Vyjadrenie pápeža Františka a populizmus kresťanských pravdoláskarov v súvislosti s migráciou je v kontraste s tradičnou múdrosťou Katolíckej cirkvi

Viac k téme imigranti: Lubomír Vylíčil: Proč elity EU tak spěchají s přijímáním migrantů?
Pozn. Článok sa netýka vojnových utečencov.
Katolícka cirkev a populistické vyjadrenia ohľadom migrácie sa v skutočnosti rozchádzajú
Pápež František sa nedávno nechal počuť, že “jestvujú masy ľudí, ktorí kvôli hladu majú absolútne právo emigrovať do našich krajín”. Podobne sa vyjadrujú mnohí kresťania aj u nás, predovšetkým tí, ktorí sú spoločensky či mediálne aktívni a snažia sa o spoločenské uznanie mainstreamu.
LADA to tušil !!!
Taliansky novinár a filozof Socci upozorňuje, že ak by súčasný prúd migrantov bol skutočne spôsobený hladom, nedostatok jedla je predsa nutné riešiť priamo v ich krajinách a nie nútiť hladného, aby vykorenil svoj život zo svojej zeme a ocitol sa v rukách pašerákov, obchodníkov so smrťou.
Cirkev v tejto súvislosti v skutočnosti učí inak, ako si kresťanskí pravdoláskari myslia. Je treba im pripomenúť, že aj Ján Pavol II. povedal, že “človek má v prvom rade právo žiť vo svojej domovine. Toto právo sa stáva účinným vtedy, ak sa dajú do poriadku faktory, ktoré ho nútia emigrovať”. Benedikt XVI. zdôrazňoval, že ešte pred právom emigrovať má človek právo neemigrovať, teda právo žiť v takých podmienkach, aby mohol ostať vo svojej zemi.
Niekoľko stoviek migrantov kráča po moste cez rieku Dunaj v Budapešti 4. septembra 2015 po tom, ako sa rozhodli ísť pešo do Rakúska.
Niekoľko stoviek migrantov kráča po moste cez rieku Dunaj v Budapešti 4. septembra 2015 po tom, ako sa rozhodli ísť pešo do Rakúska

“Zostaňte doma”
Okrem toho, dnes samotná cirkev v Afrike hovorí priam o povinnosti mladých ľudí neemigrovať. V uplynulých dňoch africkí biskupi apelovali na mladých ľudí slovami: “Nenechajte sa zmiasť ilúziami o zanechaní vašej krajiny a hľadaní neexistujúcej práce v Európe či Amerike”. Zaznelo to konkrétne z úst biskupa Nicolasa Djomo, hlavy biskupskej konferencie v Kongu, ktorý takto privítal mladých na panafrickom stretnutí katolíkov.
Vyzval ich, aby sa “poobzerali okolo seba na všetky tie škody, ktoré napáchali nové spôsoby ničenia kultúry života, morálnych a duchovných hodnôt”. Zdôraznil, aby nevyhľadávali iluzórne skratky k pohodliu tým, že ujdú zo svojej krajiny: “Využite svoj talent a iné zdroje, ktoré máte k dispozícii pre obnovu nášho kontinentu a šírenie spravodlivosti, mieru v Afrike. Vy ste pokladom Afriky a cirkev s vami počíta. Váš kontinent vás potrebuje”.
Čo charakterizuje našich až príliš aktívnych kresťanov v otázke imigrantov? Ich uvažovanie väčšinou ostáva na úrovni smeru, ktorý im udáva vzplanutie citov a emócií, stávajú sa z nich precitlivelí pravdoláskari, ktorí vytvárajú novodobú teológiu lásky, ktorá postráda pravdu. Naši rojkovia nevidia, že emigrácia v skutočnosti africké krajiny duchovne ale aj ekonomicky ochudobňuje.
Naopak, tí, ktorí sa stavajú proti celému konceptu imigrácie, sú považovaní za egoistov, ktorí nedoprajú základné životné podmienky miliónom hladným, ktorí chcú tiež užívať pôžitky západného sveta.
Imigračná politika ľavicového Západu je vyslovene ideológiou. Práve falošný humanitarizmus Európskej únie pritiahol za posledné dva roky vlnu migrantov, ktorí sú vo veľkej miere produktom hanebnej euroamerickej vojny v Líbyi.
V podstate, mafia a teroristi sa obohacujú ako obchodníci s bielym mäsom, mnohí chudáci skončia zavraždení alebo hodení do mora a koniec koncov európske spoločnosti sú destabilizované.
Tu vôbec nejde o hlad
Celý tento ideologický kolos abstraktného humanizmu stojí proti jednoduchej múdrosti afrických biskupov. Ich výzvy mladým podporuje aj africká vedkyňa Anna Bonová, ktorá nedávno potvrdila, že z Afriky emigrujú predovšetkým samí mladí, inštruovaní ľudia a vôbec nie hladujúci: “vo veľkej miere motiváciou nie je nebezpečenstvo ohrozenia života a ani extrémna chudoba. Africkí emigranti už neumierajú od hladu, nežijú ani pod neľútostným režimom a bombardovaním. Veď len veľmi málo z nich nakoniec aj obdrží status utečenca. Medzi nimi je veľká väčšina mladých mužov, vzdelaných, ktorí pochádzajú z centier mesta, v ktorých pokojne mohli žiť naďalej tak, ako žijú ich rovesníci, ktorí ostali doma. Títo emigrovali len pre vábivý sen o európskom blahobyte, ktorý sa im má sypať do rúk. Kvôli tejto ilúzii platia privysoké peňažné sumy, ktoré omnoho prevyšujú reálnu sumu pre prekonanie tej istej vzdialenosti autobusom alebo aj lietadlom.”
Takto neochudobňujú len seba a svoje krajiny o ekonomické a ľudské zdroje, riskujú tiež vlastný život, podstupujú násilie, umierajú, a prispievajú k obohacovaniu kriminálnej siete prevádzačov.
Popri ilúzii o “krajine medu a mlieka”, ktorá láka týchto mladých Afričanov stojí tiež neistota o budúcnosti v africkej spoločnosti, ktorá až donedávna bola zakorenená v kmeňovej kultúre a založená na spoločenstvách, ktoré boli jednotné v zmýšľaní, čo garantovalo istú solidaritu medzi generáciami. Dnes možno povedať, že ju modernizácia len ochudobnila, a mladých nechala napospas.
Aj z tohto dôvodu sa africká cirkev pohýna ďalej a chce vytvoriť nové putá solidarity, ktoré môžu napomôcť rozvoju, pričom “považuje mladých za najdôležitejšiu a nepostrádateľnú súčasť africkej populácie, s ktorou cirkev počíta zásadným spôsobom – aj v súvislosti s evanjelizáciou, šírením mieru, spravodlivosti, zmierenia a rozvoja nášho kontinentu”.

Čo vlastne hovorí Katechizmus Katolíckej cirkvi?
Cirkev bráni právo človeka emigrovať no nenabáda ho k tomu, nakoľko uznáva, že “migrácia nesie so sebou príliš vysokú cenu a koniec koncov tí, ktorí platia najviac, sú vždy migranti”. Benedikt XVI. v latinskej a strednej Amerike videl “vážny problém separácie rodín v dôsledku migrácie” a definoval tento fenomén ako “veľmi nebezpečný pre sociálne, morálne a ľudské štruktúry týchto krajín”.
Povedal tiež: “Základným riešením by bolo, ak by už viac ľudia nemuseli emigrovať, aby bolo v krajine dostatok pracovných možností, dostatok ľudského potenciálu, aby nik už nemusel viac emigrovať. Všetci preto musíme spolupracovať k dosiahnutiu tohto cieľa, k sociálnemu rozvoju, ktorý poskytne občanom dostatok práce a zabezpečí budúcnosť v ich rodnej krajine.”
V tejto súvislosti sám Katechizmus hovorí, že krajiny, ktoré prosperujú, “sú povinné prijať cudzinca”, avšak “do tej miery, to akej sú schopné”. Ďalej píše: “Verejná moc má dbať na zachovávanie prirodzeného práva, ktoré stavia hosťa pod ochranu tých, čo ho prijímajú. Politické autority môžu vzhľadom na spoločné dobro, za ktoré sú zodpovedné, podriadiť uplatňovanie prisťahovaleckého práva rôznym právnym podmienkam, najmä čo sa týka povinností prisťahovalcov voči krajine, ktorá ich prijala. Prisťahovalec je povinný s vďakou rešpektovať hmotné a duchovné dedičstvo krajiny, ktorá ho prijala, poslúchať jej zákony a prispievať na jej náklady” (KKC 2241). V tejto súvislosti majú právo krajiny pozitívne “diskriminovať” a prijímať predovšetkým tých, ktorí zdieľajú jej hodnoty.

http://www.hlavnespravy.sk/vyjadrenie-papeza-frantiska-a-populizmus-krestanskych-pravdolaskarov-je-v-kontraste-s-tradicnou-mudrostou-katolickej-cirkvi/670850

 

Lubomír Vylíčil: Proč elity EU tak spěchají s přijímáním migrantů? Geniální Putinův tah

LUBOMÍR VYLÍČIL se zabývá zprávami o aktivním zapojení Ruska do bojů s Islámským státem, k němuž podle posledních zpráv vyzval i prezident Zeman při jednání s Vladimírem Putinem v Pekingu.

V posledních dnech se na některých serverech začaly objevovat nenápadné zprávičky. Poblíž Damašku prý přistály jakési ruské jednotky, o kterých ale západní média zatím neinformují. Vypadá to na vyslání ruského expedičního sboru. Mohlo by jít o počátek masivní ruské podpory Assadovi a jeho armádě v boji proti teroristům z ISIS a al-Kajdy.

Islámský stát je dítětem USA

Většina naší veřejnosti tuto událost asi nezaznamenala a řada z těch, kteří si jí povšimli, mávla lhostejně rukou a řekla si, co je nám po tom. My teď máme jiné starosti. Muslimská záplava, kolabující ekonomika EU a čím dál diktátorštější počínání představitelů jejích nejsilnějších států, to je to, co nás ohrožuje. Jděte k šípku se Sýrií. Ty jejich nekonečné a nesrozumitelné potyčky nemají na nic vliv.

Jenže ony mají. Zopakujme si v krátkosti o co jde. Že je tzv. Islámský stát, který v oblasti řádí, dítětem USA a Saudské Arabie, o tom si už dnes cvrlikají i vrabci na střeše. Je zde například nedávné vyjádření německého novináře Kena Jebsena.

Mají to ti naši „strategičtí partneři“ pěkně rozděleno. Saudové dodávají peníze a wahábistickou ideologii, Američané zbraně a výcvik. Úkolem ISIL je rozbít Sýrii pod záminkou boje proti ošklivému diktátorovi Assadovi tak, aby bylo možné dotáhnout rouru s uhlovodíky z Kataru a Saúdské Arábie přes Syrské území do Evropy. To by vytěsnilo vliv Ruska na kontinent, Rusko oslabilo a samotné Evropany přivázalo ropnou oprátkou k těm úžasným a demokratickým muslimským monarchiím. Našim spojencům.

Zatím tomu president Assad (lump jeden diktátorská) bránil a předchozí pokus, odstranit jej s pomocí tzv. „rebelů“ v podstatě ztroskotal. Druhým cílem ISIL je pak oslabení vlivu Íránu v oblasti. Íránci, to jsou vesměs šíité. Proto se tomuto (druhotnému) úkolu věnují sunnitští bojovníci ISIL s neskrývanou chutí.

Američané shazují ISIL zbraně a zásoby

A aby se pohár pokrytectví naplnil až po okraj, tak všichni okolo, pod vedením USA, usilovně bojují s tím „nepřítelem lidstva“ – Islámským státem. Spojené státy jej usilovně bombardují. Ale tak, aby se pokud možno nikomu z bojovníků nic vážnějšího nestalo. Mezi tím se objevují zprávy íránské rozvědky, že americká vojenská letadla shazují zásoby pro ISIL. Taková zvláštní válka. Asi to občas někde bouchne, ale většinou padají z nebe náboje a konzervy…

Na severní straně pak armáda Turecka, váženého to člena NATO, druhá největší armáda v této organizaci, sedí pokojně na své hranici a občas vypálí směrem do Sýrie. Nikoli však na bojovníky ISIL, ale na Kurdy. Kdykoli to už vypadá, že Kurdové vítězí, přiletí zezadu turecký granát… A k dovršení téhle frašky se vynořují nepotvrzené zprávy o léčení raněných bojovníků ISIL v nemocnicích Turecka a snad prý i Izraele.

Západ hraje va bank

Tahle dlouhá a možná i únavná rekapitulace byla nutná, abychom docenili význam zapojení Ruska do dění v oblasti. A možná i abychom chtíce nechtíce znovu ocenili Putinovu genialitu. No posuďte sami. Všichni se tu tváří, že bojují proti šíleným mudžáhidům z ISIL. Ve skutečnosti ale usilují o porážku Assada a (v neposlední řadě) o oslabení Evropy a její zahlcení tzv. „uprchlíky“.

Nikdo z nich proto nemůže Putinovi vyčítat, že vyslyšel volání všech demokratických sil světa a připojil se k boji proti ISIL. Že tím sleduje podporu Assada a porážku USA se Saudy? Dokažte mu to!

Jeho zapojení do hry je přímo mistrovským kouskem zkušeného šachisty. Zatímco Kongres USA stále váhá, zda podpořit Obamovu pracně ušmudlanou smlouvu s Íránem, námluvy mezi Íránci a Rusy už v tichosti proběhly. Nedávno například, bez velkého zájmu našich medií, navštívil velitel íránských sil generálmajor Qasem Soleimani Moskvu. Výsledkem řady jednání bylo strategické rozhodnutí: vynaložit veškeré potřebné úsilí na udržení mocenské pozice Asada tak, aby Sýrie zůstala barierou bránící šíření ISIS a islamisty podporovaných milicí do okolních států. Mimo jiné i do bývalých sovětských islámských republik.

Rusko nastupuje

Shrňme si situaci. Jak to vypadá, začínají teď od západu, z Assadových pozic, nastupovat Rusové. S moderními zbraněmi a armádou, jejíž odhodlání nebylo léta rozvraceno řečmi o humanitě. Od východu to jistí íránské gardy s horkými novinkami ruského obranného průmyslu v rukou a odvěkou „láskou“ ke všemu sunnitskému. Zejména pak v „jejich“ zájmové zóně. Vypadá to, že by se dlouhodobě zablokovaná, patová situace na Středním východě mohla pohnout. A že to nebude pohyb USA a Saudům milý, na to vemte jed. I ten tolik obávaný ISIL se může brzy ukázat jako umělý, papírový tygr. A takových peněz to (kohosi) stálo….

Ano, to je všechno pěkné a zajímavé, ale jak to souvisí s námi, s našimi problémy, řekne si mnohý. S tou už zmíněnou muslimskou záplavou, kolabující ekonomikou EU a čím dál diktátorštějším počínáním představitelů jejích nejsilnějších států? Odpovím protiotázkou: Všimli jste si, jak spěchají? Kdože? No přece právě ti (čím dál diktátorštější) představitelé EU.

Globálním „elitám“ hoří termín

Ten chvat je už neutajitelný. Jako by se muselo něco stihnout a už hořel termín. Tlačí se na co nejmasovější příliv „uprchlíků“ do zemí unie. Vyhlašují se výzvy o přijímání „všech“. Vypravují se pro ně vlaky, hartusí se na státy, co tu záplavu nejrůznějšími způsoby „zbytečně zdržují“. Vojenské lodi se posílají lovit až do lybijských výsostných vod, jen aby přísun nevyschl. Proč?

Proč eurosocialisté opustili svůj dosavadní osvědčený fabiánský model spočívající v postupném ořezávání salámu po tenoučkých kolečkách. Uřízneme kolečko, oni (lid) zabrblají. Až si zvyknou, uřízneme další a další, až je šiška poloviční.

Doposud se to přece osvědčovalo. Lid sice brblal, ale zvykal si. Dříve nepředstavitelné se stávalo po desítkách let normálním. Tak proč? Vysvětlení je dvojí.

Jednak už tenhle model zjevně narazil na své limity. Lidé, a zejména pak lidé v nejpokročilejších zemích unie (rozuměj těch, co už to praktikují nejdéle) si začínali změn svých zemí všímat a jejich odpor a nespokojené mrlání postoupilo až na pokraj otevřené vzpoury. Elitám je už delší dobu jasné, že v následujících volbách, pokud ještě budou a budou alespoň trochu demokratické, mohou být smeteny. Proto je třeba, dokud to ještě jde, postavit občana před hotovou věc. Učinit změny Evropy nevratnými.

Sype se to na všech stranách

Druhou možností je, že čas na splnění jakéhosi plánu, odhadovaného na desetiletí, se náhle zkrátil. Že přišly nějaké nedobré zprávy… Uvedl bych to na příkladu – Albert Speer, ministr zbrojní výroby Velkoněmecké říše si již v roce 1943 zapsal do svého deníku, že válka je v podstatě z hospodářského hlediska prohraná. Přitom se mu ale stále dařilo zvyšovat objem zbrojní výroby, která svého vrcholu dosáhla v následujícím roce 1944. On už si však spočítal limity surovin, výrobní kapacity a možnosti produkce Německa a jeho protivníků a výsledek byl jednoznačný.

Něco podobného možná učinily i naše, evropské elity a ti, kteří je řídí. Také si třeba něco spočítali. O výsledek se s námi asi nepodělí, ale porozhlédněme se sami po světě. Čína se ve velkém zbavuje amerických dluhopisů. Nedávno její burzy lehce kýchly a Wall Street se málem položil. Rusko jedná se zeměmi BRICS a mnoha dalšími asijskými zeměmi o dedolarizaci vzájemného obchodu. Podle posledních zpráv chtějí ignorovat i euro. Na Ukrajině taky cosi zásadně nevyšlo. Místo oslabení Ruska se dosáhlo jeho pevnějšího spojenectví s Čínou a teď se hledá černý Petr, kterému by se hodil na hrb astronomický ukrajinský dluh. A do toho zapadají i nejnovější zprávy ze Sýrie. Sype se to na všech stranách a ani rozpálené rotačky FEDu (a ECB) už nepomáhají.

Tak souvisí ruské zapojení v Sýrii s patáliemi, které teď zažíváme u nás a v Evropě. Mocní Západu zoufale spěchají. Už není čas nic skrývat a maskovat. Proto také nabírají muslimské uprchlíky horem dolem a co nejvíce oddalují i pouhá jednání o nějakém skutečném řešení. Nechtějí ho.

Hrají vabank.

http://www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Lubomir-Vylicil-Proc-elity-EU-tak-spechaji-s-prijimanim-migrantu-Genialni-Putinuv-tah-397811

Tento obsah bol zaradený v Domáce, Slovania, Správy, Zahraničné, Zo života Cirkvi. Zálohujte si trvalý odkaz.