TIBOR ELIOT ROSTAS: AK S VAMI ZAČÍNAJÚ ĽUDIA IBA SÚHLASIŤ, ASI NIEKDE ROBÍTE CHYBU… + O imigrácii inak

Filozof, umelec, bývalý rozhlasový moderátor rádia Viva a dnes predovšetkým vydavateľ vlastného časopisu Zem & Vek, prostredníctvom neho svojim čitateľom ponúka informácie, ktoré nie sú celkom v súlade so spoločenským štandardom. Kvôli tomu sa pravidelne dostáva do sporu s vydavateľmi denníkov a týždenníkov, ktorí ho otvorene odmietajú akceptovať. Napriek všetkým negatívam to v konečnom dôsledku Rostas vníma ako nespornú výhodu.
T.E. Rostas
Kedy a ako ste prišli na to, že budete vydávať vlastný časopis?

Eliot RostasPribližne po roku od spustenia vysielania relácie Mlčanie, ktorú na vtedajšom celoplošnom rádiu Viva počúvalo denne 130 000 ľudí som sa rozhodol preniesť ťažisko zo svojej osoby a relácie do transformácie na širší okruh autorov. Na Slovensku si tento typ informácií dovtedy v médiách nikto nedovolil. Tu vôbec nejde o vyplnenie diery na trhu, ako sa náš úspech snaží vysvetliť druhá strana. Tu ide o monštruóznu dieru vo svedomí ľudí, ktorí vydávajú a píšu. Gniavi ich neprípustnosť zverejňovania nepohodlných informácií a súvislostí. Sú nepohodlné pre dozorné rady, ktoré sú často krát namočené v kontaktoch s biznisom, korupciou, zločinom, politikou a politikmi, ktorých naoko kritizujú. A samozrejme sú pod tlakom inzerentov, ktorých biznis je postavený na modeli, ktorý spochybňovať si môže dovoliť len ten, ktorý od ich peňazí z reklamy nie je závislý. A tento koncept sme ako prvý a jediný priniesli my. Náš kapitál je ľudská dôvera a viera v zásadnú zmenu.

Na Slovensku si tento typ informácií dovtedy v médiách nikto nedovolil.
Ako ho vníma majorita a kto je Vašim kľúčovým čitateľom?

Kto je majorita? Pod tendenčným článkom o dueli so Smatanom, ktorý priniesli ultrabulvárne Topky bola anketa, v ktorej sa tisíce ľudí vyjadrilo. Z nich v diskusii presvedčil Smatana 38% a Rostas 62%. Anketa je dnes zmazaná. Tie isté Topky priniesli aj článok, v ktorom sa Adela Banášová netají sympatiami k Zem&Vek a ostro kritizuje súčasné smerovanie spoločnosti a demokracie. Pod článkom bola opäť anketa, ktorej sa zúčastnilo okolo 25 000 respondentov. ( Prieskumy verejnej mienky sa robia na vzorke okolo 1000). Z tohto množstva bolo až 91% na strane Adely. Na Hviezdoslavovom námestí sa konali protesty proti základniam NATO. Hneď vedľa zorganizovali protesty za NATO. Čo myslíte, kde bolo nepomerne viac ľudí? A pamätáte si na májové kladenie vencov na Slavíne? Na fiasko a hanbu, akú utŕžil Kiska a ovácie, aké zožal Lavrov? Kto je teda majorita? Ak by bolo referendum napríklad za vystúpenie z NATO, veľmi rýchlo by sa ukázalo, že majorita je len malá skupinka ľudí, ktorá si uzurpuje právo formovať smerovanie nášho štátu a verejnej mienky. V skutočnosti ide o majoritu zla, bahna, mafiánov a úžerníkov, ktorí sú zatiaľ strážení zákonom, políciou a exekútormi… Naša cieľová skupina sú všetci ľudia, ktorí sú schopní vnímať aj iný kontext ako ten, ktorý im servírujú v tej najprimitívnejšej podobe médiá hlavného prúdu…

…Adela Banášová netají sympatiami k Zem&Vek a ostro kritizuje súčasné smerovanie spoločnosti a demokracie.
Je finančné nákladné prevádzkovať takýto projekt?

Nákladné je udržať si kvalitu a nadštandard. Časopis financujú predplatitelia.

Dokáže Vás to uživiť?

V spartakovskom režime áno.

Je ťažké ziskávať necenzúrované informácie?

Musíte mať kľúče od dverí, do ktorých chcete vstúpiť. Ešte dôležitejšie je vedieť, ktoré dvere to vlastne sú.

Takmer neustálne ste pod paľbou mainstremových médií za obsah, ktorý prezentujete v časopise Zem a Vek, dá sa to ustáť? Čo je skutočným dôvodom ich agresívneho správania?

Ich nenávisť je našou spásou, toto sú zákony univerza. Dôvodom je náš úspech a ich evidentná agónia.

Podľa viacerých indícii môžeme svet médií vnímať ako dve protipóly – svet dobra a zla. Ktoré médiá sú tie dobré a ktoré tie zlé?

Na túto otázku si musí odpovedať každý podľa svojich skúseností. Nikdy by som nechcel byť vnímaný jednoznačne. Ak s vami začínajú ľudia iba súhlasiť, asi niekde robíte chybu…

Je možné dosiahnuť taký stav, v ktorom by bol mediálny svet objektívny a ľudia by sa mohli z bežných médií dozvedieť naozaj pravdivé informácie? Ak áno ako?

Neviem. Ja sám sa na veci pozerám subjektívne. Ak Vám novinári tvrdia, že sú objektívni, neverte. Takýto stav dosiahnete azda iba v stave nirvány.

Ak Vám novinári tvrdia, že sú objektívni, neverte. Takýto stav dosiahnete azda iba v stave nirvány.
Zachytil som spravy, ze mate blizko k ľuďom pracujúcim na Ruskej ambasáde, je to pravda?

Robili sme s nimi rozhovor. Podobne sme robili rozhovor s vrchným zemským rabínom Čiech, Karolom Sidonom, ktorý sa nám vzápätí úboho vyhrážal právnikom, ak rozhovor uverejníme. Mali sme dohodnuté rozhovory s americkým aj izraelským veľvyslancom na Slovensku. Napokon odmietli. Záver si vyvoďte sám.

Ako si predstavujete masové médium budúcnosti, akú bude mať formu?

Jeho obsah by mali tvoriť ľudia bez toho, aby mal niekto monopol a právo informácie prekrúcaním meniť na svoj obraz.

Lukáš Varhoľ

http://www.probiznis.eu/tibor-eliot-rostas-ak-s-vami-zacinaju-ludia-iba-suhlasit-asi-niekde-robite-chybu/

O imigraci jinak

Milan Glaser

Křesťanská povinnost pomáhat člověku, který se ocitl v nouzi, nijak nebrání racionálnímu pohledu na fenomén zvýšeného přílivu imigrantů na starý kontinent. Nejde o jev spontánní, jak naznačuje většina sdělovacích prostředků, které ovšem nikdy neukazují příčiny či důsledky dění, o kterém informují, nýbrž pouze se snaží do něj vtáhnout, aniž by měl člověk možnost samostatně se tázat a přemýšlet.

Populační divize OSN (UNPD) uvedla již v roce 2000, že „Evropa bude do roku 2025 potřebovat 159 milionů imigrantů“. Poukaz na potřebu a nezaokrouhlená číslovka prozrazují, že je řeč o konkrétních plánech. Ideový tvůrce Evropské unie, rakouský hrabě Richard Mikuláš Coudenhove-Kalergi (1894-1972), hovořil již v roce 1923 o vzniku „míšenecké rasy budoucnosti“, aby mohly být evropské národy sjednoceny pod jedinou vládou. Jméno tohoto muže, který byl držitelem také československého pasu, protože vyrůstal na zámku v jihočeských Poběžovicích, obvykle nebývá příliš zmiňováno v učebnicích ani médiích, třebaže to byl právě on, kdo již ve dvacátých letech minulého století formuloval ideu Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO), jejímž uskutečněním roku 1950 začal proces nazývaný dnes „evropská integrace“, a mimo jiné přišel také s tím, aby se Beethovenova Óda na radost stala hymnou Evropy.

Jeho přínos je poněkud zastiňován legendou o „otcích zakladatelích“ De Gasperim, Schumanovi a Adenauerovi. Ostatně ten poslední jmenovaný se jako kolínský starosta již roku 1926 účastnil ve Vídni prvního zasedání dvou tisíc delegátů ze 24 zemí dodnes působícího Panevropského hnutí, které Coudenhove-Kalergi založil a jehož členem byl např. také Sigmund Freud. V mediálním přítmí se postava Coudenhove-Kalergiho patrně nenachází nedopatřením. Ideje, které formuloval ve svých spisech, jsou totiž – mírně řečeno – zarážející. Např. v knize Praktischer Idealismus (Paneuropa Verlag Wien-Leipzig, 1925) předpovídá odstranění národních kultur původních obyvatel Evropy a vznik nové „negroidní euroasijské rasy“, ovládané elitou, kterou nazývá německy führernation. Tyto a mnohé podobné výplody formuloval člověk, k jehož odkazu se Evropská unie hlásí a zřejmě se je pokouší uskutečňovat. Každé dva roky obdrží některý z čelných evropských politiků cenu nesoucí jméno Coudenhove-Kalergiho za přínos tzv. evropskému procesu integrace.

Francouzský list Le Monde přinesl v červnu t.r. reportáž z bývalé Libye, která je dnes zemí nikoho, kde vládne chaos a odkud týdně připlouvají do Itálie tisíce lidí, většinou mladých mužů ze subsaharské Afriky. Dva reportéři navštívili místo, kde jsou tito lidé shromažďováni před naloděním, nalákáni falešnými sliby, penězi a nezřídka také unášeni libyjskými džihádisty a drženi v barácích pod ostrahou, kde musejí celé měsíce živořit v otřesných hygienických podmínkách. Mají jen jedinou možnost úniku, totiž vydat se na chatrné bárce do Evropy, hlavně přes Itálii. Kdo organizuje tento proces integrace? To už francouzský list neuvádí.

V Ženevě sídlí Mezinárodní organizace pro migraci, která má roční rozpočet více než jeden a půl miliardy dolarů, a disponuje sedmi a půl tisíci zaměstnanců ve více než stovce zemí. Tato mezivládní organizace se však nesoustřeďuje na humanitární pomoc, nýbrž „celosvětově zprostředkovává a realizuje programy přesídlení,“ jak uvádí na svých internetových stránkách. Migrační pohyb, který posledním rokem směrem do Evropy tak dramaticky sílí, tedy není spontánní. Chudí a hladovějící lidé ostatně nemají prostředky a zpravidla ani sílu či ochotu opouštět svůj domov.

Generální tajemník OSN Ban Ki-moon řekl v Dublinu 26. května t.r., že „stárnoucí Evropa potřebuje migranty, aby udržela svůj ekonomický dynamismus“. Korejský technokrat tím sugeruje existenci ekonomických důvodů tohoto sociálního inženýrství. Bylo by možné tomu věřit, pokud by v Evropě neexistovala nezaměstnanost. Důsledkem je tedy v každém případě zmatek. Nevraživost ve společnostech cílových zemí, ale i na straně tzv. uprchlíků, kteří si právem připadají jako novodobí otroci posílaní tentokrát nikoli do Ameriky, ale do Evropy, kde s nimi šibují filantropové či organizace, které se nazývají nevládní, protože jsou financovány ze státních rozpočtů zemí, ve kterých nepůsobí. Za ekonomickými důvody se však s velkou pravděpodobností skrývají cíle jiné, geopolitické, jak se dnes říká, tedy to, co se označuje jako global governance, ale zavání spíše dokonalým a proto také posledním totalitním režimem lidských dějin.

Organizovaný příliv imigrantů je ovšem jen střípkem této agendy anonymních sociálních plánovačů, jejichž cíle jsou mocenské, ne-li přímo okultní. Ideologický, politický, legislativní, ekonomický a kulturní proces dezintegrace křesťanské civilizace v Evropě trvá již přinejmenším dvě století a jeho skutečný smysl se ukazuje jenom v perspektivě víry, o jejíž vymazání z lidských srdcí usiluje především.

V posledním pokušení na poušti nabízel Ježíšovi otec lži za pouhou poklonu všechna království světa i jejich slávu (Mt 4,8-9), a stejný vládce tohoto světa nabízí kolektivně a diferencovaně, každému jinak, také dnes iluzorní podíl na moci, o kterou se však s člověkem jistě dělit nemíní. Království tohoto světa ovšem Ježíš nejen nepřijal, ale také přemohl založením Svého vlastního království, které poroste až k veřejnému zjevení Kristova vítězství. Nabídka otce lži, která jako by byla stále zjevnější, však nepřestává být adresovaná všem lidem až do konce světa.

Migrační krize stejně jako ta globálně-finanční či jakákoli jiná mediálně propagovaná není tedy ničím jiným než kolektivní a individuální zkouškou víry. Nejde v ní o přeměnu světa vedoucí k proměně člověka, jak se spolu s otcem lži domnívají sociální inženýři, nýbrž o přeměnu člověka vírou v Ježíše Krista.

http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=22259

Tento obsah bol zaradený v Domáce, Slovania, Správy, Zahraničné, Zo života Cirkvi. Zálohujte si trvalý odkaz.