Socialisti válcujú Európu: Príspevok na rakúske dieťa 159 euro, na emigranta až 2 889 euro mesačne! + Drzosť skutočných parazitov spoločnosti začína presahovať všetky medze.

Rakousko: Příspěvek na rakouské dítě 159 euro, na imigranta 2 889 euro měsíčně
V Rakousku bude stát jeden imigrant daňové poplatníky 2 889 euro měsíčně. Tento přístup povede k demotivaci mladých Rakušanů mít děti, protože podpora na jedno dítě je 159 euro měsíčně, analyzuje člen správní rady Hayekova Institutu a přední rakouský novinář Andreas Unterberger.

Příloha bez názvu_ 00007
V nejnovějším blogu se věnuje rozsáhlé analýze azylové a proimigrantské politiky sociálních demokratů v Rakousku, kterou považuje za zdrcující pro demografický vývoj ve své zemi. Podle něj proimigrantská politika vídeňské sociální demokracie, „je finální politická sebevražda starosty Vídně Michaela Haupta, protože nabízí 2889 eur měsíčně pro každého imigranta, který přichází individuálně, bez doprovodu „.
To jsou však celkové náklady na jednoho imigranta ze spolkového rozpočtu, z nichž není zřejmé, kolik z této částky nakonec dostane jeden imigrant vyplacené jako kapesné. Právě tato netransparentnost se se stala terčem kritiky i v předsedy Svobodných v Horním Rakousku Manfreda Haimbuchnera. Navíc si všímá souvislosti mezi financováním imigrantů a demografickým vývojem, resp. demotivací rakouských rodin mít dítě.

Podle Untenbergera, osmnáctinásobně vyšší podpora jednotlivého imigranta ze spolkového rozpočtu, než podpora, kterou stát dává na jedno rakouské dítě, povede k vytvoření celé skupiny azylantů žijících na sociálních státních dávkách bez jakéhokoliv zájmu pracovat. V Rakousku je současná měsíční podpora na jedno dítě 159 euro, imigrant bude stát 2889 euro.

http://pravyprostor.cz/rakousko-prispevek-na-rakouske-dite-159-euro-na-imigranta-2-889-euro-mesicne/

Drzost skutečných parazitů společnosti začíná přesahovat všechny meze
Žijí mezi námi. Množí se řadou téměř geometrickou. Stvořili společenský systém, který je pro ně dokonalým inkubátorem. Když v útlém věku vykukovali zpod máminých sukní, ustrašeně hledali podobně teplé místečko v životě. Hlavně nemuset chodit s vlastní kůží na trh, nic osobního neriskovat, nepracovat, ale hledat si zaměstnání. Dobře placené, dobře zajištěné, s vyhlídkou mocenských benefitů. Kdo je jim něco takového schopen dát?

Astonova

Pochopili to dobře. Jenom stát. Fungující, hojně přerozdělující, produktivní občany masivně okrádající, zločinecké právní rámce tvořící a věrné služebníky chránící sociální stát. Je třeba jen málo. Stát se slizkým análním robertkem právě vládnoucích soudruhů. Poctivě leštit správné kliky, panáčkovat na povel, s budovatelským nadšením lízat exkrementy padající z mocenských výšin a předstírat, že je to největší pochoutka na světě. Zapomenout na morálku, čest i charakter. A udat třeba i vlastní rodiče, zradit všechny přátele a podrazit kohokoliv na potkání, jen když to pomůže kariérnímu postupu. Mít rád jen sebe, peníze a moc. Lhát, šmelit a podvádět. Hlavně však mít rypák strčený ve správném, dostatečně plném erárním korytě.
Dříve na to stačilo mít okázale rudou knížku, vyleštěný svazácký odznak nebo podepsaný vázací akt s StB. Dnešní doba radostného budování evropského multikulturního socialismu však různým hochštaplerům „demokracie“ dává nové, širší možnosti. Komsomolské nadšení lze úspěšně kamuflovat bojem za lidská práva, za zdravé životní prostředí, proti rasismu, proti xenofobii, homofobii, islámofobii či extrémismu. Rudé hvězdy vyměnit za žluté v kruhu. Tajné řídící orgány za populistické demagogy řídící partajní zákulisní pikle. Jen využít příležitostí, které dělají … zloděje? Parazity?


Když se potom tento shluk buněk, jenž se horko těžko naučil opakovat několik volebních hesel nebo propagandistických frází, vydrápe po mocenském žebříku na dostatečně vysoko připravené teplé hnízdečko, narostou mu křídla. Narcistická křídla nedoknutelnosti, vlastního zbožštění, primitivní hlupácké geniality neomylnosti, sebestřednosti a hlavně mocenské zupácké nadutosti. Ostentativně pohrdá všemi, které na své cestě k vrcholu podvedl, podrazil, zničil či využil. Vysmívá se všem, kteří se ze sebe každý večer nemusí pozvracet jako on. On to přeci dokázal!

papalas
Je luxusní politická děvka. Přeplacená, protože na každého něco ví. Umí odklánět, zametat pod koberec, využívat vlivu. V televizi znají jeho ksicht, jeho kolovrátkové bláboly o prosperující budoucnosti, o fungujícím státu, o neúnavném boji za práva pracujících a sociálních jistotách tisknou hlavní deníky. Zmanipulované ovce neúnavně čekající na létající pečené holuby mu věří. Dosáhl nirvány!
Teď si může dovolit i víc. Má postavení, prachy, děvky, milenky, chlast, tajné konto, osobní kasírtašku. Stal se příslušníkem věrchušky, vzájemně propojené mafiánskými chapadly všech mocenských, silových, justičních i finančních složek státu. Čím však zakrýt hnilobný zápach z vlastního nitra?
Jako každý asociální psychopat přechází do zákeřné agresivity. Nemůže sice podřezat všechny okolo se smějící bestie, které si neváží jeho společenských „úspěchů“ a dávají mu k nahlédnutí zrcadlo pravdy, může však násobit dávky systémových drog. Drzé, arogantní čelo je totiž v naší zvrácené společenské realitě lepší než poplužní dvůr.
Tak se z faktu, že on, který v životě nevytvořil ani za korunu reálných hodnot, plácal jen prázdnou slámu na schůzích a má hrůzu z vlastní neschopnosti bez podpůrných berliček cizích peněz, stává demagogická lež o těch, které systémově okrádá, žije z jejich práce a oni se brání, jako o parazitech, ujídajících ze společenského koláče, když nechtějí odevzdat plánovanou částku erárního lupu. Z faktu, že si zvykl chrochtat, ale chtěl by bohatěji kvičet u státního koryta, nedostatečné pokrytí výdajové části rozpočtu. Z faktu, že má strach o věrný elektorát, náročná práce státních úředníků, kterým je třeba zvýšit o čtvrtinu plat. Popřípadě z faktu, že živitele parazitického systému je třeba ještě více vyždímat a postupně ničit, „nespravedlivě“ nízké odvody na sociální a zdravotní zabezpečení.

Co by se asi stalo, kdyby většinová společnost jednou zázrakem procitla a opravdu si spočítala kdo je pro ni přínosem a kdo je skutečným parazitem? Jak by z toho vyšel odborový předák, ministr průmyslu, ministryně práce a sociálních věcí, nebo předseda vlády, jejichž podíl na společenské produkci má hodnotu veskrze zápornou, neboť jejich mzdy, ale i daně a odvody jsou placené již jednou zdaněnými penězi od tvůrců reálných hodnot, kterým oni ještě navíc házejí stále nové klacky pod nohy? Jak by pak asi společnost zhodnotila tvrzení, že právě ten erár živící „živnostenský parazit“ je společenským škůdcem bez plnohodnotného nároku na zdravotní péči, neboť bohatství nám klidně může vytvářet armáda státních úředníků se zvýšenými platy. Tak prý totiž údajně nakopneme spotřebu, ekonomiku a tím roztočíme kola socialistického hospodářského zázraku vzor EU…
Drzost přesahující všechny meze, stádní naivita, hloupost nebo vrozená komunistická fantasmagorická idiocie?

http://pravyprostor.cz/drzost-skutecnych-parazitu-spolecnosti-zacina-presahovat-vsechny-meze/

Tento obsah bol zaradený v Domáce, Slovania, Správy, Zahraničné, Zo života Cirkvi. Zálohujte si trvalý odkaz.