Mystička Emmerichová a protestanti. + Z proroctva sv. Fantiška

Okrem videní minulosti, mala videnia aj budúceho veku.

Jej videnia dlhé roky zapisoval básnik Clemens Brentano a spisy dosiahli veľkosti 40 zväzkov. Známy film – umučenie Krista, je spracovaný podľa Emmerichovej videní.

My sa pozrime na jej proroctvá budúcnosti.

Uprostred pekla som videla strašnú temnú priepasť, v nej bol zvrhnutý Lucifer a bol spútaný pevne reťazami. … Sám Boh to nariadil; bolo mi povedané, ak si dobre spomínam, že bude uvoľnený na určitú dobu, päťdesiat alebo šesťdesiat rokov pred rokom 2000. Určitý počet diablov bude uvoľnený ešte skôr ako Lucifer …

V tomto proroctve Emmerichová opisuje uvoľnenie satana z reťazí, o čom svedčí Zjavenie Jána. Cirkev učila v každom čase, že diabol je zviazaný a nemá takú veľkú moc, aby sa nedalo šíriť kresťanstvo, šíriť evanjelium.

Emmerichová však predpovedá, že diabol bude prepustený z reťazí 50-60 rokov pred rokom 2000. Keď si uvedomíme, že toto obdobie spadá pod čas po druhej svetovej vojne, blíži sa k druhému Vatikánskemu koncilu až po dnešnú dobu, zistíme, že skutočne sa v poslednej dobe dejú prevratné veci v totálne rýchlom tempe. Čo sa zmenilo v tomto období?

Hriech tu vždy bol, už od pádu Adama a Evy, to sa poprieť nedá. Ale Kristus, prišiel čoby svetlo na zem a ukázal Otcovu tvár, zámer Boha, ktorý chce vyslobodiť ľudstvo z okov hriechu a smrti. Od tohto obdobia, bol satan zvrhnutý, utrpel porážku a svet ktorý bol dovtedy v temnote – vrátane Židovského národa, ktorý videl svetlo zatiaľ iba v hmle – odrazu uvidel. Evanjelium sa začalo šíriť, pravda – to jest – Ježiš Kristus a jeho kráľovstvo, bolo dostupné celému svetu.

Napriek hriechu, vojnám, nevraživosti, politike, aj náboženskému fundamentalizmu – ľudia dodržiavali desatoro, aspoň to, ktoré mali zapísané v srdciach a ktoré im Cirkev neustále opakovala. Samozrejme že prehreškov proti desatoru vždy bolo dosť. Ale štáty a národy mali zákony upravené podľa desatora.

Čo sa zmenilo v posledných 50 rokoch?

Hriech pokračuje, no štáty a národy, tento hriech začínajú akceptovať ako niečo normálne. Ľudstvo od svojho vzniku neustále bojovalo proti hriechu – aj keď to bol boj proti veterným mlynom – no posledné roky podnes, nielenže ľudstvo nebojuje proti hriechu, ono dokonca tento hriech prijíma, chváli sa ním, vyvyšuje ho.

Kto by si bol kedy pomyslel, že prídu raz na svet zákony, ktoré podporujú boj proti Bohu? Kto by si pomyslel, že človek sa postaví nad Boha, alebo lepšie povedané – Boha úplne poprie a dosadí sám seba ako Boha?! Kto by si bol pomyslel, že celé desatoro bude odbúrané zo zákonov v národoch? Keď človek kradne, je šikovný, keď klame, je dobrým rečníkom. Kto by kedy povedal, že prestane platiť vo svete manželstvo a ľudia začnú nažívať vo voľných vzťahoch, vo svete nastane obrovská promiskuita, smilstvo, pornografia?!

Kto by sa kedy nazdával, že ženy, ktoré majú od Boha svoje poslanie ako napríklad výchovu detí, začnú zastávať mužské práce a naopak. Kto by si bol kedy pomyslel, že rodina, tak ako ju celé ľudstvo pozná od nepamäti, bude napadnutá ako zastaralá, budú preferované rôzne zvrátené zväzky, zákonom sa obráni homosexualita a perverznosti?! Mohli by sme ísť do detailov, ako celé desatoro bolo zlikvidované, ako sa systematicky likviduje viera v Boha a tak si musíme skutočne položiť otázku: mala Emmerichová pravdu, keď tvrdila že satan začne útočiť na celý svet, približne 50 rokov pred rokom 2000?

Ak sa pozrieme na svet dnes – po roku 2000 – je to ešte horšie – nie z roka na rok, ale z mesiaca na mesiac. Zákony namierené proti desatoru sa prijímajú všade po celom svete. Ľudia sa nevedia kam obrátiť, pretože boli zbavení viery a tak hľadajú človeka, alebo inštitúciu, ktorá by im dala nejaký smer. Pritom všetky svetské inštitúcie a média, človeka uvrhujú ešte do väčšieho chaosu. Nastáva kríza materiálna, kríza politická, kríza hodnôt, kríza v nezamestnanosti, finančná kríza, k tomu vojny po celom svete. Istotne že tu bola prvá aj druhá svetová vojna, ale zákony krajín ešte neboli namierené proti desatoru a Bohu v takej miere, ako je tomu dnes. Pozrime sa, čo Emmerichová hovorí ďalej – konkrétne o Cirkvi Svätej Kristovej:

Videla som cudziu cirkev, ktorá bola vybudovaná proti všetkým pravidlám … Neboli tu anjeli, aby bdeli nad jej výstavbou. V tejto cirkvi nebolo nič, čo by prichádzalo zhora. … Bolo tu len rozdelenie a chaos. Bola to zrejme cirkev ľudského pôvodu podľa poslednej módy. (12. septembra 1820)

Ak sa dnes pozrieme na Cirkev Kristovu katolícku, skutočne aj Cirkev sa prispôsobila svetu a jeho rozmarom. V mnohom Cirkev upustila, prestala byť Cirkvou ktorá namiesto toho, aby hľadela na Boha, hľadí na človeka a jeho potreby.

Táto Cirkev začala stavať chrámy, ktoré ako hovorí Emmerichová, nebdeli nad nimi anjeli. Boli to chrámy podobné bohapustým protestantským, alebo moslimským mešitám – biele steny, žiadna výzdoba ľúbezná Bohu, v mnohých kostoloch chýba svätená voda, večné červené svetlo je odsunuté niekam nabok. Miesto nádherných oltárov, na ktorých sa Bohu obetovala eucharistia smerom k východu, ako to bolo od rannej Cirkvi zvykom, sa postavil akýsi kalvinistický stôl, kde sa ľudia ako protestanti pozerajú jeden na druhého. Dovtedy celá Cirkev hľadela na Boha, obrátená smerom k Nemu vrátane kňazov presne tak, ako tomu v starej zmluve v Jeruzalemskom chráme. Nová Cirkev sa pozerá na človeka, kde tento symbol sa preniesol aj do kázní, do počúvania miesto Boha – človeka, kde sa Cirkev začína stávať humanistickou – človek v strede miesto Boha. Oltáre, ktoré sa ešte úplne z kostolov neodstránili, sú za chrbtami kňazov a ľudí, ako nepotrebné doplnky. Boh je nepotrebný – aké temné symboly.

Najväčší umelci sveta ktorý kedy žili, pracovali pre Cirkev, stavali nádherné sochy, maľovali tie najúžasnejšie obrazy nielen na plátna, ale aj na steny kostolov, skladatelia skladali najhlbšie skladby zo srdca, z biblických dejín, Kristovho života a života jeho Matky. Mnísi skladali a spievali pod vedením Ducha Svätého nádherné gregoriánske chorály, vstúpiť do takéhoto kostola bolo radosťou pre dušu, zároveň malosť ľudskej existencie, pokora, ticho, bázeň pred Bohom.

Dnešné kostoly sú ukážkou fádnosti, prispôsobovania sa svetskému spôsobu života, vytratila sa z týchto kostolov nábožnosť, bázeň, údiv na Stvoriteľom.

Keď si vezmeme staré knihy, breviáre, misále – tak len otvoriť túto knihu je zážitok. Nádherné obrazy vo vnútri, elegantné spracovanie, papier, písmo, vôňa knihy – bolo radosťou otvárať nábožné knihy a skutočne to človeku dávalo pocit pokory pred Pánom Sveta.

Dnešné knihy, ktoré sú graficky pracované, ako keby to kreslili trojročné deti, nasúkané svetské písmo, otrasný drsný papier, nehovoriac o väzbách kníh, ktoré sa rozpadávajú, sú lepené – aj to hovorí o nábožnosti ľudí, ktorí tieto knihy robili.

Protestantizmus

Potom som videla všetko, čo sa týkalo protestantizmu, ktorý postupne nadobúdal vrchu a katolícke náboženstvo sa zrútilo do úplného úpadku. Mnoho kňazov bolo priťahovaných zvodnými náukami, ktoré hlásali mladí učitelia, a tí všetci prispievali k dielu skazy.

Toto je presná ukážka novej satanistickej doby. Písmo, ktoré Cirkev verne vykladala 1950 rokov, odrazu je potrebné vykladať inak. Prichádzajú noví, mladí, zapálení kazatelia, ktorí hlásajú náuky od výmyslu sveta, vykladajú Písmo podľa svojej chuti a katolíci miesto toho, aby sa držali verného výkladu Písma, pod taktovkou Svätého magistéria Cirkvi, prepadli týmto lacným protestantským reklamám a formuláciám, ktoré sú na prvé počutie prijateľné, ale aj pekne zvodné.

Podobne ako keď Luther vykladal Písmo ako mu prišlo vhod, nalinajkoval si hlavnú myšlienku, ktorú potom v Písme potvrdzoval. Tento spôsob výkladu bol veľmi prevratný, bol dokonca na prvý pohľad vierohodný, ibaže Písmo má vždy aj druhú stranu mince, ktorú Luther nechcel vidieť. Dnes žiaľ, keď katolík príde do katolíckeho kníhkupectva, narazí tam na množstvo kníh, ktoré sú z dielne protestantov, teda kníh heretických. Dnes katolícki teológovia, kňazi, bežne zvyknú citovať nejakého protestanta, čo si bežný čitateľ chodiaci sem tam na omšu ani nevšimne, že sú mu podsúvané heretické výklady. Potom sa dokonca stáva, že keď tento človek počuje pravé katolícke učenie, ktoré bolo dané Apoštolom a je zachované podnes – za vzbúri a bude si tvrdiť, že s týmto nesúhlasí, lebo bol ovplyvnený protestantskými herézami.

Emmerichová sa desila toho, že protestantizmus sa dostane do lona katolíckej Cirkvi a bude dokonca hlásaný z kazateľníc.

Protestantská náuka a náuka schizmatických pravoslávnych Grékov sa všade šírila. Vidím na tomto mieste Cirkev ohrozenú tak rafinovaným zlom, že už zostáva sotva stovka kňazov, ktorí nie sú pomýlení. Všetci pracujú na zničení, dokonca aj klérus. Blíži sa veľká spúšť. “(1. októbra 1820)

http://pravykatolik.sk/index.php/protestanti/19-mysticka-emmerichova-a-protestanti.html

 

Z proroctví Kateřiny Emmerichové
„Viděla jsem falešnou církev, do města Říma přicházeli bludaři nejrůznějšího typu… Místní klérus byl vlažný, viděla jsem velkou temnotu…Zdálo se, že klam se šíří na všechny strany. Celé katolické skupiny byly utiskovány, vyháněny, zbaveny svobody, všude velké utrpení války a prolévání krve. Ale to všechno netrvalo dlouho.“

Viděla jsem CIZÍ CÍRKEV, která byla zbudována proti všem pravidlům… Nebyli zde andělé, aby bděli nad její výstavbou. V této církvi nebylo nic, co by přicházelo shůry…. Byla to zřejmě církev LIDSKÉHO PÚVODU podle poslední módy, podobně jako nová nepravověrná církev v Římě, která se zdála té církvi podobná. V cizí církvi bylo všechno podle lidského rozumu…Viděla jsem nejrůznější osoby, věci, nauky a názory. Bylo v tom něco pyšného, domýšlivého a násilného a zdá se, že budovatelé byli velmi úspěšní. Neviděla jsem ani jednoho anděla nebo světce, který by jim pomáhal. Mezi tím, co jsem viděla, bylo také velké procesí biskupů. Poznávala jsem jejich myšlenky a slova skrze obrazy, které jim vycházely z úst. Jejich hříchy proti náboženství byly znázorněny deformacemi jejich těla…….Viděla jsem snad všechny biskupy světa, ale jen málo z nich bylo takových, jak mají být. Viděla jsem také Svatého otce pohrouženého do modlitby a bohabojného. Jeho zjevu nechybělo nic, ale byl zesláblý pro vysoký věk a mnoho utrpení. Hlava se klátila ze strany na stranu a padala na hruď, jako by usínal. Ale když se modlil, posilovala ho nebeská zjevení. V té chvíli byla jeho hlava vzpřímená, ale když mu hlava klesla na hruď, viděla jsem mnoho osob, jak se rychle ohlížejí napravo i nalevo, tedy ke světu.

Pak jsem viděla všechno co se týká protestantismu, který postupně nabýval vrchu a katolické náboženství se hroutilo do úplného úpadku. Mnoho kněží bylo přitahováno svůdnými naukami, které hlásali mladí učitelé a ti všichni přispívali k dílu zkázy.

V těch dnech víra upadne velmi hluboko a zachová se na málo místech a v nemnohých domech a rodinách, které Bůh ochrání od pohrom a válek.

Viděla jsem mnoho církevních hodnostářů, kteří byli exkomunikováni, ale zdálo se, že se o to vůbec nestarají a neberou to na vědomí. Byli exkomunikováni, když spolupracovali s plány, VSTUPOVALI DO SDRUŽENÍ a zastávali názory, na kterě bylo vysloveno anathema.

Viděla jsem jasně bludy, ÚCHYLKY a nesčetné hříchy lidí. Viděla jsem jejich šílenství a zlobu jejich skutků proti pravdě a proti rozumu. Byli mezi nimi kněží …

Viděla jsem mnoho pastýřů zapletených do záležitostí nebezpečných pro Církev. Budovali velkou církev, velkou a EXTRAVAGANTNÍ. Do té měli být připuštěni všichni se stejnými právy: evangelíci, katolíci a nejrůznější sekty. Tak měla vzniknout nová církev……Viděla jsem mnoho starých kněží plakat, také někteří mladí plakali. Ale jiní mezi nimi byli vlažní….

Viděla jsem žalostné věci. V chrámě se hrály hazardní hry, pilo se a mluvilo. Dvořili se zde ženám. Pronikly sem všechny druhy hanebností. KNĚŽÍ VŠECHNO POVOLOVALI a panovala zde velká neúcta. Viděla jsem i židy, kteří se nacházeli pod podloubím chrámu. Všechno mě to naplňovalo velkým smutkem.

….protestantská nauka se všude šířila. Vidím na tomto místě Církev ohroženou tak rafinovaným zlem, že už zbývá sotva stovka kněží, kteří nejsou pomýleni. Všichni pracují na zničení, dokonce i klérus. Blíží se velká spoušť.

Pak jsem viděla svého nebeského ženicha a On ke mně dlouho promlouval……Řekl mi mimo jiné, že toto přemísťování Církve z místa na místo znamená, že se bude jevit jako v úplném úpadku. Ale znovu vstane. I kdyby zůstal jen jediný katolík, Církev by zvítězila, protože se nezakládá na lidských úmyslech a lidském rozumu…

Pak jsem viděla zjevení Matky Boží……..řekla, že tyto osoby se mají modlit především za to, ABY CÍRKEV TEMNOT OPUSTILA ŘÍM…..

Viděla jsem chrám svatého Petra. Byl celý zbořený s výjimkou presbytáře a hlavního oltáře. Svatý Michael sestoupil ve zbroji do chrámu a hrozil mečem určitému počtu nehodných pastýřů, kteří chtěli vstoupit do chrámu. Ty části chrámu, které byly zbořeny, byly rychle obnovovány, aby mohly být slaveny Bohoslužby tak, jak se patří. Ze všech částí světa přicházeli kněží a věřící a obnovovali chrám, protože ničitelé nebyli schopni pohnout těžkými základními kvádry………….“

http://www.lumendelumine.cz/index.php?page=z-proroctvi-kateriny-emerchove


Z proroctví sv. Fantiška

Nedlouho před svou smrtí svolal svatý František z Assisi své následovníky a varoval je před přicházejícími problémy těmito slovy:

Buďte silní, mí bratři, vzmužte se a věřte Pánu. Čas velkých zkoušek a soužení se rychle blíží; bude mnoho zmatků a roztržek, jak duchovních tak světských; laskavost mnohých ochladne, zlovolnost bezbožných vzroste. Démoni budou mít nevídanou moc; neposkvrněná čistota našeho řádu a dalších se neskutečně zatemní, protože bude velmi málo křesťanů, kteří budou poslouchat pravého Nejvyššího Pontifika a
Římskou Církev s oddaným srdcem a dokonalou láskou.

Když začne toto trápení, jeden muž, nekanonicky zvolen, se zmocní papežského úřadu a svou chytrostí zajistí přivedení mnohých k omylu a na smrt. Tehdy se rozmnoží pohoršení, náš řád se rozdělí a mnohé jiné budou úplně zničeny, protože bude přijat omyl, místo aby se mu odporovalo.

Bude takové množství názorů a schizmat mezi lidmi, mezi řeholníky a mezi klérem, že kdyby tyto dny nebyly zkráceny podle slov Evangelia, i vyvolení by byli uvedeni v omyl, kdyby nebyli uprostřed tak velkého zmatku zvláště vedeni nesmírným Božím milosrdenstvím.

Tehdy náš řád a náš způsob života bude některými násilně napadán a budeme vystaveni strašným zkouškám. Ti, kteří budou shledáni věrnými, obdrží korunu života, ale běda těm, kteří, věříc jenom našemu řádu, se stanou vlažnými, protože tak nebudou schopni vydržet pokušení, která budou dopuštěna pro prozkoušení vyvolených.

Ti, kteří si uchovají svou horlivost a přilnou k cnosti s láskou a zápalem pro pravdu, budou trpět urážky a pronásledování, budou považovaní za neposlušné a schizmatiky, protože jejich pronásledovatelé, hnáni zlými duchy, řeknou, že odstraněním takových odpudivých lidí z povrchu země prokazují Bohu velkou službu.

Ale Pán bude útočištěm zarmoucených a zachrání všechny, kteří Mu důvěřují. A aby byli jako jejich Hlava (Kristus), budou vyvolení jednat s nadějí a svou smrtí koupí pro sebe věčný život; vyberou si poslušnost Bohu před poslušností lidem, nebudou se ničeho bát a raději zemřou, než aby přijali lež a zradu.

Někteří kazatelé budou o pravdě mlčet a jiní ji nohama zašlapou a popřou. Svatost života bude přivedena ke konci uprostřed výsměchů, pronášených dokonce těmi, kteří ji budou praktikovat navenek, a v těch dnech jim náš Pán Ježíš Kristus nepošle pravého Pastýře, ale ničitele.

Sebrané spisy Serafinského Otce svatého Františka z Assisi, Washbourne, 1882, st. 248-250

http://www.lumendelumine.cz/index.php?page=z-proroctvi-sv-frantiska

Tento obsah bol zaradený v Domáce, Slovania, Správy, Zahraničné, Zo života Cirkvi. Zálohujte si trvalý odkaz.