Slovenská lekcia za čias (duchovnej) cholery: Škandalózna cenzura a bojkot referenda

Slovenská lekce za časů (duchovní) cholery: Skandální cenzura a bojkot. Zvítězí bruselská manipulace místní Páté kolony zla? Halík a třicet stříbrných. Jsme s vámi, stateční občané!

KOäICE: N·rodn˝ pochod za ûivot

Michal Semín komentuje poslední přípravy na klíčové referendum na Slovensku, o němž se česká média raději téměř nezmiňují, aby nekřížila plány bratislavské havlistické kavárně v její nevídané manipulaci s veřejností

Do slovenského referenda o udržení (nejen) tradiční rodiny a práva rodičů na výchovu dětí zbývá již jen pár desítek hodin. Nadcházející sobota ukáže, zda se lze legálně – například cestou referenda – ubránit zničujícím, rodinu ohrožujícím zákonům v podání místních „zástupců bruselského lidu“.

Otázka je to zásadní, neboť národní parlamenty členských států EU autentické zájmy svých občanů již prakticky nereprezentují. Tak jako v jiných oblastech ve svých domovských státech pouze uskutečňují novou totalitní ideologii Bruselu a elit „Nového světového řádu“, jejichž hlavním cílem je zahladit všechny stopy po křesťanské západní civilizaci. Politiků a významných osobností ochotných bránit její základ – tradiční rodinu – je rok od roku stále méně. A s přibývající „antidiskriminační“ agendou, kriminalizující zdravý rozum, jich bude dále ubývat. Z přesvědčení, nebo za „třicet stříbrných“.

Čtěte ZDE: V Bratislavě za Prahu: Slovensko před bitvou evropského významu. Špinavé metody proti obráncům rodiny. Výhrůžky zabitím dětí. Satanovi zbrojnoši na nohou
Bojkot a cenzura – oblíbené nástroje mediokracie

Slovenský liberální (levicový i pravicový, politický i mediální) mainstream činí vše pro to, aby lidé k referendu nepřišli. Je to vše vysvětlující paradox: Titíž propagandisté, kteří jindy ženou lidi k volbám a přesvědčují je, že jen skrze hlasování v co největším počtu lze uplatnit demokracii, nyní dělají pravý opak. Hlavně nechoďte volit, zní ze všech stran „hlas pokroku“.

Referendum prostě za žádných okolností nesmí být platné. Pokud by bylo – a o jeho výsledku v takovém případě nelze pochybovat – hrozí, že by se jeho prostřednictvím mohla pokroková Evropa dozvědět, co si slovenští poddaní o tomto druhu pokroku opravdu autenticky myslí

Je to jasné: Pro platnost referenda je nutná padesátiprocentní účast. Kdyby byl takový strop u jiného hlasování – třeba u nás při volbách do senátu – nebyly by platné téměř žádné volby. Padesátiprocentní limit je tedy cestou, jak referendum sice formálně zavedené mít, ale současně zajistit, aby jeho výsledek nebyl uplatnitelný. A dosavadní průzkumy tomu nasvědčují. Samozřejmě – tyto nepochybně „cinknuté“ průzkumy jsou součástí kampaně proti referendu, a proto jim nelze věřit. Zázraky se dějí – a může se takový stát i v sobotu, proto nepředbíhejme. Nicméně tato lekce je významná i pro nás. Ukazuje totiž na metody mediokracie.

Je to přímo neskutečné, ale organizátoři referenda opravdu nesměli se svou kampaní do žádných (!) médií. Například videoklip Aliance za rodinu všechny televizní stanice odmítly odvysílat, neboť prý šíří „homofobii“. Zákaz skvěle ukazuje, jak si slovenská „bruselská kavárna“ představuje demokracii v praxi. Stát se něco jen vzdáleně podobného (ovšem v opačném gardu) třeba v současném konzervativním Maďarsku, „pokroková Evropa“ by už byla na nohou. Viktor Orbán by měl okamžitě na krku z Washingtonu nadiktované ještě tvrdší sankce než dosud a na budapeštském „Majdanu“ by se brzy střílelo. A teď? Nic. Ticho. Vlastně ne tak úplně. Brusel nad slovenskou demokracií naopak tiše a spokojeně mručí.

Havlisté v nebezpečí puknutí

Referendum prostě za žádných okolností nesmí být platné. Pokud by bylo – a o jeho výsledku v takovém případě nelze pochybovat – hrozí, že by se jeho prostřednictvím mohla pokroková Evropa dozvědět, co si slovenští poddaní o tomto druhu pokroku opravdu myslí. Blokáda je proto úplná, manipulace dosahuje svých zářných výšin. Nejde totiž zdaleka jen o předvolební spoty. Média, veřejnoprávní i soukromá, brání prorodinným aktivistům sdělit názory veřejnosti i všemi dalšími cestami a naopak provozují „antikampaň“: Do diskusí zvou převážně popírače tradičních rodinných hodnot. Kdo by slovenskou společnost vnímal jen optikou hlavních médií, musel by dospět k názoru, že je v ní homosexuálů víc, než lidí s přirozenou sexualitou.

Z důvodu mediálního bojkotu se tak většina Slováků ani nedozví, že požadavky Aliance za rodinu podpořili i slavný filmový režisér Juraj Jakubisko či operní pěvec Martin Babjak. Slovenští „havlisté“ prý mohli vzteky puknout…

Vážné otázky slovenských biskupů

Referendum nemá naději na úspěch, pokud se jej nezúčastní většina slovenských katolíků. Vědomi si této skutečnosti, vydali tuto neděli slovenští biskupové společný pastýřský list, v němž k účasti na referendu vyzývají. Stojí za to i pro českého čtenáře pár myšlenek z něj ocitovat:

„Deti sú nádejou pre našu budúcnosť, ktorá závisí aj od toho, v akých rodinách budú vyrastať a akým podnetom budú vystavené aj zo širšieho okolia. Preto vôbec nie je ľahostajné, či budúce generácie budú tvoriť vnútorne vyvážené a mravne vyspelé osoby, alebo to budú ľudia demoralizovaní už od detstva, neschopní zakladať pevné vztahy“…

Čo je u nás v debatách o otázkach života, rodiny a sexuality ešte len v začiatkoch, to sa vo viacerých európskych krajinách rozvinulo do zlovestných rozmerov. Eutanázia detí – nedávno odsúhlasená v Belgicku. Šikanovanie a pokutovanie veriacich rodičov v Nemecku za nesúhlas so sexuálnou výchovou ich detí. Podsúvanie homosexuálneho správania deťom a mládeži ako rovnocennej alternatívy k manželstvu vo viacerých ďalších krajinách. Diskriminácia poskytovateľov služieb za odmietnutie požiadaviek v rozpore s ich svedomím.

Nedajme sa oklamať, že akoby sa v krajinách s aplikovanou a legislatívne podporenou gender ideológiou nič zlého nedialo. Tam nejde len o rovnosť pri finančnom odmeňovaní, či o ochranu slabších pred násilím – za to sme aj my veriaci. V gender ideológii ide o nevedecké a ideologické tvrdenie, že dvojaká pohlavnosť – ženská a mužská – vlastne ani neexistuje. S takouto ideológiou a jej dôsledkami nemôžeme súhlasiť…

Sme pozvaní svedčiť o pravde a dôstojnosti človeka aj teraz, niekoľko dní pred referendom o rodine. Pýtajme sa rodičov a starých rodičov: môžeme sa ľahostajne prizerať na to, ako niekto kazí vaše deti a vnukov? Deformuje ich osobnosť a sexualitu? Narúša ich vedomie zodpovednosti v budúcich manželských vzťahoch? Rodičia túžia po deťoch, vnukoch a pravnukoch: pripustíme sexuálnu výchovu detí a mládeže zameranú skôr na zamedzenie počatia, ako na zodpovedné a láskyplné rodičovstvo?“
Poplach: Najděte Jidáše!

Po tomto statečném prohlášení biskupů začala bít média na poplach: Sežeňte rychle nějakého všeho schopného katolického Jidáše! Nebylo to tak těžké – jen se museli poohlédnout v zahraničí. Slovenskými liberály okuřovaný Tomáš Halík, který si v pražské havlistické kavárně musí aktuálně žehlit svou poskvrněnou pověst z aféry Nejsem Charlie, přispěchal farizejům na pomoc. V rozhovoru pro server aktuality.sk označil stoupence referenda, tedy i slovenské biskupy, za ideové nástupce fašistické Hlinkovy gardy a obvinil je z rozdělování společnosti a demagogie.

Sám by se prý takového referenda rovněž nezúčastnil. Není jistě pro nikoho překvapením, že odmítá stvořitelský koncept „neměnné lidské přirozenosti“. Ještě méně překvapí, že se zastal i genderové ideologie. Překvapil snad jen výrokem, že pro adopci dětí homosexuálními páry by „v tuto chvíli (!) nehlasoval“. Vzhledem k Halíkovým známým nekřesťanským názorům nelze tento podlý bratrovražedný mediální počin pokládat za nic jiného než typickou ukázku jeho jidášského cynismu.

Halíkovi a jemu podobným nastavil zrcadlo v časopise Týžděň Juraj Macko, jenž ironicky zformuloval nikoli tři, ale hned třináct důvodů, proč referendum na záchranu tradiční rodiny Halíkové všeho druhu musejí odmítnout. Prostě někdo má „třicet stříbrných“ (zednářskou Templetonovu cenu) a potlesk ateistické části světa, jiný zase pevnou víru, zdravý rozum a důvěru ve své spoluobčany. Které z těchto hodnot v sobotu Slováci zvolí tím, že půjdou hlasovat?
13 dôvodov prečo neísť na referendum!

Otáčam svoj názor o 360 stupňov a ponúkam hlavne nerozhodnutým čitateľom 13 rozumných a logických dôvodov, prečo by v žiadnom, ale naozaj v žiadnom prípade, nemali ísť na referendum. Takže prečo?

1. Lebo kto to kedy videl, aby o dôležitých veciach verejne rozhodovali občania v občiansky iniciovanom referende. V modernej parlamentnej demokracii o tom predsa v tichosti rozhodujú tu oligarchovia, tam vybraní vládni poradcovia z tretieho sektora. A okrem toho sme občiansky potenciál už vyčerpali zvolením občianskeho prezidenta, takže s tou občianskosťou to netreba preháňať. Jedna občianska iniciatíva za päťročnicu úplne stačí.

2. Lebo je priam nehorázne, aby v modernej demokratickej spoločnosti rozhodovala väčšina o menšine. V klasickej demokracii možno, ale v modernej demokratickej spoločnosti predsa vždy rozhoduje diskriminovaná menšina o netolerantnej väčšine.

3. Lebo ste na to nevideli reklamu na Markíze, JOJ-ke a dokonca ani v slobodnej verejnoprávnej STV-čke, takže to asi nebude také dobré, ako nové Kinder Bueno.

4. Lebo Vaši tolerantní liberálni kamaráti a známi, ktorí Vás v dobrom poznajú už dlhú dobu, by si zrazu o Vás mysleli, že ste netolerantní, patríte do stredoveku, prestali by sa s Vami kamarátiť a označili Vás za homofóba. A na ich tolerantnom názore Vám predsa strašne veľmi záleží, takže ich nesmiete sklamať.

5. Lebo referendum je len záujmom jednej malej, 400-tisícovej skupinky fanatických fundamentalistov.

6. Lebo referendum vzbudzuje medzi ľuďmi emócie. A my by sme nemali byť príliš emotívni. Dosiahnuť stav emočnej vyrovnanosti ale nie je vôbec jednoduché. Napríklad v roku 1968 sme boli až príliš emotívni, ukľudnili nás až tanky a po pár hokejových excesoch, keď sme emotívne oslavovali víťazstvo nad ZSSR trvalo ešte pár rokov, kým sme sa emočne znormalizovali. A v 1989 sme tiež boli až príliš emotívni, ale vtedy nás žiaľ nemalo čo schladiť. Berte si príklad z takého kachličkára, toho November 1989 emočne vôbec nerozhodil alebo z čerstvého člena KSČ, ktorý si November ani nevšimol.

Príliš emotívni sme boli aj v boji proti mečiarizmu a príliš emotívny je aj boj redaktorov Týždňa za tú ich pravdu v prípadoch Malinová a Cervanová, či dnešný boj proti Gorile. Mali by sa na to vykašlať, nebyť tak emotívni a zaradiť sa do znormalizovaného davu ľudí a neísť na príliš emotívne referendum. Berme si príklad z kachličkára a jeho vodcu.

7. Lebo ste kresťan a v demokratickej spoločnosti majú byť kresťania so svojimi názormi zavretí v kostole. Verejné propagovanie Vašich homofóbnych názorov by v sekulárnej spoločnosti mohlo niekoho vyrušovať (napríklad tolerantných liberálov). A vy by ste predsa nemali nikoho vyrušovať. V modernej pluralitnej spoločnosti si nemôžete len tak presadzovať tú svoju pravdu. Čo si to vôbec o sebe myslíte? A keď kresťanom nie ste, tak preto, lebo by ste tiež nemali vyrušovať, keď sa k nám prostredníctvom médií prihovára sám pokrok. A referendum pokrok vyrušuje.

8. Lebo táto téma vlastne ani nikoho nezaujíma (aj napriek tomu, že vďaka konzervatívcom rozhádala takmer celú republiku). Je nepodstatná, takže to je ďalší dôvod neísť. Je treba riešiť dôležitejšie veci, napríklad aký model mobilov letí tohto roku, kedy začína Pohoda a ako sa má pani Mojsejová.

9. Lebo nastal čas, aby sa konečne ľudstvo odvážne zbavilo predpotopného modelu rodiny. Na podobný revolučný krok si netrúfol žiaden diktátor v dejinách všetkých známych civilizácií, ale dnešní liberáli sú oveľa odvážnejší. A odvážne myšlienky treba podporovať. Referendum tieto odvážne myšlienky len brzdí.

10. Lebo kto to kedy videl, aby v modernom štáte o výchove detí rozhodovala mama a otec. Mali by ste sa inšpirovať Nórskom, kde v starostlivosti o deti pokročili oveľa ďalej ako my, a kde už dávno deti nepatria mame a otcovi, ale štátu. Je to tak asi pre nich lepšie. Štátny úradník vie predsa lepšie, čo potrebujú Vaše deti.

11. Lebo reči o prenasledovaní kresťanov a konzervatívcov (Francúzsko, Británia, Kanada…) za presadzovanie tradičnej rodiny a manželstva, sú len špinavou putinovskou propagandou partie ľudí okolo Čarnogurského a Palka. Celá tá jeho kniha o prichádajúcich levoch je len fantasmagorická konšpiračná teória, ktorú rozumný človek nemôže brať vážne. Nebojte sa, nič sa Vám nestane. Referendum vyvoláva zbytočnú paniku. Nebudú Vás v médiách cenzurovať pod rôznmi zámienkami, dovolia Vám slobodne vysloviť svoj názor. Ani dnes tak médiá nerobia, videoklipy na podporu referenda môžete sledovať vo všetkých slovenských TV a ani katolícke omše nie sú v rozhlase z ideologických dôvodov cenzúrované. Nie je žiaden dôvod si myslieť, že sa tak bude diať niekedy v ďalekej budúcnosti. Dôvod na referendum majú len paranoici.

12. Lebo Váš názor na tradičnú rodinu je extrémistický a vy by ste nemali byť extrémisti. Mali by ste zastávať moderné a vyvážené názory o homosexuálnych, polygamných a ďalších moderných modeloch rodiny. Extrémistami nie sú kultúrni revolucionári a sociálni inžinieri, ktorí chcú meniť tradičnú rodinu, na ktorej stojí naša civilizácia. Extrémistami ste práve vy. Tak sa zamyslite nad svojim extrémizmom a ignorujte aj to extrémistické referendum.

13. Lebo postoj k referendovým otázkam rozdeľuje ľudí. Klasická pluralitná spoločnosť umožňovala rôzne názory. Ale v modernej pluralitnej spoločnosti by sme nemali byť názorovo rozdelení. Musíme byť názorovo jednotní, až sa chce povedať HOMO-génni. Dnešná pluralita si vyžaduje jednotný názor. A tak nechoďme na referendum s našim odlišným názorom, nevyhraňujme sa názorovo voči liberálom, ale spoločne a jednotne kráčajme k svetlým liberálnejším zajtrajškom.

http://protiproud.parlamentnilisty.cz/politika/1480-slovenska-lekce-za-casu-duchovni-cholery-skandalni-cenzura-a-bojkot-zvitezi-bruselska-manipulace-mistni-pate-kolony-zla-halik-a-tricet-stribrnych-jsme-s-vami-statecni-obcane.htm

Tento obsah bol zaradený v Domáce, Slovania, Správy, Zo života Cirkvi. Zálohujte si trvalý odkaz.