Kto azylové právo zneužije, musí byť odsunutý! + Starosta: Kriminálnych azylantov okamžite odsunúť!

Obyčejný občan ubytoval imigranty a nestačil se divit
Freiberg, 5.10.2015 (kath.net) „Kto tu kriminálnou energiou a trestnými činmi zneužije azylové právo, ohrozí zdravie, život alebo vlastníctvo iných ľudí či ohrozí verejnú bezpečnosť v utečeneckých domovoch, či mimo nich, ten svoje právo na pobyt v našej krajine stratil.“ Musí byť nútene odsunutý do vlasti a do odsunu uväznený, aby sa chránila verejnosť a odvrátilo sa poškodzovanie nemeckého ľudu.“ Žiadala to saská poslankyňa v nemeckom parlamente Veronika Bellmannová. Bellmannová, ktorá je aj členkou Katolíckej pracovnej skupiny CDU Sasko, vysvetlila, že neustále poukazovanie na tieto problémy pomaly prináša svoje plody ako napr. 1. októbra schválený balík zákonov. Tým sa „vydali dôležité signály poriadku, ďalšie musia nasledovať. Zvyšuje to lepšie prijímanie utečencov, azylantov a migrantov v krajine, ak je zabezpečený poriadok a bezpečnosť a ľudia sa môžu zbaviť obáv. Strach je v každom prípade zlý radca.“

Katolícka pracovná skupina CDU Sasko tieto výpovede podporila v tlačovom vyhlásení: „Ak však politici jednoznačne jasne nevyjadria, že ohrozovanie migrantmi sa trpieť nebude a že sa proti tomu podniknú účinné sankcie, nemusí sa nikto diviť, ak sa darí silám, ktoré nechcú vedieť nič o láske k blížnemu, mobilizovať ľudí, ktorí sa obývajú o svoju bezpečnosť.“
Predtým sa objavili správy, že azylanti viackrát ohrozovali zamestnancov v supermarketoch, v jednom prípade robili dokonca gesto odrezania hlavy. Počas týchto incidentov musel policajt dokonca siahnuť k varovnému výstrelu. Títo azylanti, ktorých identita je už známa, sú zasa na slobode.

Katolícka pracovná skupina ďalej konštatuje: „Platný právny poriadok vrátane ústavy vychádza v oblasti azylu z jasne definovaných jednotlivých prípadov, ale nie z migrácie národov, ktoré sa odvolávajú na azylové právo. Toto napätie ukazuje, že je tu žiadúci nielen zásah trestných zložiek, ale aj konanie zákonodarcov. Zatiaľ je ešte ťažké nájsť väčšinu na to, aby sa právny poriadok upravil tak, aby aj v realite fungoval. Na to by sa muselo trestné právo v ústave doplniť v oblasti azylového konania.“ -zg-

 

Starosta: Kriminálnych azylantov okamžite odsunúť!

Trestné činy sa pri azylovom konaní vraj nezohľadňujú!

Freiberg, 30.9.2015 (kath.net) „Nemôžeme si dovoliť ponechať kriminálnych utečencov v azylovom konaní. Nehovorím tu o 14-ročnom zlodejovi v obchode, ktorý ukradne zubnú pastu za 1,50 € a za ktorého sa matka hanbí. Ale každý vážny trestný čin by mal okamžite automaticky znamenať koniec azylového konania, či už je vlasť azylanta bezpečná, alebo nie.“ Konštatoval to Dieter Greysinger, starosta Hainichenu/okres Freiberg Nemeckom Sasku pre kath.net.
Dvaja azylanti tam totiž v supermarkete vo Freibergu ohrozovali zamestnancov mačetou a sprejom s korením. Obaja páchatelia sú na slobode. Jedného polícia zasa prepustila, druhý je na úteku. Politik sa inak veľmi zasadzuje za integráciu utečencov a oceňuje veľkú pomoc od obyvateľstva. Greysinger už raz v mailom žiadal freiberskú poslankyňu v spolkovom parlamente, aby sa zasadila za prísnejšie opatrenia voči kriminálnym azylantom. Greysinger napísal: „Jasne hovorím – ak by mal tento páchateľ – Líbyjčan – prísť do tábora v Hainichene, všetkými prostriedkami sa budem tomu brániť a naše obyvateľstvo budem varovať. Pretože by to vrhlo zlé svetlo na slušných ľudí, ktorí sú tu ubytovaní.“
Aj starosta Freibergu, Sven Krüger (SPD), sa vyjadril na Facebooku jasne: „Nemám pochopenie pre našu justíciu, ktorá páchateľa, ktorý hrozil zamestnankyni aj polícii, nenechala vo väzbe, ale z vyšetrovacej väzby ho prepustila. Tak našich občanov neochránime a práca polície sa zosype.“
Dňa 11. septembra 2015 dvoch azylantov v supermarkete chytili pri krádeži. Najprv sa vrhli na predavačku a potom ušli. No potom sa vrátili a znova ohrozovali predavačov mačetou a sprejom s korením. 27-ročný Líbyjčan sa nechal bez odporu políciou zatknúť, no ozbrojený azylant sa vrhol na policajta. Policajt varovne vystrelil do vzduchu. Útočníkovi sa však podarilo ujsť. Na druhý deň azylant prepustený z väzby znova prišiel na miesto činu. Keď ho chcel zamestnanec vykázať z obchodu, muž začal ohrozovať predavačku. Podľa polície pritom ukázal gesto odrezania hlavy. Na parkovisku vytiahol nôž a ušiel. Líbyjčana potom preložili do iného domova.
Úrad pre migráciu a utečencov (BAMF) oznámil, že incidenty nemajú vplyv na azylové konanie oboch mužov. Trestné činy sa pri azylovom konaní vraj nezohľadňujú! Okrem toho sa vraj azylové konanie aj tak ukončí pred vyšetrovaním trestných činov. Iba ak je azylant odsúdený na najmenej tri roky, nedostane štatus ochrany, no aj tak sa ešte skúma, či odsúdený môže byť odsunutý.
Podľa tlače takéto incidenty nie sú vo freiberských obchodoch nijakou výnimkou. Vedúci v Norma-Markete povedal, že jeho predavačku azylant udrel do tváre, keď chcela pri pokladni upokojiť spor. Pre tlač povedala: „Opľúvajú nás a nadávajú nám.“ Denne vznikajú veľké škody krádežami, či roztrhnutými baleniami, no keďže páchatelia stále znova prichádzajú a polícia je neefektívna, angažoval si Norma-Market súkromnú bezpečnostnú službu.
Mimochodom oficiálne sa hovorí sa vždy len o zlodejoch, ale nedáva sa to do súvislosti s azylantmi … -zg-

 

Obyčejný občan ubytoval imigranty a nestačil se divit. Přečtěte si, jak to dopadlo…
Napsal Svět kolem nás dne 28. září 2015. Kategorie Domácí Počet zobrazení:: 85280
Milí farníci, bratři a sestry, rád bych vám sdělil moji zkušenost s ubytováním muslimské rodiny u nás doma. V roce 2007 jsem pomáhal v uprchlickém táboře v Zastávce u Brna spoluorganizovat vánoční besídku a dárky pro uprchlíky a jejich děti. Po skončení akce si mne vyhlídl otec čečenské rodiny a pozval mne k nim do pokoje. Zde mi se svou manželkou líčili svůj těžký život, válku v Čečensku, jejich riskantní útěk za hranice, vyvraždění rodiny apod. Neubránil jsem se dojetí a slzám.

Rozhodl jsem se, že těmto chudákům, kteří toho tolik prožili, musím pomoci, a ihned jsem jim věnoval určitou finanční částku. Vyměnili jsme si telefonní čísla a já jim slíbil, že jim pomohu, jak jen budu moct. Začal jsem pro tuto rodinu shánět oblečení, pro děti hračky, čokolády, cukroví atd. To se vždy opakovalo na Vánoce a Velikonoce. Mezitím jsem obvolával a komunikoval s úřady – s Odborem azylové a migrační politiky při Ministerstvu vnitra, obtěžoval jsem poslance a senátora Jaromíra Štětinu, aby mi pomohl této čečenské rodině získat azyl a trvalý pobyt. Svou osobou jsem dával záruku a v případě udělení azylu jsem se i zavázal, že se postarám o jejich ubytování – bydlení.

Po skončení akce si mne vyhlídl otec čečenské rodiny a pozval mne k nim do pokoje. Zde mi se svou manželkou líčili svůj těžký život, válku v Čečensku, jejich riskantní útěk za hranice, vyvraždění rodiny apod. Neubránil jsem se dojetí a slzám.

Rozhodl jsem se, že těmto chudákům, kteří toho tolik prožili, musím pomoci, a ihned jsem jim věnoval určitou finanční částku. Vyměnili jsme si telefonní čísla a já jim slíbil, že jim pomohu, jak jen budu moct. Začal jsem pro tuto rodinu shánět oblečení, pro děti hračky, čokolády, cukroví atd. To se vždy opakovalo na Vánoce a Velikonoce. Mezitím jsem obvolával a komunikoval s úřady – s Odborem azylové a migrační politiky při Ministerstvu vnitra, obtěžoval jsem poslance a senátora Jaromíra Štětinu, aby mi pomohl této čečenské rodině získat azyl a trvalý pobyt. Svou osobou jsem dával záruku a v případě udělení azylu jsem se i zavázal, že se postarám o jejich ubytování – bydlení.

Asi po roce, po několika mých návštěvách a nemalých finančních výdajích se jim nakonec podařilo azyl získat. Tím pádem tato rodina se dvěma malými dětmi musela opustit Zastávku u Brna, která je jen pro uprchlíky, a přestěhovali je do kasáren někde u Karlových Varů. Tehdy mi čečenský otec rodiny zavolal a sdělil, že se zde nedá žít, že čekají třetí dítě a že je musím dostat pryč a v Brně najít byt. Začal jsem tedy u nás v Brně shánět byt. První odmítli, neboť byl malý, byt 2 + 1. Další byl moc vysoko v paneláku. Další byl daleko od středu města. Jen podotýkám, že jsme s manželkou měli již našich sedm dětí a bydlíme stále v bytě 2+1. Byl jsem zoufalý, a nevěděl jsem, kde je ubytovat. Tehdy mě napadla bláznivá myšlenka: Vždyť moji rodiče mají krásnou chalupu 2+1 u Kroměříže. Tam bychom je mohli dočasně ubytovat. Mým rodičům a celé rodině se to moc nezamlouvalo, ale přesvědčil jsem je, že jako křesťané máme pomáhat druhým lidem…

Bylo to v době prázdnin a my jsme byli na dovolené v Německu, když se ozvali z Ministerstva vnitra, že nám druhý den stěhují čečenskou rodinu do domu u Kroměříže. Dovezli je nákladním autem, ani jsme nestihli vystěhovat nábytek a veškeré vybavení domu. Tudíž, jsme tam vše nechali k jejich používání. První moje velké překvapení bylo, že hned ve dveřích, když budoucí podnájemník spatřil na chodbě a pak i v kuchyni dřevěný kříž, tak mi rázně řekl: „Jirí, toto sundej, to tady nebude.“ Oponoval jsem, že to přece nikomu nevadí, že zde kříž visí od nepaměti, a že my jsme křesťané. Když jsem se neměl k sundání našeho křesťanského symbolu, těhotná muslimská žena vylezla na ledničku, aby kříž konečně sundala. A tehdy se také zeptali oba manželé, zda zde všechno vybavení v domě zůstává. Odpověď zněla ano, je to zde pro vás, na přechodnou dobu, než se vám podaří získat jiné, a třeba lepší bydlení.

Za pár dní paní porodila třetí dítě a já jsem se snažil, aby ve svém novém dočasném domově byli šťastni a nic jim nechybělo. Každou chvíli jsem tam s tatínkem jezdil a opravoval vše, co se porouchalo, rozbilo a nefungovalo. Jednou, když už jsme jeli opět opravovat ucpaný záchod, byli jsme překvapeni, v jakém stavu dům nacházíme a co vše je opět zničeno a poškozeno. V tu chvíli můj otec jen poznamenal, když se vám tady nelíbí a všechno je zde špatné, tak se vraťte domů. V tu chvíli se na něj bývalý čečenský voják vrhl, držel pod krkem a křičel, že jej zabije a utopí v záchodě. Měl jsem strach, nejen z našeho podnájemníka, ale hlavně o mého otce. Se strachem v očích jsem přesto zasáhl a vše dobře dopadlo.

Jen chci poznamenat, že rodina již bydlela třetí měsíc zadarmo, neboť nebylo vyřízeno placení a úhrada za bydlení přes úřad ve Zlíně a potažmo přes Ministerstvo vnitra, protože dotyčná rodina odmítala jet do Zlína potvrdit a podepsat prohlášení, že již bydlí. Pokud utečenec získá azyl, je náš stát povinen zajistit a platit ubytování rodině po dobu 4 let. Tedy 4 roky bydlí rodina zdarma a ještě dostává příspěvek na děti a na další nezbytné výdaje. Vyřízení příspěvku na bydlení pro tuto rodinu, bylo zdlouhavé a vycházelo na 4500 Kč za měsíc. Asi po 3 nebo 4 měsících tedy začal stát platit za rodinu bydlení.

A po dalších 4 měsících nás čekalo další překvapení. Zavolali mně, abych hned přijel, že se stěhují pryč, neboť v domě se nedá bydlet, že jsme je podvedli, že dům je malý apod. Jel jsem opět k našim podnájemníkům, ale již s oběma rodiči, kteří byli majiteli domu. Když jsme přijeli, byli jsme šokováni, všechny ovocné stromy na zahradě pořezány a pokáceny, zahrádka zničená, popel a odpadky vysypány pod okny, ale největší šok byl, když jsme vešli do domu: nebylo v něm NIC. Veškerý nábytek, postele, skříně a vybavení zde nebylo, ani umyvadlo a lustry. Jediné, co na stěně viselo, byl obrázek Mekky.

Moje matka se nervově zhroutila a otec přestal komunikovat… V jediné skříni na dvoře pěstovali slepice, v druhé králíky a v pračce bylo zrní… Takže nyní, po 8 měsících naše pomoc měla skončit, problém byl i ten, že za bydlení vznikl dluh asi 14 000 Kč, který měl úřad ze Zlína zpětně uhradit. Začalo velké, nepříjemné a zdlouhavé jednání ohledně odchodu z domu a dluhu. Musel jsem své veškeré kroky konzultovat s právníkem, neboť i oni měli nějakého – svého právníka a jen čekali na mou chybu, či neuvážený krok. Zvali mě k přátelům, také muslimské rodině, kde pro mne mají nachystané peníze…

Tato pomoc čečenské rodině mě stála hodně času a finančních prostředků, a proto jsem nemohl nad dluhem mávnout rukou. Byl jsem v té době jediný pracující v naší 9členné rodině. V té době také začaly telefonáty na můj mobilní telefon, ať to rychle vyřeším, neboť dotyčný, který špatně mluvil česky, ví, kde bydlíme, a také ví, kam chodí naše děti do školy. Také jsem občas viděl cizí auto před naším domem…

Naštěstí a díky Bohu se to nějak vyřešilo a dům se nakonec se ztrátou podařilo prodat, neboť jsme se již do vesnice báli vrátit kvůli sousedům, kterým jsme taky zkomplikovali život. A po letech jsem se dočetl v novinách, že náš starý známý čečenský bojovník, vytvořil vymahačskou skupinu v Brně, a za těžké ublížení na zdraví, loupež, omezování svobody dostal 9 let. Myslím, že za dobré chování už může být také na svobodě. O setkání s nimi opravdu nestojím.

Ale přesto chci říci, že je potřeba uprchlíkům pomáhat, ale je rozumné a prozíravé rozlišovat, kdo tu pomoc potřebuje a vědět také, kdo je kdo. Nebrat si bezhlavě a naivně každého do domu. Je potřeba říci, že to není návštěva na 14 dní o prázdninách. Oni se na vás citově navážou, utvoříte si přátelství, zvláště pokud tam jsou děti. Je to jiná kultura, jiný svět, a pokud ti lidé prošli válkou, jsou poznamenaní. Chtěl jsem z lásky k lidem pomoci, ale nemůžu suplovat roli a úlohu státu, ten má na to prostředky a lidi, kteří se v tom denně pohybují.

Prosím, můžete-li pomoc těmto lidem, s rozvahou, poraďte se s ostatními a hlavně používejte zdravý selský rozum, uvědomte si, zda na to máte a budete také schopni v té pomoci vytrvat několik měsíců, či spíše několik let.

Ať vás Pán provází a Panna Maria ochrání.

Vše co jsem napsal, je pravda, ale přiznávám, že jsem nenapsal úplně všechno, některé věci či události jsem již z paměti vytěsnil, a také abych vás neděsil a neodradil od pomoci bližnímu.

http://www.svetkolemnas.info/novinky/domaci/3072-obycejny-obcan-ubytoval-imigranty-a-nestacil-se-divit-prectete-si-jak-to-dopadlo

Tento obsah bol zaradený v Domáce, Slovania, Správy, Zahraničné, Zo života Cirkvi. Zálohujte si trvalý odkaz.