Neberte nám materskú: Otvorený list pre L. Nicholsonvú. + Otec Sládek se vyjádřil k Halíkově kritice kardinála Duky

LAURA KOVALOVÁ – OTVORENÝ LIST PRE LUCIU NICHOLSONOVÚ ĎURIŠOVÚ
Vážená pani Ďuriš Nicholsonová,

Viete, ja som Vás, Lucia, volila. Bolo mi sympatické, že sa zasadzujete za práva detí, za práva matiek, rodín a vôbec, tak všeobecne o sociálne veci. Dala som Vám ten hlas dobrovoľne, nebola to voľba menšieho zla. Úprimne som Vám verila.
(Popravde, keby som bola bývala vedela, že kandidujete v druhom stave, nebola by som Vám ho dala. Nie kvôli predsudkom, ale kvôli Vášmu synovi, pretože každé bábätko si zaslúži mať mamičku na plný úväzok dokiaľ to ide.)

No, a teraz som zdesená. Zdesená z Vašej iniciatívy, na ktorej si v poslednom období budujete svoju politickú kariéru. Ja totiž tú Vašu iniciatívu vôbec nechápem, neviem komu je vlastne určená a čo ňou sledujete… (teda okrem Vašich politických ambícii a hlavne zachovania si svojho poslaneckého platu, ktorý je v čistom niečo cez 3000 eur/ mesačne, čo je pre mnohé mamičky viac, ako dostanú materský príspevok počas celých prvých 200 dní na MD.)

Ja by som chápala, kebyže ako sociálne cítiaca politička – matka, robíte všetko preto, aby matky nemuseli od svojich detí do práce odchádzať predčasne z finančných, ba priam existenčných dôvodov, pretože mladé rodiny veľmi ťažko vyžijú z jedného, manželovho príjmu a rodičovského príspevku, ktorý je v súčasnosti 203 eur. Aby si mohli krásu materstva so svojimi ratolesťami bezstarostne vychutnať do posledného dňa MD bez toho, aby museli riešiť, či budú mať z čoho zaplatiť účty, nakúpiť jedlo, plienky, oblečenie… Aby mohli v kľude svoje deti kojiť a nemuseli od nich odbiehať, nedajbože do stresového prostredia, pretože pre malé deti je hlavne v prvých mesiacoch veľmi dôležitý aj fyzický kontakt s matkou a odstriekané (sic materské) mlieko z fľašky ho nikdy nenahradí, aj keď si to mnohé ambiciózne matky nahovárajú – a už vôbec nie pravidelné kojenie niekde na chodbách, či v detských kútikoch. A nepomôže ani Vaše presvedčenie deklarované takmer denne na FB, že nie je dôležité, ako veľa času trávi mama s novorodencom, ale ako intenzívne a že Vy tých pár chvíľ, čo so svojim novorodencom trávite, strávite omnoho intenzívnejšie ako obyčajné matky “nonstop kvočny”, takže ste vlastne lepšia matka, lebo stíhate aj to, aj to… (prisahám, že Váš profil nesledujem – ale furt sa mi to nejakým zdieľaním zjavuje na ploche…)
Nekritizujem výšku materského príspevku na Slovensku. S tým nič neurobíme a vďakabohu aj za tie dary. Proste tam peniaze budeme hľadať zbytočne a ja nie som zrovna zástanca spoliehania sa na štát. Naopak, chcem vyzdvihnúť jedinečnosť nášho sociálneho systému, že snáď ako jedna z mála krajín (spolu s ČR) máme materskú dovolenku zo zákona, ktorá dáva matkám možnosť ostať tri roky na platenej MD s tým, že im zamestnávateľ musí počas tejto doby držať pracovné miesto. Je to jedna z mála dobrých vecí, za ktoré môžeme byť vďačné predchádzajúcemu režimu. Pretože keď sa pozrieme po iných , tzv. vyspelých krajinách, im sa o takomto luxuse môže iba snívať. Napr. v Anglicku majú 26 týždňov, v Belgicku 16, v Španielsku 15, v Egypte 12 a v USA síce 12, ale neplatených týždňov voľna po pôrode, ktoré si ovšem môže dovoliť máloktorá rodina, takže matky tam nastupujú do práce po pár týždňoch odpočinku.

Lenže ja som znepokojená tým, čo sa snažíte celému svetu vlastne ukázať.

Že ste silná žena, ktorá dokáže viesť zasadanie parlamentu 6 dní po pôrode??? ( nie som kompetentná, posúdiť, či Vám niekto “mocný” stál pri hlave s “pištolom” a vyhrážal sa Vám, že keď ju nepovediete tak bububu, lebo takéto informácie sa nepotvrdili, práve naopak!)

Alebo, že v šestonedelí dokážete celé hodiny bez prestávky sedieť v parlamente a vykonávať náročnú prácu poslankyne, dokonca podpredsedníčky parlamentu?

Alebo, že Vaše 6 týždňové dieťa je natoľko vyspelé, že vo svojom veku dokáže cele hodiny (bez kojenia) stráviť s inou osobou ako vlastnou biologickou matkou a ešte sa pritom tváriť blažene?

Že ste sa dokázali zázračne dostať do formy, že päť týždňov po pôrode zvládnete odbehnúť 8 km a nestratiť pritom mlieko???

fuuuha… Klobúk dole.

Čo tým chcete dosiahnuť? Chcete v dnešnej dobe poukázať na to, že keď to dokážete Vy, tak že matky vlastne môžu ísť do práce priamo z pôrodnice a nie si za štátne peniaze doma “zbúhdarma” šunky váľať tri a viac rokov s harantami a strácať drahocenný čas, počas ktorého môžu budovať hrubý domáci produkt?

Ale vráťme sa prosím k otázke, komu je vlastne adresovaná Vaša verejná iniciatíva a o čo Vám v nej vlastne ide – lebo tu sa na rozdiel od Vašich FB prívrženkýň strácam ( áno, oni v tom majú zjavne jasno, lebo keď som sa naivne neprozreteľne zaplietla do diskusie pod nejakým Vašim oslavným obrázkom, na ktorom si intenzívne užívate obedňajšiu pauzu so svojim čerstvým bábätkom sediac niekde na podlahe detského kútika a položila som Vám tieto otázky, dozvedela som sa od Vašich fanyniek, že som určite nevzdelaná, neúspešná, neschopná, zakomplexovaná, škaredá chudera, ktorá Vám len závidí.)

poznámka editora: Laura je vzdelaná, schopná, sebavedomá a aj napriek strednému veku stále šarmantná dáma, ktorá rovnako ako v desiatich, aj dnes vie poblázniť

Ak to správne chápem, ide Vám o to, aby mohla žena hneď po pôrode pracovať???

No dobre. Tak sa Vám pokúsim niečo vysvetliť. Viete, nie všetky ženy pracujú hlavou, vo voňavej kancelárii, s možnosťou homeoffice, kedy sa im zachce. Niektoré ženy vykonávajú aj fyzicky náročné práce, na smeny, kde by bol ich návrat do zamestnania predčasne priam zdravie ohrozujúci. Dobrovoľne si berú nočné a prácu cez víkendy a sviatky, pretože za to majú príplatky. Keď teda neriešime, že fyzicky pracujúca žena by asi čoskoro prišla o mlieko a zas by malo újmu dieťa. A asi ani pri najväčšej fantázii si neviem predstaviť takú robotníčku vo fabrike, ako má pod výrobným pásom každý deň položenú sedačku s miminkom so slúchadkami na ušiach, aby ho nerušil hluk strojov a s malilinkou rúškou na ústach, aby nedýchalo prach a smrad a že si mamička každé 2 -3 hodiny odbieha na pol hoďky do šatne pokojiť, poprebaľovať. Tam sú totiž ženy rady, keď ich pustia na záchod, menštruujúce ženy sa označujú červenými doplnkami ako v stredoveku, aby dozorkonajúci bachar vedel, že táto žena ma právo ísť viac krát za deň na záchod. A jasle vo fabrike, alebo v supermarkete mi neprídu vôbec ako promamičkovské riešenie, naopak ako prostriedok pre dokonalé zotročenie ženy. Nehovoriac teda o tom, že takéto pracovné miesta väčšinou nie sú nejako extrémne dobre platené. Napriek tomu práve manuálne pracujúce ženy, bez urážky, z nižších sociálnych tried, do práce predčasne musia ísť z už spomínaných finančných/existenčných dôvodov, pretože ich partner pravdepodobne tiež niekde manuálne pracuje. Na Slovensku priam otročí za minimálnu mzdu (alebo niekde v zahraničí otročí za viac peňazí)

A tu vidím priestor pre Vás, kde by ste sa ako ŽENA-MATKA a POLITIČKA s veľkým P mali angažovať!!! Čo takto riešiť v parlamente napr. to, ako je možné, že napriek tomu, že na Slovensku pribúdajú štátom podporovaní, od daní oslobodení zahraniční investori, budujú sa nové a nové obrovské fabriky, zväčša automobilky, a ani napriek nedostatku pracovných síl sa pracovné podmienky s príchodom konkurencie nezlepšujú, platy nezvyšujú, ale radšej sa dováža ešte lacnejšia pracovná sila napr. z Ukrajiny a pod. ( prosím, nehovorte, že o tom neviete, alebo že to nie je pravda.) Pretože, keby títo chlapi za svoju prácu dostávali regulérnu plácu a nie len almužnu, nemuseli by ich ženy isť skôr do práce. Veľký problém a bitka s veľkými psami? Vopred prehraný boj – veľa driny a žiadna popularita z toho, za selfička s bábätkom je viac lajkov.

Aha, aby som nezabudla. Slovensko nie je len Bratislava. Naozaj ju nemôžete brať ako benchmark. Možno to neviete, ale kým v Bratislave je čistý plat 1000 eur skôr slabší priemer jedinca, na väčšine územia našej krásnej krajiny toľko nezarobia ani obidvaja rodičia spolu. Teda, ak vôbec majú to šťastie, že majú obidvaja zamestnanie.

Viete, ja sa opäť vrátim k čudovaniu sa nad tým za koho práva vlastne bojujete. Ide Vám o to, aby žena mohla robiť skôr ako za tri roky??? Aby si matky mohli nosiť dieťa do práce? (lebo taký pocit som mala z mediálnej kauzičky Vašej kolegyne Petrik, ktorá bola vykoľajená z toho, že ju nepustili s čerstvým dieťaťom do rokovacej sály). Prepáčte, ale ja som ešte nikdy nepočula o prípade, že by žene niekto nedovolil nastúpiť skôr, ak to neohrozovalo zdravie ženy a zdravý vývin dieťaťa, alebo ak by na jej starostlivosť o dieťa nedoplácal zamestnávateľ, alebo ostatní kolegovia, aby nastúpila do práce, ak sa na tom so zamestnávateľom dopredu dohodla a ten nevzal na jej miesto náhradu na zastupovanie počas MD na dobu určitú.

Nosenie detí na pracovisko? Samozrejme, že sú miesta, kde to neprekáža, keď si žena príležitostne zoberie dieťa do práce. Mňa by teda plač cudzieho dieťaťa v kancelárii privádzal počas práce k šialenstvu a viem, že nie som sama. A tak isto by sa mi asi nechcelo vykonávať prácu za kolegyňu, ktorá by každú chvíľku niekam odbiehala a miesto práce by čičíkala dieťa.Taká matka nerobí nič poriadne na 100%. Ani prácu, ani materstvo. To jednoducho nejde. Stále bude šidiť jedno na úkor druhého. Pri kojení myslieť na pracovné problémy, pri riešení pracovných vecí myslieť na rodičovské povinnosti.

Keď sa žena rozhodne, že chce na 100% pracovať, je to jej voľba, ale nemala by mať privilégia na úkor ostatných. Prečo aj? Podľa našich zákonov nemá zamestnávateľ právo opýtať sa ženy – záujemkyne o zamestnanie, či má dieťa a či je vydatá. Aby ju náhodou nediskriminoval. Okrem teda tých spomínaných fyzicky náročných zamestnaní, kde by predčasný nástup po pôrode do práce ani lekár nepovolil. A taká skladníčka, robotníčka vo fabrike, poštárka, predavačka, vodička MHD, kuchárka, dojička, ale aj taká lekárka, lekárnička, učiteľka, policajtka, vojačka, letuška, sprievodkyňa vo vlaku, revízorka, čašníčka, recepčná, upratovačka, chyžná… Tá ako môže využiť právo na nosenie detí do zamestnania??? Takže za ich práva to asi nebude…

Dobre, dobre. Ešte tu máme rôzne (bratislavské) ženské povolania typu manažérka, obchodníčka, redaktorka, novinárka, accountka v reklamnej agentúre, office managerka, riaditeľka, daňová poradkyňa, účtovníčka, grafička, ale aj podnikateľka – to sú profesie, ktoré si nevyžadujú extrémnu fyzickú námahu, len určité vedomosti, skúsenosti, schopnosti. Často majú pohyblivú pracovnú dobu, netreba kvôli nim sedieť od – do v kancelárii, dajú sa čiastočne robiť aj z domu, bývajú nadštandardné finančne ohodnotené a áno, sú to profesie, kde ženy najčastejšie svoju prácu milujú a majú ju nielen ako zdroj slušného príjmu, ale hlavne ako nástroj sebarealizácie. Proste, keď tú prácu tá žena vie dobre vykonávať a je pre svojho zamestnávateľa prínosom, najlepšie priamo zarába peniaze, zamestnávateľ by bol vôl, keby tej žene neumožnil pracovať na MD. Na týchto miestach, keď je žena profesionálne dobrá, je pre zamestnávateľa vždy pohromou, keď mu zamestnankyňa otehotnie a odíde na MD. Najradšej by boli, aby sa do práce vrátila, tak ako Vy, hneď z pôrodnice. A z môjho pozorovania som vypozorovala, že práve ženy v týchto profesiách na MD aj tak dlho nevydržia a ponáhľajú sa do práce, “konečne medzi ľudí”. A za práva týchto žien asi tiež bojovať nemusíte, tieto si veru vedia poradiť samé.

Takže rozdeľme si ženy na tie, ktoré sa do práce bohužiaľ vrátiť musia kvôli peniazom a tie ambiciózne ( to nie je nadávka, naozaj), ktoré sa do práce vrátiť chcú, lebo sa “doma furt iba s tým deckom zbláznia” – a práca bez nich nebude dobre urobená…

Je to osobné rozhodnutie každej (ambicióznej) ženy, kedy sa vráti do práce. Kedy sa rozhodne, že už nechce využiť svoje právo tri roky tráviť len so svojim dieťaťom, v kľude ho kojiť, prebaľovať, chodiť na prechádzky, na ihrisko, čítať rozprávky, hrať sa, utierať sopeľ, zadok, vymieňať plienky, zbierať lego z koberca, zrážať teplotu. Byť pritom, keď povie prvé slovo, urobí prvý krok, len sa ženám čudujem, že ešte počas tehotenstva plánujú návrat do práce. Ved materstvo nie je len o tom, že vyprdnúť decko a potom ho nejako uživiť a starostlivosť mamy suplovať súkromnými škôlkami a školami a univerzitami…

Ja sama som matka. Patrím do tej skupiny žien s (bratislavským) typom povolania. Minimálna fyzická námaha, práca hlavou a – nadštandardný príjem. Chvaaaalabohu.

No pracovať som musela (z vlastnej viny) začať keď mal malý rok, našťastie nie denne a len na pár hodín. Ale musela, aby sme mali z čoho žiť. Nič namáhavé, žiadny nadmerný stres za slušné prachy. Jasne, občas na pár hodín vypadnúť z domu je super, osviežujúce, ale nie každý deň. Keby som nemusela živiť, nikto by ma nedonútil dobrovoľne predčasne ukončiť materskú. Naozaj si neviem predstaviť tie peniaze, alebo iné pohnútky, kvôli ktorým by som to urobila; nedajbože v prvom roku života dieťaťa.

A tak Vás ešte raz, v mene menej ambicióznych matiek, ktoré nemajú potrebu realizovať sa v zamestnaní na úkor svojho malilinkého dieťaťa a krásnych chvíľ strávených iba s ním, nepokazte to svojimi aktivitami ostatným ženám, nenabádajte ich aby utekali od detí do práce, nerobte zo seba v tomto smere hrdinku a dobrý príklad, lebo to sa nedá porovnávať pri plate 3000 eur a možnosti vykričania do médii každého skriveného vlasu na hlave, každého škaredého pohľadu.

No a hlavne nehovorte prosím Vás kompetentným, že statočná slovenská žena 21.storočia už nepotrebuje žiadnu materskú dovolenku a môže kľudne nastúpiť do práce hneď ako vypudí placentu, lebo nám ju ešte zrušia.

A v neposlednom rade, prosím Vás, neodchádzajte od svojho bábätka, buďte s ním čo najviac, neodkladajte ho a nevláčte ho na miesta s negatívnou energiou, akým Slovenský parlament rozhodne je. Nič Vám neutečie. Naozaj. Jedine detstvo Vášho syna. A keď tie spoločne strávené chvíľky nebudú chýbať Vám, jemu určite áno. Aby Vám to raz neoplatil.

Ďakujem za pochopenie

Laura Kovalová

http://medzicas.sk/laura-kovalova-otvoreny-list-pre-luciu-nicholsonovu-durisovu/

 

Snad si to přečte i Dan… Mluvili jsme velmi otevřeně s bývalým spolužákem Daniela Hermana a ten mu poslal tento velmi, velmi osobní vzkaz…

ROZHOVOR Katolický kněz Jan Evermod Sládek studoval v kněžském semináři se současným ministrem kultury Danielem Hermanem. Otec Sládek se vyjádřil k Halíkově kritice kardinála Duky, kauze Brady a dalajláma, sdělil pár vzpomínek na Daniela Hermana a nynějšímu ministrovi poslal velmi osobní vzkaz.

Co říkáte tomu, jak Tomáš Halík napadl kardinála Duku kvůli tomu, že šel na Hrad a převzal tam od prezidenta Zemana vyznamenání? „Při předávání medaile za podporu Miloše Zemana Milošem Zemanem Dominiku Dukovi jsem si vzpomněl na slova, jimiž jeden papež komentoval úmrtí kardinála Richelieua: Jestliže existuje Bůh, bude mu asi muset pan kardinál hodně vysvětlovat; pokud neexistuje, dělal to výborně,“ napsal Halík Právu na dotaz, co říká na udělení Řádu bílého lva Dukovi. „Myslím, že kardinál Beran i kardinál Tomášek, který se dovedl na konci života statečně postavit nemravné moci, se obracejí v hrobě. Jsem velmi vděčný těm představitelům církve, kteří dali neúčastí na hradních oslavách statečně a jasně najevo, co si myslí o Miloši Zemanovi,“ uvedl Halík a podotkl: „Já bych se styděl převzít od něj vyznamenání. Kardinál Duka však už zřejmě nasedl do vlaku, z něhož už nebude mít odvahu a sílu vystoupit. Je mi to líto.“

Mons. Halík vyslovuje lítost nad skutkem pana kardinála Duky. To je sic pěkné a ušlechtilé, nebo to alespoň má tak vypadat, ale dovolte mi otázku. Nepřipomíná vám to, pane redaktore, kyselé hrozny z Ezopových bajek?

Já osobně mám z toho radost. Možná jsem příliš velký optimista, ale spatřuji v tom signál, že pan prezident přes všechnu svou často proklamovanou odměřenost vůči církvi přeci jen spatřuje určitou její spjatost s našimi dějinami a kulturou. A jestliže je ochoten předat vyznamenání primasovi české katolické církve, naznačuje tím, že se s církví počítá a že i když je vůči ní osobně vyhraněn, je přesto nějakým způsobem ochoten uznat její užitečnost a význam pro některé obyvatele státu, ve kterém je prezidentem. Jako katolický kněz mám z ocenění někoho, kdo představuje a reprezentuje duchovní směr, do kterého patřím i já, upřímnou radost.

Pater Halík se již v médiích vůči Mons. Dukovi vymezil několikrát a pan kardinál to přešel vždy elegantním mlčením, i když má páky na to Halíka usměrnit – je přeci jeho nadřízeným. Co tím sleduje, se můžeme jen dohadovat, ale já osobně se domnívám, že mu dopřává čas k tomu, aby se vzpamatoval. Jak s tímto časem pater Halík naloží, už je jen jeho problém. Ale – opět můj osobní názor – Halík asi tuto příležitost nevidí, nebo zatím si jí nevšiml. I když jinak je to pán velice všímavý a, jak ve svém komentáři i uvádí, je schopen takových ušlechtilých citů, jako je lítost a stud. I když stud podmiňuje navržením patera Halíka na prezidentské vyznamenání, takže se asi stydět nebude muset alespoň do té doby, dokud bude Miloš Zeman prezidentem ČR.

Ale naznačovat jakousi podobnost mezi kardinály Dukou a Richelieuem nepovažuji za známku velkolepých citů, ale za drzost. Neboť, kdyby byl Mons. Duka podoben onomu kardinálovi z Francie, Halíkovi by bylo tuze ouvej.

A co říkáte aféře Brady a jak se v ní angažuje Daniel Herman?

Aféra Brady je, alespoň tak to vidím já, příležitost pro mnohé namasírovat si vlastní ego a připadá mi to jako kost, kterou hodíme smečce psů, abychom se bavili, jak se o ni rvou. Možná by bylo zajímavé zjistit si, co se dělo během té vydařené taškařice, které se média věnovala na 110 procent, v informačním stínu. To bych viděl jako zajímavý domácí úkol pro nějakého schopného novináře. Přece byste, pane redaktore, nechtěl, abychom si to hledali sami? I když často musíme, protože žurnalisté musí neustále přepočítávat medaile, čestná občanství, klíče od bran a já nevím, co ještě kdo a proč dal strýcovi nestrýcovi pana ministra.

Mám dva spolužáky, o kterých lze říci, že se „profesionálně namočili“ do politiky. Jeden z gymnázia, Jiří Papež, který byl, tuším tři volební období, poslancem a chvíli i stínovým ministrem zemědělství. Možná si kdejaký čtenář řekne, „toho neznám“, což může znamenat, že nic zajímavého nevykonal. Ale vzhledem k tomu, že média se většinou zajímají o senzace a skandály, to znamená, že nevyrobil žádnou ostudu. Zatímco onen druhý spolužák, z kněžského semináře, současný ministr kultury, na nás kouká ze všech médií a myslím, že ještě dlouho bude.

A jakou máte na Daniela Hermana osobní vzpomínku?

Těch osobních vzpomínek je spousta, a nečekejte žádnou senzaci, všechny jsou totiž dobré.

Ta první je z vlaku z Českých Budějovic do Litoměřic, když jsme jeli společně na přijímačky. Cesta, neskutečně dlouhá, uběhla poměrně rychle. I když jsme se viděli prvně, věděli jsme o sobě díky kněžím, kteří znali nás oba, a celou jsme ji proklábosili. O sobě, o společných známých, o politice, o náboženských poměrech, vyměnili jsme si poznatky z pohovorů s estébáky a církevními tajemníky – což bylo vlastně to samé… Byl to sympaťák a takovým byl pro mě po celou dobu prvních dvou let studia. Byli jsme jediní dva studenti v ročníku za českobudějovickou diecézi, kteří byli přijati ke studiu v roce 1984.

V roce 1986 jsem musel na vojnu, Dan ne, měl modrou knížku. Ale věděl jsem, že i když se možná celé dva roky neuvidíme, tak to vadit nebude. Měl totiž jeden krásný zvyk. Denně se modlil loretánské litanie za bohoslovce na vojně, aby se nenechali ukecat, aby nepřišli o kněžské povolání, prostě, aby se ve zdraví vrátili z vojny a mohli dokončit svá studia a stát se kněžími. Byl to prostě člověk, kterého jsem měl a pořád mám rád a považoval jsem ho za přirozenou autoritu a vzor, protože dělal všechno lépe než já. Líp se učil, víc se modlil, prostě perfektní bohoslovec. Pro mne, tak trochu průseráře, nedostižný vzor.

Takže asi pochopíte, že když jsem poprvé slyšel jeho zdůvodnění, které opakoval v šoufl šou Jana Krause (nebudu citovat, protože si to může každý dohledat sám), proč se rozloučil s kněžstvím, spadla mi čelist hodně nízko. A první otázka, která mi prolétla mozkovnou – „To si snad dělá srandu?!“ – mi v kebuli rotuje od té chvíle stále.

A otázek je čím dál tím více. Daly by se však shrnout do dvou:

Zaprvé, myslel to tehdy vážně (jako adept na kněžství), nebo to na nás, spolužáky, hrál?
Zadruhé, myslí to nyní vážně (jako ministr), nebo to na nás, občany, hraje?

Odpověď jsem, přiznám se, ještě nenašel, ale k závěru jsem došel: upřímný asi tento pán zrovna nebude.

Daniel Herman na Staroměstském náměstí řekl, že pozval dalajlámu do barokní kaple v Nosticově paláci a „tam jsem ho poprosil o požehnání pro naši zemi a pro náš národ a věřím, že tím momentem on tady otevřel jakési průduchy ducha a duch zavanul“. Řekl, že je hrdý, že dalajlámu přivítal a že se tím přihlásil k odkazu Václava Havla. Je to, co říkal slučitelné s katolictvím?

V interních kruzích se často vtipkuje… asi jako ve všech oborech. Ale on to není vlastně ani vtip, ona je to skutečnost ověřená zkušeností: Zřekneš se Boha, zříkáš se i rozumu. Kdyby zůstal katolickým knězem, nemusel by se dělat zajímavým tajtrlíkováním s dalajlámou (přezdívaným u některých katolíků Davaj lamu, Hatláma, Dalamánek a podobně), neboť Ježíš Kristus je daleko zajímavější než nějaký marxistický skín z východu. A přiznejme si to, i nám, Evropanům, mentálně bližší. Jestliže tedy Dadouš, tak jsme mu říkali v semináři, platně vysvěcený katolický kněz, považuje za nutné žádat o požehnání orientálce vyznávajícího hodnoty Karla Marxe o otvírání průduchů napadá mě: Ema má mísu, Dadouš má místo… a je mimo mísu.

Co se týče duchů, tak máme Ducha svatého, třetí božskou osobu, pak duchy dobré (anděly) a pak duchy zlé (z pohádek známé jako čerty). Komu byly otevřeny dalajlámou průduchy, nechť si laskavý čtenář odpoví sám.

A co si myslíte o dalajlámovi? Profesor Piťha připomněl, že se dalajláma „v pražské přednášce ztotožnil s marxismem v podobě Komunistického manifestu. Slyšel jsem několik jeho přednášek v rozmezí třiceti let. Nikdy mě nepřesvědčil o své duchovní opravdovosti.“

S profesorem Piťhou nelze nesouhlasit. Již před léty jsem četl článek „Paní Novinářky“ Oriany Fallaci, ve kterém popisuje své setkání s dalajlámou a uvádí i jeho charakteristiku sebe sama, že je marxistou. A podle toho, co přednesl na Foru 2000, bych si dovolil napsat, že jest kovaným neomarxistou.

Co potom říkáte tomu, že osobnosti, které se hlásí k pravici či ke katolictví, jako pan Kalousek, Gazdík, Herman, Halík a spol. se současně hlásí k dalajlámovi, který propaguje marxismus?

Pokud mají někteří takzvaní křesťanští politici a veličiny potřebu se k němu hlásit a s ním se fotit, pak to považuji za jejich vlastní vyznání: „Prožíváme krizi křesťanské víry.“

Možná je to jejich volání o pomoc, tak bych to alespoň rád jako katolík viděl. A tak se za ně i modlím. Ale cosi mi říká, možná něco z průduchu, že už si svého koníka, na kterém chtějí dorajtovat k šťastným zítřkům, vybrali… Nebe jim buď milostivo!

Ale možná je to všechno jinak, možná jen chtějí trumfnout pana prezidenta Zemana a dostat se východněji, než je ruská metropole. Protože možná jen o to jde, ukázat všem, že jsou lepší než Miloš – pan prezident ráčí prominout.

Otče, mám pocit, že tento rozhovor byl pro vás dosti osobní. A když jsme tolik osobní, neměl byste osobní vzkaz pro pana ministra?

No, měl bych, ale nevím, jestli bych si ho mohl dovolit na stránkách Parlamentních listů. A nevím, jestli se dostane pod nos Danovi, tedy panu ministru kultury Danielu Hermanovi.

Zkuste to.

Tak dobrá, jak chcete. A doufám, že si to přečte i Dan.

Myslím, že by mohl…

Dane, prosím tě, přestaň blbnout s politikou. Vzpomeň si, jak jsi toužil být knězem. Vzpomeň na všechny, kteří tě podporovali, kteří se za tebe modlili, kteří ti ze srdce přáli v den tvého kněžského svěcení.

Vzpomeň si na chvíle u oltáře, kdy jsi měl moc větší než má jakýkoli ministr, prezident, nebo i král. Moc ze svátosti, kterou jsi vyměnil za jedno volební období, kdy musíš dělat kašpárka, který visí na politických nitkách.

Držíval jsi v rukách Spasitele, Božího syna, a rozdávals ho; nyní držíš průkazku ministra a rozdáváš dotace.

Vybral sis Boha, kterému jsi chtěl sloužit, a vyměnils ho za světskou kariéru.

Stálo ti to za to?

Přeji ti, abys byl šťastný, i když ty sám, alespoň doufám, víš, že štěstí najdeš v tom, cos tak lehce opustil.

Takže ti přeji odvahu k návratu k pravdě a lásce, kterou je pro nás křesťany Ježíš Kristus, kterému ses v den svého kněžského svěcení zavázal sloužit, a po několika letech jsi ho s lehkostí opustil a vydal ses za bludičkou světské slávy.

Zkrátka, pochlap se, přestaň blbnout a vrať se.

www.parlamentnilisty.cz

http://euportal.parlamentnilisty.cz/Articles/16246-snad-si-to-precte-i-dan-mluvili-jsme-velmi-otevrene-s-byvalym-spoluzakem-daniela-hermana-a-ten-mu-poslal-tento-velmi-velmi-osobni-vzkaz-.aspx

Tento obsah bol zaradený v Domáce, Slovania, Správy, Zahraničné, Zo života Cirkvi. Zálohujte si trvalý odkaz.