Synoda je hanbou, ktorá poškvrňuje Apoštolskú stolicu. + Katolícka mládež musí vedieť jasne povedať: „Odmietame sa prispôsobovať novopohanskému duchu tohto sveta i keď tohto ducha šíria niektorí biskupi a kardináli

Synoda je ostuda, která poskvrňuje Apoštolský stolec

V polském časopisu Polonia Christiana se objevil rozhovor s biskupem Athanasiem Schneiderem, světícím biskupem arcidiecéze Nejsvětější Panny Marie v Astaně v Kazachstane
Athanasius_Schneider_B
1. Excelence, jaký je Váš názor na poslední synodu o rodině? Jaké je její poselství pro rodinu?

Během synody se objevovaly okamžiky zjevné manipulace ze strany těch prelátů, kteří zastávali klíčové pozice v redakci a vedení synody. Předběžná zpráva (Relatio post disceptationem) byla jednoznačně připravena předem bez vztahu ke skutečným výrokům synodních otců. V oddílech o homosexualitě a o znovusezdaných rozvedených a jejich připuštění ke svátostem představuje text radikální novopohanskou ideologii.

Je to poprvé v dějinách církve, kdy byl zveřejněn tak neortodoxní text jako oficiální dokument ze zasedání katolických biskupů pod vedením papeže, a to bez ohledu na to, že tento text měl jen předběžný charakter. Díky Bohu a modlitbám věřících na celém světě, že konsistentní počet synodních otců odmítl tuto agendu, ve které se projevuje zkorumpovaný a pohanský mainstream naší doby, který je prosazován celosvětově politickým nátlakem takřka všemohoucími oficiálními sdělovacími prostředky, loajálními k celosvětovým zásadám gender-ideologické partaje.

Takový, třeba jen předběžný dokument, je skutečnou hanbou církve a ukazuje, v jak široké míře pronikl duch protikřesťanského světa do tak významné roviny života církve. Tento dokument bude pro budoucí generace a historiky černou skvrnou, která pošpinila čest Apoštolského stolce. Naštěstí závěrečné poselství synodních otců je skutečně katolický dokument, který vyjadřuje božskou pravdu o rodině a nemlčí přitom o kořenech hlubokých problémů, tzn. o realitě hříchu. Je v tom odvaha a útěcha pro katolické rodiny.

2. Kdo očekával změny v církevní nauce k morálním otázkám (připuštění znovusezdaných rozvedených ke svatému přijímání nebo formu uznání homosexuálních společenství) byl pravděpodobně závěrečným dokumentem zklamán. Neexistuje však nebezpečí, že nové otevření diskuze o věcech, které jsou pro církevní nauku podstatné, otevře dveře pro těžká zneužití a pro podobné pokusy o revizi církevní nauky?

Boží přikázání, v našem případě šesté přikázání, absolutní nerozlučnost svátostného manželství jako Bohem stanovené pravidlo znamená, že ten, kdo se nachází ve stavu těžkého hříchu, nemůže být připuštěn k svatému přijímání. Tak tomu učí sv. Pavel ve svém Duchem Svatým inspirovaném listu 1 Kor 11, 27-30. O tom není možno hlasovat, tak jako nikdy nemůžeme hlasovat o Božích přikázáních.

Osoba, která žije v nerozlučném svátostném svazku a bez ohledu na celoživotní manželské společenství udržuje styky s jinou osobou, je podle Božího zákona vyloučena z přijetí svatého přijímání. Připustit tuto osobu veřejným církevním prohlášením bylo by zavrženíhodné popření nerozlučnosti křesťanského manželství a současně popřením šestého Božího přikázání: Nezcizoložíš.

Žádná lidská instituce, ani papež nebo koncil nemá autoritu ani kompetenci kterékoliv Boží přikázání a jakékoli božské Kristovo slovo – i to nejmenší třeba jen nepřímo rušit. „Co Bůh spojil, člověk nesmí rozlučovat“ (Mat 19,6).

Bez ohledu na tuto zářivou pravdu, která zůstává vždy stejná, protože je nezměnitelná po všechny časy v učitelském úřadě až do našich dob, např. ve Familiaris consortio Jana Pavla II., v Katechismu katolické církve a v nauce papeže Benedikta XVI., synoda o otázce připuštění znovusezdaných rozvedených hlasovala. To je velmi závažné jednání a prozrazuje postoj klerikální arogance proti božské pravdě Božího slova. Pokus hlasovat o božské pravdě a o Božím slovu je nedůstojný zástupců učitelského úřadu, kteří jakožto dobří správci pokladu víry ji musí horlivě dále předávat.

Možností připuštění „znovusezdaných rozvedených“ k svatému přijímání etablují tito biskupové podle vlastního uvážení novou tradici a přestupují tím Boží přikázání. Kristus za to káral farizeje a zákoníky (srov. Mt 15,3). Ještě závažnější je okolnost, že tito biskupové se pokoušejí legalizovat tuto svou nevěrnost vůči Kristovu slovu argumentem „pastorační nutnosti“ a „milosrdenství“, „otevřeností vůči Duchu Svatému“. Kromě toho se vůbec nebojí a nemají skrupule, když nahrazují pravý význam slov gnostickým smyslem, když současně ty, kteří jim v tom odporují a brání nezměnitelné Boží přikázání a tradici nikoliv člověkem ustanovenou, označují za strnulé nebo jim dávají nálepku „tradicionalisté“.

Během velké ariánské krize ve 4. století byli obránci božství Božího Syna označováni za „nepoddajné“ a „ tradicionalisty“. Svatý Atanáš byl dokonce papežem Liberiem exkomunikován s odůvodněním, že nebyl ve společenství s východními biskupy, kteří byli většinou heretici nebo polobludaři. Sv. Bazil Veliký k této situaci prohlásil: „Dnes se trestá jen jeden hřích: pozorné zachovávání tradice našich Otců. Z tohoto důvodu jsou dobří vytlačováni ze svých míst a posíláni na poušť (Ep. 243).

Biskupové, kteří se vyslovují pro svaté přijímání „znovusezdaných rozvedených“, jsou noví farizeové a zákoníci, kteří přestupují Boží přikázání. Podporují skutečnost, že z těla a srdcí „znovusezdaných rozvedených“ vzchází ještě větší cizoložství (Mt 15,9), protože chtějí představit vnějškově „čisté“ řešení a v očích těch, kteří mají moc (sdělovací prostředky a veřejné mínění) se chtějí jevit jako „čistí“. Až se však objeví před Božím soudným stolcem, uslyší jistě ke svému zděšení: „Nač odříkáváš má nařízení, proč si bereš do úst moji smlouvu? …Máš podíl s cizoložníky!“ (Ž 50, 16-18).

Závěrečná zpráva ze synody obsahuje bohužel také odstavec o hlasování o připuštění „znovusezdaných rozvedených“ ke svatému přijímání. I když nedosáhl potřebné dvoutřetinové většiny, působí starost neuvěřitelná skutečnost, že absolutní většina přítomných biskupů hlasovala ve prospěch připuštění „znovusezdaných rozvedených k svatému přijímání, a to je smutný obraz duchovní kvality katolického episkopátu našich dnů. Navíc je smutné, že tento odstavec, který nedosáhl potřebné většiny, zůstal v závěrečné zprávě pro další diskuzi a bude předán diecézím. To jistě jenom zvýší zmatek u kněží a věřících, protože je ve vzduchu, že Boží přikázání a božská slova Krista a apoštola Pavla jsou podrobena lidskému rozhodování. Jeden kardinál, který výslovně podporoval připuštění „znovusezdaných rozvedených“ k svatému přijímání i hanebné výroky v dílčí zprávě o homosexuálních „párech“, projevil se závěrečnou zprávou nespokojenost a sebevědomě prohlásil: „Sklenice je naplněna z poloviny“; obrazně tím mínil, že je třeba zapracovat na tom, aby příští rok na synodě byla plná. Musíme však pevně věřit, že Bůh zmaří plány nečestnosti, nevěry a zrady.

Kristus drží neomylně kormidlo lodi církve uprostřed velké bouře. Věříme a důvěřujeme pravému Pánu církve, našemu Pánu Ježíši Kristu, který je Pravda.

http://www.lumendelumine.cz/index.php?page=synoda-je-ostuda-ktera-poskvrnuje-apostolsky-stolec

Dokončenie

Dokončení úvahy biskupa A. Schneidera :

Katolícka mládež musí vedieť jasne povedať: „Odmietame sa prispôsobovať novopohanskému duchu tohto sveta i keď tohto ducha šíria niektorí biskupi a kardináli

Synodní dokument je velká hanba a skvrna na Apoštolském stolci

3. Prožíváme nyní období masové agrese proti rodině. Tuto agresi provází v oblasti vědy nesmírný zmatek v otázce identity člověka. Bohužel, jsou představitelé církevní hierarchie, kteří vyslovují názory odporující nauce našeho Pána. Jak máme hovořit s lidmi, kteří jsou obětí tohoto zmatku, jak posílit jejich víru a vést je ke spáse?

V této mimořádně těžké době očišťuje Kristus naši víru, aby církev skutečně zářila a a byla světlem a solí pro novopohanský svět díky věrnosti nejdříve v malých skupinách (učících se církvích – Ecclesia docta) čistých prostých věřících, které v našich dnech posilují učící církev (Ecclesia docens). Tak tomu bylo ve 4. století během velké krize víry, o které píše kardinál Newman:

„Je to velice pozoruhodná věc, která však obsahuje naučení. Snad bylo připuštěno, aby si církev, která v té době procházela obdobím pronásledování, vštěpovala velkou nauku evangelia a šířili ji nikoliv velcí a mocní, nýbrž bezvýznamní, neučení a slabí, kteří představovali pravou sílu církve. Pohanství bylo překonáno především prostými věřícími. Věřící pod vedením sv. Atanáše a egyptských biskupů, na některých místech s podporou místních biskupů a kněží, bojovali proti nejhorším herezím a vymýtili je ze svatého prostoru. … V té době velkého zmatku bylo hlásáno a prosazeno dogma o božství našeho Pána. Lidsky řečeno, bylo tehdy uhájeno více skrze Ecclesia docta než skrze Ecclesia docens. Většina episkopátu se stala svému úkolu nevěrná, zatímco společenství laiků zůstala věrná svému křtu. Tu řekl papež, tu patriarcha, metropolita nebo některý významný biskup nebo koncil, co říct neměli, nebo udělali, co udělat neměli, což zjevenou pravdu zatemňovalo a kompromitovalo. Na druhé straně byl křesťanský lid pod vedením Prozřetelnosti církevní silou Atanáše, Hilaria, Eusebia, Vercelliho a jiných velikánů. Ti by jinak zůstali jen velkými osamělými vyznavači, kteří by bez věřících selhali.“

Musíme obyčejné katolíky povzbuzovat, aby zůstali věrní nauce katechismu, jasným Kristovým slovům v evangeliu a předané víře. Musíme organizovat studijní kroužky a přednášky o trvalé nauce církve v otázkách manželství a čistoty a o velké kráse křesťanského manželství a rodiny, a zvát na ně mladé lidi a manželské páry. Musíme poukazovat na velkou cenu kříže a oběti v našem životě, představovat příklady světců a příkladných osobností, které ukazovaly, že i když byly podrobeny stejným pokušením těla, stejnému nepřátelství a pohrdání pohanského světa, přesto s pomocí Kristovy milosti vedly v křesťanských manželstvích šťastný život v čistotě. Víra, čistá a integrální apoštolská katolická víra přesvědčí svět (srov. Jan 5,4).

Musíme zakládat a podporovat skupiny mladých s čistým srdcem, sdružovat rodiny a katolická manželství, která jsou věrná svému slibu. Musíme organizovat kroužky, které morálně i materiálně podporují rozpadlá manželství a osamělé matky, skupiny, které podporují rozdělené páry modlitbou a radou, skupiny a osoby, které pomáhají „znovuoddaným rozvedeným“ uskutečnit proces vážného obrácení tím, že pokorně vyznají svou vinu a s pomocí milosti zanechají hříchu, kterým uráželi posvátnost svátosti manželství. Musíme tvořit skupiny, které pomáhají osobám s homosexuálními tendencemi, aby šly po stezce křesťanského obrácení, po krásné stopě čistého života a nakonec diskrétním způsobem jim nabídnout psychologickou léčbu. Musíme našim současníkům v našem pohanském světě přinést osvobozující novinu Ježíše Krista a hlásat, že Boží přikázání, i šesté a deváté, jsou krásná.

„Zákon Páně je dokonalý, občerstvuje duši, Pánovo svědectví je věrné, prostým dává moudrost. Boží příkazy jsou ryzí, osvěcují oko“ (Ž 19, 7.8).

4. Během synody vytýkal arcibiskup Gądecki z Poznaně a někteří významní preláti veřejně, že výsledky diskuze se odchylují od trvale platné nauky církve. Existuje naděje, že uprostřed tohoto zmatku dojde k probuzení členů kléru a oněch věřících, kterým dosud nepřišlo na mysl, že přímo uvnitř církve existují lidé, kteří Pánovu nauku pohřbili?

Polskému katolicismu slouží ke cti, že předseda biskupské konference jeho Excelence arcibiskup Gądecki hájil jasně a odvážně Kristovu pravdu o manželství a lidské sexualitě. Kardinál George Pell označil liberální sex-agendu a údajné milosrdné pastorační požadavky s připuštěním „znovuoddaných rozvedených“ k přijímání velice výstižně za pouhou špičku ledovce a určitý druh trojského koně v církvi.

Že v lůně církve jsou lidé, kteří pohřbívají Kristovu nauku, bylo celému svět zjevné díky internetu a katolickým žurnalistům, kterým není lhostejné, co se děje s katolickou vírou, která je pro ně Kristovým pokladem. Byl jsem potěšen, že někteří novináři a bloggeři jako dobří Kristovi bojovníci obraceli pozornost ke klerikální agendě a způsobu, jakým je podkopávána nauka našeho Pána. Kardinálové, biskupové, kněží, katolické rodiny a katolická mládež musí jasně říct: Odmítáme přizpůsobovat se novopohanskému duchu tohoto světa, i když tohoto ducha šíří někteří biskupové a kardinálové. Nebudeme jejich proradné a scestné instrumentalizování Božího milosrdenství a tvrzení o „nových letnicích“ akceptovat. Odmítáme božstvu gender-ideologie, hříšných svazků a konkubinátu podkuřovat. I kdyby to můj biskup dělal, já to dělat nebudu. S pomocí Boží milosti budu raději trpět, než zrazovat celou pravdu o lidské sexualitě a manželství.

Svět přesvědčí svědkové, nikoliv učitelé. Církev a svět potřebují naléhavě neohrožené a čestné svědky celé pravdy o Božích přikázáních a vůli a o celé pravdě Kristových slov o manželství. Moderní klerikální farizeové a zákoníci, oni biskupové a kardinálové, kteří podkuřují novopohanským modlám gender-ideologie a konkubinátu, nikoho nepřesvědčí. Je třeba věřit Kristu a být ochoten za něho položit život. Je tomu opravdu tak: Veritas Domini manet in aeternum (Ž 116) a Kristus je stejný včera dnes i na věky (Žid 13,8). Pravda vás osvobodí (Jan 8,32).

Tato poslední věta je oblíbený citát Jana Pavel II., papeže rodiny. Můžeme dodat: Zjevená a nezměnitelná předaná božská pravda o lidské sexualitě a manželství přinese lidem v církvi i mimo církev pravou svobodu. Uprostřed krize církve a špatného mravního i dogmatického příkladu některých biskupů své doby těšil sv. Augustin prosté věřící slovy: „Ať jsme my biskupové jacíkoliv, buďte si jisti, že máte Boha za Otce a církev za Matku“ (Contra litteras Petiliani III,9, 10).

Athanasius Schneider, světící biskup diecéze Nejsvětější Panny Marie v Astaně, Kazachstán

http://www.lumendelumine.cz/index.php?page=musime-se-sami-chopit-dila

Tento obsah bol zaradený v Domáce, Slovania, Správy, Zahraničné, Zo života Cirkvi. Zálohujte si trvalý odkaz.