Sila Nabucca ako druh protestu proti prijímaniu islamu v Taliansku – hovorí dirigent Riccardo Muti

Přátelé milí,

existuje několik druhů protestů. Jeden z nich vám chci ukázat výňatkem z opery
G. Verdiho Nabucco – sbor zotročených Židů odvlečených po prohrané válce do Babylonu asi 590 před našim letopočtem.

Opera se hrála v Římě letos při příležitosti 150 výročí moderní Itálie za přítomnosti
Berlusconiho a starosty Říma. Už před začátkem opery byl dlouhý potlesk
(Italové, jak víte, milují Verdiho a jeho opery většinou znají nazpaměť aslavné árie zpívají).
Opera proběhla normálně až k uvedenému sboru, jehož první slova v překladuj sou:

„Oh má země, tak krásná a ztracená“.

V hledišti bylo zvláštní napětí, které cítil dirigent i účinkující.
Když skončil sbor otroků, byl obrovský aplaus. Dirigent slyšel výkřiky:
„Opakovat!“ A rozruch neustával. V Itálii není zvykem opakovat části v průběhu opery,
ale nakonec, když se rozruch utišil, obrátil se dirigent na Berlusconiho a řekl:

„Jsem Ital. Cestuji po celém světě a teď se stydím za to, co se děje v mé zemi
a proto (k obecenstvu) přijímám Vaši prosbu k opakování! Nejen pro vlastenecký
obsah, ale při dirigování slov „Oh má krásná ztracená země“ myslím na to,
že když budeme takto pokračovat v přijímání islámu, zničíme kulturu,
která tvoří historický základ Itálie.

V tom případě bude naše země opravdu ztracena.

“ Potom řekl: „Já, Muti, jsem mlčel po léta. Nyní bych chtěl dát této písni
skutečný význam. Jsme doma v Římě, v divadle se skvělým sborem a nádherným
doprovodným orchestrem. Navrhuji Vám, abyste se připojili, a budeme zpívat
všichni spolu.“ Potom zahájil opakování písně sboru, obrátil se k publiku a dirigoval
jejich zpěv. Lidé byli vidět jen tmavě, protože osvětlené bylo jen jeviště, ale jak publikum,
tak všichni na jevišti, zpívali ve stoje. Když sbor skončil, bylo vidět, jak si
ženy zpívající ve sboru utíraly slzy.

Tento obsah bol zaradený v Domáce, Slovania, Správy, Zahraničné, Zo života Cirkvi. Zálohujte si trvalý odkaz.