Vatikán odsúdil katolícke rádio za poznámku, že nedávne zemetrasenie v Taliansku bolo „božím trestom“ za registrované partnerstvá. + Nápadná symbolika zrútenej katedrály

Vatikán odsúdil katolícke rádio za výroky o gejoch
Vatikán odsúdil pravicovú katolícku rozhlasovú stanicu Radio Maria po tom, ako odvysielala poznámku, že nedávne zemetrasenie v Taliansku bolo „božím trestom“ za registrované partnerstvá gejov.
Vatikán tieto slová označil za „urážajúce a škandalózne“, informoval webový portál BBC.

Papez Frantisek, Europa musi omladnut

Za kontroverzným výrokom je istý dominikánsky mních, podľa ktorého sériu zemetrasení vrátane toho augustového, ktoré pripravilo o život takmer 300 ľudí, spôsobili ľudské hriechy. Vyhlásil, že medzi ne patrí aj schválenie registrovaných partnerstiev osôb rovnakého pohlavia talianskymi úradmi v máji tohto roka.

Vatikán tieto poznámky odmietol ako bezbožné a nemajúce nič spoločné s katolíckou vieroukou. „Pre veriacich sú tieto výroky urážajúce a pre neveriacich zasa škandalózne,“ uviedol zástupca vatikánskeho Štátneho sekretariátu pre všeobecné záležitosti Giovanni Angelo Becciu, ktorý má blízko k pápežovi Františkovi.

Becciu ďalej povedal, že stanica Radio Maria, ktorá už aj v minulosti čelila kritike za antisemitské výroky, musí „zmierniť tón svojho jazyka“ a konať v súlade s milosrdným posolstvom cirkvi. Inkriminovaný fráter John Cavalcoli si však stojí za svojím tvrdením, že pri zemetraseniach išlo o boží zásah.

Radio Maria zverejnilo na svojej oficiálnej internetovej stránke stanovisko v taliančine, kde sa píše, že dané pohoršujúce výroky neodzrkadľujú názory samotnej stanice.

http://www.aktuality.sk/clanok/387676/vatikan-odsudil-katolicke-radio-za-vyroky-o-gejoch/


Nápadná symbolika zhroucené katedrály

Z několika desítek kostelů, jimiž se mohlo pyšnit městečko Nursia, neušetřilo poslední zemětřesení ani jeden. Stalo se tak v předvečer »Společné ekumenické modlitby« v luteránské katedrále v Lundu s papežem Františkem, Munibem Yunanem, prezidentem LWB, kteří podepsali Společné prohlášení, ve kterém se vyslovuje „vděčnost“ za duchovní a teologické dary přijaté skrze Reformaci a politování nad porušením jednoty církve.

Jak vždy uváděly historické knihy a dějiny církve, tuto jednotu rozbil Martin Luther a církev musela svolat tridentský koncil, aby odpověděla na jeho nehorázné hereze. Zemětřesení postihlo církev Říma stejně tak před 500 lety jako dnes.

Je všechno to, co papež František tvrdí, zváženo a promyšleno, nebo jde o rozšíření podle sentimentálních a pacifistických parametrů? Jak můžeme být vděční za všechny duchovní a teologické dary přijaté skrze Reformaci? Jakýmto lžím jsou věřící vystaveni? Manipulace s věrohodností osob je evidentní nejen ze strany laických autorit, ale také ze strany Vatikánu. Církev postihlo tragické zemětřesení, když se hroutily Boží domy v Nursii, srdci západního mnišství, nebo byly poškozeny a zasaženy v celém někdejším papežském státě.

Od 24. srpna do dnešního dne bylo zemětřesením postiženo na 5000 objektů velké historické a umělecké hodnoty. (Výčet těch nejvýznamnějších v tomto článku zabírá pět odstavců po osmi řádcích.)

Uvažoval papež, kardinálové a biskupové o těchto událostech, nebo si mysleli jako racionalisté a pozitivisté, že lidské aktivity nemají z Boží strany žádnou odezvu? Co ještě můžeme vidět ve stavu zhroucení po víře, náboženské praxi, po morálce, rodině, po chrámech? V dokumentech tridentského koncilu (1545-1563) je toto zavržení luterských tézí o ospravedlnění pouhou vírou:

Jestliže někdo tvrdí, že bezbožník je ospravedlněn pouhou vírou v tom smyslu, že se od něho nevyžaduje nic jiného, žádná spolupráce s milostí ospravedlnění a absolutně není nutné, aby se připravil a disponoval úkonem své vůle – anathema sit (Ds 1559, n. 9).

Luther vyvolal nenapravitelnou roztržku mezi přirozeností a milostí, připouštěl také téze gnosticko – manichejského typu, podle nichž je třeba pokládat přirozenost za nenapravitelnou. Na závěr při hledání výhodnější víry dospěl k popření Nejsvětější Svátosti oltářní, svátostí, dogmat a Římské církve.

Naše Církev je jediná Církev. S Lutherem nemáme co sdílet, stejně tak jako s Ariem, Manim, Marcionem a Fra Dolcinem.

Cristina Siccardi, Corrispondenza Romana

http://www.lumendelumine.cz/index.php?page=napadna-symbolika-zhroucene-katedraly

 

Zemětřesení nejen v Nursii

Bylo to nejsilnější zemětřesení od roku 1980, s epicentrem v Nursii, v zemi sv. Benedikta, a bazilika svatého opata byla zničena.

Zůstala jen fasáda, obraz který mnozí pochopili jako předobraz církve, která se hroutí, až zůstala jen fasáda.

Pro některé, kteří pokládají křesťanství za neštěstí, je to přímo předzvěst. Ale myslím, že budou zklamáni.

Tato rána v místě patrona Evropy nám vnuká myšlenku na Evropu, která ztratila svou duši. Evropa, která je dílem světců, je dnes v rukou bezcitných technokratů.

Je málo těch, kteří vědí, že Evropu opravdu vytvořilo mnišství ze země, kterou zdědilo devastovanou pádem římské říše.

BENEDIKT SJEDNOTITEL

Pavel VI. tím, že prohlásil svatého Benedikta „patronem Evropy“, vyložil, že on a jeho mniši přinesli s křížem, knihou a pluhem křesťanský pokrok národům roztroušeným od Středozemí ke Skandinávii a od Irska až na polské nížiny.

Z toho důvodu říká, že Evropa je dílem mnichů a evangelizátorů, kteří spolu s evangeliem jí darovali kulturu, a občanský a ekonomický pokrok.

Jan Pavel II. prohlásil:

Kříž, kniha a pluh jsou nástrojem díla zúrodnění a obrození. Boží chvála v Kristu a ve společenství skrze ustavičnou liturgii, vznešenou a povznášející, skrze práci ruční, intelektuální a uměleckou, věrně dodržovaným mlčením vnějším i vnitřním, vzájemnou láskou a službou trpícím a chudým v poslušnosti a pokoře, to je syntéza poselství a životního programu, který svatý Benedikt ustavičně hlásal a praktikoval, a skrze který se Evropa mohla stát křesťanskou.

Dnešní lekce pro Evropu je tato: ekonomická prosperita pochází především z velké duchovní vitality, z mravní síly, která je v samých kořenech Evropy. Kořenech dnes zapíraných a nepoznaných.

Existuje velmi poučná kniha Thomase E. Wooda, jejíž titul říká všechno: „Jak katolická církev vybudovala západní civilizaci“. Ale podobně poučná je sociologická studie amerického sociologa Rodneye Starka „Vítězství rozumu. Jak křesťanství vytvořilo svobodu, pokrok a bohatství“.

Svatý Benedikt byl tedy velký duchovní a kulturní sjednotitel Evropy.

 

LUTHER – AUTOR ROZDĚLENÍ

Opakem světce z Nursie je postava Martina Luthera, na něhož můžeme mít tisíc rozdílných názorů, ale je nezvratné, že byl – historicky – tím, kdo roztrhl Evropu a křesťanství. Sám sebe označil za „muže nesvornosti“.

A přece je to právě on a jeho schizma, započaté před 500 lety, které papež František jel do Švédska oslavovat.

Nebudu zde opakovat strašné Lutherovy invektivy proti katolíkům, papežství, mši, ale také proti sedlákům (on sám táhl s mocnými) a především jeho strašná slova proti židům (od kterých se současní protestanti distancují).

Sám kardinál Kasper, velký příznivec ekumenického objímání, připomněl „násilnickou mluvu“, která byla Lutherovi vlastní, a pak nacionalismus, který často nabýval konfesní nátěr a připravil Evropě mnoho neštěstí.

Jsem přesvědčen, že když Benedikt XVI. řekl, že církev v dnešní výročí (počátek protestantské reformace) nemá co oslavovat, myslel také na vývoj tohoto rozštěpení křesťanství, na rozdělení samotných protestantů a pak na náboženské války (mezi protestanty a katolíky), které zpustošily Evropu.

Ze všech těchto důvodů je pro mnoho katolíků nepochopitelné, že papež se rozhodl odebrat se právě dnes do Švédska a slavit luteránskou reformaci. Bergoglio si vytvořil jednotu pokoje svých šálů, ačkoliv oslavovat Luthera a počátky jeho schizmatu je v tomto programu zcela zmatené.

Je zcela správné vést dialog se všemi křesťanskými vyznáními, ale nezdá se mi, že takový dialog se může konat pod sochou Luthera, který je jeho naprostým popřením.

Proto při zprávě, že zemětřesení mělo své epicentrum právě v Nursii, se dalo očekávat, že místo cesty na oslavy německého reformátora vyhlásí – pod patronátem sv. Benedikta – velkou slavnostní modlitbu za Itálii, postiženou v těchto dnech metlou zemětřesení.

Modlitba za ty, kteří jsou těžce zkoušeni, byla navržena již několik dní od katolíků intelektuálů, je v církvi tradicí a sám František ji na počátku svého pontifikátu praktikoval. Nepředstavuje proto nic šokujícího.

 

MEDIÁLNÍ PRANÝŘ

Je to k nevíře, ale stal jsem se kvůli tomu terčem neslýchaných útoků.

Pochopitelně, zemětřesení vnímá stát především z hlediska prevence a pomoci. Nechápu, co je příčinou takové slovní bouře. Je něco tak strašného na tom, že katolík nesympatizuje s Lutherem a dává přednost modlitbě, protože věří v její účinnost a v požehnání církve?

Nicméně jsem rád, že katolicismus opět provokuje. Je lépe být pokládán za blázna než za politicky korektní omáčku, jak se na nás dívají dnes. George Bernanos napsal: »Dobrý Bůh nám nenapsal, abychom byli moukou světa, nýbrž solí, můj hochu. A sůl je něco, co na živém mase pálí. Ale chrání před hnilobou“.

Antonio Socci, Lo Straniero

http://www.lumendelumine.cz/index.php?page=zemetreseni-nejen-v-nursii

 

 

Další radikální čistka

Úsilí kardinála Saraha o návrat k původní orientaci liturgie k Východu přichází Bergogliovi velmi nevhod. Současné směrování k lidu je jedním z důležitých „zlepšovacích návrhů“ protestantských poradců Pavla VI. a jeho změna by znamenala velký krok zpět v „lutersko – katolickém sbližovacím procesu“. Odvolat současného afrického kardinála z funkce prefekta Kongregace pro posvátné obřady by však mohlo vyvolat nepříznivý dojem. Nepohodlné prefekty Bergoglio zatím raději neodvolává, nýbrž izoluje a ignoruje.

Izolace kardinála Saraha je však na první pohled velmi nápadná. Z Kongregace pro božský kult byli odvoláni členové, kteří stáli na straně svého prefekta, jako kardinál Georg Pell, Malcolm Ranjith, Angelo Bagnasco a Marc Quellet, dále Angelo Scola a Raymond Leo Burke.

Na jejich místa nastoupily mezi jinými osobnosti jako státní sekretář Parolin, kardinál Stella, papežova šedá eminence a prefekt Kongregace pro klérus, kardinál Gianfranco Ravasi, známý jako ctitel zednářů a pohanského kultu.

K dalším novým členům patří welingtonský arcibiskup John Atcherley Dew, který se osvědčil na synodě jako protipól Benedikta XVI. příznivec homopárů, a především Piero Marini, někdejší pravá ruka Bugniniho a velký liturgický televizní scénárista Jana Pavla II. I slepému musí být jasné, že Bergoglio spěchá, aby smazal všechny stopy po svém předchůdci Benediktu XVI.

Anglikánský primas Justin Welby přednesl Františkovi na úvod své soukromé audience tento šprým: »Víš jaký je rozdíl mezi liturgistou a teroristou? S teroristou můžeš jednat….« (viz)

http://www.lumendelumine.cz/index.php?page=dalsi-radikalni-cistka

Tento obsah bol zaradený v Správy. Zálohujte si trvalý odkaz.