Synoda, tretí deň. + Vatikán a prípad kňaza, ktorý je „gay“. + Westen: Co si papež vlastně myslí?

Synoda, den třetí: svěcení žen na jáhenky a Síť duhových katolíků
Podle informací tiskové agentury Catholic News Service řekl na synodě kanadský arcibiskup Paul-André Durocher: „Myslím, že bychom se měli začít opravdu vážně zabývat možností světit ženy na jáhenky.

Kriz v Pakistane

Rovněž uvedl, že doporučil synodě, aby „jasně konstatovala, že výkladem Bible nemůžeme ospravedlnit nadvládu mužů nad ženami – a určitě ne násilí,“ zejména pokud jde o to, co nazval nesprávným výkladem Písma, které říká, že ženy se mají podřizovat mužům.

„Musíme skončit s používáním jazyka, který některé lidi vylučuje, a klást silný důraz na přijímání reality takové, jaká je. Nesmíme se bát nových a složitých situací,“ uvedl na pravidelném brífinku mluvčí Vatikánu pro angličtinu P. Thomas Rosica.

Dopisovatel britského listu Catholic Herald Xavier Rynne II v pravidelném „Dopisu ze synody“ komentuje vstupní příspěvek kardinála Erdö na synodě:

Přes jistou dezinterpretaci ze strany vatikánské tiskové kanceláře v tom smyslu, že se projev kardinála Erdö omezil na první třetinu Instrumenta laboris (pracovního dokumentu synody), ve skutečnosti měl mnohem širší záběr (ať už program připravený generálním sekretariátem synody nařizoval cokoli). Generální relátor synody přitom energicky zasáhl mnohé z nejkontroverznějších otázek, které se objevily v debatách a manévrech před synodou.

Když mluvil o rodině v kontextu nové evangelizace, pokusil se obrátit pozornost synody k diskusi o současné krizi čistoty, manželství a rodiny, což odpovídá výzvě papeže Františka, aby Katolická církev byla „církví permanentně misijní“. Jeho přímočará obhajoba nerozlučitelnosti manželství a učení adhortace Familiaris consortio Jana Pavla II. o podávání svatého přijímání rozvedeným a civilně znovusezdaným mnoha lidem připadala jako jasný náznak, že tzv. „Kasperův návrh“ bude na letošní synodě smeten ze stolu, neboť není pravděpodobné, že by zazněla, kdyby k tomu nedal souhlas papež. Toto tušení potvrzují zprávy, že kardinál Kasper po projevu kardinála Erdö netleskal a vypadal poněkud šokovaně. Podobně se jeví, že Erdöův projev řekl jasně, že synoda nepodpoří „občanské svazky“ stejnopohlavních párů a zároveň vyzval agentury OSN, aby přestaly rozvojovou pomoc Třetímu světu podmiňovat legalizací „manželství osob stejného pohlaví“.

V pondělí navečer se pak objevily náznaky, že někteří synodní otcové jsou přesvědčeni, že synoda by mohla pokračovat v souladu s původním úmyslem papeže Františka a že by tomu prospělo, kdyby se projev kardinála Erdö stal základním textem k diskusi místo Instrumenta laboris nebo byl použit spolu s ním. Ať už k tomu dojde nebo ne, kardinál Erdö v souladu se zahajovacím projevem papeže Františka nasměroval letošní synodu k tomu, v co doufali mnozí katolíci: k reflexi slávy manželství a rodiny na základě Písma jako odpovědi na krizi těchto základních institucí v postmoderním světě. Uvidíme, jestli poselství Svatého otce a kardinála Erdö k práci synody a jejím cílům pochopí a vezmou si k srdci ti, kdo na synodu přijeli s jinými záměry.

Xavier Rynne II.

O tom, že posledně jmenované zahájení synody asi příliš nenadchlo, svědčí další zpráva: Ze 7,3 miliardy lidí na naší planetě mluví italsky 63,8 miliónu, neboli 0,08 %. Přesto nebyl projev kardinála Erdö dán k dispozici novinářům v jiném jazyce než v italštině. To je nepřijatelné, a nadto to vede k podezřením – doufejme, že neopodstatněným – že generální sekretariát synody a tisková kancelář Svatého stolce nemají zájem na propagaci takových projevů, jako je tento. Nejlepším způsobem, jak tato podezření rozptýlit a podpořit otevřený dialog, k němuž opět vyzval papež František v zahajovacím projevu k synodě, by jistě bylo zveřejnění takto důležitých vystoupení v hlavních světových jazycích okamžitě poté, co zazní.

„Globální síť duhových katolíků“

Těsně před zahájením synody o rodině se v Římě zahájila činnost „Globální síť duhových katolíků“ (Global Network of Rainbow Catholics – GNRC). Součástí akce byla konference na téma „Cesty lásky: Nástin katolických pastoračních setkání s LGBT osobami a jejich rodinami. Na konferenci vystoupila bývalá irská prezidentka Mary Mc Aleeseová a hlavní projev měl biskup Raúl Vera OP ze Saltilla v Mexiku, který rovněž předsedal závěrečné nedělní bohoslužbě. Delegáti schválili dopis, který byl zaslán všem účastníkům synody o rodině.

„Za pronásledování jsme si zachovali víru a jsme připraveni přidat se k vám v radostném hlásání evangelia, k němuž nás vyzval papež František.“ A dále: „Protože Bůh je podivuhodný, zjistili jsme, že nám skrze život bezcenného odpadu uprostřed Božího lidu Duch svatý dává překvapivou (alespoň pro nás) schopnost postavit se a dát se poznat, ne proto, abychom se báli těch, kdo se bojí nás, ne abychom byli roztrpčeni neschopností uznání, byrokratickou podlostí ducha a nečestností, jimž jsme pravidelně vystavováni. Naučili jsme se, že nezáleží na tom, co může Církev udělat pro nás, ale co můžeme my udělat pro ni.“

Ve světle odstavce 8 Instrumenta laboris to zní dosti hrozivě.

http://www.tedeum.cz/2015/10/07/synoda-den-treti-sveceni-zen-na-jahenky-a-sit-duhovych-katoliku/

 

Vatikán a prípad kňaza, ktorý je „gay“.

Krzysztof Charamsa, katolícky kňaz, teológ a člen Kongregácie pre náuku viery, povedal v rozhovore pre Corriere della Sera, že je „gay“, a že má partnera. Charamsa, 43-ročný Poliak, povedal v Corriere: „Chcem, aby Cirkev a moja komunita vedeli, kto som: homosexuálny kňaz, šťastný a hrdý na svoju identitu.

Krzysztof-Olaf-Charamsa

Som pripravený platiť za následky, ale teraz je chvíľa, aby Cirkev otvorila oči pred gay veriacimi a pochopila, že riešenie, ktoré im ponúka, úplnú abstinenciu od života v láske, je nehumánne.“ V sobotu ráno, v reakcii na rozhovor zverejnený v Corriere, Vatikán uviedol, že Charamsa už nemôže viac vykonávať niektoré zo svojich funkcií kvôli jeho vyhláseniam (aj keby mal partnerku, a nie partnera, Charamsa porušil pravidlá kňazstva). Federico Lombardi, riaditeľ vatikánskeho tlačového oddelenia, povedal: „S istotou Mons. Charamsa nebude môcť naďalej pokračovať v plnení si svojich predošlých úloh týkajúcich sa Kongregácie pre náuku viery a Pápežskej univerzity, zatiaľ čo ostatné aspekty jeho situácie sú v kompetencii jeho diecézneho ordinára.“

Charamsa odpovedal na tlačovej konferencii vyhlasujúc, že má pripravenú knihu v taliančine a poľštine, v ktorej opisuje svoje skúsenosti: „Musím hovoriť najprv k Svätému oficiu, ktoré je srdcom homofóbie v katolíckej cirkvi, jednou homofóbiou prehnanou a paranoidnou“. Sväté oficium je starý názov, ktorým sa označovala Kongregácia pre náuku viery až do šesťdesiatych rokov.

Prípad Charamsa prišiel v citlivom momente pre pápeža Františka. V Ríme začala synoda venovaná rodine. Stretnutie, v ktorom sa zúčastnia stovky biskupov z celého sveta a budú diskutovať na dôležité témy pre katolícku Cirkev. Synoda je konzultatívnym zhromaždením, v tom zmysle, že pápež nie je viazaný jej rozhodnutiami, ale je považovaný za orgán, ktorého názory sú veľmi dôležité. Medzi témami na diskusiu bude jednanie vyhradené o vnútorných otázkach v Cirkvi, o veriacich rozvedených, o potrate, o postoji, ktorý treba zaujať v konfrontácii k homosexuálnym párom a všeobecne o vzťahu medzi Cirkvou a spoločnosťou na koncepcii o rodine a sexualite. V poslednej synode, ukončenej pred rokom, boli biskupi rozdelení v dvoch delikátnych otázkach: uznanie homosexuálnych párov a prijímanie pre rozvedených.

Vyhlásenie Charamsa – a odpoveď Vatikánu – je posledná v sérii nedávnych epizód, o ktorých sa diskutuje v súvislosti vo vzťahu medzi Cirkvou a otázkou rodiny a sexuality. V poslednom týždni došlo k niekoľkým polemikám kvôli schôdzke medzi Františkom a Kim Davisovou, americkou úradníčkou, ktorá strávila päť dní vo väzení, pretože odmietala uplatňovať zákon o manželstve medzi osobami rovnakého pohlavia. Po niekoľkých dňoch diskusií, vatikánska tlačová kancelária vysvetlila, že stretnutie bolo „veľmi krátkou zdvorilostnou návštevou“, a že by nemalo byť považované za podporu postoja Davisovej. Tlačová kancelária upresnila, že v týchto dňoch mal pápež jedinú skutočnú „audienciu“: tú s Yayom Grassim, jedným z jeho starých žiakov, s niektorými jeho priateľmi a jeho partnerom.

Yayo Grassi má 67 rokov a je argentínskym podnikateľom, ktorý sa zaoberá stravovacími službami. Grassi sa stretol s pápežom na nunciatúre vo Washingtone. Títo dvaja sa stretli pred päťdesiatimi rokmi, keď bol Grassi študentom na Inmaculada Concepcion, lýceum vedeném jezuitmi (ten istý rehoľný rád, do ktorého patrí pápež), v argentínskom meste Santa Fe. Na stretnutí spolu s Grassim a s ďalšími jeho priateľmi bol prítomný aj jeho partner. Grassi povedal, že prvýkrát navštívil pápeža v Ríme v septembri 2013. Keď sa dozvedel, že pápež by mal navštíviť Washington, Grassi požiadal vatikánskeho veľvyslanca, či by bolo možné, aby ho znovu stretol.

Grassi povedal, že stretnutie vo Washingtone trvalo pätnásť až dvadsať minút. Pápež údajne povedal, že sa modlil za neho a jeho partnera, a požiadal ich, aby sa pomodlili aj oni za neho. „Nemyslím si, že by nám chcel pápež povedať niečo špeciálne. Bolo to iba stretnutie medzi jeho starým študentom a jeho blízkym priateľom.“ Avšak The New York Times poznamenal, že medzi výberom slov použitých tlačovou kanceláriou Vatikánu, v ktorých sa hovorilo o Davisovej sa uvádzalo, že jediná „skutočná“ audiencia bola tá s Grassim „a jeho rodinou“. „Rodina“, zdôraznil The New York Times, v tomto prípade poukazovala na Grassiho partnera.

Martin Šuly

http://www.tedeum.cz/2015/10/05/vatikan-a-pripad-knaza-ktory-je-gay/

 

Westen: Co si papež vlastně myslí?

Není-li vám jasný postoj papeže při zahájení synody o rodině, nejste v tom sami. Zmaten je sekulární svět, média, věřící i hierarchie.

Dobrým příkladem tohoto stavu zmatku je papežovo kázání při nedělním zahájení synody. Některým lidem znělo naprosto tradičně, zatímco podle jiných naznačovalo, že na programu jsou změny v církevní praxi. Závěrečná slova kázání a zejména papežův pondělní projev k synodním otcům při zahájení prvního jednacího dne synody naznačují, že přichází znepokojující změna.

Zdálo se, že v papežových poznámkách o tradičním učení, ale zároveň i otevřenosti k novým způsobům řešení pastoračních otázek se projevila nyní již dobře známá koncepce, kterou často opakuje kardinál Kasper a jeho mužstvo, totiž že učení se nezmění, ale pastorační praxe se změnit musí.

V kázání toho bylo dobrým dokladem zdůraznění, že musíme být „Církví, která učí a hájí základní hodnoty, ale nezapomíná, že ,sobota je pro člověka, nikoli člověk pro sobotu‘“. Tato pasáž z Písma mluví o tom, jak Pán uvolnil židovská pravidla odmítající práci v sobotu. V kontextu papežova kázání citát vyvolává otázku, jaká pravidla by se podle papeže měla změnit v Církvi.

Začátek kázání byl z větší části silnou obhajobou tradičního učení Církve o nerozlučitelnosti manželství, „trvalého, věrného, svědomitého, stabilního a plodného“, jak ho nazval papež. Na konci však mluví o tom, „abychom neukazovali prstem a neodsuzovali druhé“, ale „hledali trpící páry a ošetřili je hojivou mastí přijetí a milosrdenství“ a „byli ,polní nemocnicí‘ s dveřmi otevřenými dokořán pro všechny, kdo klepou a hledají pomoc a podporu“.

Toto vzývání milosrdenství by se klidně hodilo i v rámci učení papeže Jana Pavla II. či Benedikta XVI. Ve skutečnosti s tímto chápáním milosrdenství v souvislosti s obtížnými otázkami, s nimiž se dnes v naší nemocné kultuře Církev musí vyrovnávat, pracují ti nejzkušenější a nejpravověrnější katolíci. Dobrým příkladem toho je apoštolát Courage (Odvaha), který zachovává absolutní věrnost katolickému učení o homosexualitě, homosexuální úkony považuje za nemravné a homosexuální svazky za neakceptovatelné, avšak jeho přístup vyznačující se péčí, zájmem, aktivní pomocí, přátelstvím a láskou nejlépe odráží milosrdné setkání s Kristem.

V kontextu současného pontifikátu a vzhledem k tomu, že papež jmenoval do nejdůležitějších funkcí na synodě zastánce radikálních změn v katolickém učení a praxi, je nicméně mínění papeže Františka méně zřetelné.

Papežovo setkání s Kim Davisovou stejně jako s jedním ze svých bývalých studentů a jeho homosexuálním partnerem při papežově nedávné cestě do Ameriky zanechalo v katolických věřících podivný dojem. Mnozí měli pocit, že to, k čemu došlo, by bývalo bylo mnohem katoličtější, kdyby kroky papeže a jeho mediálního týmu byly přesně opačné, než jak se ve skutečnosti stalo.

Představte si, že by se František tajně setkal se svým bývalým studentem a jeho stejnopohlavním partnerem, zakázal zveřejnit fotografie z této schůzky a laskavě je vyzval k pokání. Představte si, že až by se o schůzce dozvěděla média, Vatikán by ji nepotvrdil ani nevyvrátil, potom by ji pod nátlakem připustil, ale řekl by, že jediná „skutečná audience“ bylo setkání s Kim Davisovou, hrdinkou, která šla do vězení za to, že se zastávala pravdy o manželství, a dovolil zveřejnění videonahrávky z této schůzky.

To se však samozřejmě nestalo.

V nedělním kázání mluvil papež František o tom, že „Boží sen pro jeho milované stvoření … se naplnil v láskyplném svazku muže a ženy“, což, jak poukazovala mainstreamová média, se zdá z manželství vylučovat homosexuální páry. Zmínil „obranu věrné (manželské) lásky,“ „obranu posvátnosti života, každého života“ a „obranu jednoty a nerozlučitelnosti manželského svazku“. Církev „je povolána vykonávat své poslání v pravdě, která se nemění podle pomíjivé módy nebo populárních názorů,“ řekl papež.

Skončil však tím, že „Církev musí hledat“ lidi naší doby vězící v omylu a zlu, „vítat je a doprovázet“, a dodal, že „Církev, která má zavřené dveře, zrazuje sama sebe a své poslání a stává se zátarasem, místo aby byla mostem“.

V papežově zahajovacím projevu k synodním otcům získalo pozornost médií varování shromážděným kardinálům a biskupům, aby se nedali zastrašit „zkamenělostí některých srdcí, která i přes dobré úmysly odvádějí lidi od Boha“. Vyzval je, aby našli „apoštolskou odvahu přinášet život a nedělat z našeho křesťanského života muzeum vzpomínek“ a „evangelijní pokoru, která ví, jak se zbavovat konvencí a předsudků, abychom naslouchali svým spolubratřím a dali se naplnit Bohem – pokoru, která nás nevede k tomu, abychom ukazovali prstem a odsuzovali druhé, ale podali jim pomocnou ruku, aniž bychom se jim cítili být nadřazeni“.

John-Henry Westen

http://www.tedeum.cz/2015/10/06/westen-co-si-papez-vlastne-mysli/

Tento obsah bol zaradený v Domáce, Slovania, Správy, Zahraničné, Zo života Cirkvi. Zálohujte si trvalý odkaz.