Synoda, den šestnáctý: web německého episkopátu cenzuruje „velkého inkvizitora“, kardinál Arinze exkluzivně pro LifeSiteNews, „decentralizace“ a „synodalita“

Vennari: Za oponou decentralizace Církve (2.)

Stránky spojené s německým episkopátem cenzurují vyjádření kardinála Müllera
Internetové stránky katholisch.de spojené s Německou biskupskou konferencí zveřejnily následující zprávu:
Kardinál Müller: svaté přijímání pro znovusezdané není vyloučeno

Podle některých médií kardinál Ludwig Müller nevylučuje připuštění znovusezdaných rozvedených „v jednotlivých výjimečných případech“ ke svatému přijímání. Kardinál řekl listu Focus, že u těchto věřících nepůjde o obecné pravidlo, ale že v některých případech by bylo možné ponechat „prostor pro svědomí“.

krist-and-antikrist-1024x640

Portál katholisch.de uvádí, že kardinál Müller údajně vycházel z jistého dokumentu papeže. Jana Pavla II. a ve svém vyjádření pro Focus měl jaksi mimochodem prohodit, že „v budoucnosti bude možné uvažovat tímto směrem“.

Jak se však ukazuje, zpráva Německé biskupské konference zatajila, že dokument, o němž kardinál mluvil, je Familiaris consortio, a „zapomněla“ ocitovat podmínky, které pro takový krok uvedl přesně v souladu se zmiňovanou exhortací, tedy že tito věřící musejí činit pokání a přinejmenším žít ve zdrženlivosti, není-li možné odloučení. Jak podotýká francouzská katolická bloggerka Jeanne Smitsová, asi těžko šlo v tomto případě o „nevinnou chybu“ z opomenutí, vzhledem k tomu, že kardinál Müller text Familiaris consortio a podmínky v něm uvedené výslovně citoval.

Server infocatólica.com uvádí, že zpráva na stránkách katholisch.de byla po odhalení manipulace změněna, jak se lze přesvědčit porovnáním stavu před (https://c2.staticflickr.com/6/5698/22307954545_44d6d8bbf3_o.png) a po (http://www.katholisch.de/aktuelles/aktuelle-artikel/kommunion-fur-wiederverheiratete-nicht-ausgeschlossen).

Kardinál Arinze exkluzivně pro LifeSiteNews: biskupské konference nemohou rozhodovat o morálce

Nigerijský kardinál Francis Arinze uvedl v exkluzivním rozhovoru pro portál LifeSiteNews, že Katolická církev nemůže přijmout návrh, aby o sporných otázkách, jako je homosexualita a rozvod, rozhodovaly místní církve. „Desatero nezná hranice. Biskupská konference v jedné zemi nemůže rozhodnout, že vykrást banku v této zemi není hřích, nebo že rozvedení, kteří vstoupili do nového svazku, mohou v této zemi přistupovat ke svatému přijímání, zatímco když přejedete hranice do jiné země, už je to hřích. Kdybychom to udělali, stalo by se z Desatera věcí, o níž lze rozhodovat podle toho, co je kde citlivou otázkou. Tak to nemůže být.“ Emeritní prefekt Kongregace pro bohoslužbu a svátosti dále řekl, že pokud jde o víru a mravy, je Církev „jedna“. „Jak známo, je Církev ve věcech víry a mravů jednotná. Tuto jednotu nevynalezl Vatikán, ani teologové. Byl to sám Kristus, kdo řekl: ,Učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal’.“ Podle kardinála jsou biskupské konference „důležité“ při zkoumání konkrétních „situací v jednotlivých zemích“, např. pokud jde o respektování místní kultury v liturgii nebo péče o chudé a nemocné, ale nemají pravomoc měnit „víru a mravy, to, čemu máme věřit, a to, co máme či nemáme dělat.“

Na adresu lidí, kteří jsou v objektivně hříšné situaci a jejich svědomí jim říká, že mohou přistoupit ke svatému přijímání, uvedl, že jsou „odpovědni za pomýlené svědomí“ a potřebují „pomoc, aby si uvědomili svůj stav“. „Předpokládejme, že si ve svědomí řeknu: ,Držím se svědomí’. Uvidím auto, které se mi líbí, a moje svědomí mi řekne, že by bylo pěkné, kdybych si ho vzal. Tak půjdu a vezmu si ho. Nebo půjdu a vykradu banku. Stačí, když si řeknu: ,Moje svědomí má pravdu, když mě neobviňuje’?“

„Existuje něco jako objektivní zlo a objektivní dobro. Kristus řekl, že kdo se rozvede s manželkou a vezme si jinou, cizoloží. ,Cizoložství’ je Kristovo slovo, ne moje. Ten, který je tichý a pokorný srdcem, který je věčná pravda, ví, co říká.“

Papežův nejdůležitější projev k „decentralizaci“ a jeho plány se synodou

Edward Pentin, autor knihy The Rigging of a Vatican Synod?, na svém blogu zveřejnil „pracovní překlad“ papežova projevu, v němž papež vyjadřuje přání, aby Církev byla decentralizovanější a „synodální“ a „začínala u lidí a jejich každodenních problémů“, k čemuž je nezbytná „konverze papežství“. Stejně důležitým aspektem jako „decentralizace“ je papežovo tvrzení, že „stádo rozpoznává nové cesty, jež Pán zjevuje Církvi“, což používá jako ospravedlnění kontroverzních „konzultací“, které se konaly před synodou. Mějme na paměti, že právě během tohoto „konzultačního“ procesu němečtí a švýcarští biskupové shromažďovali podporu pro dalekosáhlé reformy církevní nauky o rodinném životě a sexuální morálce.

Neméně znepokojivý je papežův popis toho, k čemu má synoda vést:

Synoda biskupů je bodem konvergence této dynamiky naslouchání na všech úrovních života Církve. Synodální proces začíná nasloucháním lidem, kteří podle zásady, jež byla drahá Církvi prvního tisíciletí, „mají dokonce účast na prorockém úřadu Kristově“: „Quod omnes tangit ab omnibus tractari debet“ [nechť všichni diskutují o tom, co se týká všech]. Cesta synody pokračuje nasloucháním pastýřům. Prostřednictvím synodních otců biskupové jednají jako skuteční strážci, vykladači a svědkové víry celé Církve, kteří musejí být schopni pečlivě odlišit to, co pramení z často se měnícího veřejného mínění…
A konečně synodální proces kulminuje v naslouchání římskému biskupovi, který je povolán k tomu, aby se vyjadřoval jako „pastýř a učitel všech křesťanů“, ne na základě svých osobních přesvědčení, ale jako nejvyšší svědek „totius fides Ecclesiae“ (celé víry Církve), záruka poslušnosti Církve a její shody s Boží vůlí, Kristovým evangeliem a Tradicí Církve.

Důraz se klade na „naslouchání“ biskupů lidu, aby poznali, k čemu je (biskupy) Bůh volá. Na druhé straně papež František jasně vyjadřuje úmysl vydat po ukončení synodálního procesu závazný výrok.

http://www.tedeum.cz/2015/10/20/synoda-den-sestnacty-web-nemeckeho-episkopatu-cenzuruje-velkeho-inkvizitora-kardinal-arinze-exkluzivne-pro-lifesitenews-decentralizace-a-synodalita/

 

Vennari: Za oponou decentralizace Církve (2.)

St. Gallenská skupina

St. Gallenská skupina je týmem prelátů, který dal dohromady biskup Ivo Fürer z diecéze St. Gallen ve Švýcarsku. Cílem skupiny je prosazení větší kolegiality a synodality v Církvi.[1]

V jejím osazenstvu najdeme známé modernistické preláty současnosti: zesnulého jezuitu, kardinála Carla Martiniho z Milána; kardinála Godfrieda Danneelse z Belgie; kardinála Karla Lehmanna z Mohuče; kardinála Waltera Kaspera z Německa; kardinála Cormaca Murphyho-O’Connora z Anglie; duchem a svými myšlenkami je přítomen i arcibiskup John Quinn, autor pokrokářského bestselleru The Reform of the Papacy („Reforma papežství“).

Zmínění preláti jsou všichni modernisti, všichni heterodoxní, všichni věrolomní, všichni působí pohoršení, všichni jsou nadšenci II. vatikánského koncilu, všichni se nadobro zaprodali revoluci.

A zdá se, že přinejmenším někteří z nich patří k oblíbeným myslitelům papeže Bergoglia.

František například nešetřil bezbřehou chválou na adresu kardinála Martiniho a kardinála Kaspera, tedy dvou z nejdrzejších radikálů naší doby.[2]

Kardinál Bergoglio, tehdejší arcibiskup Buenos Aires, navíc v roce 2012 prohlásil, že má Quinnovu knihu [„Reforma papežství“] a doufá, že její myšlenky budou uvedeny do života.[3]

V St. Gallenské skupině se sešli preláti, kteří si utahovali z papeže Jana Pavla II. a jeho údajných konzervativních způsobů ve vedení Církve.

Papež Jan Pavel II. a kardinál Ratzinger např. trvali na tom, že pokud chtějí biskupské konference vydat nějaká prohlášení, je nutné předložit je Římu, aby znal jejich obsah a případně schválil či neschválil konečné dokumenty před jejich zveřejněním; také v případě liturgických překladů je před jejich vydáním nutný souhlas Říma; Vatikán může zasáhnout proti radikálnímu teologovi, byť by se těšil podpoře místních biskupů atd. Čímž preláti ze St. Gallenské skupiny pohrdali jakožto otravným papežským vměšováním.

Titíž biskupové byli zděšeni slovy kardinála Ratzingera, tehdy hlavy Kongregace pro nauku víry, jenž trval na tom, že všeobecná Církev je „ontologicky nadřazená“ místním církvím[4], což vyžaduje všeobecného pastýře, papeže.

Preláti ze St. Gallenské skupiny se spolu s kardinálem Bergogliem domnívali, že potřebujeme další rozvoj koncilního učení o kolegialitě, více decentralizace moci.

Kolegialitu a synodalitu je třeba dále rozvíjet, aby se Církev stala spíše „horizontální“ místo toho, aby „nařízení přicházela se shora dolů“. Vzývali k větší účasti biskupů v rozhodování, včetně věcí týkajících se věrouky, liturgie a pastorace.

Tato modernistická kolegialita v podstatě popírá „nejvyšší pravomoc“ papeže, jak toto učení potvrzuje encyklika Satis cognitum Lev XIII. a bezpočet dalších vyjádření magisteria.

Jak musí být každému rozumně uvažujícímu katolíkovi jasné, navrhovaná „horizontálnost“ a „decentralizace“ může vést jedině k dalšímu rozdrobení katolické víry po celém světě. Je to plán na vznik národních církví, rozrůstání navzájem si odporujícího učení a pastorační praxe, a to národ od národu, jež má volně spojovat jakási „sjednocující různorodost“ (pojem kardinála Kaspera), což je zvonění umíráčku pro neměnnost, stálost, jednotu a všeobecnost katolické víry.

John Vennari

Pokračování příště

Zdroj: cfnews.org
Přeložil ACS.

[1] Austen Ivereigh, The Great Reformer: Francis and the Making of a Radical Pope, str. 257. New York 2013.

[2] Viz John Vennari, „The Martini Pope“, Catholic Family News, leden 2014.

[3] Viz „Quinn to priest group: Church poised at a moment of far-reaching consequences,“ National Catholic Reporter, 7. červenec 2014.

[4] Ivereigh, op. cit., str. 257

http://www.tedeum.cz/2015/10/20/vennari-za-oponou-decentralizace-cirkve-2/

Tento obsah bol zaradený v Domáce, Slovania, Správy, Zahraničné, Zo života Cirkvi. Zálohujte si trvalý odkaz.