Kardinál Arinze odporuje kardinálovi Marxovi. + Biskupská synoda proti rodine. Mlčanie o hriechu

Máme autoritu povedať, že je ‚nerealistické’ očakávať,
aby ľudia dodržiavali Desatoro?

marxes

Dvaja „Marxi“

Rím, 28.10.2015 (kath.net/LSN/jg) 018 449 – Kardinál Francis Arinze odmietol návrhy na uvoľnenie zákazu svätého prijímania pre znovu zosobášených rozvedených jasnými slovami. Návrhy tohto druhu predniesol na synode biskupov kardinál Reinhard Marx, arcibiskup Arcidiecézy Mníchov-Freising. Kardinál Marx odôvodnil svoje odporúčanie o. i. tým, že mnohých sa zdá byť „nerealistické“ požadovať od znovu zosobášených rozvedených zdržanlivosť. Sexuálne správanie sa má podľa neho okrem toho posudzovať podľa príslušných „životných súvislostí“.
Kardinál Arinze na to doslova vyhlásil:

„Desatoro Božích prikázaní nám dal Boh. Máme tú autoritu povedať, že je ‚nerealistické’ očakávať, aby ich ľudia dodržiavali? S navrhovanou argumentáciou môžeme potom ľuďom dovoliť ignorovať aj každé iné Božie prikázanie. Ak by sme mohli povedať znovu zosobášených rozvedeným, že nemusia dodržiavať 6. prikázanie, prečo by sa potom nemohli pripustiť podobné výnimky aj u iných prikázaní?“ pýta sa emeritný kardinál Rímskej kúrie.
„Kristus predvídal každú možnú situáciu, keď ohlasoval svoje prikázania. Nikto sa nesmie považovať za múdrejšieho, ako je Ježiš. On je cesta, pravda a život.“
„Kto pristupuje ku svätému prijímaniu a nie je v stave posväcujúcej milosti, pácha ďalší hriech. Touto cestou sa nikto nemôže viac priblížiť k Bohu,“ zdôraznil kardinál Arinze. -zg-

 

Utečenci musia rešpektovať hodnoty

Berlín, 28.10.2015 (kath.net/KNA) 018 448 – Známemu nemeckému spevákovi Petrovi Maffayovi (66) pripomínajú súčasné obrazy utečencov vlastné vycestovanie z Rumunska vo veku 13 rokov:
«Poznám strach z toho prísť do cudzej krajiny, nevedieť jazyk,» povedal Maffay v interview pre «Bild am Sonntag». Čo nepoznám je však «strach vstúpiť na hrdzavý, na potopenie odsúdený čln».
„Popri naučení jazyka je úcta k hodnotám novej domoviny najdôležitejším predpokladom integrácie,“ zdôraznil hudobník. «Všetci, ktorí tu hľadajú azyl, by mali dostať predloženú ústavu a potvrdiť podpisom, že si ju aj prečítali. Čo nezvládneme, to sú paralelné spoločnosti.»
Pri prijímaní utečencov sa Maffay vyslovuje za hornú hranicu: «Ak vezmete suchú špongiu a nalejete na ňu vodu, množstvo z nej naberie. Ale niekedy potom už voda znova vytečie von. Najnebezpečnejšie, čo sa nám môže stať, je, že už nebudeme viac môcť pomôcť.» -zg-

 

Hnedí sú aj protikresťanskou stranou

Ludwigshafen, 28.10.2015 (kath.net/pl) 018 447 – „Hnedí proti-kresťania“. Pod týmto titulkom opisuje nemecký denník „Die Rheinpfalz“ aktivity pravicovej extrémistickej strany „III. Weg“ (III. cesta). Tá propaguje „ľudové tance a údajné predkresťanské germánske zvyky“. No tu ide „o viac ako o folklór: Skupina je naviazaná na pohanské ezoterické spoločenstvo, ktoré káže náuku o rasách a kresťanstvu vyhlásilo vojnu“. V strane sa podľa novín „spojili sklamaní členovia NPD a neonacisti na kamarátskej báze“. Na internete nájdeme napr. nasledovnú výpoveď:
„Žiaľ sú to naďalej kresťanské hodnoty, ktoré vo všeobecnosti určujú náš každodenný život a priebeh roka s jeho sviatkami.“
Spolkový úrad pre ochranu ústavy zaraďuje stranu „III. cesta“ ako pravicovo-extrémistickú a uvádza, že neonacisti v nej majú „významný vplyv“. Podľa správ médií sa množia vyšetrovania strany pre podozrenie zo štvania proti utečencom a z duchovného (alebo možno aj faktického) spojenia so zakladaním požiarov v utečeneckých domovoch. Denník „Tagesschau“ už v auguste napísal:
„U viacerých požiaroch na plánované domovy pre utečencov smerujú podozrenia k ‚III. ceste‘. Štátna prokuratúra mesta Ingolstadt potvrdila podozrenie zo založenia požiaru v horno-bavorskom Reichertshofene.“
Podľa televízie ARD už dlhšie pred týmto útokom – v noci na 16. júla – sa vyskytli početné akcie ‚III. cesty‘ v tomto regióne. „Členovia strany rozdávali o. i. štvavé letáky proti utečencom.“ Títo extrémisti sú zrejme vždy prítomní aj na demonštráciách Pegidy.
Odpor tejto strany pravicových extrémistov proti utečencom a súčasne aj proti kresťanstvu sa nezdá byť náhodou. V príspevku o pôvode jarnej a jesennej rovnodennosti na internete títo neonacisti konštatujú:
„Po stáročia sa sem prenikajúce kresťanstvo pokúšalo tieto staré ľudové zvyky (starých Germánov) vykoreniť.“ Malá strana, sledovaná Úradom pre ochranu ústavy, teda zaraďuje aj kresťanstvo ako „cudzie“. Slovo, ktoré medzi touto povážlivou klientelou dobrý zvuk nemá. -zg-

 

Kňaz opisuje svoje zajatie u IŠ

Londýn, 28.10.2015 (kath.net/KNA) 018 446 – Teroristami «Islamského štátu» odvlečený francúzsky kňaz Jacques Mourad po prvý raz po prepustení opísal podrobnosti svojho rukojemníctva. Únoscovia mu vykresľovali jeho popravu, aby ho pohli k prestúpeniu na islam. Militanti sú všetko iné ako primitívni, ale dobre «mazaní», ako povedal Mourad pre britský vysielač BBC v stredu.
Mourada, predstaveného sýrsko-katolíckeho kláštora Mar Elian v Karjataine pri sýrskom Homse, uniesli 21. mája spolu s jeho spolupracovníkom. Jeho oslobodenie oznámili 10. októbra. Predtým sa mu s inými kresťanmi podarilo ujsť z bašty IŠ do Homsu.
Mourada a jeho spolupracovníka Boutrosa Hannu po prepade koncom mája spútali a so zaviazanými očami previezli do hôr pri Karjataine. O štyri dni neskôr ich únoscovia previezli do bašty IŠ Rakky a tak ich držali v zajatí 84 dní.
Mourad povedal, že v tom čase mali dostatok jedla aj lekársku starostlivosť. Opakovane ich však označovali ako «neveriacich» a s namierenou zbraňou v ruke sa ich vypytovali na kresťanskú vieru. Za ich odmietanie prestúpenia na islam im hrozili smrťou.
«Únoscovia nám podrobne opisovali, ako zomrieme,» povedal Mourad. «Sú naozaj nadaní v terorizovaní slovami a predstavami.» Istý emir IŠ jeho a Hannu po 84 dňoch dal previezť naspäť do medzitým militantmi dobytého Karjatainu.
Tam po ďalších 20 dňoch zajatia mu grémium duchovných IŠ prednieslo rozhodnutie šéfa teroristov Abu-Bakr al-Baghdadiho o osude kresťanov. K ich programu patrilo podľa Mourada, mužov popravovať a ženy zotročiť. Al-Baghdadi im však prisľúbil, že «budú žiť ako občania Islamského štátu». Ako protislužbu im musia kresťania odovzdať svoj majetok, ako povedal Mourad.
Kňaz ďalej vypovedal, že militanti IŠ sa ho podrobne vypytovali na kostoly a kláštory v Karjataine. Pritom podcenil znalosti teroristov. «Oni vedia všetko, každý detail. My máme sklon považovať ich za nekultivovaných beduínov. Opak je pravdou. Sú prefíkaní, vzdelaní, aj s univerzitnými diplomami a veľmi presní vo svojich plánoch,» povedal Mourad.
Ďalej kňaz rozprával, že sa odobral do Homsu, aby pohol aj iných kresťanov odísť z Karjatainu. «Táto oblasť je bojiskom,» povedal s poukazom na sýrske letecké útoky a IŠ.
«Mnohí kresťania chcú zostať, lebo nemajú kam ísť. Mnohí nedokážu prijať, že majú byť vyhnaní a a chcú radšej doma zomrieť. Iní sú presvedčení, že Islamský štát, s ktorým majú dohodu, ich ochráni», opisoval situáciu Mourad.
V súčasnosti žije v Karjataine ešte 160 kresťanov. «Zostali, pretože tak chceli. Prosíme Boha, aby ich chránil, pretože to mesto je nebezpečným bojiskom. Niet tam nijakej ochrany, nikde to nie je bezpečné,» povedal Mourad. -zg-

 

Biskupská synoda proti rodině. Mlčení o hříchu. Synoda jako „jazyková událost“. Opravdu je František tak pokorný? Rozkol na obzoru. Milosrdenství, z něhož mrazí.

MICHAL SEMÍN komentuje některé aspekty průběhu a závěry biskupské synody o rodině, z nichž zřetelně vyplývá, že proces sebedestrukce Církve právě nabral ještě vyšší obrátky
Revoluce se nekoná, konzervativci zvítězili. Tak hodnotí mnozí komentátoři výsledky biskupské synody o rodině, jež po třítýdenním jednání skončila tuto sobotu přijetím závěrečné zprávy. Belgický biskup Lucas Van Looy – a spolu s ním i mnozí jiní – mají ovšem zcela jiný názor: „Synoda dala sbohem církvi, jež soudí lidi. My nejsme církví soudící, ale církví vítající a lidem naslouchající. Slovem synody je citlivost, něžnost. Toto je začátek nové církve“.

Kdo je pravdě blíž? Žel Bohu – ti druzí. Liberálové – ve skutečnosti jde o bezvěrce – dosáhli téměř všeho, v co doufali.

O pravdě se nehlasuje
Bez ohledu na to, co je vlastním obsahem synodní zprávy, byla již samotná diskuse nad některými tématy důkazem, že nikoli nevýznamná část církevní hierarchie, včetně papeže Františka, nesdílí tradiční učení církve v otázkách manželství a sexuální etiky. Z čeho tak usuzovat?

Katolické učení o nemožnosti přístupu rozvedených a civilně znovu sezdaných katolíků ke svatému přijímání není pouhým disciplinárním opatřením, jež se může libovolně měnit. Má nadčasovou platnost a každý papež, natož biskupská synoda, to musí respektovat (Připomeňme sv. Pavla a jeho List Galaťanům: „Ale i kdybychom my nebo sám anděl z nebe přišel hlásat jiné evangelium než to, které jsme vám zvěstovali, budiž proklet!“ – Gal 1, 8).

Již samotné otevření této otázky však vyvolalo falešné zdání, že tento dosavadní postoj církve změnit lze. A protože ani závěrečný dokument synody možnost změny v této věci nevyloučil, bylo dosaženo toho, o co usiloval německý heretický kardinál Walter Kasper, jenž toto téma na Františkův popud do „synodálního procesu“ v únoru 2014 vnesl.

Skandální spojenectví
Františkovo odhodlání překopat morální učení Církve v otázkách manželství bylo patrné již dávno před tím, než synodní otcové zasedli k jednání. Vzpomeňme jen na to, jak v rozporu s dohodnutými pravidly vložil do závěrečné zprávy z loňské synody i ty pasáže, jež pro svou zřejmou neslučitelnost s katolickou vírou či praxí nebyly odsouhlaseny. Ty se pak staly součástí přípravného dokumentu k letošní synodě (Instrumentum laboris).

Své smýšlení však dal zřetelně najevo i tehdy, když biskupy, zvolené k účasti na synodě jednotlivými národními biskupskými konferencemi, doplnil o několik desítek dalších, z nichž většina smýšlí podobně, jako on. Najdeme mezi nimi i jména, jež dlouhodobě – a to nejen mezi katolíky – vzbuzují nemalé pohoršení. Za všechny jmenujme lobbistu za legalizaci potratu v Belgii kardinála Danneelse, zapleteného do řady pedofilních afér.

Manipulace jako řemen
Navzdory jasným důkazům o tom, že loňská synoda byla jejím sekretariátem – za protestu mnoha biskupů – podvodně manipulovaná progresivním směrem, ponechal jej ve funkci i pro synodu letošní a úkolem zhotovení závěrečné zprávy pověřil skupinu deseti osob, z nichž minimálně sedm patří k liberální frakci. A aby po celý průběh synody působil duch „nové církve“ i směrem k novinářům a laické veřejnosti, odsouhlasil procedurální pravidla, zajišťující referování o probíhající diskusi způsobem, striktně preferujícím jím prosazované novoty.

Pohlavní styk mimo manželství již není zván cizoložstvím, ale „neúplným manželstvím“ s pozitivními prvky.

Tak se stalo, že konzervativní opozice neměla možnost – pokud chtěla dodržet pravidla, k nimž se na začátku synody zavázala – jak svůj nesouhlas s vývojem synody či její prezentací navenek dát účinně najevo. Jediný výraznější projev kritiky vůči nastolenému kursu, jenž pronikl za zdi synodní auly, však rozhodně stojí za zmínku.

Dopis třinácti odbojných kardinálů
Jde o dopis třinácti kardinálů papeži, z nichž hned tři – prefekt Kongregace pro nauku víry Gerhard Müller, prefekt Kongregace pro bohoslužbu a svátosti Robert Sarah a prefekt Sekretariátu pro ekonomii kardinál George Pell – patří mezi nejvyšší představitele kurie.

Ti mimo jiné papeži vzkázali, že „v současné podobě a vzhledem k obavám mnoha dalších otců z různých jeho problematických pasáží nemůže Instrumentum laboris adekvátně sloužit jako řídící text ani jako základ pro závěrečný dokument…Některé kruhy budou nové synodální procedury chápat tak, že postrádají otevřenost a upřímnou kolegialitu… Na hlasování o závěrečném dokumentu dojde v celém procesu příliš pozdě na to, aby bylo možné úplné posouzení a seriózní úpravy textu…

Značné znepokojení navíc vyvolal nedostatečný vklad synodních otců do složení komise pro redakci [závěrečného dokumentu]. Jeho členové byli jmenování, nikoli voleni, a to bez konzultací. Podobně by měl být volen, a nikoli jmenován, každý, kdo něco koncipuje na úrovni diskusních skupin… Řada otců má pocit, že nový postup se zdá být navržen tak, aby usnadňoval předem stanovené výsledky v důležitých projednávaných otázkách…

Konečně a snad nejnaléhavěji, několik otců vyjádřilo obavu, že synodu, která se má zabývat životně důležitým pastoračním tématem – posílením důstojnosti manželství a rodiny – může ovládnout teologická záležitost nauky o podávání svatého přijímání rozvedeným a civilně znovusezdaným… Kolaps liberálních protestantských církví v moderní době, který urychlilo opuštění klíčových prvků křesťanské víry a praxe ve jménu pastoračního přizpůsobení, nutí k velké opatrnosti v našich synodních diskusích.“

Hned druhý den poté, co papež dopis obdržel, se jeho signatáři stali předmětem kritiky ve Františkově projevu, v níž varoval před „hermeneutikou konspirace, jež je sociologicky slabá a teologicky působí více rozdělení“.

Cizoložství jako neúplné manželství?
Tento skupinový projev nesouhlasu s Františkovou agendou však nic nezměnil na tom, že všechny odstavce závěrečné zprávy byly odsouhlaseny požadovanou dvoutřetinovou většinou. Důležité je však dodat, že ty části dokumentu, jež otevírají možnost jednat v rozporu se zásadou nerozlučitelnosti manželství, by neprošly, nebýt těch biskupů, jež si k účasti na synodě osobně vybral papež František.

Tento dokument však není špatný jen tím, že v několika paragrafech (z celkového počtu 94) otevírá dveře k toleranci cizoložství. Co je snad ještě horší – zcela v něm chybí rozměr nadpřirozeného života. Není v něm jediná zmínka o hříchu a nebezpečí ztráty věčného života z něho vyplývajícího. Pohlavní styk mimo manželství již není zván cizoložstvím, ale „neúplným manželstvím“ s pozitivními prvky. Lidé, kteří žijí v nelegitimních svazcích, se z četby Relatio synodi dozvídají, že jsou „živými údy církve“, pro něž církev hledá adekvátní uplatnění v životě církve (lektoři při bohoslužbě, katecheti, kmotři apod.).

O homosexuálech se sice v kontextu manželství dokument nezmiňuje, také v jejich případě se však zdráhá nazývat věci pravými jmény. Vyjadřuje-li se církevní dokument o homosexualitě způsobem, jako by šlo o problém srovnatelný s leváctvím, pak je zřejmé, že tu není něco v pořádku. Jeden z účastníků synody ji trefně nazval „jazykovou událostí“. Starý jazyk, vycházejí z Ježíšových slov „vaše řeč budiž ano, ano, ne, ne“, má být nahrazen jazykem „naslouchání“ a „doprovázení“. Označit žití na hromádce jako hřích je „tvrdá řeč“, pro níž není v „nové církvi“ místo.

Nesmiřitelný papež dialogu
Tato nová orientace se promítla i do závěrečného projevu papeže Františka, v němž nenechal na zastáncích tradičního učení o manželství jedinou nit suchou: „Synoda dosvědčila, že evangelium zůstává pro církev živým zdrojem věčné novosti, oproti těm, kdo z něj činí mrtvé doktríny, jimiž kamenuje druhé. Znamená to, že obnažila uzavřená srdce, která se často skrývají za církevním učením či za dobrými úmysly, usazují se na Mojžíšovu katedru, odkud někdy nadřazeně a povrchně posuzují obtížné případy a zraněné rodiny…

Znamená to, že se snažila otevřít horizonty, překonat konspirativní hermeneutiku či uzavřenost perspektiv, bránit a šířit svobodu dětí Božích, předat krásu křesťanské novosti někdy zakrytou vráskami archaického jazyka nebo prostě nesrozumitelnou… Zkušenost synody nám také umožnila pochopit, že pravými obránci nauky nejsou ti, kdo brání literu, ale ducha; nikoli ideje, ale člověka; nikoli formulace, nýbrž nezaslouženost Boží lásky a Božího odpuštění.“

Stavět nauka proti životu, literu proti duchu – takový je postup všech revolucionářů, usilujících o zničení dosavadních postojů a tradic. Opět se ukazuje, jak je marketingový tah s přívlastkem „pokorný“ v případě Františka falešný. Leč – bohužel – prozatím úspěšný. Jestli se totiž při napadání víry svých předků a nepřímém obviňování svých předchůdců na Petrově stolci z nedostatku milosrdenství výrazněji projevuje nějaká lidská vlastnost, pak to rozhodně není pokora.

Hlas Říma: Pryč od Říma
Otevření možnosti účasti na svatém přijímání lidem, žijícím v cizoložství, však není jediným revolučním činem této synody. A možná ani tím nejhorším. Daleko ničivější potenciál se skrývá v ohlášeném úmyslu papeže Františka „postoupit ve zdravé ‚decentralizaci’ pravomocí na biskupské konference“.

Již na počátku svého pontifikátu František v apoštolské exhortaci Evangelii gaudium vyzýval ke „konverzi papežského úřadu“ a uvedl, že „ještě nebyl dostatečně formulován statut biskupských konfe­rencí, který by je pojímal jako subjekty konkrétních kompetencí, včetně určité autentické věroučné autority“. Tuto „decentralizaci“ přitom žádají výlučně preláti, kteří současně volají po radikálních změnách v nauce i praxi církve. Je to tedy jen další důkaz vzájemné spřízněnosti liberální kliky v církvi se současným papežem.

Co se v jedné zemi zakáže, to se v jiné povolí a naopak. Přejedete hranice a hřích již nebude hříchem? Ano, tohle je program Františkova pontifikátu.

A právě instituce synody, ustavená před 50 lety jiným progresivistickým papežem Pavlem VI., je jedním z nástrojů, jak tohoto „odřímštění“ církve dosáhnout. „Cesta synodality je cesta, kterou chce Bůh od Církve ve třetím tisíciletí. Synodální Církev je Církví, která naslouchá a je si vědoma, že naslouchat je víc než slyšet. Je to vzájemné naslouchání, v němž se každý má co naučit.“ Nicneříkající prázdná slova, uvozená dalším „pokorným“ gestem pontifika: Jak a odkud ví, že Bůh chce od církve ve třetím tisíciletí něco zcela jiného, než ve všech staletích předchozích?

Ničivý rozkol na obzoru?
Budou-li jednotlivé biskupské konference či regionální církevní obce postupovat odlišně v jakýchkoli otázkách, jež souvisejí s pravdami víry – a nerozlučitelnost manželství k nim patří – pak se v katolické církvi nelze vyhnout ničivému rozkolu. Co se v jedné zemi zakáže, to se v jiné povolí a naopak. Znovusezdaný rozvedený bude moci v jedné diecézi přijmout Tělo Páně a v jiné ne. Přejedete hranice a hřích již nebude hříchem? Ano, tohle je program Františkova pontifikátu.

Nyní se od Františka očekává, že výsledky synody vtělí do papežského dokumentu a následně uvede do praxe. Jistě není náhoda, že právě pro dobu příštích měsíců vyhlásil tzv. Rok milosrdenství (8. prosince 2015 – 20. listopadu 2016). Víme-li, že pro lidi Františkova ražení je falešně chápané milosrdenství prostředek, jak rozvolnit věroučné základy duchovního života, máme se nejspíš na co těšit.

Vnější nepřátelé církve si mohou dát šlofíka. Práci za ně odvádí sám papež.

http://protiproud.parlamentnilisty.cz/politika/2029-biskupska-synoda-proti-rodine-mlceni-o-hrichu-synoda-jako-jazykova-udalost-opravdu-je-frantisek-tak-pokorny-rozkol-na-obzoru-milosrdenstvi-z-nehoz-mrazi.htm

Tento obsah bol zaradený v Domáce, Slovania, Správy, Zahraničné, Zo života Cirkvi. Zálohujte si trvalý odkaz.