Synoda, desiatý deň: Tieňová synoda u pápeža. + Islamský teror a biskupská synoda

Synoda, den desátý: Stínová synoda u papeže, nové Vatileaks, „věříme“ po německu
Stínová synoda v Domě sv. Marty

Německý list Die Tagespost v článku zveřejněném 13. října uvádí, že v Domě sv. Marty se každý den koná „miniaturní stínová synoda“ s papežem, některými synodními otci a hosty zvnějšku, aby rozhodla, jaké kroky by se na synodě měly podniknout. „Nakonec je na papeži, aby rozhodl o dosud otevřených otázkách a své rozhodnutí sdělilo celé Církvi v závěrečném textu. A to je dosud největší hádanka, která se skrývá za celou synodou,“ uvádí Die Tagespost.

Kardinál Müller: „Zveřejnění soukromého dopisu papeži je skandál“

Kardinál Müller, prefekt Kongregace pro nauku víry a jeden z údajných signatářů dopisu 13 kardinálů papeži, odmítl potvrdit, ale i popřít, zda dopis podepsal a aféru s únikem textu dopisu do médií označil za „nové Vatileaks“. Kardinál v rozhovoru pro list Corriere della sera připustil, že na synodě existuje napětí „mezi naukou a pastoračním přístupem“, ale dodal, že úkolem synody je „tyto dva aspekty spojovat.“ Také seznam signatářů dopisu č. 2, který 12. října zveřejnil americký jezuitský America, vyvolal reakce zúčastněných: mexický kardinál Norberto Rivera Carrera popřel, že by dopis podepsal. „Rád bych objasnil, že jsem nikdy nepodepsal údajný dopis s obsahem, který se mu přisuzuje,“ uvedl v prohlášení, které P. Manuel Dorantes z tiskové kanceláře Svatého stolce zveřejnil na Twitteru. „Zároveň uznávám, že odpovídajícím místem pro diskusi je debata s ostatními synodními otci pod vedením papeže, který je garantem jednoty Církve a má mou maximální úctu a loajalitu.“ Naopak venezuelský kardinál Jorge Urosa Savino potvrdil, že dopis podepsal, ale nazval to „bouří ve sklenici vody“. Kardinál Urosa potvrdil přesnost textu, který původně zveřejnil novinář Sandro Magister, a řekl, že kopii dopisu mělo „mnoho kardinálů“, kteří ho mohli nechat uniknout do médií. Sám Sandro Magister na svých webových stránkách zveřejnil aktualizovaný seznam signatářů, kteří se vyskytli v některém z obou dosud zveřejněných a svůj podpis potvrdili či alespoň nepopřeli. Uvidíme, zda bude tato verze konečná.

K úniku dopisu se vyjádřil i tiskový mluvčí Svatého stolce P. Lombardi, který ho označil za „narušení“ synody. Poznamenal, že autoři dopisu chtěli, aby zůstal soukromý. „Proto by nebylo vhodné dovolit, aby měl jakýkoli vliv.“ Zároveň výslovně poznamenal, že kardinál Wilfried Napier, jeden ze signatářů, chce objasnit, že nezpochybňoval pravomoc papeže Františka jmenovat členy desetičlenné komise, která bude koncipovat závěrečný text zprávy. V reakci na to list Crux, který uveřejnil původní rozhovor s kardinálem Napierem, na svých internetových stránkách publikoval doslovný přepis inkriminované části rozhovoru. „Vím jen o [dopisu], který vyjadřoval znepokojení nad některými věcmi. Jednou z těchto obav, a tu opravdu sdílím, byla volba lidí, kteří koncipují dokument, a zpochybnění práva papeže Františka je vybrat. Máme-li poctivě vyjádřit, oč na synodě jde, a to by si africká církev skutečně přála, neradi bychom v této komisi viděli stejné lidi, kteří tam byli posledně a způsobili nám zármutek .“

Kardinál Sarah: Mezi genderovou ideologií a Islámským státem

Kardinál Sarah ve svém vystoupení na synodě přirovnal nacismus a komunismu k homosexualistické ideologii, potratu a džihádismu. Za dvě největší nebezpečí pro rodinu označil na jedné straně „subjektivistickou dezintegraci“ na sekularizovaném Západě, která se projevuje rychlou a snadnou dostupností rozvodu, potratu, homosexuálních svazků, euthanasie atd., přičemž výslovně jmenoval nátlakové skupiny LGBT, FEMEN a IPPF, „pseudorodinu zideologizovného islámu“, která legitimizuje polygamii, nevolnictví ženy, sexuální otroctví a dětská manželství. „Na minulé synodě jsem v souvislosti s různými otázkami zažil pokušení vzdát se mentalitě sekularizovaného světa a individualistického Západu. Uznat tzv. „životní reality“ jako locus theologicus znamená zříkat se naděje v proměňující moc víry a evangelia. Evangelium, které kdysi proměnilo kultury, je nyní v nebezpečí, že ony změní je,“ varoval kardinál.

Magisterium na německý způsob

Arciopat benediktinského arciopatství sv. Otilie v Německu Jeremias Schroder řekl 13. října na tiskové konference, že většina synodních otců podporuje návrh, aby regiony mohly stanovovat vlastní způsoby řešení kontroverzních otázek, jako je homosexualita a rozvod. V odpovědi na otázku týkající se „jednoty v různosti“ opat zmínil jako „společenské akceptování homosexuality“, tak zacházení s „rozvedenými s znovusezdanými lidmi“ jako příklady situací, „kdy by biskupským konferencím měli být dovoleno formulovat pastorační odpovědi, které by odpovídaly tomu, co lze kázat a hlásat v různých kontextech.“ V souvislosti s návrhem arcibiskupa Durochera na jáhenské svěcení žen arciopat uvedl: „Udělalo to na mě dojem. Bylo to velmi odvážné. Připadalo mi to jako přesvědčivý návrh. Umím si představit, že se o tom začne mluvit,“ připustil však, že návrh v synodní aule zůstal bez odezvy. Zároveň vyslovil politování, že řeholnice přítomné na synodě nemají hlasovací právo.

http://www.tedeum.cz/2015/10/14/synoda-den-desaty-stinova-synoda-u-papeze-nove-vatileaks-verime-po-nemecku/

 

R. Malý: Islámský teror a biskupská synoda

Na první pohled tyto události, které nyní hýbou světem, spolu nesouvisejí. Jenže toto je pouhé zdání. Skrytá souvislost je tady ve skutečnosti snadno odvoditelná.

Vyplývá z toho, že mluvíme-li o evropské civilizaci, tak nutno nejprve konkretizovat, o jakou se jedná: o tu křesťanskou, nebo o tu neomarxistickou genderistickou, mající své kořeny ve francouzském osvícenství, angloamerickém liberalismu, německé klasické filozofii a v komunistické ideologii? Ideoví nositelé té druhé nenávidí tu první a usilují o její likvidaci.

Blízkovýchodní civilizace založená na islámu nic takového nezná. V islámu se nikdy nevyskytla nějaká alternativa evropského osvícenství nebo marxismu. Muslimský svět byl vždycky co do náboženského základu jednolitý. Na tom nic nemění, že jednotlivé náboženské směry islámu stály a stojí dodnes nenávistně proti sobě. Žádný z nich si ale nedovolí zpochybnit věroučné principy proroka luny, natož potom postavit se proti mohamedánskému náboženství jako celku. To je důvod, proč muslimové nedokážou pochopit, že v Evropě neexistuje pouze křesťanská civilizace, nýbrž i její protipól, osvícensko-marxistická (ne)civilizace (byť se vylíhla v lůně křesťanství), jež vyústila v posledních letech do ideologie LGBT. Pro ně je toto všechno „křesťanská civilizace“ a „křesťanství“. Markantní doklad tohoto neporozumění podal už Saddám Husajn, když po ohlášení amerického bombardování Iráku křičel v televizi: „To jsou křižáci!“ Řekl totální nesmysl, protože středověcí křižáci byli autentickými nositeli právě té první, křesťanské civilizace, kdežto americká vláda reprezentovala tu druhou, která legalizuje potraty a antikoncepci, zavádí do škol sexuální výchovu, šíří pornografii, propaguje sodomii atd. Muslimové i toto identifikují se soudobým křesťanstvím a je těžké je přesvědčit, že toto není křesťanství, ale naopak antichristianismus, jenž má na svědomí miliony životů křesťanských mučedníků.

Jenže muslimští imámové nejsou idioti. Pokud nechtějí rozumět, že evropské civilizace jsou dvě, křesťanská a protikřesťanská, a nikoli pouze jedna, tj. křesťanská, pak je nutno se ptát, jestli právě my, evropští křesťané, potažmo evropští katolíci, jim neposkytujeme k tomu argumenty. Muslimští duchovní a vzdělaní lidé dobře vědí, že v Evropě jsou legální potraty a sodomská soužití, pokud ale toto klasifikují jako (pa)hodnoty křesťanské civilizace, není tomu snad náhodou také proto, poněvadž křesťané vůči nim mlčí nebo nevystupují dosti razantně? Kdy a kde došlo během posledního půl století k tvrdému střetnutí a vážnému ostrému konfliktu mezi Katolickou církví a současnou prohnilou západní genderistickou (ne)civilizací, který by jasně ukázal, že evropské civilizace jsou opravdu dvě a nikoli jedna, že na jedné straně stojí vyznavači Ježíše Krista a zastánci jeho hodnot, zatímco na té druhé bezbožní hlasatelé nemravnosti a zločinu, kteří připravují nové pronásledování Církve?

A jsme u naší biskupské synody. Pokud ta nepotvrdí jasně a jednoznačně nerozlučitelnost manželského svazku, k němuž samozřejmě náleží i nepřípustnost podávání sv. přijímání znovusezdaným rozvedeným, gejům a lesbám nebo nesezdaným heterosexuálním párům, budou mít mohamedáni o důvod víc považovat všechna tato svinstva za součást křesťanství a jeho civilizace – a do jisté míry právem, když se reprezentace křesťanství s tím identifikuje svým tichým souhlasem.

Islám je zásadním odpůrcem genderismu, zejména homosexualismu. Na druhé straně však s sebou přináší nová morální zvěrstva ve formě zákona šaría, z něhož je odvozena polygamie, bezprávné postavení ženy vůči muži, otroctví včetně sexuálního a krvavé násilí nejen vůči domnělým i skutečným rouhačům proroka Mohameda, ale též vůči všem, kdo nechtějí konvertovat k muslimskému náboženství, čehož názornou ukázkou jsou dnešní bestiality Al Kaidy nebo Islámského státu. Ani s často hlásaným odporem islámu vůči potratům to není tak jednoznačné. Muslimské země potraty zakazují mohamedánům, ale v případě nemuslimů ho tolerují, někdy dokonce přímo přikazují, jsou zprávy, že ISIS běžně dělá potraty zajatým křesťankám nebo jezídkám.

Buď jak buď, islám je falešné náboženství a jen katolická církev může vůči němu být účinnou alternativou. Jak duchovní, tak i ve smyslu obranném, vojenském. Křížové výpravy, bitva u Lepanta r. 1571 a bitva u Vídně r. 1683 jsou toho důkazem. Za to, že Evropa uhájila svoji křesťanskou identitu proti islámu, vděčíme především náboženským osobnostem, jakými byli sv. Jan Kapistrán, papež sv. Pius V. nebo bl. Marco d´Aviano, ale i vojevůdcům typu polského krále Jana III. Sobieského.Tehdy muslimové věděli, že mají v evropských křesťanech rovnocenného soupeře. Dnes poznávají pravý opak. Bezbožná a morálně degenerovaná Evropa zabíjející nenarozené děti a legalizující homosexuální perverze se utápí ve svém konzumním blahobytu tak hluboko, že není schopna se razantně postavit ani invazi muslimských migrantů, natož potom – když by bylo nutno – vzít zbraň do ruky proti otevřené vojenské agresi. A katolická církev? Ta – jak to alespoň zvnějšku vypadá – se veze na této vlně, neklade patřičný odpor. Proč by se tedy reprezentanti islámu měli bát, z čeho by měli mít strach a respekt?

Jestliže biskupská synoda nezaujme v morální problematice nerozlučitelnosti manželství a monogamní rodiny jednoho muže a jedné ženy jasné a nekompromisní stanovisko, dá tím muslimům opět další signál, že katolická církev, která v minulosti byla hlavní organizátorkou duchovní i vojenské obrany před jejich agresí, dnes pro ně nepředstavuje žádné nebezpečí, neboť kráčí ruku v ruce s proudem bezbožného genderismu. Modleme se, aby toto nenastalo a na synodě zvítězila pravá katolická nauka, která je zjevenou Boží pravdou.

Radomír Malý

http://www.tedeum.cz/2015/10/14/r-maly-islamsky-teror-a-biskupska-synoda/

Tento obsah bol zaradený v Domáce, Slovania, Správy, Zahraničné, Zo života Cirkvi. Zálohujte si trvalý odkaz.