V sobotu sme prehrali všetci. + Čo tak zaviesť rovnaké kvórum pre všetky voľby

V nedeľu nás všetky médiá informovali o tom, že referendum bolo neúspešné a že LGBTI komunita vyhrala tento boj, v ktorom sa ani nezúčastnila. Toto víťazstvo za LGBTI komunitu vyhralo veľmi prísne 50 percentné kvórum pre platnosť referenda. Im stačilo ostať doma v role obete a teraz si nárokujú od spoločnosti ďalšie práva.
slovensko-rodina-janosik

Taktiež sme sa dozvedeli, že aj keď si Aliancia za rodinu pripisuje víťazstvo, v skutočnosti prehrala, lebo referendum nebolo úspešné, keďže neprišlo 50 % oprávnených voličov. Ale taktiež je pravda, že keby sa v sobotu boli konali voľby do parlamentu a prišlo by 21,4 % oprávnených voličov (čo je viac ako sa zúčastnilo volieb do europarlamentu), kde by víťazná politická strana získala viac ako 90 % hlasov zúčastnených voličov (94.50% – prvá, 92.43% – druhá a 90.32% – tretia otázka), bola by opitá šťastím. No v médiách sa hovorilo o fiasku. Trochu silné slovo. A keď fiasko, tak koho každého?

Kto určite prehral, sú médiá, ktorých úlohou je pravdivo a vyvážene informovať o spoločenských udalostiach. Ale aká bola realita? Otázke referenda venovali médiá viac času v nedeľu, keď bolo po všetkom, aby dôkladne rozobrali neúspech Aliancie za rodinu, ako celé dva týždne pred referendom. Médiá sa nepostarali o to, aby boli ľudia dostatočne informovaní o tom, o čo v referende ide (všetko sa nedalo vtesnať do troch otázok) ani o tom, čo obsahuje „gender teória“. Nehovorilo sa ani o tom ako sa môže táto rodová ideológia v budúcnosti negatívne premietnuť do reálneho života ľudí. Taktiež sa v médiách stále opakovalo, že referendum nemôže nič zmeniť, čo je polopravda, lebo na tri roky by sa zakonzervoval existujúci stav a hrozba presakovania rodovej teórie do každodenného života ľudí by sa posunula. Tieto dve skutočnosti veľmi ovplyvnili účasť na referende, presnejšie neúčasť. Z médií odznelo, že ľudia neprišli, lebo sa necítili byť ohrození. Necítili sa byť ohrození, lebo neboli informovaní. Vo svete sa dnes veľa hovorí o hrozbách „gender teórie“, napríklad v Taliansku zákon zavádzajúci rodovú ideológiu vyvolal veľký odpor, v susednom Rakúsku sú veľké protesty (600 000 protestných e-mailov) proti zákonu o reprodukcii, ktorý pretrháva etickú hrádzu umožňujúc trh zo ženskými vajíčkami, vo Veľkej Británii chcú legalizovať rodenie detí s tromi biologickými rodičmi a pod. Toto všetko ohrozuje prirodzenú rodinu a o týchto hrozbách naši občania nie sú mienkotvornými médiami informovaní.

V deň referenda priniesli médiá reportáž o členoch LGBTI komunite, ako prinášajú jedlo bezdomovcom, ale nepovedalo sa, že „spiatočnícka“ kresťanská komunita robí toto po celý rok, prinášajúc nielen jedlo, ale aj šatstvo, finančnú podporu a iné potrebné, ako napríklad svoj čas. Kritizovalo sa, že v jednej volebnej miestnosti sa ocitol plagát, podporujúci Alianciu za rodinu, a prešlo sa bez povšimnutia, že hneď vedľa vchodu do inej volebnej miestnosti bola lavička namaľovaná farbami LGBTI komunity. V deň referenda priniesla Markíza reportáž o matke, ktorá ubližuje svojmu vlastnému dieťaťu neuveriteľným spôsobom, ale nik nehovoril o rodičoch, starajúcich sa v ťažkých ekonomických podmienkach s láskou o svoje deti, ktoré sú zmyslom ich života. Na druhý deň prišla tá istá televízia s reportážou o ideálnej rodine, kde dvaja gejovia vychovávajú dievčatko, ale zabudli uviesť, že vo svete sú známe prípady, keď dvaja muži adoptovali chlapca, sexuálne ho zneužívali a ponúkali ho na tieto účely svojim priateľom. Členovia LGBTI komunity sa vyjadrovali k tomu, aké ťažké je pre nich priznať pred verejnosťou svoju orientáciu. Rovnako ťažké je priznať, že ste praktizujúcim kresťanom. Väčšina vás zaradí k čudákom, obmedzencom, neschopným racionálne uvažovať a uprie vám priestor na vyjadrenie.

Prehrali aj politici, ktorí neodporúčali občanom zúčastniť sa na referende, čím podkopali jediný nástroj demokracie, ktorý je možné dnes v tejto republike aktivovať zdola od občanov. Zlyhali politici, ktorí si nedali námahu po sérii neúspešných pokusov zamyslieť sa nad tým, či je referendum definované dobre. Prečo je tam to kvórum, ktoré urobilo šesť zo siedmich referend nepriechodnými, keď iné krajiny ho nemajú. Keby sme nemali toto kvórum, v sobotnom referende by bola nepochybne vyššia účasť, lebo aj LGBTI komunita by musela zabojovať. Zlyhal aj pán Sulík, ktorý vytiahol do boja proti cirkvám, lebo podporili hodnoty reprezentované referendom, čo mi prišlo prirodzené a teraz sa im vyhráža, že bude presadzovať odluku cirkvi od štátu. Cirkev dostáva od štátu prostriedky na platy kňazov. A čo štátu dáva? Starostlivosť o bezdomovcov, o ľudí bez budúcnosti, starostlivosť o týrané matky a deti v krízových centrách, pôsobenie v rómskych komunitách (Luník IX), praktizuje množstvo úspešných programov na zocelenie manželstiev v kríze a v neposlednom rade sa stará o duše veriacich, aj tých v ťažkých životných situáciách, ktorí potom nepotrebujú pomoc psychológa a nečerpajú zdroje zo zdravotných poisťovní.

Prehrala celá spoločnosť, pretože nevenovala pozornosť problémom, ktoré trápia takmer milión ľudí. Nevenovala pozornosť svojej vlastnej budúcnosti. Napokon, celkom ochotne sa nechám označiť za spiatočníčku v civilizácii, ktorá je na ceste ku svojmu zániku. Ale nechcem končiť takto pesimisticky. Ak teda pripustíme, že zástancovia referenda prehrali, ide o prehratú jednu bitku a boj o hodnoty ďalej pokračuje. Preto je potrebné, aby sa o týchto veciach diskutovalo na verejnosti v médiách, seriózne s podpisom. Aby táto diskusia nebola zatláčaná do podzemia sociálnych sietí, kde sa diskutuje anonymne a často nechutne. Na záver by som chcela veľmi zdôrazniť, že ani ja, ani žiadny iný praktizujúci kresťan, pre ktorého viera znamená hlavne lásku, nebude útočiť, pohŕdať, osočovať alebo nespolupracovať s kýmkoľvek z LGBTI. Dôležitá je budúcnosť a to, aby sme našli spoločnú reč.

doc., Ing. Kristína Machová, PhD.

http://www.hlavnespravy.sk/kristina-machova-v-sobotu-sme-prehrali-vsetci/546203

Referendum na Slovensku: Úspěch i katastrofa. Přes devadesát procent hlasujících řeklo jasné ANO. Jediný typ voleb, které při nízké účasti neplatí. Což to rozšířit na všechny volby?

Radek Pokorný se zamýšlí nad výsledky slovenského referenda, které sice obránci rodiny vyhráli, ale není jim to nic platné, protože systém je nastaven tak, aby lidové hlasování nemohlo nic změnit.
Odporcovia genderideologie
Včerejší slovenské referendum na ochranu tradiční rodiny před homosexualismem přineslo očekávaný výsledek, když více než devadesát procent všech hlasujících podpořilo požadavky Aliance za rodinu. Zúčastnilo se jej 21,4 procenta z více než 4,4 milionu oprávněných voličů. Pro zákaz adopcí dětí homosexuály hlasovalo 94,5 procenta zúčastněných. Pro to, aby se manželstvím nemohlo označovat žádné jiné soužití osob kromě svazku muže a ženy, bylo 92,4 procenta. A s tím, aby školy nemohly vyžadovat účast žáků na hodinách sexuální výchovy, souhlasilo 90,3 procenta hlasujících.
Milión Slováků řeklo ano rodině

Nyní přinejmenším víme, že takřka milión dospělých Slováků nemá strach utkat se s jednou z vůdčích hlav saně, ohrožující naši civilizaci napříč celým postkřesťanským Západem. Nic to však nemění na tom, že ani po tomto skvělém výsledku se Slovensko z drakova područí nedokázalo vymanit. Může za to nejen blokáda v médiích, kampaň liberálně levicových stran, v čele se slovenskou obdobou českých Svobodných (Sloboda a solidarita), vyzývajících Slováky, aby se plebiscitu neúčastnili, ale především padesátiprocentní kvorum, požadované pro platnost jeho výsledků. V dračích slujích, zdaleka nejen těch slovenských, se proto po celou noc bujně slavilo.

I přes zdánlivý neúspěch slovenských obránců rodiny lze ve výsledcích referenda spatřit zabliknutí světla na konci tunelu

Podívejme se však na výsledky referenda optikou jiných čísel. Voleb do slovenských samosprávných krajů se v roce 2013 zúčastnilo zhruba 20 procent voličů, tedy méně, než kolik jich odevzdalo svůj hlas v dnešním neplatném referendu. Přesto výsledky platily, takže se dnes přes krajské samosprávy, o jejichž složení rozhodl tento počet Slováků, do země valí korupční dotace z Bruselu, jako by se nechumelilo. Jiné srovnání: Poslední parlamentní volby vyhrála strana SMER-SD premiéra Fica se ziskem 1 134 280 hlasů, za něž si vysloužila 83 mandátů. Díky tomuto výsledku, kdy pro svůj program získala jen o něco málo více hlasů, než kolik získala Aliance za rodinu, mohla na Slovensku, vlastně od roku 1989 poprvé, vzniknout „vláda jedné strany“.

Ještě absurdněji vyzní neuznání výsledků referenda při srovnání s účastí slovenských voličů ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2014. Tehdy, navzdory masivní mediální masáži, krmené milióny eur z hlavního dračího doupěte, přišlo k eurournám pouhých 13,05 procent voličů! V kontextu slovenského referenda a jeho zákonného rámce lze dojít k oprávněnému závěru, že Evropský parlament postrádá jakoukoli legitimitu.

Absenci legitimity Evropského parlamentu (EP), jednoho z čelných orgánu evropské postdemokracie, nepodtrhuje jen stále nižší volební účast, ale i aktivity mnoha jeho členů. Dva dny před konáním referenda vydala své prohlášení druhá nejsilnější skupina v EP, sdružující socialistické strany. Slovenský plebiscit v něm označila za „velmi kontroverzní“ a „diskriminační vůči LGBT osobám“. Vyvolává prý „znepokojení napříč Evropskou unií“, a proto bylo třeba slovenské občany vyzvat, aby se bojkotem referenda postavili „za demokracii a lidská práva“.

Z těchto slov je zřejmé, že drak a jeho sémě nehodlají připustit, aby se prostřednictvím voleb či referend, tedy prostředky demokratické politiky, mohl zvrátit vývoj posledních desetiletí, stanovený architekty Krásného nového světa.

Důvod k poraženeckým náladám? To rozhodně ne! Aktivizace prorodinných křesťanských sil, podporovaná církevní hierarchií, může v budoucnu sehrát významnou společenskou úlohu, a to nejen na Slovensku. Ne náhodou podpořily slovenské referendum mnohé konzervativní prorodinné síly v Evropě. Zvláště důležitá byla návštěva předsedkyně francouzského hnutí La Manif Pour Tous v Bratislavě, občanské iniciativy, jež dokázala přivést do ulic Paříže přes milion ochránců tradiční rodiny.

Právě spolupráce všech organizací stojících proti mocné světové homosexualistické lobby je pro evropské totalitní elity zlým snem. Jejich záměr je totiž právě opačný. Chtějí, aby se o postupné likvidaci tradiční rodiny příliš nemluvilo a jen se posouvaly zákonné normy ve všech státech koordinovaně ve směru stále větších deviací, jež rodinu, jako jeden z posledních pilířů přirozeného světa, zcela podminují a nakonec i zničí.

Česká politická scéna do slovenského boje za záchranu rodiny ničím zásadním nepřispěla. Liberálové, levičáci, havlisté – ti všichni se z neplatnosti referenda radují. O falešnosti dvou parlamentních údajně „křesťansky orientovaných“ stran – KDU-ČSL a TOP 09 – jež se v jiných mezinárodních kauzách tak ochotně angažují (lidovecká europoslankyně Šojdrová právě drží hladovku za uvězněnou ukrajinskou pilotku – vražedkyni,) slovenské křesťany nijak nepodpořily.

Jediná z českých stran, jež slovenské referendum alespoň morálně podpořila, je konzervativní Národní demokracie: „Národní demokracie blahopřeje organizátorům referenda, smeká před jejich prací, která si zaslouží obdiv, vyjadřuje jim plnou podporu a alespoň symbolicky se připojuje k tomuto významnému slovenskému všelidovému hlasování a spolu se všemi konzervativci a lidmi zdravého selského rozumu hlasuje třikrát „ano“. Národní demokracie považuje slovenské referendum o rodině za inspirativní. V případě, že v České republice nastanou příhodné podmínky, bude takový krok iniciovat i u nás.“

http://protiproud.parlamentnilisty.cz/politika/1487-referendum-na-slovensku-uspech-i-katastrofa-pres-devadesat-procent-hlasujicich-reklo-jasne-ano-jediny-typ-voleb-ktere-pri-nizke-ucasti-neplati-coz-to-rozsirit-na-vsechny-volby.htm

Tento obsah bol zaradený v Domáce, Slovania, Správy, Zo života Cirkvi. Zálohujte si trvalý odkaz.