Papežova výzva k „decentralizaci” ohrožuje integritu katolické nauky. + Výzva Hlasu rodiny: Konec synody se blíží, modlete se spolu s námi

Papež František vyzývá k „decentralizaci“

Papež František řekl 17. října ve významném projevu ke shromážděným biskupům, že „cítí potřebu postoupit ve zdravé ‚decentralizaci’ pravomoci na biskupské konference“. „Musíme uvažovat o tom, že se toho ještě více bude konat skrze tyto orgány,“ řekl, protože „naděje koncilu, že [tyto orgány] pomohou zvýšit ducha biskupské kolegiality, se dosud plně neuskutečnila.“
rafaelarchandel-777x410
Již na počátku svého pontifikátu František v apoštolské exhortaci Evangelii gaudium vyzýval ke „konverzi papežského úřadu“ a uvedl, že „ještě nebyl dostatečně formulován statut biskupských konfe­rencí, který by je pojímal jako subjekty konkrétních kompetencí, včetně určité autentické věroučné autority“.

Výzvy heterodoxních prelátů k „decentralizaci” na řádné synodě

Požadavek na přenesení moci, včetně „autentické věroučné autority“ na řádné synodě vznášeli ti, kdo odmítají katolickou nauku o lidské sexualitě. Opat Jeremias Schröder, který se účastnil synody jako zástupce Unie generálních představených, řekl, že jak „společenské přijímání homosexuality“, tak způsob zacházení s „rozvedenými a znovusezdanými“ jsou příkladem toho, „kdy by biskupským konferencím měli být dovoleno formulovat pastorační odpovědi, které by odpovídaly tomu, co lze kázat a hlásat v různých kontextech.“

Opat tvrdil, že toto přenesení pravomocí podporuje většina synodních otců. „Objevilo se to mnohokrát, mnoho vystoupení v synodní aule rozvíjelo téma, že by zde mělo být delegování a oprávnění k tomu, aby mohly být problémy řešeny přinejmenším pastoračně různými způsoby podle kultur,“ řekl. „Myslím, že něco takového jsme slyšeli ve vystoupeních nejméně dvacetkrát, přičemž proti tomu se vyslovili jen dva nebo tři, kteří tvrdili, že jednotu Církve je nutno zachovat i v tomto ohledu a že pustit se do takového přenesení pravomocí by bylo bolestné.“

Také kardinál Reinhard Marx, který je jak arcibiskupem mnichovským a freisingským, tak členem Františkovy důvěrné rady devíti kardinálů, vyzýval k větší delegaci pravomocí na biskupské konference.

„Nejsme jen pobočnou Říma,“ řekl již dříve v letošním roce kardinál Marx. „Každá biskupská konference odpovídá za pastorační péči ve své kultuře a musí hlásat evangelium svým vlastním unikátním způsobem. Nemůžeme čekat, až synoda něco řekne, protože musíme realizovat duchovní službu manželům a rodinám tady.“

Kardinál Marx ve vystoupení na synodě odmítá katolickou nauku

To, co vyžaduje „pastorační péče“ v jeho „kultuře“ podle pojetí kardinála Marxe, je v přímém rozporu s učením Katolické církve. Ve svém vystoupení na řádné synodě 14. října útočil na nauku a disciplínu Církve ve věci svatého přijímání lidí, kteří veřejně žijí v cizoložství:

„Proto otázka, jak zacházet s věřícími, jejichž manželství ztroskotalo – a kteří nezřídka po civilním rozvodu uzavřeli nový civilní sňatek – zůstává v mnoha částech světa urgentním pastoračním problémem. Pro mnoho věřících – i těch, kteří žijí v nedotčeném manželství – je to otázka věrohodnosti Církve.“

Kardinál Marx zopakoval Kasperův názor, že je možné, aby se cizoložník vydal „cestou pokání“ k odpuštění hříchů, které vedly ke „ztroskotání“ prvního manželství, aniž by opustil hříšný druhý svazek, a argumentoval: „Skutečně můžeme léčit, když neumožníme svátost smíření?“ Tento výrok popírá učení Katolické církve, že rozhřešení lze ve svátosti pokání dostat jen tehdy, má-li kajícník skutečnou lítost a pevný úmysl se napravit.

Marx se dále věnoval otázce, zda je cizoložství vždy hříšné. Tázal se, zda „je k situaci těchto párů spravedlivé“ říkat, že objektivně žijí v cizoložství. „Je taková odpověď k situaci dotyčných lidí spravedlivá? A je to z hlediska teologie svátostí nezbytné?“ Pokračoval: „Mohou mít opravdu pocit, že jsou naší součástí [tj. součástí Církve], když na ně pohlížíme jako na žijící ve stavu těžkého hříchu?“ To vyvolává vážnou otázku, zda kardinál Marx akceptuje realitu stavu těžkého hříchu. Věří kardinál Marx, že někdo, kdo pravidelně krade, vraždí nebo podvádí, žije „ve stavu těžkého hříchu“? Mohou zloději, vrazi a podvodníci přistupovat ke svatému přijímání, aniž by se nejprve káli ze svých hříchů?

Zdá se, že kardinál Marx rovněž prosazuje „situační etiku“, když říká, že „také je otázka, zda sexuální úkony v druhém civilním manželství lze hodnotit nezávisle na životních okolnostech. Můžeme je bez výjimky posuzovat jako cizoložství?“ Tento přístup rozhodně odmítl papež Jan Pavel II. v encyklice Veritatis splendor, v níž učil:

Rozum dokazuje, že existují předměty lidských skutků, které lze považovat za „nezaměřitelné“ k Bohu, protože zcela odporují dobru člověka jako osoby, tj. bytosti stvořené k Boží podobě. Jsou to skutky, které církevní morální tradice nazývá „vnitřně špatné“ (intrinsece malum). Jsou takové vždy a samy o sobě, již pro svůj předmět, nezávisle na úmyslech jednající osoby a na okolnostech.

Kardinál Marx se rovněž pokusil podkopat katolické učení o antikoncepci, když tvrdil, že Církev musí dávat „více prostoru rozhodování snoubenců a manželů podle jejich svědomí“.

Pokračoval: „To zejména platí v situacích, kdy se partneři musejí rozhodovat uprostřed konfliktu hodnot, například když se otevřenost k početí dalších dětí dostane do konfliktu se zachováním manželského a rodinného života.“ V tomto tvrzení kardinál Marx opakuje odstavec 137 Instrumenta laboris, pracovního programu řádné synody, který se snaží podrýt katolické učení tím, že vytváří falešný konflikt mezi „svědomím“ a „objektivní mravní normou“. Zde kardinál Marx vytváří falešný konflikt mezi „početím“ a „rodinným životem“. Bude užitečné připomenout si učení encykliky Humanae vitae:

Odpovědné rodičovství, o němž hovoříme, má ještě jiný niterný základ, který je velmi důležitý: má své kořeny v objektivním mravním řádu, který ustanovil Bůh a jehož pravým vykladatelem je správné svědomí. Z tohoto důvodu tedy poslání k odpovědnému rodičovství vyžaduje, aby manželé uznávali svoje povinnosti vůči Bohu, vůči sobě navzájem, vůči rodině a vůči lidské společnosti a přitom zachovávali správnou hierarchii hodnota.

Proto při poslání předávat život nemohou manželé jednat podle vlastního svévolného úsudku, jako by mohli sami záměrně určovat dovolené cesty. Své jednání mají naopak přizpůsobit záměru Boha Stvořitele, vyjadřovanému samotnou přirozeností manželství a jeho úkonů a stálým učením Církve. (č. 10)

Tato učitelským úřadem Církve často vyložená nauka se zakládá na nerozlučném spojení, které ustanovil Bůh a které člověk z vlastního popudu nesmí rozbít, mezi oběma významy, jež jsou obsaženy v manželském styku: významem sjednocujícím a významem plodivým.(č. 12)

Papež František může rozptýlit obavy jen uvedením herezí na pravou míru

„Decentralizaci“ žádají preláti, kteří otevřeně říkají, že chtějí, aby biskupské konference opustily víru i praxi univerzální Církve. Papež František tyto preláty nejen zdaleka nenapomenul, ale často je jmenoval do vlivných pozic, což je i případ kardinála Marxe. Je tedy pochopitelné, že jsou katolíci vážně znepokojeni, když papež s jejich výzvami k decentralizaci souhlasí.

Papež František může důvěru obnovit jen tím, že veřejně uvede hereze na pravou míru a skončí s praxí vyznamenávání a zvyšování vlivu prelátů, kteří odmítají katolickou víru.

http://www.tedeum.cz/2015/10/24/papezova-vyzva-k-decentralizaci-ohrozuje-integritu-katolicke-nauky/

 

Výzva Hlasu rodiny: Konec synody se blíží, modlete se spolu s námi
PŘÍSPĚVKY OD HODIE 24.10.2015
Otcové synody o rodině budou v sobotu hlasovat o závěrečné zprávě. Je neobyčejně důležité, aby synoda odmítla všechny formulace, které by podkopaly svědectví Církve o životě, manželství a rodině. Prosíme vás, abyste se s námi opět spojili v modlitbě za papeže Františka a synodní otce. Inspirovat se můžete níže uvedenými modlitbami.

Obzvlášť vás vyzýváme k modlitbě ke sv. Rafaelu archandělovi, jehož svátek podle tradičního kalendáře v sobotu slavíme. Sv. Rafael bezpečně vedl Tobiáše, aby se mohl oženit se Sárou. Jeho jméno znamená „Bůh uzdravuje“. Modleme se, aby na jeho přímluvu dal Bůh skutečné uzdravení mnoha trpícím rodinám světa.

Modlitba za papeže

Všemohoucí věčný Bože, smiluj se nad svým služebníkem, naším papežem Františkem, a veď ho dobrotivě po cestě věčné spásy; aby s Tvou pomocí, co se Tobě líbí, žádal a usilovně konal. Skrze Krista, Pána našeho.

Amen.

Modlitba ke sv. Josefu

K tobě, svatý Josefe, ve své tísni se utíkáme, a jako jsme vzývali o pomoc tvou nejsvětější snoubenku, tak i od tebe s důvěrou žádáme ochranu. Pro lásku, jež tě s neposkvrněnou Pannou a Bohorodičkou pojila, a pro otcovskou lásku, s jakou jsi Ježíška objímal, pokorně prosíme, shlédni milostivě na dědictví, které Ježíš Kristus získal svou krví, a našim potřebám svou mocí a pomocí přispívej.

Prozíravý strážce Svaté Rodiny, opatruj vyvolený lid Ježíše Krista. Odvrať od nás, nejlaskavější otče, všelikou nákazu bludů a mravní zkázy. Přemocný ochránce náš, milostivě nám s nebe pomáhej v tomto boji s mocí temnot; a jako jsi kdysi Ježíška z největšího nebezpečí života vysvobodil, tak chraň i dnes svatou Církev Boží od úkladů jejich nepřátel a ode všeho protivenství; nás pak všechny ustavičně ochraňuj, abychom podle tvého příkladu a s tvou pomocí svaté žili, zbožně zemřeli a věčné blaženosti v nebesích dosáhli.

Amen.

http://www.tedeum.cz/2015/10/24/vyzva-hlasu-rodiny-konec-synody-se-blizi-modlete-se-spolu-s-nami/

Tento obsah bol zaradený v Domáce, Slovania, Správy, Zahraničné, Zo života Cirkvi. Zálohujte si trvalý odkaz.