Yoreová: Na synodě o rodině chyběly děti. G.K. Chesterton: „Člověk, který má víru, musí být připraven stát se nejen mučedníkem, nýbrž i bláznem“.

„Hříchem století je hřích proti dítěti. Za posledních sto let dospělí úmyslně zabili víc dětí než za celou předcházející historii lidského rodu.“

Synodu o rodině ovládly projevy o homosexuálech, doprovázení, rozvedených dospělých, znovusezdaných dospělých, decentralizaci, ale o božském účelu rodiny – dětech – padla sotva zmínka.

Stejně jako v neplodné Evropě, chyběly děti i na synodě o rodině.

Mezi nečetná, ale překvapivá požehnání doprovázející tuto kontroverzní a znepokojivou synodu patří otevřený dopis synodě od stovky konvertitů ke katolické víře. Jejich hlas rezonuje a zvučí v ostrém kontrastu k planému a heretickému hloubání některých synodních otců.
kluci-777x411
V tomto otevřeném dopisu konvertité prosí papeže a synodní otce, aby „prosazovali Kristovo učení o nerozlučitelnosti manželství se stejnou věrností, se stejným radostným a odvážným svědectvím, které Katolická církev projevovala po celé své dějiny.“ Signatáři výslovně sdělují synodě, že katolická nauka o manželství a sexualitě je jako konvertity přivedla k pravdě víry.

K mnoha vynikajícím katolickým konvertitům, kteří podepsali dopis papeži žádající, aby principy katolické nauky o manželství a rodině zůstaly zachovány, patří P. John Saward, bývalý anglikánský duchovní, nyní zastupující farář u sv. Jiří a Augustina, který rovněž vyučuje na dominikánském institutu Blackfriars při Univerzitě v Oxfordu.

Saward má pronikavé znalosti těžkostí, jimž Katolická církev čelí v moderní době. Jeho porozumění této mravní krizi a přístup k ní jsou hluboce katolické a teologické. Přesto při diskusích na synodě paradoxně chyběly. Saward poukazuje na Dítě Ježíše a Dítě v rodině jako cestu do nebe.

Saward ve své strhující knize The Way of the Lamb, The Spirit of Childhood and the End of the Age (Ignatius Press) otevřeně zdůrazňuje základní příčiny mravní zkaženosti moderní doby hned v prvních řádcích své knihy, když odvážně tvrdí:

„Zdá se, že moderní západní svět vyhlásil válku rodině ve všech jejích členech. Je destruktivní pro dítě, pohrdavý k matce a výsměšný k otci.“

Tento katolický konvertita jasně a odvážně rozpoznává příčiny úpadku civilizace a rodiny. Saward přesně posuzuje stav moderní civilizace, když si bere na mušku posvátné krávy antikoncepce a homosexuality:

„Ve společnostech zaměřených na honbu za neomezenou sexuální rozkoší se dítě stalo překážkou, již je třeba obejít, dokonce nepřítelem, jehož je třeba zničit. Dominantní antikoncepční mentalita je vnitřně zaměřena proti dítěti, neboť osoba užívající antikoncepci chce, aby dítě nebylo.“

Také kult homosexuality je nenávist k dítěti v praxi, neboť představuje odmítnutí ženy a tedy i plodu jejího lůna, vrcholný pakt s neplodností a smrtí.

Porovnejte silnou, na dítě soustředěnou Sawardovu řeč s modernistickými, libertinskými tlachy, které dominovaly synodním tiskovým konferencím.

Za prvé německý kardinál Marx („nejsme pobočka Říma“) jasnozřivě vyvozuje, co řekne Bůh: „Jsou-li si stejnopohlavní partneři věrní, starají se jeden o druhého a mají v úmyslu spolu zůstat na celý život, Bůh jim neřekne: ‚To všechno mě nezajímá, zajímá mě jen vaše sexuální orientace.’ To není možné a je to záležitost, o níž musíme diskutovat – ale na této synodě to nebude hlavní téma.“

Téma homosexuality dominovalo vystoupením synodních otců pro média po celou dobu synody. Staví na odiv zoufalou touhu po důležitosti a přijetí ze strany sekulární společnosti.

Vezměte si například všudypřítomného papežova pověřence a přidělence pro anglický jazyk P. Thomase Rosiku ze Salt and Light TV (televizní kanál „Sůl a světlo“ – pozn. překl.). Rosica, který v diskusích šířil spíš sůl než světlo, přísně káral, že je třeba skoncovat s „používáním jazyka [v souvislosti s homosexualitou], který vylučuje“ a že diskuse na synodě by měly přijímat realitu takovou, jaká je, a nebát se nových a složitých situací.“ Na synodních tiskových konferencích opět spíše než nejvyšší význam věčnosti převažovalo sekulární téma reality, byť se týká nepatrné menšiny.

P. Rosica se obzvlášť soustřeďuje na „homosexuální osoby neboli gaye“ a prohlásil, že „gaye nelitujeme, ale uznáváme je kvůli tomu, čím jsou – jsou to naši synové a dcery, bratři, sousedé a kolegové.“ Později se na tiskové konferenci vrátil k otázce homosexuálních svazků, když řekl, že se „objevila několikrát“ a že se jeden ze synodních otců ptal: „Jak o nich mluvíme a jak jim nabízíme ruku k uvítání?“ Rosica zní víc jako vstřícný předseda Rotary klubu než jako vysvěcený kněz Katolické církve odpovědný za spásu duší.

V záloze čekali další modernističtí duchovní ochotní přiložit ruku k dílu. Napadá nás arcibiskup Blase Cupich z Chicaga, jmenovaný na synodu osobně papežem, který se evidentně rovněž soustřeďuje na sekulární agendu jednoho až dvou procent homosexuální populace. Z jeho výroků na vatikánské tiskové konferenci vyplývalo, že upřednostňuje hledání způsobu, jak homosexuálním dvojicím umožnit svaté přijímání. Katechismus Katolické církve a církevní nauku zjevně nahradilo moderní „nedotknutelné“ svědomí.

Uprostřed ruchu a hluku synodního programu vedoucího dialog ostošest hrozí drahocennému dítěti, srdci rodiny, vyhubení. Z tohoto znepokojivého, ale nevyhnutelného vývoje lze vinit pontifikát, který bezprostředně uvítal experty OSN na kontrolu populace a globalistickou agendu, jež podporuje kontrolu populace pomocí potratu, sterilizace a antikoncepce a politiku genderové ideologie OSN.

Děti chybějí, stejně jako tomu bylo v prvních dvou letech tohoto pontifikátu. František podporuje modernisty a spolu s nimi chystá plány týkající se klimatu, genderové ideologie, redistribuce příjmů a vylučování, abychom jmenovali jen některé. Není divu, že ze synody bylo dítě vykázáno, kromě příležitostí vyfotit si papeže líbajícího děti.

Místo toho, aby synoda nabídla světu kristocentrický a katolický postoj, zdá se, že se zoufale přizpůsobuje modernímu západnímu světu a vzdává se jeho iracionálním požadavkům a vlivům zaměřeným proti dětem. Saward připomíná katolicitu G.K. Chestertona, ironicky v jeho klasickém díle Heretikové, jako jedinou správnou katolickou odpověď na krizi rodiny a modernismus. Patolízalským biskupům usilujícím o uznání a chválu moderní doby se tato myšlenka nebude líbit.

„Člověk, který má víru, musí být připraven stát se nejen mučedníkem, nýbrž i bláznem. Je absurdní říkat, že někdo je připraven se lopotit i umřít za své přesvědčení, když pro ně není ochoten ani nosit vavřínový věnec kolem hlavy.“

G.K. Chesterton, Heretikové

Kde jsou mučedníci a světci mezi synodními otci? Je mezi nimi muž, který je ochoten dát se nazvat bláznem? Je mezi nimi muž, který bude bojovat s heretiky i za cenu, že ztratí vysoké postavení? Kardinálové nosí purpur, který znamená, že jsou ochotni za svatou Matku Církev prolít krev jako mučedníci. Kde jsou mučedníci?

Čas běží. Děti chybějí. Potřebují Otce.

Elizabeth Yoreová, The Remnant

Elizabeth Yoreová je mezinárodní obhájkyní práv dětí. Pracovala jako vedoucí právního oddělení Úřadu pro děti a rodinu státu Illinois. Vedla rovněž právní oddělení Národního střediska pro pohřešované a zneužívané dětí USA.

http://www.tedeum.cz/2015/10/25/yoreova-na-synode-o-rodine-chybely-deti/

Tento obsah bol zaradený v Domáce, Slovania, Správy, Zahraničné, Zo života Cirkvi. Zálohujte si trvalý odkaz.