Panna Mária sa zjavila v Lurdoch: Tisíce uzdravených pútnikov. Zázrak levitujúcej hostie za účasti kamier

Panna Maria se zjevila v Lurdech: Tisíce uzdravených poutníků. Levitující hostie – jev za účasti kamer. Vědecké vysvětlení neexistuje. I Církev je s uznáním zázraků opatrná

lurdy-marie
REDAKCE PROTIPROUD připomíná slavný zázrak, k němuž se dodnes upírají zraky mnoha nemocných jako k poslední naději a informuje o dalším záhadném jevu z Lurd, který má tisíce svědků
Ve středu si katoličtí věřící připomněli zjevení panny Marie Lurdské. V roce 1858 se Panna Maria ukázala mladé francouzské dívce poblíž jeskyně u města Lurdy (Lourdes).

Panna Marie vdechla zázračné uzdravující síly vodě, která vyvěrá poblíž jeskyně. Každý rok toto místo na jihu Francie v podhůří Pyrenejí navštěvují od té doby milióny poutníků z celého světa. Lurdy se staly oázou pro nemocné a postižené z celého světa. Někteří z nich se zázračně uzdravili.

Zjevení
Prostá francouzská dívka Bernadette Soubirous (1844-1879) podala zprávu o 18 viděních Panny Marie. Vize začaly, když jí bylo 14. Poprvé se tak stalo 11. února 1858, když Bernadette a její dvě sestry sbíraly dřevo na oheň. Když její sestry překonaly malý potůček, Bernadette se při sbírání zpozdila. Zaslechla zvuk připomínající hřmění a tehdy uviděla zjevení poprvé.

Ve skalním výklenku spatřila nádhernou ženu. Panna Marie byla oblečena do bílého závoje a opásána modrou šerpou kolem pasu a se zlatou růží u každé nohy. Tehdy Marie nepromluvila, pouze udělala znamení kříže a náhle zmizela.

Její rodina, světské ani náboženské autority Bernadettě nevěřili, přesto se vždy několik lidí vydalo s Bernadette v touze vidět Pannu Marii – nikdo ji však, kromě Bernadetty, nikdy neviděl. Při devátém zjevení, 25. února 1858, Panna Maria požádala Bernadettu, aby se napila z pramenu. Protože žádný poblíž nebyl, šla dívka nejprve k potůčku, ale Maria Bernadettě ukázala jiné místo, kde byla pouze bahnitá kaluž. Bernadetta začala hrabat na tomto místě a poté z něj začala vytékat čistá voda. Objev pramenu dosvědčený stovkami přihlížejících je považován za zázrak.

29. července 1866 se Bernadette stala sestrou klášteru svatého Gildarda v Nevers, kde jako sestra pojala řeholní jméno Maria Bernarda. Bernarda trpěla bolestmi a zemřela v roce 1879, ve věku 35 let. Byla beatifikována v roce 1925 a kanonizována jako svatá Bernadette římsko-katolickou církví 8. prosince 1933.

Bernadeta

Bernadette Soubirous

 

Zázračná uzdravení
Zjevení viděla pouze Bernadetta a nikdo jiný, ale po styku s vodou vytékající z pramenu v jeskyni se uzdravilo mnoho lidí. Lékařský úřad zkoumající zázračná uzdravení byl ustanoven v roce 1882. V roce 1899 byl nechodící Gabriel Gargam ponořen do vody vytékající z pramenu. Vstal z něj již sám a sám také odešel. Podobně postižený John Traynor byl v roce 1923 devětkrát ponořen do lázně a potom rovněž odešel po svých nohou. Voda je z pramenu vedena do speciálních van, které ročně použije 350 tisíc lidí. Nevysvětlitelné uzdravení může být provedeno pouze Božím zásahem.

Poslední zázračné uzdravení se v Lurdech odehrálo v roce 1987, kdy byl jednapadesátiletý Jean-Pierre Bély uzdraven z roztroušené sklerózy (multiple sclerosis). Při ní poškozený imunitní systém napadne centrální nervový systém a ničí obal neuronů, což vede k poruchám ovládání pohybu, rozpoznávání a dalších funkcí. Jean-Pierre Bély se ale náhle zvedl a chodil. Jeho nemoc se již nikdy nevrátila.

Výlet do Lurd je vždy zajímavý. Lidé se zde potkají s jinými lidmi, s lidmi s ještě větším postižením či více nemocnými. Z miliónů lidí, kteří každoročně Lurdy navštíví bylo asi 7000 vyléčeno. Ale jen 66 uzdravení od roku 1882 bylo zázračných.

bernadeta2

Neporušené telo sv. Bernadetty

 

Svatá Bernadetta

„Člověk musí věřit a modlit se; voda nebude mít bez víry žádnou moc,“ vzkázala nám svatá Bernadetta.

Bernadettino tělo nepodléhá rozkladu
Tělo Bernadetty bylo třikrát exhumováno pro církevní analýzu. Bylo shledáno prakticky nedotčené, jako by jen spala. Po třetí exhumaci bylo její tělo vystaveno ve zmíněném klášteře v Nevers pro veřejnost. Bernadettino tělo je neporušené dodnes.

Čtěte ZDE: Zjevení Panny Marie ve Fatimě. Zázrak, který je zdokumentován a viděly jej tisíce lidí

Nejde však jen o zázračná uzdravení. Znamení v Lurdech pokračují i v našich časech. O jednom takovém informuje bloger Karel Wágner:

Levitující hostie: Zázrak, nebo trik?
Snad ve všech diskusích o dosud neobjasněných jevech, kde přijde řeč na spontánní (samovolnou) levitaci, se objevuje neustále opakovaná námitka skeptiků, že existence tohoto jevu nebyla ještě nikdy potvrzena.

Z tohoto pohledu se budeme zabývat záběry kamer, které mají existenci fenoménu spontánní levitace již zhruba 15 let dokládat. Na rozdíl od jiných videozáznamů, označovaných za hoax, tyto nevznikaly v žádném hollywood­ském studiu, nevznikaly za pomoci technologie využívané pro filmové triky, ani nebyly v po­čítačích nejrůznějších podvodníků a vtipálků, kteří prahnou po nějakém zisku nebo si chtějí užít svoji chvilku pomíjivé slávy, dodatečně upravovány. Jedná se o spontánní levitaci v Lurdách, na kterou nejširší veřejnost na svém webu jako první upozornil Tony Assante. Důležitý je zde fakt, že díky francouz­skému televiznímu štábu se o existenci tohoto fyzikálního jevu, ať už v přímém přenosu, nebo ze záznamu, mohli na vlastní oči přesvědčit doslova milióny diváků.

Což u většiny z nich okamžitě vyvolalo asociaci s nejznámějším případem spontánní levitace na území Francie, ke které došlo v opatství Faverney roku 1608, kde po dobu 33 hodin levitovala monstrance před více než tisícem očitých svědků (za zázrak byl tento úkaz římsko­katolickou církví oficiálně uznán až roku 1864). Ovšem případ levitující hostie v Lurdách, kterým se budeme zabývat, by neměl nikdo nazývat zázrakem, neboť zde dosud chybí vyjádření ze strany církevní autority. Tak jako nebyl dosud tento úkaz interpretován vědeckou obcí.

Levitace v přímém televizním přenosu
Ale nyní už o tom, jak k levitaci v Lurdách došlo. Dne 7. listopadu 1999 se v Bazilice sv. Pia X., umístěné z větší části pod zemí, konala slavnostní mše s eucharistií. Hlavním celebrantem byl tehdejší Arcibiskup Lyonu, pozdější kardinál Billé. Mši s ním koncelebroval Jean-Ma­rie Aaron, jinak též kardinál Lustiger, což byl arcibiskup pa­řížský a člen Francouzské akademie, ale i řada francouzských biskupů, velký počet kněží a představených klášterů cisterciáckého řádu. Celý obřad vysílala v přímém přenosu francouzská televize.

levitujici-hosite

Hostie vznášející se na paténou

 

K samovolnému pohybu hostie došlo při konsekrační epiklezi (před proměňováním), kdy kněz k hostii natahuje ruce, obrácené dla­němi dolů. Je to gesto naznačující moc sestupující shora dolů, které nacházíme také u jiných svátostí. V závěru eplikléze pak celebrant hostii žehná znamením kříže. A jak můžeme vidět na videu z obřadu, který na YouTube nahrál Tony Assante, ve chvíli kdy arcibiskup Billé jako celebrant vztahuje ruce nad velkou hostii, dochází na paténě k podivnému fyzikálnímu jevu:

Hostie náhle, zničehož nic vyskočí z nádoby (talíře) zvané paténa, několikrát se ve vzduchu zakolébá, načež zaujme ustálenou horizontální polohu, ve které zůstane viset do konce kánonu (bohoslu­žebního zpěvu). Dochází zde tedy ke zřetelnému, samovolnému pohybu hostie na paténě a záběry kamer se zdají nasvědčovat tomu, že dochází i k její následné levitaci, která tak trochu připomíná jednu z ukázek elektromagnetické indukce, dobře známé divákům ve Francii, na níž zde uvádím odkaz. V úvodu tohoto videa (na stopáži 0:15 – 0:30) najdete demonstraci elektro­magnetické indukce z Palais de la Decouverte v Paříži, kde se 1kg těžká placka z hliníko­vého plechu vznáší nad velkou cívkou, kterou protéká střídavý proud o frekvenci 900 Hz:


Systém magnetické levitace
Dnes známe nejrůznější formy uměle vyvolávané levitace (magnetická, elektrostatická, akustická), spočívající ve využití několika fyzikálních principů, přičemž např. systém magnetické levitace se dělí ještě na několik subsystémů. Ve skutečnosti tak dnes mohou naším přičiněním levitovat nejrůznější objekty o nejrůznější hmotnosti, od celých vlaků přes zboží vystavené ve výkladech až po nejmenší částice hmoty, se kterými se experimentuje v laboratořích. Ovšem spontánní, tedy samovolná levitace, při které objekty levitují bez technického zařízení, tedy vznášejí se ve vzduchu bez sofistikované technologie a bez toho, že by je člověk nebo nějaký předmět jakkoliv podepíral, se zdají být málo pravděpodobné.

Za spornou pak bývá označována především spontánní levitace člověka, laickou veřejností nejčastěji diskutovaná. I když byla již mnohokrát pozorována očitými svědky při nejrůznějších náboženských shromážděních, v buddhistických svatyních či v kostelech při modlitbách. Levitace člověka se zdá být natolik neuvěřitelná, že její existenci drtivá většina vědecké obce vylučuje. Nikdy ji však nevylučovaly, ani nepopíraly křesťanské církve, neboť některá historická fakta a novější očitá svědectví kněží nasvědčují tomu, že se jedná sice o výjimečný, přesto však reálný jev. Navíc se v posledních desetiletích ukázalo, že spontánní levitaci osob pozorovali, a dodnes (i když jen sporadicky) na vlastní oči pozorují církevní exorcisté.

Levitace spojená s exorcismem
Tak například teolog a exorcista Jose Antonio Fortea několikrát zmiňo­val případ vymítání, kdy „došlo k levitaci dvakrát, ale i k mnoha dalším, podivným je­vům“. Nejvěhlasnější exorcista otec Gabriele Amorth poskytl sdělovacím prostřed­kům několik rozhovorů, kde existenci levi­tace člověka, spojené s exorcismem, také potvrdil. V jednom z nich např. říká:

„Vyskytuje se, ale ne často. Vzpo­mínám si na případ jednoho sedláka, bylo to v době mých začátků.“ Tento muž, který měl podle Amortha při vymítání mluvit anglicky, i když jinak znal jen dialekt a neuměl ani pořádně italsky, se údajně vznášel ve výšce několika desítek centimetrů. Též římskokatolický kněz James J. LeBar (1936–2008), kterého jmenoval kardi­nál John O’Connor roku 1992 vrchním exorcistou newyorské arcidiecéze, v jednom interview na do­taz, zda on sám během exorcismu na vlastní oči viděl ně­koho se vznášet ve vzduchu, odpověděl: „Sám jsem během exor­cismu nikdy neviděl větší levitaci. Ovšem při jednom předběžném vyšetřování jsem viděl někoho, kdo se vznesl nad kostelní lavice a vznášel se tam několik minut“.

levitace-mnich

Františkánský mnich Josef Desa

 

Svatý Josef Cupertinský patron letců

Ostatně extatickou levitací proslul i františkánský mnich Josef Desa (1603–1663), jenž byl po své smrti v roce 1753 blahoslaven a roku 1767 svatořečen, pročež je nám známější jako Svatý Josef Cupertinský, označovaný za patrona letců, parašutistů a kosmonautů. Byl totiž znám jako „létající světec“, který v extatických stavech byl schopen se vznášet ve vzduchu po dobu až několika hodin. Jeho levitace se často opakovaly. Věřící se sbíhali v údivu, zatímco lékaři a nejrůznější učenci jej podrobovali vyšetřením a kontrolám, aby vyloučili případný podvod.

Nejenže jeho levitaci mnoho­krát pozorovali, ale o těchto neuvěřitelných skutečnostech budoucím generacím také zanechali věro­hodné zprávy. Svědkem jeho extatické levitace se nakonec stalo i shromáždění kardinálů, dokonce sám papež Urban VIII. A pokud jde o současnost, pak za zmínku stojí reportáž, jejímž autorem je iluzionista Dan White, ovládající celou řadu vynikajících triků. Ten se měl při svých cestách po Nepálu setkat s buddhistickým mnichem, který při modlitbě před kamerami dosáhl extatické levitace, pro kterou udivený White (jinak zástupce skeptického hnutí) údajně nenašel žádné vysvětlení. Zde jeho reportáž:

Pravoslavní exorcisté s oblibou vzpomínají vymítání zlého ducha, při kterém “posedlé děvče bylo přivázáno k židli, a když biskup konal exorcismus, židle se vznesla do výše asi 1,5 metru a ani několik mužů ji ne­mohlo stáhnout dolů k zemi“. Ovšem podobnému úkazu byl přítomen i Dr. Willi­am J. Craw­ford (1881–1920) z Queens University Belfast, který v letech 1914–1917 v Irsku studoval podivné fyzikální jevy, objevující se v přítomnosti Kathleen Go­ligherové. V její přítomnosti docházelo (mimo jiných za­jímavých fyzi­kálních jevů) i ke spontánní levitaci stolu.

Magne­tické levitace
Ke Craw­fordovi se záhy při­dal a spolu s ním experimento­val i Wil­liam Fletcher Barrett (1844–1925), profesor fyziky na Royal College of Science v Dublinu. Dle Barrettova vlastního dochova­ného sdělení pak v jednom z případů, kdy se stůl sám od sebe vznesl do výše cca 18 centimetrů (tedy levitoval), se pokoušel Barrett stůl zatlačit dolů, zpět na podlahu. I když tlačil na stůl ze všech svých sil, nepoda­řilo se mu jej na podlahu vrátit, a to do­konce ani poté, co se na stůl posadil a snažil se jej rozhou­pat. William Barrett stu­doval levitaci i v domě Jacka Flanigana, kde docházelo ke vznášení se různého vybavení domácnosti. Jak Bar­ret tehdy konstatoval „po­hyby předmětů nepodobají se nijak oněm, stojícím pod vlivem gravitace, nebo jiné přitažlivé síly.“

V případě pohybů hostie v Lourdech však nehovoříme o živých organismech, ale o rozkolé­bané oplatce, která zůstala viset ve vzduchu. Což se podobá efektu magne­tických levitátorů z produkce holandské společnosti Crealev BV, který můžete zhlédnout na videu. Toto zařízení dokáže pomocí magnetického pole nadnášet předměty o hmotnosti až 9 kilogramů. To by jistě očitým svědkům z 19. a ještě z velké části 20. století připadalo jako zcela nepochopitelný jev, odporující zdravému rozumu, mnohým z nich dokonce jako zázrak. Ovšem o žádný zázrak tu nejde, levitaci způsobuje magnet ve vznášejícím se objektu, k za­řízení otočený stejným pólem. Všechny předměty, které na tomto videu levitují, mají v sobě zabudované neodymové permanentní magnety:

Žádné pouťové triky
Samozřejmě v diskusích na nejrůznějších webech začalo v případě levitující hostie několik ortodoxních skeptiků spekulovat, o jaký že tu šlo podvod. Tak například v jednom z absurdních výkladů nafilmovaného úkazu mělo jít o statickou elektřinu, kterou vyráběl van de Graaffův generátor, ukrytý ve stole pod paténou (kovovým talířem). Na paténě pak docházelo ke hromadění elektrického náboje, který kolem patény vytvářel elektrostatické pole.

Protože oplatka (hostie) i talíř (paténa) měly mít kladný náboj, navzájem se odpuzovaly. Díky této slabé odpudivé síle překonala lehoučká oplatka gravitaci a začala levitovat. Podle jiné spekulace byl pod paténou ukryt elektromagnet a hostie nebyla obyčejnou oplatkou, ale kouzelnickou atrapou s rozemletými kousky magnetu. Ve chvíli, kdy byl elektromagnet zapojen do sítě, se údajná napodobenina hostie začala díky magnetickému poli nad paténou vznášet, tedy levitovat. Jenže obřad eucharistie není pouťovou atrakcí a církev v obřadech věřícím nepředvádí pouťové triky.

Ve skutečnosti je ze záběrů v obřadu pozdvihované hostie zřejmé, že tu nešlo o žádnou kouzelnickou atrapu, ale o běžnou, standardní hostii, určenou celebrantům. Na videona­hrávce je také zřetelně vidět pozdvihovaná paténa, která má podobu talíře, k němuž evidentně není připojeno žádné technické zařízení. Jedná se o kovo­vou nádobu, jistě řádně vycíděnou, podobně jako je tomu u dalších nádob. A je třeba zde podotknout, že vnitřek takovýchto nádob bývá často pozlacen. Nutně se tak při okraji kovové patény (pokud není její vnitřek pozlacen) nažloutlá hostie ve vyleštěném kovu zrcadlila: tedy to, co považuje Tony Assante za druhou hostii na paténě, s největší pravděpodobností před­stavuje pouhé zrcadlení velké oplatky.

Přímý přenos podvod vylučuje
Ostatně Assante, který jako první původní reportáž sestříhal a zveřejnil na YouTube, do svého videa nezařadil ani jeden záběr z přímého přenosu, který by potvrzoval, že se na pa­téně nenacházela jen jedna, nýbrž jím uvažované dvě hostie. Takový záběr se totiž ve fran­couzskou televizí odvysílaném přenosu nejspíš vůbec neobjevil. Tedy Assantovy interpre­tace videa, jež byly postupně přejímány nejrůzněj­šími křesťanskými servery či weby, podle nichž se mají objevit na začátku televizních záběrů dvě hostie na sobě spočívající, k sobě přilepené, budou s největší pravděpo­dobností mylné.

Zde odkaz na videozá­znam, na kterém je možné si prohlédnout při pozdvi­hování hostii, v závěru i pozdviho­vanou paténu. Autentický záznam mše, který pořídil fran­couzský televizní kanál Antena 2, také zobrazuje různé momenty obřadu, během nichž se celebranti pohybují a jsou tak vidět jejich míhající se rou­cha v mezeře mezi hostií a paténou:

Jinak řečeno, jak je ze záběrů patrné, látková svrchní roucha celebrantů zvaná „ornát“ mají zelenou barvu, určenou pro liturgické mezidobí. A právě tato sytě zelená barva ornátů na pohybujících se celebrantech po přiblížení scény dokazuje, že mezi oplatkou a talířem je skutečně prázdný prostor, tedy mezera, kterou lze pozorovat roucha a samotný pohyb ce­lebrantů v pozadí. Nešlo tedy o pouhou iluzi, ale hostie se opravdu pohnula nad paténou, přičemž mezi paténou a hostií prokazatelně vznikla mezera.

Ovšem nikdo z nás, kdo u toho nebyl a úkaz nesledoval z bezprostřední blízkosti, nemůže mít absolutní jistotu, že hostie není pouze vyboulená, že se nad paténou opravdu vznáší bez jakékoliv opory: k tomu se však mohou při svých dlouholetých zkušenostech fundovaně vyjádřit znalci římskokatolické liturgie a výrobce hostií, kterým nechybí poznatky o tom, jak se může z nekvašeného těsta pečená velká oplatka, představující hostii, za daných podmínek chovat.

A pokud snad hodlá některý z našich skeptických přírodovědců tvrdit, že nešlo o mimořádný fyzikální úkaz, může nám své tvrzení dokázat v jednoduchém, kamerou zaznamena­ném experimentu, při kterém bude spontánní pohyb velké hostie, spolu s následným vznikem mezery mezi talířem a oplatkou, v laboratoři za kontrolovaných podmínek duplikovat.

http://protiproud.parlamentnilisty.cz/duchovni-svet/1501-panna-maria-se-zjevila-v-lurdech-tisice-uzdravenych-poutniku-levitujici-hostie-jev-za-ucasti-kamer-vedecke-vysvetleni-neexistuje-i-cirkev-je-s-uznanim-zazraku-opatrna.htm

 

 

„Svátek zamilovaných“ jako průmysl made in USA: Proč právě svatý Valentin? Revoluce i v kalendáři. Vše začalo českou princeznou a Richardem II. Pro čistá srdce, ne pro sexshopy

MICHAL SEMÍN klade otázku, zda vůbec slavit Valentýna a připomíná, že dávno před tím, než se tento svátek stal předmětem „průmyslu zamilovaných“ měl – jako mnoho dalších zničených tradic – svůj křehký půvab
Slavit či neslavit? A když ano, tak jak? Zítra je den, kdy si naši předkové připomínali mučedníka svatého Valentina. Kdo si na něj ještě dnes vzpomene? A je vůbec na koho vzpomínat?

Tuto otázku si paradoxně nekladou jen bezvěrci, ale i katolíci, ovlivnění modernizačními trendy po Druhém vatikánském koncilu. V křečovité snaze vlichotit se Bohu vzdálenému modernímu světu došlo k odvrhnutí mnoha posvátných tradic. Součástí těchto změn, jejichž duchovním plodem je i současný papež František, je i „reforma“ církevního kalendáře. V roce 1969 byla z veřejného kultu odstraněna jména světců, jejichž život a skutky jsou doložitelné jen z legend. Tento osud, vedle sv. Filomeny či sv. Jiří, potkal také sv. Valentina.

Církev pochybující, šmejdi profitující
I to jistě přispělo k tomu, že do té doby všeobecně oblíbený svátek ztratil v posledních desetiletích jakékoli náboženské či mravní poselství. Kdo na této proměně profituje, je erotický (a další) průmysl. Obchodníci po zkušenostech let minulých očekávají značný nárůst prodeje kondomů a speciální valentýnskou nabídkou se dle bulvárních médií chlubí i sexshopy. Po Halloweenu (démonická parodie svátku Všech svatých) a Santu Clausovi, vytlačujícího Ježíška z centra vánočních oslav, je tak „Valentýn“ další duchovní šmejd „made in USA“, který má s původním smyslem daného svátku jen velmi málo společného.

Dokonce se v médiích často dočteme o tom, že svátek má ve skutečnosti původ ve starořímském svátku „Lupercalia“ při němž mladíci vhazovali do nádoby lístečky se jmény dívek, aby si vzápětí vylosovali svou „vyvolenou na další rok“. To je obdobný nesmysl, jako říkat, že křesťanské Vánoce jsou ve skutečnosti pohanské Saturnálie, protože shodou okolností připadají na podobné období.

Co s tím? Byla by veliká škoda, kdybychom v důsledku pochopitelného znechucení znetvořenou podobou původního svátku dali sv. Valentinovi své sbohem.

Světec skutečně žil

Obnovu původního valentinského étosu začněme vyvrácením skeptiků, popírajících existenci tohoto světce. Víme, že od konce 3. století se nejen v Římě, ale i v jiných církevních obcích, šířila k osobě sv. Valentina úcta. V místě, kde měl být pohanskou lůzou zbit a následně přišel o hlavu, stála svého času Porta Valentini (dnes Porta del Popolo). Pětasedmdesát let po mučedníkově smrti nechal nad jeho hrobem papež Julius I. postavit baziliku, tomuto světci zasvěcenou.

V roce 496 byl sv. Valentin svatořečen papežem Gelasiem, který se nedostatkem historických pramenů rozhodně netrápil: „I když zná jeho činy toliko Bůh, jeho jméno je uctíváno právem“. Ve středověku byly tomuto světci zasvěceny hned dva římské kostely, z nichž jeden byl později připojen ke klášternímu špitálu sv. Valentinovi rovněž zasvěcenému. Právě odtud měly být ve 13. století světcovy ostatky přeneseny do římského kostela Santa Prassede. V 19. století byly v přilehlých katakombách nalezeny další kosti připisované sv. Valentinovi, jež papež Řehoř XVI. věnoval karmelitskému kostelu v irském Dublinu.

Svatá lopatka v Čechách
Důkazy o světcově existenci však mají i český původ. Jedna z nejvýznamnějších a současně největších relikvií sv. Valentina, nacházejících se mimo Itálii, je světcova lopatka, nalezená při opravách Vyšehradu v roce 2002. Jak se do Čech dostala, přesně nevíme, pravděpodobně však zásluhou Karla IV., zapáleného sběratele ostatků svatých.

Společnost, jež nutí ženu, aby smysl svého života nacházela v profesní kariéře mimo rámec rodinného života, nemá co na sv. Valentina slavit.

To vše určitě postačuje k tomu, abychom sv. Valentina nepovažovali za zbožný přelud, ale za skutečnou osobu z masa a kostí. A duše, pochopitelně. Pokud jde o jeho životní příběh, zde si již musíme vystačit s dochovanými legendami.

Zázrak ve jménu lásky ke Kristu
Známy jsou dva nosné příběhy, v nichž vystupuje sv. Valentin, zbožný kněz žijící v Římě v druhé polovině 3. století,. Podle prvního si jej předvolal císař Claudius II., který se obdivoval jeho moudrosti a vědomostem. Posteskl si však, že nemůže mít Valentina za přítele, dokud nepřestává věřit „těm pověrám“.

Odvážný svědek evangelia Valentin kontroval tvrzením, že jestli tu někdo důvěřuje báchorkám, pak to není on, ale císař. Claudius přikázal městskému prefektu Astoriovi, aby na „smělého kněze“ dohlížel. Prefekt měl krásnou, ale nevidomou dcerou. Valentin se modlil za navrácení jejího zraku a Bůh jej vyslyšel. Zpráva o této události se velmi rychle rozšířila po celém Římě. To také stálo Valentina život, neboť pohané odmítli zázraku uvěřit, Valentina přepadli, ztloukli a za městem popravili.

Mučedník tradiční rodiny
Tento příběh se v kratší a poněkud odlišné podobě objevuje i v jedné z nejčtenějších knih středověku, Zlaté legendě (Legenda Aurea). V ní se dočteme, že sv. Valentin odmítl před císařem Claudiem zapřít Krista, a byl proto odsouzen k trestu smrti. Ještě předtím, než mu byla sťata hlava, měl dceři žalářníka navrátit zrak i sluch.

Druhá legenda vypráví o tom, jak se svatý Valentin odmítal řídit císařským výnosem a oddával mladé muže, potenciální římské vojáky. Císař Claudius byl totiž velkým válečníkem a velmi mu záleželo na početné síle svého vojska. Budoucím vojákům proto zakázal ženit se a zakládat rodiny. Sv. Valentin však tohoto zákazu nedbal a tajně zamilované páry oddával.

Srdíčka pro českou princeznu?

Je to zjevně tato druhá legenda, jež vedla k tomu, že je sv. Valentina považován za nebeského přímluvce zamilovaných. Pomyslným iniciátorem dnešních srdíčkových psaníček však nebyl tento svatý Ital, ba dokonce ani podnikaví Američané, ale Angličan.

A také jedna Češka. Jmenovitě středověký básník Geofrrey Chaucer a dcera Karla IV. česká princezna Anna. První historicky dochovanou souvislost mezi svátkem sv. Valentina a láskou mezi mužem a ženou nacházíme v Chaucerově epické básni Ptačí sněm, napsané u příležitosti zasnoubení patnáctiletého anglického krále Richarda II. s o osm měsíců starší Annou Českou.

Kult svatého Valentina coby patrona zamilovaných se tedy objevuje až ve středověku. První historicky doloženou „Valentýnku“ poslal své ženě roku 1415 mladý francouzský vévoda Karel Orleánský z vězení v londýnském Toweru. Mimochodem jí z onoho vězení vydržel psát milostné básně dlouhých pětadvacet let. I to leccos vypovídá o dimenzi lásky, kterou „zaostalý“ středověk znal a která se dnes, žel Bohu, ztrácí.

Padesát odstínů pekla
Ať už je původ valentinských tradic jakýkoli, jedno je jisté: Sv. Valentin vyprosí požehnání jen těm zamilovaným, jejichž projevy vzájemné lásky se nesou v duchu přikázání „Nesesmilníš“. Dnes všeobecně rozšířené sexuální avantýry -náctiletých, jimž jsou cudné námluvy a první milování až o svatební noci k smíchu, mají zcela jiné patrony než je sv. Valentin. Sexuální nevázanost moderní doby má za následek jevy, přispívající nejen ke ztrátě osobního štěstí, ale i k rozpadu společnosti – promiskuitu, neschopnost manželského života, nevěru, vysokou rozvodovost, závislost na pornografii, feminismus, homosexuální životní styl.

Společnost, jež nutí ženu, aby smysl svého života nacházela v profesní kariéře mimo rámec rodinného života, nemá co na sv. Valentina slavit. Kdo touží po skutečné lásce, i té romantické, musí umět vládnout svému libidu. Jen tak zažije krásu cudného dvoření a předmanželské čistoty, spjaté s obětavým čekáním na dobra manželského milování.

Duchovní boj mezi sv. Valentinem a „Valentýnem“ má mnoho podob. Třeba i tu kinematografickou. U příležitosti tohoto svátku jdou do kin, alespoň těch amerických, dva zcela rozdílné filmy. O sadomasochistickém snímku Padesát odstínů šedi se píše všude, pozornost zamilovaných si však zaslouží zcela jiný film. Film, který na rozdíl od pornografické antiteze romantické lásky do českých kin s největší pravděpodobností nezamíří.

Jmenuje se Old Fashioned, tedy – volně přeloženo – „Starosvětsky“, nebo „Postaru“. Jeho podtitul zní: Láska je všechno – jen ne šedá.

Název je to i přesto poněkud zavádějící. Dvořit se někomu nikoli s vyhlídkou na okamžitý sex, ale na nalezení celoživotního partnera, s nímž jsme spojeni poutem věrnosti a obětavé lásky, není něčím staromódním, ale vpravdě nadčasovým. Stejně jako pravda, dobro i krása. Tedy to, čeho je dnes, a to nejen v ložnicích, jako šafránu.

Svatý Valentine, oroduj za nás!

http://protiproud.parlamentnilisty.cz/duchovni-svet/1498-svatek-zamilovanych-jako-prumysl-made-in-usa-proc-prave-svaty-valentin-revoluce-i-v-kalendari-vse-zacalo-ceskou-princeznou-a-richardem-ii-pro-cista-srdce-ne-pro-sexshopy.htm

Tento obsah bol zaradený v Slovania, Správy, Zahraničné, Zo života Cirkvi. Zálohujte si trvalý odkaz.