Synoda, den sedmnáctý: Kardinál Pell: „bitva vizí“, „laciné milosrdenství“, heterodoxie od Německa po Indii, synodní většina proti změnám učení?

Kardinál Pell: „Papež stojí za mnou“.

Kardinál George Pell v novém rozhovoru zdůrazil, že na biskupské synodě katolická nauka „nebude dotčena“. „Papež žádal svobodnou diskusi,“ řekl kardinál Pell v rozhovoru pro Catholic News Agency. „Umí velmi dobře naslouchat. Je možné předkládat mu argumenty a on bude poslouchat. A papež stojí za mnou. Jedna z ných obav se týká nauky a papež řekl, že nauka nebude dotčena. Já nejsem rebel nebo papežův protivník.“ K otázkám svatého přijímání pro znovusezdané rozvedené a kompetencí biskupských konferencí kardinál Pell uvedl: „Důležité je zdůraznit, že nauka je jen jedna, teologií je mnoho. Nemůžete v Německu říct, že věříme v Kristovo božství, a v Polsku, že Kristus není Bůh. Nemůžete mít dva lidi se stejnou dispozicí přistupující ke svatému přijímání, z nichž jeden se dopouští svatokrádeže a u druhého ze sousední země je to zdroj milosti… Jeden Bůh, jedna víra, jeden křest. ,Katolický’znamená ‚univerzální’, nikoli ‚kontinentální’. Nevládnou nám synody. Vedou nás jednotliví biskupové a Svatý otec, a Svatý otec (v sobotu ráno) podtrhl ústřední roli Petrova nástupce. Také zdůraznil, že on je autentickou zárukou tradice. Žít a působit můžeme jen v rámci tradice, základních principů tradice.“ Kardinál dále prohlásil, že od synody očekává více teologické jasnosti: „Jsme svědky třetí symbolické teologické bitvy mezi dvěma německými teology a dvěma vizemi – té kardinála Kaspera a té Ratzingerovy,“ řekl doslova a vyjádřil naději, že na konci synody převládne jasnost.

Kardinál Caffara: Připuštěných znovusezdaných rotzvedených k Eucharistii by bylo změnou nauky

Arcibiskup italské Bologně kard. Carlo Caffarra poskytl rozhovor polské televizi Salve.tv, kde mj. řekl: „Pro mne jako pro duchovního pastýře je připuštění znovusezdaných rozvedených ke sv. přijímání též čpatným výchovným příkladem pro mladé. Bylo by to dokonce zničující, neboť bychom už nemohli říkat, že lidská láska je na vždycky. Nebylo by to už možné říkat, protože Církev by tak už neučila. Pokud by se tito lidé připustili k Eucharistii, znamenalo by to de facto uznání druhého svazku.“

Denverský arcibiskup: „Bylo mučednictví sv. Jana Fishera a Tomáše Mora zbytečné?“

Mons. Samuel Joseph Aquila, arcibiskup denverský, se v listu věřícím táže, zda byla marná mučednická smrt sv. Jana Fishera a Tomáše Mora, kteří zemřeli, protože hájili pravdu o manželství. „Myšlenka, že katolíkům by mělo být dovoleno znovu se oženit a chodit ke svatému přijímání, nezačala dopisem, který v roce 1993 podepsal kardinál Kasper a německý episkopát. Průkopníky experimentů s naukou Církve byli jiní biskupové, angličtí, už před 500 lety.“ Mons. Aquila připomíná, že tehdy anglický episkopát přiznal Jindřichovi VIII. „neplatnost“ jeho prvního sňatku pod falešnou záminkou a bez souhlasu papeže. Jeden biskup – Jan Fisher – a jeden laik – Tomáš More – se však vydali cesou sv. Jana Křtitele a za svůj odpor proti cizoložství krále zaplatili životem. „Na synodě o rodině v Římě někteří němečtí biskupové a jejich spojenci vykonávají nátlak na Cídkev, aby znovusezdaným rozvedeným umožnila přijímat Tělo Kristovo, zatímco ostatní biskupové světa trvají na tom, že Kristovo učení ani Církev nemůže změnit. Myslí si němečtí biskupové, že sv. Jan Fisher a Tomáš More obětovali život nadarmo?“ táže se denverský arcibiskup a doporučuje německým biskupům, aby si přečetli, co o „laciné milosti“ a „milosti, která se získává za vysokou cenu“ napsal luteránský teolog Dietrich Bonhoeffer, neboť jejich kroky „ruší Ježíšova slova: ‚kdo chceš jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě’.“ „Ani sám Kristus nezměnil žádné své učení kvůli tomu, aby ho jeho učedníci neopouštěli, ať se jednalo o eucharistii nebo o manželství (Jn 6,60-71; Mt 19,3-12),“ připomíná denverský arcibiskup, který není účastníkem synody, a napomíná věřící: „Jako Ježíšovi učedníci jsme povoláni k tomu, abychom poslouchali jeho hlas, nikoli hlas světa, ,kultury nebo historie. Modleme se a prosme, aby všichni, kdo jsou pozorní k Otcovu hlasu, poslouchali slova života věčného, ať by to bylo jakkoli obtížné.“

Vystoupení kardinála Marxe plné heterodoxie

Portál LifeSiteNews si v obsáhlé analýze všímá heterodoxních tvrzení v tříminutovém vystoupení německého kardinála Reinharda Marxe na synodě. Na začátku se předseda Německé biskupské konference stručně zmínil o pozitivech manželství (např. prospěch dětí), zbytek projevu pak věnoval podpoře Kasperova návrhu. S výslovným odvoláním na Druhý vatikánský koncil tvrdil, že v oblasti sexuální etiky byla nalezena „nová cesta“. Jejím důsledkem je podle Marxe to, že sexualitu nelze redukovat na pouhý aspekt plození. „Povinností [sic] této biskupské synody je tuto teologii lásky prohloubit a dále rozvinout – s ohledem na aktuální výzvy pastorační péče o manželství a rodiny – ve vztahu k [manželskému] svazku samotnému, což v zásadě stanovil koncil, avšak zcela se to neprojevilo v kanonickém právu.“ K přípravě na manželství kard. Marx řekl, že „k pokroku na cestě posvěcování lidi nemotivuje vztyčený prst, ale spíše podaná ruka“, a že na manželství je tedy třeba pohlížet spíše jako na dar než jako na „ideál, jehož lze dosáhnout jen při vynaložení lidského úsilí.“ Aspekt závazku a věrnosti nezmínil vůbec. Ještě neskutečnější je jeho prohlášení, že svátost manželství se neděje jen „ve chvíli souhlasu při sňatku, kdy oba [ženich a nevěsta] slibují druhému lásku a věrnost, ale [svátost] se vyvíjí po celou dobu trvání cesty manželství.“ To však odporuje učení Církve, podle něhož zásadní pro platnost manželství je právě výměna slibů při sňatku a svobodný souhlas snoubenců. Hned po tomto heterodoxním tvrzení kardinál Marx dále trval na tom, že Církev „musí dávat více prostoru [sic] vědomému rozhodování snoubenců a manželů“ a pokračoval: „To zejména platí v situacích, kdy se partneři musejí rozhodovat uprostřed konfliktu hodnot, například když se otevřenost k početí dalších dětí dostane do konfliktu se zachováním manželského a rodinného života.“ Poté ve svém projevu opět podpořil změnu církevní praxe, která by měla „znovusezdaným“ rozvedeným umožnit svaté přijímání. Komentoval to dalším nepodloženým tvrzením: „Selhání manželství často není ani důsledkem lidské nezralosti, ani důsledkem nedostatečné snahy manželství uchovat.“ V souvislosti se zraněními způsobenými rozvodem se kardinál Marxe otázal: „Skutečně můžeme [zranění] léčit, když neumožníme svátost smíření?” Zcela tak opomenul otázku hříchu a místo toho prezentoval cizoložný vztah jako mravně neutrální skutečnost, na niž nyní Církev musí reagovat s novým milosrdenstvím a údajnou otevřeností. Marx se dále táže, zda je „k situaci těchto párů spravedlivé“ říkat, že objektivně žijí v cizoložství. „Mohou mít opravdu pocit, že jsou naší součástí [tj. součástí Církve], když na ně pohlížíme jako na žijící ve stavu těžkého hříchu?“ Tím kardinál Marx implicitně obviňuje Církev za to, že vede hříšníka k tomu, že se cítí jako hříšník. To je však dosti často objektivní stav duše před Bohem nezávisle na Církvi. „Také je otázka, zda sexuální úkony v druhém civilním manželství lze hodnotit nezávisle na životních okolnostech. Můžeme je bez výjimky posuzovat jako cizoložství?“ Své vystoupení před plenárním zasedáním synody kardinál Marx uzavřel výslovným odkazem na apoštolskou exhortaci papeže Františka Evangelii gaudium a dokonce citoval papežova vlastní slova: „I když Eucharistie představuje plnost svátostného života, není to cena pro dokonalé, ale mocný lék a výživa pro slabé. Tato přesvědčení mají pastorační důsledky, o nichž jsme povoláni uvažovat s uvážlivostí i odvahou.“

Blahopřejeme, tolik heterodoxních prohlášení v tříminutovém vystoupení je opravdu unikátní výkon!

Schönborn: „Nejlepší synoda, jakou jsem zažil“

Kardinál Christoph Schönborn pochválil dosavadní průběh synody biskupů o rodině jako prý „nejlepší a nejotevřenější synodu, jakou jsem zažil“. Je údajně „dobré“, když se na synodě hádá a prudce diskutuje. Vídeňský kardinál to řekl v interview rakouskému rozhlasu. S metodou synody je „,mimořádně spokojen“. Rozdílné názory mají synodní otcové zejména v přístupu ke ztroskotání rodiny a rozvodu. Tady oba postoje – jeden těch biskupů, kteří chtějí zachovat nauku Církve o nerozlučitelnosti manželství a druhý těch, kteří vycházejí z konkrétních zkušeností své pastorační praxe – se někdy „prudce střetnou“, jak se Schönborn vyjádřil. Doufá však, že se najde společná cesta. Důvěru ve společné „teologicky a pastoračně zodpovědné řešení“ pro znovusezdané rozvedené včetně připuštění ke sv. přijímání signalizoval i biskup Benno Elbs z rakouskeho Feldkirchu v rozhovoru pro katholisch.de. Vyslovil se pro individuální řešení pro každý jednotlivý pár. Biskup si je jist, že papež na „velikém základě“ návrhů synody, která je „jen poradním orgánem bez teologické autority“, udělá „něco hodnotného pro lidi“.

Indický kardinál o katolících s homosexuálními sklony

Kardinál Oswald Gracias z indické Mumbaie, jeden z deseti členů komise, která bude koncipovat závěrečnou zprávu synody, poskytl rozhovor organizaci New Ways Ministry, kterou Biskupská konference USA kritizuje za nevěrnost katolickému učení o homosexualitě. Kardinál zdůraznil, že Církev musí vítat všechny lidi, a řekl, že synodu by „obohatilo“, kdyby synodní otcové bývali mohli vyslechnout stejnopohlavní páry. Na otázku: „Setkávám se s mnoha LGBT lidmi, kteří přemýšlejí o tom, že opustí Církev, nebo se jim zdá obtížné v Církvi zůstat. Co byste jim řekl?“ kardinál odpověděl: „Řekl bych jim: ‚Církev vás vítá, chce vás a potřebuje vás. Nejste někdo, kdo je Církvi břemenem. Jste naší součástí. Chceme vám pomoci, chceme vás jasněji vidět. Snažíme se přijít na to, jak vám lépe pastoračně pomáhat.’ Také bych řekl: ‚Nenechte se odradit.’ Na minulé synodě byl k tomuto tématu jen jeden oficiální příspěvek; v diskusích ve skupinách se to objevilo mnohem častěji. Tentokrát jich bylo o několik více. Řekl bych tedy: ‚Vydržte. Určitě to není konec. Proces ještě probíhá a nějaký způsob najdeme’.“

Sčítání hlasů: Velká většina proti svatému přijímání pro „znovusezdané“?

Korespondent La Croix (velmi liberálního oficiálního listu Francouzské biskupské konference) Sébastien Maillard zveřejnil v úterý na Twitteru tuto zprávu:

„Zdrcující většina proti svatému přijímání znovusezdaných rozvedených, podle pozorovatele v synodní aule“.

Uvidíme, jestli je zdroj spolehlivý

http://www.tedeum.cz/2015/10/21/synoda-den-sedmnacty-kardinal-pell-bitva-vizi-lacine-milosrdenstvi-heterodoxie-od-nemecka-po-indii-synodni-vetsina-proti-zmenam-uceni/

 

Vennari: Za oponou decentralizace Církve (3.)
Bergoglio souhlasí s Martinim

Na synodě v roce 1999 kardinál Martini volal po větší kolegiálním a synodálním přístupu v řízení Církve, přičemž nepřímo naznačoval, že nový koncil o těchto věcech rozhodne ve prospěch pokrokářů. To bylo příliš i na tehdejší Vatikán, kde se Martiniho návrhy nesetkaly s valným pochopením.

Nicméně papež František se k radikálnímu Martinimu plánu kloní. Navíc veřejně Martiniho opěvoval jako „prorockou postavu“ a „otce celé Církve“.[1]

Podobně František mluvil i v nechvalně proslulém rozhovoru s ateistou Eugeniem Scalfarim z října 2013, ve kterém Martiniho označil za „někoho, kdo je mně i Vám velmi drahý“.

František pak pokračoval: „Jako první věc jsem se rozhodl ustanovit skupinu osmi kardinálů, kteří by byli mými poradci. Ne pochlebníky, ale moudré lidi, kteří se mnou sdílejí stejné pocity. To je počátek Církve uspořádané nejen seshora dolů, ale také horizontálně. Když kardinál Martini hovořil o tom, že je třeba se zaměřit na koncily a synody, věděl, jak dlouho to bude trvat a jak těžké to bude, než se vydáme tímto směrem. Opatrně, ale rozhodně a vytrvale.“[2]

„Reforma papežství“

Podrobnější návrh na „decentralizovanou Církev“ lze najít v díle arcibiskupa Johna Quinna z roku 1999 The Reform of the Papacy („Reforma papežství“). Quinn volá po:

větší kolegialitě a synodalitě (v duchu návrhů kardinála Martiniho);
větší decentralizaci ve spravování Církve;[3]
účasti kněží a laiků při výběru biskupa;[4]
způsobu volby biskupů bližším pravoslavným schismatikům a anglikánům;[5]
více „horizontální“ komunikaci a internacionálním přístupu;
větší přítomnosti laiků, zejména žen, na rozhodujících místech římské kurie;[6]
změně papežství s ohledem na ekumenismus, přičemž uvádí, že pravoslavní, anglikáni a protestanti ztratí zájem o další ekumenické prolínání s katolíky, pokud uvidí, že papež příliš „zasahuje“ do věroučných, pastoračních a liturgických záležitostí.[7]
Arcibiskup Quinn také:

považuje kurii v podstatě za hráz mezi papežem a biskupy;
odsuzuje monarchické pojetí papežství;
cítí se dotčen[8] slovy kardinála Ratzingera, která zazněla v knize Raporto sulla fede (česky „O víře dnes“) z roku 1984, kde Ratzinger vysvětluje, že biskupské konference „nemají teologický podklad, že nepatří k nezrušitelným strukturám Kristovy církve, že mají pouze praktickou, konkrétní funkci“;
souhlasně cituje biskupa Hadisumartu z Indonésie, který řekl: „Teologie, spiritualita, předpisy a liturgie by měly být tak různorodé, jako jsou naše jazyky a kultury. To by v budoucnu mělo vést ke změně vztahů mezi biskupskými konferencemi a římskými dikasterií. Římská kurie by se měla stát organizací spíše k informování, pomoci a povzbuzení, nežli tím, kdo přijímá všeobecně závazná rozhodnutí“;[9]
raduje se, že Jan Pavel II. ve své encyklice Ut unum sint z roku 1995 nepoužívá jazyk „primátu jurisdikce“ ve vztahu k papežství;[10]
neschvaluje používání pojmu „sbor kardinálů“, protože tím podle něj vzniká dojem, jako by byl „sbor biskupů“ „druhořadým“ tělesem;[11]
jmenovitě kritizuje zásah Vatikánu proti P. Jacquesovi Dupuisovi, jezuitskému modernistickému teologovi, který mezi jinými četnými herezemi učil, že falešná náboženství jako taková jsou prostředky milostí a spásy. Quinn dává najevo vůči takovému zásahu Vatikánu své opovržení, jelikož „kardinál König, indičtí biskupové a jezuitský provinciál v Indii a bývalý děkan teologie na [jezuitské] Gregoriánské univerzitě v Římě, ti všichni tento zásah zpochybnili nebo se veřejně otce Dupuise zastali“;[12]
stěžuje si, že synody dosud nemají rozhodující hlas v projednávaných věcech, ale pouze dávají papeži doporučení;[13]
naříká, že se hlavní synody konají jenom v Římě;[14]
projevuje své zděšení ze se skupin „restaurace“, které usilují o obnovu „nejen předkoncilní mešní liturgie, ale také předkoncilních liturgií svátostí“;[15]
a především volá po zcela modernistické „restrukturalizaci“[16] papežství, římské kurie a způsobu dosazování biskupů.[17]
Arcibiskup je se svým plánem „kolegializace“ stále v oběhu. Jeho poslední kniha Ever Ancient, Ever New: Structures of Communion in the Church („Stále dávné, stále nové: Uspořádání společenství v Církvi“), kterou napsal za „centralistického“ papeže Benedikta XVI. a vydal v roce 2013, obezřetně pokračuje ve stejných tématech jako „Reforma papežství“. Nyní za papeže Františka můžeme očekávat, že se arcibiskup Quinn ve svých návrzích ještě více osmělí.

Jeden se diví, proč by katolík měl vůbec přikládat nějakou váhu tomu, co arcibiskup Quinn chce říci, když jeho modernistické smýšlení vyzařuje nejen z výše zmíněných úryvků z jeho knihy, ale také jiných projevů. Z přednášky arcibiskupa Quinna v Oxfordu roku 1996 lze dojít k závěru, že považuje svěcení žen za otevřenou otázku (což mu vytknul dokonce i kardinál John O’Connor z New Yorku).[18] Když byl John Quinn arcibiskupem San Francisca, jeho diecéze byla jednou z prvních, která otevřela dveře členům spolku „Dignity“ k „pastorační péči“ o homosexuály a na jejímž území vznikla otevřeně „prohomosexuální“ farnost Svatého Vykupitele[19], pohoršující farnost, jejíž duchovní žehnali průvodů homosexuálů „Gay Pride“.[20]

Jak bylo řečeno dříve, papež František ještě jako arcibiskup Buenos Aires řekl arcibiskupovi Quinnovi během náhodného setkání v Římě, že jeho knihu „Reforma papežství“ četl a doufá, že její myšlenky budou uvedeny do života.[21]

Uvádění do života

Začátky onoho uvádění do života vidíme v celkovém směřování Františkova pontifikátu, což se zejména projevilo na bouřlivé mimořádné synodě v loňském roce a ukazuje se i v návrzích během letošní říjnové synody, kde je podle všeho otevřené zpochybňování katolické morálky, nehledě na pohoršení, které z toho vyplývá, důležitější než neochvějnost tradiční nauky.

Už jsme také zmínili, že papež František veřejně vychvaloval plán kardinála Martiniho ohledně synodality, když Scalfarimu sdělil: „To je počátek Církve uspořádané nejen seshora dolů, ale také horizontálně. Když kardinál Martini hovořil o tom, že je třeba se zaměřit na koncily a synody, věděl, jak dlouho to bude trvat a jak těžké to bude, než se vydáme tímto směrem. Opatrně, ale rozhodně a vytrvale.“

Proto nechvalně známý Hans Küng nenacházel pro apoštolskou exhortaci papeže Františka z roku 2013 nic jiného než slova chvály, zejména pokud jde o kolegialitu a tzv. „církevní reformu“.

Küng řekl: „Papež František se ve své apoštolské exhortaci Evangelii gaudium jasně vyjadřuje pro církevní reformu ‚na všech úrovních‘. Obzvláště hájí reformy v uspořádání, jmenovitě decentralizaci směrem k místním diecézím a společenstvím, reformu papežského úřadu, zdůrazňuje význam laiků oproti přílišnému klerikalismu, vyjadřuje se pro větší činnou přítomnost žen v Církvi, zejména na rozhodujících místech.“[22]

Jak se zdá, František svůj program opsal přímo od St. Gallenské skupiny kardinála Martiniho a od arcibiskupa Quinna. To je očividné z čl. 32 Evangelii gaudium, kde přiznává biskupským konferencím „určitou autentickou věroučnou autoritu“.[23]

Neměli bychom být překvapeni, když čteme slova kardinála Reinharda Marxe, mnichovského arcibiskupa a předsedy Německé biskupské konference, jimiž v podstatě v jistých oblastech vyhlašuje nezávislost německé církve na Vatikánu. „Nejsme jenom filiálkou Říma. Každá biskupská konference je odpovědná za pastorační péči ve své kultuře a musí zvěstovat evangelium svojí vlastní unikátní cestou. Nemůžeme čekat, až synoda vyhlásí, jak zde máme uskutečňovat pastoraci rodiny.“[24]

Kardinál Marx podle všeho nedělá nic víc, než vnímá znamení doby a očekává, že papež František kývne na kroky, které otevřou dveře „větší věroučné autoritě“ biskupských konferencí. Výsledkem těchto kroků by byl ještě větší věroučný, mravní, liturgický a pastorační chaos. Dokonce i zesnulý Mons. William Smith, profesor morální teologie v Semináři sv. Josefa v Dunwoodie, jednou na přednášce řekl: „Důvod, proč je Řím vůči národním biskupským konferencím podezřívavý je ten, že často vedou k [nezávislým] národním ‚církvím‘.“

Na závěr ještě jednou připomeňme slova kardinála Burka, že takto navrhovaná „regionální různost“ je „prostě v rozporu s katolickou vírou a životem“.

John Vennari

Zdroj: cfnews.org
Přeložil ACS.

Část první
Část druhá

[1] J. Vennari, „The Martini Pope“, Catholic Family News, leden 2014.

[2] „The Pope, How the Church Will Change“, La Repubblica 1. října 2013. (Zvýraznění JV)

[3] S těmito třemi body se setkáváme na různých místech knihy.

[4] John Quinn, The Reform of the Papacy: The Costly Call to Christian Unity, str. 117. New York 1999.

[5] Ibidem, str. 123.

[6] Ibidem, str. 166 a 171.

[7] Ekumenicky naladěný Jan Pavel II. navrhoval s ohledem na ekumenismus blíže nespecifikované změny v pojetí papežství. Zmínku o nich nacházíme v encyklice Ut unum sint (25. května 1995), na kterou se Quinn ve své knize neustále odvolává. Quinn označuje tento prvek Ut unum sint nadšeně za „revoluční“ a „průlomový precedent“. Viz Quin, op. cit., str. 34. Stejně obhajuje změnu pojetí papežství i kardinál Kasper.

[8] Ibidem, str. 113.

[9] Ibidem, str. 160.

[10] Ibidem, str. 30.

[11] Ibidem, str. 143.

[12] Ibidem, str. 160.

[13] Ibidem, str. 113.

[14] Ibidem.

[15] Ibidem, str. 167–169.

[16] Stejně jako v případě radikálů, kteří se ve svém úsilí o zavedení nové mše odvolávali na údajnou „starobylou liturgickou praxi“, tak se i Quinn snaží vydávat své návrhy za „znovu objevení“ tradice týkající se spravování Církve.

[17] Ibidem, obsah.

[18] John R. Quinn, „The Claims of the Primacy and the Costly Call to Unity“, červen, 1996; a odpověď kardinála O’Connora, „Reflections on Church Government“, Catholic New York 25. červenec 1996. Obojí v on-line knihovně EWTN.

[19] Marian T. Horvat, „Pope Appoints Gay-Friendly Bishop to San Francisco“, traditioninaction.com.

[20] Randy Engel, „Life and Death at a Gay Parish“, traditioninaction.com.

[21] „Quinn to priest group: Church poised at a moment of far-reaching consequences“, National Catholic Reporter 7. červenec 2014.

[22] Hans Küng, „Pope Francis‘ text is a call for church reform at all levels“, The Tablet 29. listopad 2013.

[23] „Toto přání se však plně neuskutečnilo, protože ještě nebyl dostatečně vyjasněn statut biskupských konferencí pojatých jako podmět konkrétních kompetencí, včetně určité autentické věroučné autority. Přehnaná centralizace namísto pomoci komplikuje život církve i její misionářskou dynamiku.“ Evangelii gaudium, čl. 32.

[24] „German Church declares independence before the 2015 Synod: We are not a Roman Subsidiary“, Rorate Caeli 25. únor 2015.
http://www.tedeum.cz/2015/10/21/vennari-za-oponou-decentralizace-cirkve-3/

Tento obsah bol zaradený v Domáce, Slovania, Správy, Zahraničné, Zo života Cirkvi. Zálohujte si trvalý odkaz.