Cenzúra v denníku SME je už dnes úplne otvorená, nezakrytá a cynická. + Solidarita, ideál našich dní?


Diskusia podľa SME dostáva na frak ideologickým knokautom. Ideologicky nevyhovujúce názory sú vymazávané pod fiktívnymi zámienkami, ktoré sú výsmechom civilizovaného správania, zdravého rozumu a evidentne aj morálnosti.

Do redakcie nám prišiel zaujímavý mail

Dobry den,

z dovodu porusenia Kodexu diskutujuceho bol vas diskusny
prispevok zmazany. Odporucame vam, aby ste si dany kodex este raz
prestudovali a dodrziavali ho.

Vas diskusny prispevok:
Jezis totizto ako dieta s rodicmi utekal do Egypta, ale
rozhodne tam neprisli zit na socialnych davkach a uz vobec tam
neprisli vyhadzovat sa do povetria v mene nejakej ideologie(Jezis ako
dieta bol veriaci zid).
Treba porovnavat porovnatelne.

odporucam precitat článok: Solidarita, ideál našich dní

je treba pripomenout svateho Tomase Akvinskeho, ktery tvrdil neco v
tom smyslu, ze pravda a dobro se siri silou samotne pravdy a samotneho
dobra. Tato zvlastni veta znamena, ze sebepravdivejsi pravdu nemuzete
nikomu vnutit nasilim – ale kdyby jen silou, ale v zasade ani nejakym
parlamentnim konsensualnim rozhodnutim! Maji-li organy Evropske unie
napriklad dojem, ze presvedci o pravde uprchlickych kvot
stredoevropske zeme tim, ze je prohlasuji v ramci bruselskych struktur
a pritom nazvou politicke, radne zvolene predstavitele techto zemi
hlupaky a nacionalisty, pak je tu jen jedina moznost. Nechapou Tomase
Akvinskeho, z cehoz vyplyva, ze se rozhodli presvedcovat o sve pravde
zpusobem, kterym se neda prosadit. Da se pouze do urcite miry a na
urcitou dobu snaset.

Solidarita je nepochybne pekna vec. Ztraci ovsem svuj puvab, kdyz
ztraci aspekt zdraveho rozumu, miry a dobrovolnosti. Zde nekteri
unijni politici evidentne zapomneli na hierarchii pravd a vedomi
souvislosti. Chtejice prosadit jednu krestanskou hodnotu, opomneli
dodat dulezitou podminku, za niz se tato hodnota prosazuje – totiz
svobodu.

Dovod zmazania prispevku:
absencia slusneho spravania

S pozdravom

Admini diskusie.sme.sk
diskusie@sme.sk

 

Nech sme skúmali ako sme skúmali, nenašli sme ani náznak neslušnosti.

Autor pôvodného príspevku je veriaci kresťan, ktorý však používa zdravý rozum. Bezhraničná pomoc blížnym je v skutočnosti priamy útok na povinnosti, ktoré má každý civilizovaný človek plniť. Pomoc blížnemu a láska k blížnemu nie je amorfná – každému a za každých okolností. Je to pomoc v kruhoch. Pomáhať treba prežiť v prvom rade najbližšej rodine, matke, otcovi, deťom. Potom širšej rodine, spoločenstvu, ktoré zdieľa rovnaký záujem a nakoniec aj okolitému svetu. Pomoc však nesmie ohroziť jednotlivé vrstvy, ktoré tvoria živú spoločnosť.

Bohužiaľ dnešná predstava solidarity ako ju prezentujú kaviarenskí demagógovia je presne pomoc najhoršieho druhu. Pomáhať sa vraj má každému bez ohľadu na riziko a zhoršenie bezpečnosti u tých, ktorým sme v prvom rade povinní pomáhať.

 

Ani kresťan nie je povinný nechať sa okradnúť, znásilniť, či nebodaj zabiť. Západná civilizácia vyrástla na kázaniach Ježiša Krista, ktorého druhé hlavné prikázanie bolo: „Milovať budeš svojho blížneho ako seba samého!„. Obhajcovia bezhraničnej solidarity tvrdia, že len napĺňajú toto posolstvo – veď len milujú blížneho. V skutočnosti je veľmi podstatná práve druhá časť prikázania – ako seba samého. Láska k sebe a povinnosť ochraňovať samého seba a v prenesenom zmysle aj najbližšiu rodinu ako nositeľku vlastného genetického odkazu je základným morálnym princípom. Sme povinní konať tak, aby sme ochraňovali seba samého a bezpečnosť vlastnej rodiny a naopak nie sme povinní strpieť správanie a činy, ktoré naše prežitie ohrozujú. Je to nakoniec základný prírodný inštinkt, konať v záujme prežitia druhu, resp. v modernom ponímaní v záujme prežitia a rozvoja kultúry a civilizácie založenej na tomto kultúrnom rámci.

Ak bezhraničná migrácia vyvoláva konflikt, ak ohrozuje bezpečnosť nás samotných, aj kresťan má povinnosť prehodnotiť mieru solidarity, keďže to ohrozuje prežitie jeho samého a aj jeho samotnej civilizácie. Ak konfliktná kultúra sústavným tlakom presadzuje svoju superioritu, nadradenosť a ospravedlňuje násilné činy, je našou povinnosťou žiadať rešpekt voči našim vlastným právam.

Áno, Ježiš hovorí o nastavení líca, keď nám niekto ubližuje. Ale ako väčšina podobných podobenstiev, nie je to absolútny všeobecný príkaz a je nutné to chápať v kontexte ako doporučenie. Nastaviť líce znamená zmieriť sa s tým, že násilie nevyrieši všetky problémy a niekedy je v dlhodobom záujme správne a nevyhnutné akceptovať aj dočasné nepohodlie vo vzťahu k iným ľudským bytostiam. Lenže to sa netýka zámerného útoku a ohrozenia, ktoré môže mať tragické následky. Človek je povinný sa starať viac o svoj vlastný život ako o život útočníka a v prípade, že bude mať obrana fatálny následok pre útočníka, nie je to v rozpore s morálkou, ktorá vyšla z kresťanských prikázaní.

Z uvedeného vyplýva, že zodpovedný a morálny človek sa musí dôsledne starať v prvom rade o prežitie vlastné a vlastnej rodiny, v druhom rade má povinnosť voči spoločenstvu, ktoré zdieľa spoločnú morálku, kultúru, jazyk, históriu a spoločne sa podieľa na demokratickej správe krajiny. Štát založený na tomto poňatí morálky má zas povinnosť presadzovať stav, kde nebudú poškodzované práva ľudí a základné pravidlá spolunažívania.

To, čo presadzuje a uskutočňuje súčasná politická a mediálna elita nemá s morálkou a zodpovednosťou nič spoločné. V skutočnosti je to nebezpečné konanie, hraničiace až so šialenosťou. Západné krajiny začínajú byť zachvátené požiarom, ktorý si založili sami vo vlastných príbytkoch a riešením je podľa nich to, že požiar sa nebude hasiť, ale zapália sa aj ostatné krajiny. Štát, reprezentovaný najvyššími politickými predstaviteľmi sa dobrovoľne vzdal ochrannej funkcie svojich vlastných občanov a namiesto toho presadzuje ochranu práv kultúry, ktorá je v konflikte s kultúrou pôvodných obyvateľov. Takáto politická reprezentácia neumožňuje presadzovanie napĺňanie základných povinností jej občanov voči sebe samému a spoločenstvu, v podstate pôsobí kontraproduktívne.

Skôr, alebo neskôr sa občania tohto bremena zbavia a obnovia pôvodný zmysel morálnosti. Problém je ten, že čím neskôr to bude, tým to bude bolestivejšie. Treba len dúfať, že v krajinách bývalého sovietskeho bloku ešte ostali zvyšky západnej predstavy o morálke a povinnostiach. Pre administrátorov Sme to zjavne neplatí.

Juraj Poláček

http://www.kvonline.sk/diskusia-podla-sme-dostava-na-frak-ideologickym-knokautom/

 

Solidarita: ideál našich dnů?

Věci dobré jsou i dobře zneužitelné. Jako spravedlnosti zbavené milosrdenství nebo solidarita, pokud ji neprovází zdravý rozum.
Věru bych si nepomyslel, že budu psát někdy sloupek zpochybňující tak ušlechtilou záležitost, jako je solidarita. Ale jako všechno na světě, i solidaritu můžeme pochopit dobře a špatně, i se solidaritou můžeme zacházet někdy tak, že pohladí duši bližního a umožní jeho kvalitnější život, a někdy jako s klackem, kterým vezmeme téhož bližního přes hlavu.

Věci dobré jsou dobře zneužitelné. Věci nejlepší jsou zneužitelné nejvíce. Mělo by být varováním, co jsme zažili za mlada. Komunisté ve snaze nastolit ten nejagresivnější, nejhloupější a nejnudnější režim pod sluncem si přece také brali do úst krásná a všem drahá slova jako mír a solidarita. Mírem ovšem rozuměli Picassovu holubičku připevněnou na plášť sovětského tanku a solidaritou přátelství mezi národy, v nichž bujela takzvaná třídní nenávist. (Malé vysvětlení: u třídní nenávisti píši slovo takzvaná nikoli proto, že bych pochyboval o její existenci v rámci marxistické nauky, ale proto, že jsem přišel na to, že se v ní nedá údajně nepřátelskou třídu přesně definovat – nenávidět bylo zapotřebí aktuálně zrovna toho, koho nenáviděla strana.) Běžným jazykem se tomuto způsobu vyjadřování říká kamufláž; válku totiž nelze ztotožnit s mírem, bratrskou pomoc s okupací či solidaritu se sobectvím přímo – skutečnost je zapotřebí zatemnit a zrelativizovat.

Začněme u Akvinského

Vypadá to tak, že jsou lidé nepoučitelní, což je patrně důvod, proč jsou nutné dobré školy. Nepoučitelnost má evidentně zajímavé polohy. Předně je třeba připomenout svatého Tomáše Akvinského, který tvrdil něco v tom smyslu, že pravda a dobro se šíří silou samotné pravdy a samotného dobra. Tato zvláštní věta znamená, že sebepravdivější pravdu nemůžete nikomu vnutit násilím – ale kdyby jen silou, ale v zásadě ani nějakým parlamentním konsensuálním rozhodnutím! Mají-li orgány Evropské unie například dojem, že přesvědčí o pravdě uprchlických kvót středoevropské země tím, že je prohlasují v rámci bruselských struktur a přitom nazvou politické, řádně zvolené představitele těchto zemí hlupáky a nacionalisty, pak je tu jen jediná možnost. Nechápou Tomáše Akvinského, z čehož vyplývá, že se rozhodli přesvědčovat o své pravdě způsobem, kterým se nedá prosadit. Dá se pouze do určité míry a na určitou dobu snášet.

Co se vlastně rozumí solidaritou? Nepochybně princip, podle něhož si jednotlivec uvědomuje, že je součástí většího celku, za který nese spoluodpovědnost – a může se to projevit různě, od vyjádření účasti v potížích po darování vlastního času, kusu chleba nebo půl miliardy, podle možností dárce a potřeb obdarovaných. Odpovědnost za druhé je v tomto smyslu opravdu zakódována v židovsko-křesťanské tradici – vědomí celku lidstva je dáno stvořením a nutnost pomáhat druhému a sdílet se s ním je návodem k tomu, jakým způsobem se dá setkat se samotným Bohem. Potud je vše v pořádku – tedy pokud sdílíme náboženský pohled na věc. Unijní agenda již sice nezdůrazňuje další aspekt této tradice, že člověk může být úplný chudák, aby solidaritu projevil – totiž tím, že jistým způsobem myslí na druhého, ale to je detail. Byli bychom naivní, kdybychom chtěli po unijních leaderech takový myšlenkový výkon. Těžko chtít teologickou exegezi po někom, kdo odmítne byť jen letmou zmínku o křesťanství ve své vlastní ústavě.

Solidarita je vlastně jakási sekularizovaná podoba něčeho, co nazývali naši předkové skutky milosrdenství, které ovšem měly korespondovat se spravedlností – a dělali dobře, že tyto dva pojmy rozlišovali. Naši předkové byli totiž občas méně hloupí, než si většina našinců dnes představuje. Možná i proto, že při svých úvahách a rozhodováních zapojovali více zdravý rozum než my, jejich potomci.

 

Konat dobro není snadné

Rozum nám totiž velí uvažovat následujícím způsobem. Jistě, uvidím-li umírajícího chudáka na břehu Středozemního moře, u kterého coby blahobytný Evropan trávím svou dovolenou, je namístě mu poskytnout pomoc. Zní to banálně, ale i tak banální pravdu je zapotřebí někomu vysvětlovat. U složitějších charitativních projektů jsou ale už na místě otázky typu: Mám na ně sílu, schopnosti a prostředky? Stojí o ně ti, kterým je chci poskytnout? Nepřinesou náhodou nějaké vedlejší účinky, které zhatí mé dobře myšlené plány? Platí, že se musí angažovat jednotlivci podobně jako instituce, například státní? A tak dále a tak podobně. Důvod, proč se máme takto ptát, je prostý: žijeme ve složitém světě, v němž se nechceme pohybovat jako naivní prosťáčkové, ale jako rozumní a odpovědní lidé. A v tomto světě, ať už se to někomu líbí nebo ne, konat dobro není tak snadné, jak by mohlo na první pohled zdát. V jistém smyslu slova konat dobro je možná to nejtěžší, co na světě vůbec existuje.

Není to ale náhodou nám všem velice známá věc, kterou si uvědomujeme například u výchovy dětí? Kdo z nás si nikdy nepoložil otázku, zda například své děti příliš nerozmazlil ve snaze jim dát jen to nejlepší, nebo naopak zda na ně nebyl přísný v době, kdy měl být spíše tolerantní? Čím větší a složitější jsou naše životní projekty, čím se týkají většího množství lidí, tím jsou tyto otázky složitější – a současně jsou větší i pochybnosti s nimi spojené.

Solidarita je nepochybně pěkná věc. Ztrácí ovšem svůj půvab, když ztrácí aspekt zdravého rozumu, míry a dobrovolnosti. Zde někteří unijní politici evidentně zapomněli na hierarchii pravd a vědomí souvislosti. Chtějíce prosadit jednu křesťanskou hodnotu, opomněli dodat důležitou podmínku, za níž se tato hodnota prosazuje – totiž svobodu.

https://www.pravybreh.cz/solidarita-ideal-nasich-dnu

Tento obsah bol zaradený v Domáce, Slovania, Správy, Zahraničné, Zo života Cirkvi. Zálohujte si trvalý odkaz.