Synoda, deň dvanásty: ochrana rodičovských práv, pápež proti zákoníkom a „Satanov dym“

Růženec v boji o křesťanského ducha

Synoda, den dvanáctý: ochrana rodičovských práv, papež proti zákoníkům a „Satanův dým
Iniciativa Hlas rodiny uspořádala 15. října v Římě tiskovou konferenci k ochraně rodičovských práv. Kromě dalších odborníků z řad obhájců tradiční rodiny na ní vystoupil i kardinál Raymond Burke. Mimo jiné řekl novinářům, že „rodiče dnes musejí být obzvlášť bdělí, neboť na mnoha místech se školy staly nástrojem sekulární agendy nepřátelské vůči křesťanskému životu.
Synoda_Den_prvni-777x411
Vzpomeňme např. povinnou tzv. ,genderovou výchovu’, která představuje přímý útok na rodinu, v některých školách“. „Kéž Bůh inspiruje a posiluje práci biskupské synody, aby v souladu se svou povahou a účelem pomáhala Svatému otci chránit a prosazovat trvalé učení i praxi Církve ve věci manželství a rodiny,“ řekl kardinál. Na tiskové konferenci dále vystoupil John-Henry Westen, spoluzakladatel Hlasu rodiny a šéfredaktor portálu LifeSiteNews, největší světové tiskové agentury pro život, který se představil jako otec osmi dětí a uvedl: „Jsem tu, abych bránil své děti a vyzval všechny ostatní otce, aby udělali totéž. Mluvím o současné celosvětové snaze vnutit všem dětem sexuální východu, která by se měla spíše nazývat sexuálním zneužíváním. Bohužel ve velké části západního světa jí napomáhají a umožňují ji mnozí biskupové Katolické církve i lidé, kteří mají na starosti katolické školství.“ Dr. Thomas Ward, člen korespondent Papežské akademie pro život a v minulosti předseda Národní asociace katolických rodin, řekl shromážděným novinářům, že „odstavec 86 Instrumenta laboris otevřeně uvádí, že programy mají používat ,jazyk vlastní sexualitě’. Nezmiňuje se o jazyce Ježíše Krista, který mluvil o čisté lásce. Ve skutečnosti se tam slovo čistota vůbec nevyskytuje. Není tam ani zmínky o tom, že programy musejí být autenticky katolické, ani že je katoličtí rodiče musejí kontrolovat a že musejí být vyloučeny organizace podporující antikoncepci, potraty a homosexualismus. Rovněž se v něm neuvádí, že v katolických školách bude na rodičích, aby se bez nátlaku rozhodli, jestli tyto programy dovolí. A neuvádí ani, že rodiče je třeba po patřičném upozornění seznámit s obsahem, a budou-li si to přát, mohou své dítě potom přihlásit, ne aby ho z něj museli odhlašovat.“

Papež opět proti „zákoníkům“

Ve svém ranním kázání v Domě sv. Marty 15. října papež opět varoval před „zákoníky“, kteří dávají limity Božímu milosrdenství. Papež připomněl, že Ježíš napomínal zákoníky a farizeje, kteří si neváží „daru spásy“. Tito učitelé „si mysleli, že člověk může být spasen dodržováním všech přikázání“ a že „každý, kdo nedělá právě tohle, bude odsouzen“. Ježíš naopak zdůrazňoval, že dvě největší přikázání jsou milovat Boha a bližního, pokračoval Svatý otec. Dále řekl, že někteří lidé i nadále zaujímají postoj „zákoníků“, a proto „boj za kontrolu nad spásou… neskončil u Ježíše a Pavla.“

Arcibiskup Peta: „Satanův dým“ v Církvi

Arcibiskup Thomas Peta z kazašské Astany ve své tříminutové intervenci na synodě citoval slova papeže Pavla VI. z roku 1972: „Trhlinou pronikl do Církve Satanův dým“. „Během loňské synody se ,Satanův dým’ pokoušel proniknout do auly Pavla VI.,“ řekl arcibiskup. Konkrétními projevy tohoto ďábelského vlivu podle něj jsou návrh na připuštění rozvedených žijících v novém civilním svazku ke svatému přijímání, tvrzení, že soužití bez sňatku je něco, co může mít samo o sobě jistou hodnotu, obhajoba homosexuality jako něčeho údajně normálního. „Někteří synodní otcové nepochopili správně výzvu papeže Františka k otevřené diskusi a začali prosazovat myšlenky, které odporují dvoutisícileté Tradici Církve, zakořeněné ve věčném Slovu Božím. Bohužel můžeme dosud vnímat pach tohoto „ďábelského dýmu“ v některých bodech Instrumenta laboris, a také v letošních vystoupeních některých synodních otců.“

http://www.tedeum.cz/2015/10/16/synoda-den-dvanacty-ochrana-rodicovskych-prav-papez-proti-zakonikum-a-satanuv-dym/

 

Růženec v boji o křesťanského ducha
Růžencová slavnost je připomínkou vítězství křesťanských vojsk nad vojsky mohamedánskými u Lepanta. Dějiny vyprávějí, že ve chvíli, kdy šlo o rozhodný boj, kdy bylo nebezpečí, že vpádem Turků do Evropy bude ohroženo také křesťanství, vyzval papež Pius V. Římany k modlitbě svatého růžence a sám vedl Římem velký průvod věřících, kteří prosili Boha o pomoc na přímluvu Královny svatého růžence. A tak se podařilo křesťanům odvrátit od Evropy nebezpečí mohamedánství. Když pak srovnávali své vojenské síly se silami nepřítelovými, museli pokorně vyznat, že toto vítězství je nutno přičítat spíše modlitbě svatého růžence než lodím, dělům a množství vojska.

Dnes si uvědomujeme pomalu všichni, že žijeme v prostředí více méně pohanském a že naším úkolem je znovu pokřesťaňovat odkřesťaněné lidstvo. Křesťanský duch vymírá stále víc a více jak v duších jedinců, tak v našich rodinách a ve veřejném životě. Jsme dnes svědky velmi těžké krize, která není omezena na ten či onen národ, na tu či onu část světa. Jedni si myslí, že je to krize hospodářská nebo sociální, jiní myslí na krizi mezinárodních vztahů nebo nějakou jinou. Ve skutečnosti je to však krize poměru člověka k Bohu. Je to nutný následek odkřesťanění lidstva, zmaterializování jeho života. Člověk se svým životem buď blíží andělům, nebo zvířatům. A život je odleskem myšlení. Jak člověk myslí, tak žije. Křesťan usiluje o život podobný andělskému. Zbaví-li se křesťanství, nemá daleko k zvířeti.

Člověk ztratil spojení s Bohem, s nebem, s věčností. Ubytoval se příliš na této zemi, obklopil se hmotou a libuje si v ní. To je kořen krize naší doby. A proto tvrdíme, že nebude lépe, dokud se nevrátí lidu do srdce Kristův duch: duch sebezáporu a nezměrné lásky, duch vědomí, že žijeme v čase pro věčnost, duch oběti a nelpění na časných věcech, duch stálého úsilí o život v pokoji s Bohem i s lidmi.

Ale pak chápeme, jak důležitý je růženec v tomto boji za opětné pokřesťanění lidstva.

Dnešnímu člověku, jak jsme řekli, schází křesťanský duch. A to nejen těm, kteří nevěří, nýbrž namnoze i samým křesťanům. A schází mu trochu rozjímání. Neumí rozjímat, neumí se zamyslit nad svým životem a jeho smyslem. Neumí se trochu ponořit do sebe, aby našel sebe a Boha. Modlitba růžence ho tomu učí. Růženec je nejpraktičtějším lidovým rozjímáním, které udržuje v duši neustále spojení s Bohem: rozum osvěcuje nadpřirozenými pravdami a vůli zapaluje Kristovou láskou. A to je nejpotřebnější věc pro dnešního člověka, který je napájen stále jen hodnotami časnými, přirozenými, pozemskými. Růženec ho pozvedá nad pozemskou všednost a strhuje ve sféry nadpřirozené, božské, věčné.

Zdůrazňuje se dnes u nás, a také všude jinde, četba evangelia. Zcela právem, neboť jen tehdy nás pronikne duch Kristův, když budeme stále ve styku s jeho slovem. Ale růženec je vlastně stálým rozjímáním evangelia, protože je to rozjímání o tajemstvích života, smrti a slávy Ježíše Krista a jeho svaté Matky. A tak růženec a evangelium patří k sobě a vzájemně se doplňují. Jak v modlitbě růžence, tak v evangeliu k nám mluví Bůh, jak růženec, tak evangelium nás uvádí v ducha Kristova.

Není možné modlit se dobře růženec, a nesnažit se o dokonalý křesťanský život. Cítíme-li mnohdy nechuť k této modlitbě, je to jen známka, že tato modlitba silně působí na naši přirozenost a hledí ji přetvořit v duchu Kristově, a ten je v naprostém rozporu s duchem tohoto světa, tedy s duchem pohodlí, sobectví, pýchy a marnosti. Cítíme-li proto mnohdy nechuť k modlitbě růžence, není to jen nechuť k modlitbě samé, nýbrž hlavně k plnému křesťanskému životu, jemuž nás růženec učí, k němuž nás vede. Křesťanský život však není bez velkých obětí, sebezáporu a stálého potírání sobectví ve všech jeho odstínech. A proto není divu, že se přirozenost bouří a vzpírá a ďábel ji v tom jen podporuje.

S růžencem v ruce budeme nepochybně vítězit nad svou vlastní přirozeností a budeme v sobě tvořit, život a upevňovat křesťanského ducha, a toho pak budeme také vnášet do dnešní odkřesťaněné lidské společnosti. Ano, odvažuji se tvrdit, když myslím na vztah mezi obsahem modlitby svatého růžence a křesťanským duchem, že růženec je a bude měřítkem tohoto křesťanského ducha jak u jedinců, tak zvláště v našich katolických rodinách. Jestliže dnes je tak rozbitá rodina, je to především proto, že tu není onoho pojítka, kterým byl dříve křesťanský duch. A ten byl podporován častou společnou modlitbou svatého růžence. Tam, kde nevymizel tento krásný obyčej, tam najdeme jistě také křesťanského ducha. Nedivme se však, že ho nebude tam, kde se rodina nesejde, aby se spojila ve společné modlitbě růžence a posílila se ve svém křesťanském myšlení a cítění.

Buďme proto apoštoly modlitby svatého růžence, a budeme zároveň apoštoly křesťanského ducha. Dejme růženec do rukou zvláště mládeži a učme ji rozjímat o svatých tajemstvích, šiřme modlitbu svatého růžence v rodinách. Tím přispějeme nejvíce k posílení a prohloubení křesťanského ducha v lidské společnosti, což bude k jejímu největšímu štěstí.

P. Reginald Dacík OP

http://www.tedeum.cz/2015/10/16/ruzenec-v-boji-o-krestanskeho-ducha/

Tento obsah bol zaradený v Domáce, Slovania, Správy, Zahraničné, Zo života Cirkvi. Zálohujte si trvalý odkaz.