Kardinál Burke o synode: Pyrrhovo víťazstvo

Skutečnost, že kontroverzní body výsledné zprávy na synodu nakonec neprošly, jsou ve skutečnosti Pyrrhovo vítězství a neposkytují ani nejmenší důvod k optimismu.

Kardinál Burke potvrzuje: „Cílem tvůrců synodu byla změna nauky církve. Vše nasvědčuje tomu, že organizátoři synodu se připravovali na oslabení nauky církve, a to evidentně s „požehnáním“ papeže Františka. Pokud papež František naváděl vybrané kardinály k záměně obsahu synodu podle vlastních pohledů v takových otázkách, jako jsou rozvody a přístup k homosexuálům, pak to není spravování mandátu, který mu svěřil Kristus. Papež způsobil mnoho škod, když nepředstavil otevřeně své pohledy během synodu. Jeho úkolem více než kohokoli jiného je sloužit pravdě. Papež nesmí měnit nauku, která se týká mravních otázek homosexuálních aktů nebo nerozlučnosti manželství a vůbec jakýchkoliv otázek víry,“ řekl s rozhodností kardinál Burke.

Kardinál také sdělil, že slyšel z neoficiálních míst, že ho papež hodlá odvolat z funkce prefekta Apoštolské signatury. Bude to pro něho velice bolestné, ale nehodlá to komentovat, pokud nemá oficiální vyjádření. „Na druhou stranu jako kněz jsem hotov odejít kamkoliv budu přeložen, ve víře, že Bůh mi bude žehnat i na novém místě, a to je vždy nejdůležitější.“

Kardinál Burke dále prohlásil: „Doufal jsem, že nová verze Relatio post disceptationem bude mít nějakou hodnotu, ale moje naděje byly podkopány tím, že návrh, který mi byl zpřístupněn, má pramálo společného s Písmem svatým a věčnou naukou církve.“

Potvrzuje se tak prakticky, že současné vedení církve se neúprosně rozchází s kontinuitou dosavadního vývoje, i pokud jde o způsob vyjadřování, a potvrdilo svou modernistickou cestu odstartovanou koncilem.

Zamítnuté paragrafy v Relatio se týkají kritických otázek připuštění znovusezdaných rozvedených k svatému přijímání (52) a vztahu katolické církve k osobám s homosexuálními sklony (53 a 55). Tyto body, které se setkaly při vyhlášení synodální zprávy s největším odporem a projevy protestu, byly ve skutečnosti při konečném hlasování zamítnuty jen velmi těsným počtem hlasů. V prvém případě chybělo k přijetí sedmi hlasů a v druhém jen dvou. Ovšem mezi těmi, kteří odmítli článek týkající se homosexuálů, jsou i hlasy samotných liberálů, kteří nesouhlasí nikoliv s články, ale s jejich přitlumeným zněním. Z toho je zřejmé, že takřka dvě třetiny zúčastněných biskupů zastává z přesvědčení nepřijatelné modernistické názory.

Výsledky hlasování a zamítnutí navrhovaných novot přijal papež František se značnou nevolí. Napadl „tradicionalisty a intelektualisty“ a obvinil je z „nepřátelské strnulosti“. Uzavírají se prý do toho, co „stojí psáno“, a nechtějí se dát od Boha „překvapit“. Horoval tak vlastně pro odmítnuté paragrafy. Opíral se přitom o svůj originální a „multifunkční“ názor, že „Bůh nemá strach z žádných novot“. Aby vzbudil dojem „nestranného pastýře“, neušetřil ani „progresivistů a liberálů“, kteří podle něho podléhají „pokušení falešného milosrdenství“ a „zhoubné dobrotivosti“. „Zavazují rány, které nejsou zahojené“. Šlo mu především o modernisty, jejichž hlasy paradoxně chyběly do potřebných dvou třetin. Tato jeho kritika však zní ve skutečnosti, jako když zloděj křičí: „Chyťte ho!“

Výroky o Bohu, který nemá strach z novot, jsou dalším produktem svérázného „Bergogliova evangelia“, kterým se s oblibou snaží ohromit posluchače jako objevitel šokujících hlubokých „pravd“, na než za celá dvě tisíciletí dosud nikdo nepřišel.

Rozkol nejenže nebyl zažehnán, ale zdůraznil svou aktuální hrozbu: „Zaseli jsme a budeme s trpělivostí a vytrvalostí sít dále s jistotou, že je to Pán, kdo dává růst tomu, co jsme zaseli.“ (papež František 19.10. 2014)

http://www.lumendelumine.cz/index.php?page=pyrrhovo-vitezstvi

Tento obsah bol zaradený v Správy, Zahraničné, Zo života Cirkvi. Zálohujte si trvalý odkaz.