tiež znamená „posol“. Meno proroka Malachiáša pochádza tiež z tohoto slova. On bol tiež „posol“, doniesol zvesť o príchode Ježiša Krista, čiže prorokoval o ňom (pozri Mal 3,1).
Aj keď sa slovom „anjel“ v Biblii označujú prevažne duchovné bytosti, občas sa používa v súvislosti s ľuďmi. Prorok Malachiáš povedal, že „pery kňaza majú zachovávať poznanie a z jeho úst sa vyhľadáva zákon, lebo je poslom Pána zástupov.“ (Mal 2,7) Pre slovo „posol“ je použitý výraz „malak“, teda ten, ktorý sa používa aj pre anjelov. Takisto v Knihe zjavenia apoštola Jána sú predstavitelia (starší) siedmich cirkví nazývaní anjelmi (Zjv 1,20; 2,1 atď.).
Duchovné bytosti – anjeli sú teda Boží poslovia, ktorí pracujú pre neho a pre dobro ľudí. S nimi sa spája aj vykonávanie nadprirodzených vecí, ktoré nie sú vysvetliteľné ľudským rozumom.
Ako vieme, že anjeli jestvujú?
Písmo sväté nám neposkytuje žiadnu presnú zmienku o tom, kedy boli stvorení anjeli, predpokladá sa však, že vznikli skôr ako ľudia. Pán Ježiš hovorí často o anjeloch; v Novom zákone sa spomína sedem „chórov“: tróny, panstvá, sily, mocnosti, archanjeli, kniežatstva a anjeli. Starý zákon sa konkrétne zmieňuje o dvoch chóroch: cherubíni a serafíni. Boh dal anjelom veľkú múdrosť, slobodu a moc. Z početných náznakov v Novom zákone vieme, že sú im zverené dôležité úlohy.
Nový aj Starý zákon hovoria tiež o padnutých anjeloch. Pokúšanie Adama a Evy predpokladá, že zlí duchovia (démoni) existovali už predtým a boli zvrhnutí do pekla, odkiaľ nemajú nádej dostať sa preč.
Anjeli sú čisto duchovné osoby, ktoré nemajú telá (Mt 11,30). Stoja pred tvárou Boha, preto sú blažení (Mt 18,10). Tieto duchovné bytosti tvoria nebeský súd, nazývajú sa anjelmi (z gréčtiny „angelos“ = „posol“), pretože podľa Biblie vykonávajú Božie rozkazy. Niekedy si za účelom vykonať Boží rozkaz prevezmú ľudskú podobu. Ich posolstvá sú podľa Biblie veľmi dôležité, napr. Zvestovanie Pána (Lk 1,26; 2,9-14). Anjeli – tak ako aj my – sme predmetmi Božej milosti a lásky. Pretože však nemajú telo ako my, ich odpoveď na Božiu lásku si nežiadala čas a potrebu rásť a dozrievať. Akonáhle boli stvorení a prijali milosť Božiu, mali príležitosť reagovať na Božiu lásku, a tak vstúpiť do blaženosti. Nevieme, z čoho pozostávala tá skúška. Tí, čo obstáli, dostali „svetlo slávy“ a „v nebi ustavične hľadia na tvár Otca“ (Mt 18,10). Primárna úloha dobrých anjelov je oslava a služba Bohu. Ich druhoradá úloha spočíva v ochrane a starosti o spásu ľudí.
Prečo Boh stvoril anjelov?
Stvoriteľ sám je taký silný a slávny, že sa ľudia k nemu nemôžu priblížiť. „On jediný má nesmrteľnosť a prebýva v neprístupnom svetle; jeho nik z ľudí nevidel, ani vidieť nemôže“ (1 Tim 1,6,16). Anjeli nemajú ľudské nedostatky, a preto môžu jednať v zastúpení Boha a sprostredkúvať jeho vôľu ľuďom. Oni tvoria „most“ medzi svätosťou a dokonalosťou Boha v nebi a nedostatkami smrteľných ľudí na zemi. Anjeli boli stvorení ako nesmrteľní (t.zn. nikdy nezomrú). Ich nesmrteľnosť potvrdil sám Ježiš, keď povedal:
„Ale tí, čo sú uznaní za hodných tamtoho veku a zmŕtvychvstania, už sa neženia, ani nevydávajú. Už ani umrieť nemôžu, lebo sú ako anjeli a sú Božími synmi, pretože sú synmi vzkriesenia.“ (Lk 20,35-36)
Ježiš hovorí, že tak ako anjeli (deti alebo „Boží synovia“) žijú naveky, tak budú žiť aj tí, ktorí vstúpia do Božieho kráľovstva.
Anjeli, ktorých mená poznáme
Je len málo anjelov, ktorých mená poznáme. Najväčší z anjelov je podľa tradície archanjel Michal, „veľké knieža, čo stojí nad synmi tvojho národa“ (Dan 12,1), ktorý je vodcom nebeského vojska, bojoval proti „drakovi“, teda proti padlým anjelom, a zvrhol ich na zem (Zjv 12, 7). Michal je obhajcom Božieho ľudu pred Bohom (Dan 10, 13.21). Zobrazuje sa často ako bojovník, v ruke má kopiju, váhy a pod nohami draka.
Medzi anjelmi je veľmi významný ten, ktorý nesie meno Gabriel. Dvakrát bol poslaný k prorokovi Danielovi. Pri druhej príležitosti sa Daniel práve modlil, keď „rýchle priletel muž, Gabriel, ktorého som videl predtým vo videní…zhováral sa so mnou…“ a pokračoval v predpovedaní udalostí (Dan 9,21-27). Ján Krstiteľ a takisto aj sám Ježiš Kristus boli bezprostredne ohlásení práve cez anjela Gabriela. Gabriel sa zjavil najprv otcovi Jána Krstiteľa – Zachariášovi, ktorému povedal okrem iného aj svoju úlohu: „Ja som Gabriel. Stojím pred Bohom a som poslaný hovoriť s tebou“ (Lk 1,19). Z toho vidíme, že anjeli môžu stáť v slávnej prítomnosti Boha, zatiaľ čo ľudia nemôžu. Anjeli sú poslaní plniť Božie priania. Poslaním Gabriela bolo ohlásiť zázračné narodenie Jána Krstiteľa.

O šesť mesiacov neskôr sa Gabriel zjavil Márii, ktorá pochádzala z kráľovského rodu Dávida. Hovorí jej: „…našla si milosť u Boha. Počneš a porodíš syna a dáš mu meno Ježiš. On bude veľký a bude sa volať synom Najvyššieho. Pán Boh mu dá trón jeho otca Dávida, naveky bude kraľovať nad Jakubovým rodom a jeho kráľovstvu nebude konca.“ (Lk 1,26-33) Toto bola mimoriadna a do určitej miery aj nepríjemná udalosť, lebo Mária nebola vydatá. Bohu však nič nie je nemožné. Máriin snúbenec a neskorší manžel Jozef tiež dostal viackrát pokyny od anjela vo sne.
Keď sa Ježiš narodil v Betleheme, anjeli to ohlásili pastierom: „zastal pri nich Pánov anjel a ožiarila ich Pánova sláva. Zmocnil sa ich veľký strach, ale anjel im povedal: „Nebojte sa. Zvestujem vám veľkú radosť, ktorá bude patriť všetkým ľuďom: Dnes sa vám v Dávidovom meste narodil Spasiteľ Kristus Pán. A toto vám bude znamením: Nájdete dieťatko zavinuté do plienok a uložené v jasliach.“ A hneď sa k anjelovi pripojilo množstvo nebeských zástupov, zvelebovali Boha a hovorili: „Sláva Bohu na výsostiach a na zemi pokoj ľuďom dobrej vôle.“ (Lk 2,9-14)
Trojicu najväčších anjelov dotvára archanjel Rafael. Najviac sa spomína v Knihe Tobiáš ako „jeden zo siedmich anjelov, čo sú vždy pripravení predstúpiť pred Pánovu velebu.“ (Tob 12,15). Sprevádza mladého Tobiáša na cestách a uzdravuje jeho otca – navracia mu stratený zrak. Je ochrancom cestujúcich.
Sviatok troch archanjelov Michala, Gabriela a Rafaela slávime 29.septembra.
Anjeli strážcovia
„Nestihne ťa nijaké nešťastie a k tvojmu stanu sa nepriblíži pohroma, lebo svojim anjelom dá príkaz o tebe, aby ťa strážili na všetkých tvojich cestách.“ (Žalm 91,10–12)
Anjel strážca je nebeský duch, pridelený Bohom, ktorý má dozerať na každého z nás počas nášho života. Úloha anjela strážneho je viesť nás k dobrým myšlienkam, prácam a slovám a chrániť nás od zlého. Anjeli strážni sa za nás modlia a prednášajú naše modlitby Bohu. Pomáhajú nám predovšetkým v hodine smrti. Významnou knihou Biblie pre spoznanie anjelov a ich činnosti je Kniha Tobiáš.
Anjel strážny nemôže vplývať priamo na náš rozum ani na našu vôľu, nie je všemohúci. Pôsobí nepriamo, vonkajšími znameniami alebo v našej obrazotvornosti vzbudzuje predstavy a následne myšlienky. Od sedemnásteho storočia cirkev slávila samostatný sviatok anjelov strážcov v celej Cirkvi v októbri. Od revízie cirkevného kalendára sa tento sviatok slávi 2. októbra.
Pán Ježiš hovorí v evanjeliu: „ich anjeli v nebi ustavične hľadia na tvár môjho Otca, ktorý je na nebesiach.“ Existencia anjelov strážcov je dogma kresťanskej viery; tieto bytosti sú vždy prítomní pri nás, aby nám pomohli. Nech sa cítime akokoľvek sami, vždy je pri nás anjel strážny. Bdie nad nami a pomáha nám prekonať všetky ťažkosti a diablove nástrahy.
Anjeli jednotlivých cirkví (Kniha Zjavenia apoštola Jána)
V Zjavení sv. apoštola Jána (Apokalypsa) Boh prikazuje Jánovi, aby napísal každej zo siedmich cirkví list, pričom ich má adresovať ich anjelom, teda anjelom cirkví efezskej, smyrnianskej, pergamskej, tyatirskej, sardskej, filadelfskej a laodicejskej. (Zjv 2,1-3,22)
Človeka stvoril o niečo menšieho od anjelov
„Urobme človeka na náš obraz a podľa našej podoby!… A stvoril Boh človeka na svoj obraz, na Boží obraz ho stvoril, muža a ženu ich stvoril.“ (Gn 1,26-27)
Táto veta neznamená, že prví z ľudského rodu mali takú istú fyzickú prirodzenosť ako anjeli. Anjeli nemali nikdy zomrieť. Adam a Eva neboli stvorení ako nesmrteľní, len ich duša mala žiť večne. Prehrešili sa, a tak celá ľudská rasa hreší s nimi a musí zomrieť.
Žalm 8 oslavuje Božie stvorenia. Píše sa tu, že ľudská prirodzenosť je nižšia ako anjelská:
„…čože je človek, že naň pamätáš, a syn človeka, že sa ho ujímaš? Stvoril si ho len o niečo menšieho od anjelov, slávou a cťou si ho ovenčil…“ (Ž 8,5-6)
Nový zákon tiež potvrdzuje túto pasáž. Hovorí, že ľudia – zahŕňajúc aj Ježiša Krista – boli stvorení len o niečo menší od anjelov kvôli „utrpeniu smrti“ (Hebr 2,9). Anjeli neumierajú, ale ľudia áno. Dokonca aj Ježiš, syn Boha, bol smrteľný muž. Po smrti a vzkriesení však dostal slávu a česť, ktorá mu patrila, ako sám povedal: „Daná mi je všetka moc na nebi i na zemi.“ (Mt 28,18).
Padlí duchovia (démoni)
Sú to anjeli, ktorí neobstáli v skúške a previnili sa (mienka teológov je, že to bola pýcha). Títo anjeli odmietli nadprirodzenú blaženosť z dôvodu, že si k nej stačia sami, že ju dosiahnu vlastnými silami, bez Božej pomoci. Boh ich nezničil, iba limitoval v ich deštrukčnej činnosti. Ich postavenie je trvalé. Nemôžu zmeniť svoj stav, tak ako dobrí anjeli a svätí v nebi neodvrátia svoj zrak od Boha, ani démoni nemajú a ani nedostanú inú možnosť vrátiť sa.
Démoni sú padlí duchovia pod vedením satana.

Satan je nazvaný kniežaťom alebo vodcom všetkých zlých duchov (Mt 9,34; 12,24, Mk 3,22; Lk 11,15). Démoni sa tiež volajú služobníkmi alebo vyslancami satana (Lk 4,35; 9,1.42; Jn 10,21). Satan je veľmi bystrý a inteligentný. Je oveľa rozumnejší ako ľudia. Má premyslenú taktiku. Jeho najväčším víťazstvom je presvedčiť ľudí o svojej neexistencii alebo neškodnosti (napr. rozprávky). Má výbornú organizáciu, spomenutú v Ef 6,10-12. Na rozum a vôľu človeka nemá vplyv priamo, to môže iba Boh. Vplýva na nás nepriamo – cez pamäť, obrazotvornosť a zmyslovú žiadostivosť.
Posadnutosť diablom je činnosť zlého ducha a deje sa proti vôli človeka. Nie je hriechom, je psychickým zlom a nemusí byť ani trestom za hriech.

http://www.zivotopisysvatych.sk/anjeli/kto-su-anjeli/

 

Trvalou skutečností zůstává, že dobří andělé nás milují a zlí duchové nás nenávidí. To má trvalý dopad jak na lidské osobní osudy, tak na průběh lidských dějin

2. oktobra
Jak nám vyložil Mons. Ino Biffi (viz), prehistorie andělů a pád jejich odbojné části má zásadní význam pro dějiny spásy. Nejedná se o nějakou legendu nebo báji. Skutečnost pádu a zavržení Satana a jeho druhů prohlásil IV. lateránský koncil za článek víry. Trvalou skutečností zůstává, že dobří andělé nás milují a zlí duchové nás nenávidí. To má trvalý dopad jak na lidské osobní osudy, tak na průběh lidských dějin.

Proč nás dobří andělé milují? Protože v nás vidí Boží obraz a své bratry. Žalmista chválí Boha za to, že stvořil člověka, který je jen o málo menší než andělé. Bůh Otec nám vtiskl jedinečným způsobem svou podobu. Tato podoba spočívá podstatně již v samotné skutečnosti, že je naším Otcem a my jsme jeho dětmi. Jak se jeho podoba konkretizuje v tvoru, jakým je člověk, to nám ukazuje na svém Synu, který sestoupil na svět a stal se jedním z nás. Jsme stvořeni a povoláni, abychom byli jeho, aby na nás mohl shlížet se zalíbením a s láskou právě proto, že v nás vidí podobu svého milovaného Syna a v jeho podobě vidí sám sebe. Když si uvědomujeme tuto skutečnost, mnohem lépe můžeme chápat a přijímat Ježíšovu výzvu, abychom šli za ním a následovali ho, stávali se mu co nejpodobnější. Kdo tak nečiní, není ho hoden, minul se svým jediným cílem, nesplňuje očekávání, s jakým ho Otec stvořil, nepřispívá spolu se Synem ke slávě nebeského Otce a zarmucuje Boha i anděly.

V jedné věci však Bůh učinil člověka dokonce větším než anděly: dal mu podíl na své stvořitelské moci, na plození dětí, aby se pak staly jeho dětmi. Na těchto jeho spolupracovnících mu tak velice záleží, že jim posílá své anděly, aby jim sloužili a pomáhali. Tito vznešení Boží poslové nám však neslouží jen proto, že jim to uložil Bůh, ale především proto, že nás nesmírně milují. Více než služba z povinnosti je to služba lásky. Jejich láska k nám je jistě dána již vysokým stupněm důstojnosti, jaké se nám dostalo od Boha. Ale poněvadž jsou svatí a plní lásky, přejí nám jako nikdo jiný dobro, které je pro nás připraveno u Boha, protože je dokážou náležitě ocenit, vždyť je sami velice dobře poznávají a prožívají. Nechtějí připustit, abychom se stali kořistí těch, kteří se vzbouřili proti Bohu a které z jeho příkazu a pod vedením andělského knížete svatého archanděla Michaela přemohli a svrhli z nebe. Nikde se o tom nedočteme, ale snad nejsme daleko od pravdy, když soudíme, že se andělů musela nesmírně dotknout skutečnost, že to byli jejich někdejší druhové, padlí andělé, kteří nastražili člověku léčku, která ho přivedla do neštěstí, a chtějí to lidem svou láskou a pomocí všemožně vynahradit.

Náš osobní anděl je nám dokonale věrný a garantuje nám, že nikdy nezůstaneme sami. Stará se o naše dobro na plný úvazek. Jeho trvalá přítomnost je potřebná především jako protiváha přítomnosti zlého anděla, který se snaží tuto jeho pomoc narušovat a překazit a činí to především tak, že odvádí naši pozornost od andělů, abychom jejich společnost přehlíželi a nevyužívali, abychom na ně nemysleli a docela na ně zapomněli, a tak nebezpečně osaměli jako jeho kořist.

Andělé splňují v nejdokonalejší míře ty nejvyšší požadavky, jaké můžeme klást na nejlepšího přítele. Jsou to po Panně Marii ty nejvznešenější a nejsvětější bytosti, které Bůh stvořil. Každý anděl je jedinečný, neopakovatelný tvor. Kolik je andělů, tolik je druhů andělů. Až budeme v nebi v jejich společnosti, nezahltí nás miliony andělů svou uniformitou, ale budou nás věčně uchvacovat nesmírnou pestrostí a neopakovatelností své krásy svědčící o neomezené velikosti, moci a slávě jejich Stvořitele. Anděl je také nesmírně inteligentní. Ví toho mnohem více než všichni lidé dohromady, a navíc má pro nás nepředstavitelný přehled a vhled do věcí a událostí, které vidí pod stejným zorným úhlem jako sám Bůh. Proto jeho rada a jeho vedení je nedocenitelné.

Když chce Pán Ježíš zdůraznit, jakou vznešenost a důstojnost mají lidé již jako děti, poukazuje na skutečnost, že jejich andělé ustavičně patří na Boží tvář. To je nejen potvrzením jejich existence, ale také potvrzení naší nesmírné důstojnosti a ceny i zdroj nesmírné útěchy. Kdo žije ve spojení s Bohem, není ve spojení pouze s Ním, ale s celým jeho nebem, s miliony blažených duchů a svatých. Když se nám zdá obtížné odpoutat se od potěšení tohoto světa, když se tu na této zemi cítíme zklamaní a opuštění, je to proto, že zapomínáme na své povolání a na svou příslušnost, že jsme se svévolně zatoulali a vzdálili z té velké blažené rodiny našich nejlepších přátel, andělů a svatých, která nás zahrnuje nekonečnou láskou, ve které nám nikdy nemůže nic scházet a ze které nás nikdo nemůže vyhostit, jen my sami. Jak bláhoví jsou všichni ti, kteří se domnívají, že nás chce Bůh jen omezovat či dokonce šikanovat.

Tím se dostáváme k druhé otázce, proč nás ďábel tak nenávidí? Proč se na nás padlý anděl tak zaměřil? Protože jsme vlastně jediní, komu může uškodit. Kvůli tomu, že nám záviděl, byl zbaven svého místa v nebi. Chce nám škodit také proto, aby se zlomyslně vysmíval a mstil Bohu. Každým hříchem s ním v tom spolupracujeme.

Protože nám nebeské společenství a blaženou Boží rodinu Satan nesmírně závidí, hledá všemožné způsoby, jak nás této společnosti zbavit, jak nás z ní vylákat. Ani nás nemusí přímo svádět ke hříchu. Dosahuje svého, když nás odtáhne z nebeské společnosti do společnosti pouhých lidí, když zamlží naši víru v samozřejmé nadpřirozené skutečnosti, jako by to byly pouhé fantazie a nějaké naivní starožitnosti. Ale takové rozumářství nás nijak neobohacuje, nýbrž nesmírně ochuzuje a přímo ožebračuje a svazuje, protože nás zbavuje živého vědomí, jaký je smysl naší existence. Naše zapomínání na anděly souvisí s naším zapomínáním na Boha, všechny je odsouváme někam daleko. Naše nabubřelé já jako by okupovalo všechen prostor a nikdo jiný se nám sem již nevejde. Vzpomeneme si na anděla nanejvýš, když cítíme potřebu zvláštní ochrany, ale skutečná potřeba a naléhavost této ochrany je trvalá a není dána tím, nakolik si ji uvědomujeme nebo ji pociťujeme. Dnes se lidem zdá, že si stačí sami, a pak se diví, že v sobě nacházejí jen prázdnotu, kterou marně vyplňují kašírovanými náhražkami.

Když naši předkové stavěli a zdobili své chrámy, umístili v nich někdy celé zástupy andělů nikoliv jako pouhé dekorace, ale jako projev a důkaz své víry, že tam, kde zvláštním způsobem sídlí Bůh, nemohou chybět zástupy andělů, které ho ustavičně obklopují, klanějí se mu a vzdávají mu slávu. Měli jsme už příležitost číst i na stránkách Světla líčení mystiků, kteří duchovním zrakem viděli konkrétně, že to, o čem zpívají závěry mešních prefací, není nějaká básnická imaginace, ale konkrétní a povznášející skutečnost.

Této duchovní realitě odpovídala i duchovní hudba a zpěv. S vědomím, že andělské kůry svou hudbou a zpěvy ustavičně oslavují Boha, prosíme, abychom se k nim mohli připojit a zpívat podobně jako oni. „Hudba spojuje zemi s nebem“, zněl nadpis v jedněch novinách. Ale hudba stejně tak může spojovat zemi i s peklem a vládce pekel je jistě nadmíru spokojen, když ohlas jeho „hudby“ proniká i do chrámů a vytlačuje hudbu andělských kůrů, kterou nenávidí. Je dosti těch, kteří si v jeho „rámusu“ libují. Inu, jak říkal Karel Havlíček Borovský, „svůj k svému a vždy podle pravdy“.

Nejen v chrámě, ale také kdykoliv rodina pokleká ke společné modlitbě, připojují se k ní její i další andělé a zpřítomňují jim nebe, neboť současně ustavičně patří na tvář nebeského Otce a mohou mu bezprostředně předkládat naše modlitby. Začínáme měsíc svatého růžence. I v té mají andělé své místo. V prvním z desátků vítáme andělského posla, který zvěstuje spásu, a v posledním zdravíme s radostí Královnu andělů. Andělé jsou nad Betlémem, na poušti po Pánově křtu a velkém postu, jsou v Getsemanech, u prázdného hrobu i při slavném nanebevstoupení. Andělé jsou ti nejpovolanější pomocníci v modlitbě, která tvoří jejich hlavní „profesionální pracovní náplň“. Ve více než 1500 let staré přípravné modlitbě ke mši svaté vyprošuje si svatý biskup Ambrož mocnou ochranu andělů, aby zbožnou, věrnou a pevnou stráží a ochranou zaháněli nepřítele všeho dobrého a aby andělova ruka odstranila také z jeho srdce ducha pýchy, namyšlenosti, závisti, rouhání, smilstva a nečistoty, pochybnosti a nedůvěry. V jiné modlitbě původního latinského misálu vzývá kněz všechny anděly, nebeská panstva, trůny a mocnosti a prosí o přímluvu a ochranu, aby mohl přinést všemohoucímu Bohu důstojnou oběť. Pekelný záškodník s oblibou narušuje naši modlitbu a má na to velmi rafinované metody. Z životopisu P. Pia víme, jak ho drze obtěžoval dokonce ve chvílích proměňování. Andělé jsou naši nejbezpečnější a nejspolehlivější ochránci. Jen je třeba překonat utkvělou představu andělíčka strážníčka, který vodí děti za ruku přes potok, a být stále v myšlenkách s ním tak, jak on je ustavičně s námi. Pamatujme také na to, že kdykoliv vyslovujeme nebo ještě lépe zpíváme vznešenou modlitbu „Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému…“, spojujeme se zvláštním způsobem s celým tím nesmírným zástupem nebeských kůrů v jejich věčném chvalozpěvu před Božím trůnem. V růženci i denní modlitbě Církve to není nějaký pouhý dodatek k žalmu či desátku, ale vždy jeho vyvrcholení. Oslavujeme tím věčnou nejsvětější výheň všeho Bytí, Lásky, Plodnosti a Života, z níž povstalo všechno to, co povstalo, i to, co ještě povstane. Trojjediný Bůh je Bohem tím, čím žije, a On žije láskou, která je Jeho slávou a je v Něm a skrze Něho jediným zdrojem všeho bytí. Ještě před čtyřiceti lety pokládali věřící za samozřejmé, že při každém Sláva Otci… vzdali Nejsvětější Trojici svou úctu také svou poklonou a následovali tak anděly.

Prožijme měsíc říjen pod heslem: Zpět k andělům! Vše s anděly a pod vedením andělů!

http://www.lumendelumine.cz/index.php?page=2-rijna-014

Tento obsah bol zaradený v Domáce, Slovania, Správy, Zahraničné, Zo života Cirkvi. Zálohujte si trvalý odkaz.