Synoda, den patnáctý: „Jeruzalémský koncil“ pokračuje v díle DVK, arcibiskup Gądecki má podezření, vystoupení rumunské lékařky, Von Gersdorff komentuje

SEN Don Bosca – 1862: OSUDY CIRKVI, DVA STĹPY V MORI

Kardinál Schönborn: Biskupská synoda připomíná koncil v Jeruzalémě

Při sobotním vystoupení během oslav 50. výročí synody biskupů poznamenal vídeňský arcibiskup kardinál Schönborn, že synoda je úzce spojena s Druhým vatikánským koncilem. „Přijetí, výklad a aplikace nauky a opatření každého ekumenického koncilu trvá nějakou dobu: práce Prvního nicejského koncilu (325) se uzavřela v učení Druhého nicejského koncilu (787) a realizace Tridentského koncilu, ,velkého koncilu reforem‘, trvala celá staletí.“

Synoda_Den_prvni-777x411

Dále se vrátil ke kritice účelu a metody synody a v této souvislosti řekl: „Synoda biskupů je privilegované místo pro interpretaci [Druhého vatikánského] koncilu.“ Jako „model pro metodu práce synody“ poté uvedl koncil v Jeruzalémě (Skutky 15). Podle něj není třeba se bát „vzrušené diskuse“. Konflikt na koncilu v Jeruzalémě byl vyřešen, když rozhodl Petr. Ostatní jeho rozhodnutí přijali s tichou pokorou a někteří apoštolové potom promluvili o Božích dílech, jejichž byli svědky. Církev pak přijala rozhodnutí koncilu s radostí. Konečným výsledkem synody by podle slov kardinála Schönborna neměl být kompromis na základě „nejmenšího společného jmenovatele“, ale určitá „přidaná hodnota“: prý Duch Svatý.

Liberální synodní otcové chtějí měnit učení

Jeden z nejzákeřnějších sloganů, které užívají liberálové na synodě, říká, že „se nezmění učení, jen praxe“. Jde o heslo vypočtené tak, aby katolíky ukolébalo k netečnosti: koneckonců, ať se stane cokoli, nauka se nezmění, že? Ukazuje, jak dobře liberálové chápou mentalitu moderních katolíků s jejím neodůvodněně ostrým rozlišováním, ne-li de facto roztržkou, mezi „naukou“ a „praxí“, „Tradicí“ (s velkým T) a „tradicí“ (s malým t), mezi „literou“ a „duchem“ zákonů a nauky a mezi „podstatou“ učení Církve a „jazykem“, jímž se vyjadřuje.

Arcibiskup Stanisław Gądecki, předseda Polské biskupské konference a uznávaný mluvčí polské hierarchie, naštěstí 17. října zveřejnil na webových stránkách Polské biskupské konference krátkou poznámku, v níž tento slogan, tuto mantru výstižně odhalil jako to, čím skutečně je: podvod a lež.

Arcibiskup Gądecki: snahy protlačit změny nauky

Změny v nauce týkající se svatého přijímání pro rozvedené, které navrhují někteří synodní otcové, představují v podstatě pokus propašovat změny do samotné nauky Církve. Arcibiskup Stanisław Gądecki, který se synody o rodině účastní, o tom píše:

Minolta DSC

„Prakticky všichni opakují, že k žádné změně nauky nedojde, jenže to lze chápat různými způsoby. Neboť dodá-li tato první skupina, že změny v disciplíně jsou možné, v praxi to znamená, že se tím ruší stabilita nauky. Podle mého názoru nelze mluvit o oddělení praxe Církve od její nauky. Ty dvě věci jsou neoddělitelné. Mám dojem, že mnozí zastánci této modernity mají ve skutečnosti na mysli změnu nauky, přestože to nazývají změnou disciplíny. V těchto diskusích je to znepokojivý bod, neboť se silně zdůrazňuje: ‚akceptujeme celou nauku‘, ale okamžitě následuje tvrzení, že nauka s tím nemá nic společného. To mě velmi znepokojuje, neboť jedni i druzí říkají, že změnu nauky nechtějí. Odkud se tedy potom berou návrhy, které jí odporují?“

Rumunská lékařka na synodě: „Svět potřebuje skutečnou svobodu, osvobození od hříchu“

MUDr. Anca-Maria Cerneaová, předsedkyně Asociace katolických lékařů z Bukurešti, řekla v projevu k synodě o rodině, že příčina současné krize rodiny je ideologická a zapříčinil ji „kulturní marxismus“. V úvodu svého vystoupení vzpomněla na své rodiče, „hrdinsky věrné“ Bohu a svému slibu. V době zasnoubení byl její otec uvězněn komunisty a jeho snoubenka na něj čekala 17 let.

„Jejich příklad ukazuje, že Boží milost může překonat společenské okolnosti i hmotnou bídu… Prvotní příčinou krize rodiny není konzumismus a materiální chudoba. Primární příčina sexuální a kulturní revoluce je ideologická. Panna Maria ve Fatimě řekla, že omyly Ruska se rozšíří do celého světa. Nejprve se tak stalo násilně za vlády klasického marxismu, který zabil desítky milionů lidí. Nyní se tak děje především pomocí marxismu kulturního. Existuje kontinuita od Leninovy sexuální revoluce přes Gramsciho a Frankfurtskou školu až po dnešní ideologii práv homosexuálů a genderu. Klasický marxismus chtěl přebudovat společnost pomocí násilného převzetí majetku. Nyní jde revoluce hlouběji, má v úmyslu redefinovat rodinu, sexuální identitu a podstatu člověka. Tato ideologie sama sebe nazývá pokrokovou. Není to však nic jiného než nabídka dávného hada, aby se člověk zmocnil vlády, nahradil Boha, zajistil si spásu tady, v tomto světě. Jde o omyl, který má náboženskou povahu, o gnosticismus. Je úkolem pastýřů, aby ho rozpoznali a před tímto nebezpečím varovali stádo. ,Hledejte tedy nejprve Boží království a všechno ostatní vám bude přidáno.‘ Posláním Církve je spása duší. Zlo v tomto světě pochází ze hříchu, nikoli z nerovnosti příjmů nebo ,klimatické změny’. Řešením je evangelizace. Obrácení. Nikoli rostoucí moc státu. Nikoli světová vláda. To jsou dnes hlavní činitelé vnucující našim národům kulturní marxismus v podobě kontroly populace, ,reprodukčního zdraví‘, práv homosexuálů, genderové výchovy atd. To, co dnes svět hledá, není omezování svobody, ale skutečná svoboda, osvobození od hříchu. Spása. Naši církev dusila sovětská okupace. Žádný z našich dvanácti biskupů však nezradil své společenství se Svatým otcem. Církev u nás přežila díky odhodlání a příkladu našich biskupů, kteří odolali věznění a teroru. Biskupové žádali naše společenství, aby nenásledovalo tento svět. Nespolupracovali s komunisty. Nyní potřebujeme, aby Řím řekl světu: ,Čiňte pokání a obraťte se k Bohu, neboť Boží království je blízko.‘ Nejen my, katoličtí laici, ale i mnoho pravoslavných křesťanů se s úzkostí modlí za synodu, neboť, jak říkají, poddá-li se Katolická církev duchu tohoto světa, bude pro všechny ostatní křesťany mnohem obtížnější mu odolat.“

Příspěvek MUDr. Cerneaové nezveřejnila tisková kancelář Svatého stolce, ale Hlas rodiny a portál LifeSiteNews. Překvapuje to ještě někoho?

Mathias Von Gersdorff: Synoda ukázala, že sexuální revoluce chce vtrhnout do Církve

Roztržka na synodě ve Vatikáně ve druhém týdnu jednání se zdá být už nepřekonatelná – domnívá se známý německý komentátor Mathias von Gersdorff. Spor, který vyvolal kard. Walter Kasper, už nelze ukončit bez vážných konfliktů.

„Liberalní křídlo již nemůže věrohodně tvrdit, že mu jde pouze o novou pastoraci ve vztahu k takovým problémům jako znovusezdaní rozvedení nebo osoby s homosexuálními sklony. Téměř nikdo už nevěří, že toto křídlo si nepřeje žádné změny v nauce Církve o manželství a sexualitě“ – píše na svém blogu von Gersdorff.

„Část kardinálů se probudila zejména postupem při redigování závěrečného dokumentu a obsazováním redakčního výboru: toto grémium se skládá většinou z prelátů, kteří nejenom jsou pokládáni za liberály, ale otevřeně a jednoznačně předložili svá stanoviska v otázce homosexualismu a jiných podobných témat” – dodává.

Podle autora je to u příležitosti této synody obzvlášť problematické, neboť se má objevit pouze jeden dokument, ten na konci jednání. Bude předložen synodním otcům 24. října, den před ukončením shromáždění. „Redakční výbor má naprostou volnost ke své práci, na větší změny potom nebude čas“ – uvažuje publicista.

Von Gersdorff připomíná, že právě na tuto okolnost obracel pozornost dopis několika kardinálů pod vedením kard. George Pella adresovaný Sv. Otci. „Publikace tohoto soukromého dopisu (kard. Müller mluvil o novém případu Vatileaks) vedla v posledních dnech k opravdové záplavě obviňování a podezírání. Deník Avvenire, který se snaží zachovat umírněný tón, přesto napsal 13. října: ‚Ze dne na den je stále jasnější, že v synodní aule jsou dvě stanoviska‘“ – dodává autor. A konstatuje, že levicový tisk už větří reálné spiknutí proti papeži Františkovi: Corriere della Sera psala např. o „tradicionalistické internacionále“, namířené proti Sv. Otci, která prý ho má donutit k rezignaci.

„Současný chaos má výrazný počátek: Je jím promluva kardináła Kaspera na konsistoři počátkem roku 2014. Když navrhoval připuštění znovusezdaných rozvedených ke sv. přijímání, tak otevřel Pandořinu skříňku. Od té chvíle všechny formy sexuální revoluce à la rok 1968 hrozí, že vtrhnou do Církve. Preláti liberálního křídla vnímají, že mohou mluvit, co jim zrovna napadne bez ohledu na to, jak moc tím popírají nauku Církve“ – píše von Gersdorff. Podle jeho názoru tato záležitost neskončí klidně: musíme ještě zažít hodně hlasitého hukotu, než „Pandořina schránka“ otevřená kard. Kasperem bude zase uzavřena.

http://www.tedeum.cz/2015/10/19/synoda-den-patnacty-jeruzalemsky-koncil-pokracuje-v-dile-dvk-arcibiskup-gadecki-ma-podezreni-vystoupeni-rumunske-lekarky/

 

SEN Don Bosca – 1862: OSUDY CIRKVI, DVA STĹPY V MORI
Rád by som vám povedal jeden sen, ale vedzte, že v snoch sa nemudruje, predsa ho však vyložím pre váš duchovný prospech. Veď by som vám povedal aj svoje hriechy, keby som sa nebál, že utečiete a dom sa zrúti. Mal som ho pred niekoľkými dňami.
Predstavte si, že ste na morskom brehu alebo na skale, že nevidíte na okolí ani kúsok zeme, okrem tej, na ktorej stojíte. Na rozsiahlej morskej hladine je nesmierne množstvo lodí pripravených k bitke. Vpredu sú zakončené ostrým železným hrotom v podobe šípa, ktorý prebodne a zraní všetko, čo zasiahne. Lode sú vyzbrojené delami, puškami a zbraňami všetkého druhu, výbušninami a knihami a postupujú proti jedinej obrovskej a vysokánskej lodi. Pokúšajú sa vraziť do nej svoje zobáky, zapáliť ju alebo poškodiť.
Túto velebnú loď, dokonale vyzbrojenú, doprevádzalo množstvo lodičiek, ktoré od nej prijímali rozkazy a obratne sa otáčali, aby sa ubránili nepriateľom. Vietor je nepriaznivý a zdá sa, že i nekľudné more praje nepriateľom. Uprostred nesmierneho mora vyčnievajú z vody blízko seba dva vysoké a mohutné stĺpy. Na jedno je socha Nepoškvrnenej a pod jej nohami široký nápis: Pomocnica kresťanov. Na druhom, mohutnejšom a vyššom je hostia a pod ňou nápis: Záchrana veriacich.
Hlavným veliteľom obrovskej lode je rímsky biskup. Vidiac hroznú zúrivosť a nebezpečné postavenie svojich verných, zvoláva k sebe svojich veliteľov podriadených lodí, aby vypracovali plány. Všetci sa zhromažďujú okolo pápeža. Radia sa, ale keď sa víchrica rozzúrila a more sa rozbúrilo, boli poslaní, aby velili svojim lodiam.
Keď nastal pokoj, pápež dal znova zvolať svojich lodivodov, zatiaľ, čo veliteľská loď pokračovala v plavbe. Náhle sa vrátila hrozná búrka.
Pápež stál pri kormidle a všemožne sa snažil, aby loď zaviedol medzi tie dva stĺpy, z ktorých splývali kotvy a veľké háky na reťaziach.
Nepriateľské loďstvo útočí na loď a snaží sa ju zajať a potopiť. Niektorí bojujú spismi, knihami, výbušninami, ktorými sú preplnené a snažia sa vrhnúť ich na palubu. Iné útočia delami, puškami a zobákmi. Boj bol vždy zúrivejší. Nepriateľské lode prudko dorážali, ale ich námaha bola márna. Znova sa vzchopia a hádžu všetko svoje strelivo, zatiaľ, čo obrovská loď obratne a bezpečne pláva smerom dopredu. Chvíľami sa zachveje pod hroznými údermi, často jej prerazili boky, ale hneď zavial od stĺpov vánok a štrbiny sa zacelili.
Zatiaľ sa nepriateľské delá trhajú, lámu sa pušky a železné zobáky a ostatné zbrane. Lode sa potápajú a troskotajú. Zúriví nepriatelia začali boj muža proti mužovi krátkymi zbraňami, päsťami, kliatbou a zlorečením.
Tu pápež smrteľne ranený padá. Okolostojaci pribehnú a zdvihnú ho. Je znova zasiahnutý a umiera. Medzi nepriateľmi zaznieva radostný a víťazný krik a na lodiach zavládol jasot. Ale sotva zomrel pápež, na jeho miesto nastupuje druhý. Zhromaždení dôstojníci zvolili hneď druhého, takže zvesť o smrti pápeža prichádza so zvesťou o novom nástupcovi. Nepriatelia strácajú odvahu.
Nový pápež rozptýlil a premohol všetky prekážky a doviedol loď až medzi oba stĺpy. Priviazal ju reťazou, ktorá visela na vpredu na kotvu stĺpa, na ktorom bola hostia a inou reťazou, ktorá visela vzadu ku kotve, ktorá visela na stĺpe, kde stála Nepoškvrnená.
Potom nastal hrozný zmätok. Všetky lode, ktoré až dosiaľ napádali pápežskú loď, zmätene unikali, vrážali do seba, troskotali a potápali sa. Niektoré loďky, ktoré udatne bojovali s pápežom, priviazali sa k stĺpom.
Mnoho iných lodičiek, ktoré zo strachu pred bojom sa skryli, očakávali až v hlbinách zmiznú trosky rozbitých lodí a zvoľna plávali k obom stĺpom, ku ktorým sa pripevnili hákmi, ktoré z nich viseli a tam ostali v pokoji a bezpečí s hlavnou pápežskou loďou. Na mori zavládol pokoj.
Tu sa don Bosco spýtal don Ruu: „Čo si myslíš o tom, čo som vám povedal?“
Don Rua odpovedal: „mne sa zdá, že pápežskou loďou je Cirkev a lodičkami ľudia, more predstavuje svet. Tí, ktorí obraňujú obrovskú loď sú oddaní veriaci a ostatní sú nepriatelia, ktorí sa snažia ju zničiť zbraňou každého druhu. Dva spásne stĺpy predstavujú asi úctu k Panne Márii a k Sviatosti Oltárnej. Don Rua sa nezmienil o smrti pápeža a aj don Bosco ju mlčky obišiel. Len dodal: „Dobre hovoríš. Len výrazy treba trochu opraviť. Nepriateľské lode – to je prenasledovanie. Cirkev čakajú veľké súženia. Čo sa dosiaľ robilo, to v porovnaní s budúcnosťou nič nie je. Nepriatelia predstavujú lode, ktoré chcú potopiť pápežskú loď. V tomto zmätku ostáva iba úcta k Panne Márii a časté sväté prijímanie. Využime ich čo najlepšie a rozširujme ich medzi všetkými.

Tento obsah bol zaradený v Domáce, Slovania, Správy, Zahraničné, Zo života Cirkvi. Zálohujte si trvalý odkaz.