Zamyslenie na november. + Automatické pračky v kostole miesto krížov

Viacerí, ktorí tento článok čítate, si istotne spomeniete na udalosť, ktorá sa odohrala niekedy začiatkom decembra v roku 1989. Presný dátum si už, žiaľ, nepamätám. Bolo to vo chvíľach opojenia, vo chvíľach skutočnej slobody, jednotnosti a eufórie, ktorá však bola postupom času dôkladne prispôsobená mocným tohto sveta. I tak veľmi rád spomínam na tieto dni, pretože vtedy sme všetci očakávali niečo nové, nepoznané, bol to pre všetkých akýsi nový impulz do života.
ATT00001
S príchodom pomyselnej slobody sa v hraničnom pásme na Devíne najprv spoločne strihali ostnaté drôty, ktorého kúsok máme dodnes odložený vďaka môjmu otcovi. Už o niekoľko dní neskôr sa zorganizoval masový pochod cez otvorený hraničný prechod v Petržalke. Na tomto pochode, do blízkej rakúskej dedinky Wolfsthal, sa vtedy zúčastnilo odhadom niekoľko desiatok tisíc ľudí. Išli sme aj my, celá rodina. Tá eufória sa nedá ani opísať. Bol to skutočný pocit slobody po prekročení štátnej hranice pre všetkých obyčajných ľudí, ktorí dovtedy žili za ostnatým drôtom. Pamätám si, že moja mama mi vtedy ako 17 ročnému študentovi nabalila dva hrnčeky, na ktorých boli vyobrazené srdiečka s tým, aby som tieto venoval komukoľvek z navštívenej obce Wolfsthal. Po príchode do obce som tak učinil a neznámych rakúskych susedov som obdaroval. Pamätám si aj na ich schone dank a úsmev na tvárach.

Samozrejme až neskôr som začal vnímať gesto, ktoré spravila moja mama prostredníctvom mňa, svojho syna. Avšak toto jej gesto v dnešných súvislostiach chápem ako prorocky geniálne a ľudské. Vtedy, keď pred 26 rokmi tiahla masa ľudí touto malou dedinkou, nik z nás netušil, že raz budú tiahnuť masy ľudí Európou. Mimochodom, tiež na západ Európy. No na rozdiel od tých dnešných, sme sa všetci vrátili do tepla svojich domovov, správali sme sa priateľsky, nenatŕčali sme ruky a práve naopak, obdarovali sme hostiteľa. Nebol som sám.

Práve preto, na margo mojich slov, ma nedávno zaujala jedna jediná kratučká veta, ktorá bola akoby mimochodom zverejnená v článku o imigrantoch na chorvátsko –slovinskej hranici, ktorý zverejnil denník Pravda. Je to vyjadrenie sýrskeho utečenca, ktorý s matkou, manželkou a troma deťmi migruje. Ten povedal: „Bola strašná zima. Jediný spôsob, ako sme mohli utíšiť plačúce deti a dať im zabudnúť na chlad, bolo sľúbiť im, že keď dorazíme do Nemecka, dostanú všetky bábiky Barbie, ktoré budú chcieť.“ Stovky tisíc imigrantov smerujú do Nemecka, akoby táto krajina bola zemou zasľúbenou, kde lietajú pečené holuby priamo do úst. Títo ľudia nemajú nič, absolútne nič a sú odkázaní len na pomoc Európanov. Vo svojej naivite sú presvedčení, že sa zo dňa na deň, a to podčiarkujem – bez práce, stanú rovnoprávnymi občanmi s tými, ktorí sú doslova prinútení akceptovať ich vo svojej vlastnej krajine. Samozrejme je mi jasné, že takéto zmýšľanie je scestné a prinajmenšom pomýlené. Imigranti okrem svojich rodín prinášajú so sebou aj svoje kultúrne a náboženské zvyky. A tie sú od tých našich, európskych, diametrálne odlišné, niektoré dokonca právnymi normami neakceptovateľné. To však tento cudzí element na európskej pôde nezaujíma. Samotná podstata celej imigračnej vlny sa skôr či neskôr preukáže sama. Položme si však otázku.

Je v tej jednej vyslovenej vete vyjadrená podstata sociálneho problému imigrantov? Je dobre známou skutočnosťou, že štáty, v ktorých prevažuje islamské náboženstvo, sa všemožne stránili a stránia všetkej západnej kultúry a pakultúry. Kokakolizácia islamských štátov bola a je rokmi predstaviteľmi týchto štátov úspešne odrážaná. Pretože ak niektorým migrujúcim obyvateľom jediné čo chýba, je bábika Barbie a západná pseudokultúra, potom ich osobne ľutujem. Aj primitívne kmene kdesi v Afrike či Južnej Amerike dali kolonizátorom všetko za pár trblietavých príveskov a dnes už tieto kmene neexistujú. Potom ich migráciu môžem s kľudným svedomím nazvať cestou za pozlátkom, ktoré si kdesi vysnívali. Svoj sen však mali aj dosnívať so zistením, že pod pozlátkom sa neskrýva nič, čo by im vo vlastnej domovine, z ktorej utekajú, chýbalo. Tu v Európe ich čaká možno väčšia bieda a starosti, než mali doma. Mnohí utekajú bezhlavo a svoje rozhodnutie už určite ľutujú. Zasľúbená Európa totiž neexistuje.

Presadzuje sa tu iba tvrdý a dravý liberálny kapitalizmus, ktorý nikomu nič zadarmo nedaruje. Ani biednym imigrantom. Ako som už bol spomenul, samotná podstata prílevu imigrantov do Európy sa prejaví. A žiaľ, ekonomicky najsilnejší štát Európy na to doplatí ako prvý. A od toho sa bude odvíjať jedna pohroma za druhou pre celú Európu, nakoľko ekonomická previazanosť európskych štátov je veľmi silná. A zvlášť na našom malom Slovensku smerom k Nemecku. Preto si nenamýšľajme, že my imigrantov zatiaľ nemáme, aspoň nie v takom množstve. My musíme byť už dnes pripravení na to čo príde. Pokúsim sa o nie nereálnu prognózu. Skúste uhádnuť, čo vypukne, ak sa na Slovensku zatvoria brány nemeckých obchodov s potravinami. A to bude iba začiatok. Nasledujúcimi krokmi sa zastaví výroba automobilov, ktoré nebude komu predávať. Spolu s dodávateľmi a subdodávateľmi pôjde o desiatky tisíc pracovných miest. Po potravinovom kolapse príde finančný. Budú stovky tisíc nezamestnaných, ktorí neodvádzajú štátu dane. Zminimalizujú, alebo sa úplne prestanú vyplácať dávky v nezamestnanosti a dôchodky. Štátna pokladnica bude prázdna. Potravinovo už nie sme sebestační niekoľko rokov. Tí, ktorí si svoje milióny odkladajú kdesi na slnečných ostrovoch, opustia našu krajinu ako prví. Vypukne chaos a anarchia. Už nie sme ďaleko od Biblických proroctiev všakže? A to sme stále iba na našom malom Slovensku. V kontexte celej Európy to bude ešte horšie.

Verím však, že všetci kompetentní politici, ktorým slúži šedá kôra, nedopustia takýto koniec európskej civilizácie. Rovnako však verím aj tomu, čo je napísané v knihe kníh, v Biblii. Kto verí vie, že všetko, čo Boh robí, robí pre naše dobro. Koho Boh miluje, toho krížom navštevuje. Európa sa zmieta v problémoch. Rovnako rímska Cirkev svätá. Mocných tohto sveta ovláda Satan. Podľa Písma musí prísť k záverečnému boju medzi dobrom a zlom. Stojíme na prahu tohto boja, buďme pripravení.

Miroslav Šuňal

Temný hukot v Porýní: Automatické pračky v kostele místo křížů. Návod na zařizování mešit. Opravdu si “mutti” myslí, že poputují migranti zase domů? Sebevražda jako báječný čin

EVA VALERIE MAXOVÁ si všímá jedné podstatné drobnosti, která lépe než velká čísla ukazuje, že nejen kancléřka Merkelová, ale i někteří její němečtí protestanští bratři pozbyli zbytky rozumu a pudu sebezáchovy
V německém městě Oberhausen došlo v místním kostele k pár výrazným změnám. Kvůli lepšímu komfortu pro uprchlíky zde protestanti odstranili kříže a oltář.

Muslimy v Evropě nepotřebujeme
V Německu začíná být dusno. Z předpokládaného počtu 800 tisíc uprchlíků, se v neoficiálních zdrojích objevuje číslo až 1,5 milionu. Kancléřka Merkelová (CDU) si od bavorské CSU vyslechla návrh na její odvolání, v případě, že Německo neuzavře hranice před uprchlickou invazí.

Je nejvyšší čas pro všechny německé věřící vstoupit do svých kostelů a začít se modlit. Nahlas a silně, protože brzy by mohlo být opravdu pozdě

Mutti Merkel, která si svým pozváním hodlala pěkně pohladit své ego, má co dělat, neboť partnerům z CSU dochází trpělivost a hodlají začít jednat. Zdá se, že by rádi odvrátili proroctví, z knihy německého dr. Sarazzina (SPD) „Německo páchá sebevraždu“ (2010). Autor zde zcela jasně a kriticky pojmenovává dlouhodobý německý imigrační problém, do letošního roku se týkající převážně turecké muslimské menšiny, a jeho negativní dopad na německou společnost.

Na základě dlouhodobé analýzy to v knize shrnul slovy: „Z hospodářského hlediska muslimskou imigraci v Evropě nepotřebujeme. V každé evropské zemi stojí muslimští imigranti, vzhledem k jejich nízkému podílu na výdělcích a vysokým nárokům na sociální služby, státní pokladnu více, než jaký je jejich přínos k hospodářské nadhodnotě!“

 

Sami neodejdou
Když si připomeneme slova Angely Merkelové na sjezdu mladých členů CDU v Postupimi (2010), sdělující, že se „neosvědčila strategie, podle níž se lidem z různého kulturního prostředí umožnilo žít vedle sebe, aniž by se integrovali, a že snahy Německa vytvořit multikulturní společnost totálně selhaly“, zůstává nám nad jejím vstřícným gestem a nastalým evropským šílenstvím kolem začleňování „Uprchlíků 2015“, rozum stát.

Po pár měsících od jejího pozvání si němečtí politici konečně uvědomují, že přijmout statisíce uprchlíků, ubytovat je, dát jim stravu a teplou deku, je poměrně jednoduché, nicméně dočasné. Co s nimi dál? Neumějí německy, vyznávají jiné náboženství, mají pochybné vzdělání a zřejmě ani nevědí, co budou v Německu dělat.

Co s těmi, kteří budou označeni za ekonomické uprchlíky? Jakým způsobem je německý imigrační úředník vyhostí? Opravdu se domnívá, že po klidné domluvě poputují cestou, odkud přišli? Otázek se nabízí spousta, jen odpovědi zatím nepřicházejí. Německo pokračuje v páchání sebevraždy a sebevrahům lze těžko bránit. Tragédie je nadosah.

 

Jen se nedotknout muslimských citů!
O to víc „potěší“ události, které probíhají v Oberhausenu, dvousettisícovém městě v Severním Porýní – Vestfálsku. V současné době je místem, kde také funguje uprchlické centrum, setkávající se s občasným odporem u místních „extremistů“.

Protože se podle místní radnice mají uprchlíci ve městě cítit co nejlépe, je třeba o tom diskutovat a hledat možnosti, jak je co nejlépe začlenit do německého prostředí. Ve městě je jedním z monumentů místní kostel, který protestantský pastor Joachim Deterding hodlá zpřístupnit padesáti muslimským uprchlíkům.

Prý proto, aby se zde cítili jako doma, pocítili vstřícnost místní církve a nalezli svůj klid v jejím svatostánku. Ano. Mluví se zde o křesťanském kostele! Žádná nově vznikající mešita! Jelikož má ale islám vůči křesťanství své výhrady a nerespektuje křesťanské náboženské symboly, rozhodl pastor za aktivní spoluúčasti o vystěhování sedadel, oltáře, kazatelny a křížů, které by muslimy mohly pobouřit, nebo se jejich víry nějak dotknout!

 

Praní špinavých… čeho vlastně?
Po těchto úpravách budou do kostela dovezeny pračky, kde si uprchlíci budou moci vyprat své prádlo. Vše je konáno z laskavosti a dobré vůle, stejně jako ochota farnosti poskytovat oněm padesáti uprchlíkům zdarma jídlo. Radnice hovoří o nádherném gestu, které uprchlíci ocení. Udělat křesťanské kostely přitažlivějšími pro muslimské muže a ženy!

Mě osobně by spíše zajímal názor místních farníků, kteří najdou poloprázdný kostel, kde se bude místo zvuků varhanních píšťal nést monotónní zvuk automatických praček, a kde se bude zřejmě střídat křesťanská bohoslužba s muslimskou modlitbou.

Opravdu jsou představitelé města tak zmanipulovaní účelovou prezentací uprchlické krize a naivně důvěřiví v mírumilovné soužití islámu a křesťanství, navíc v křesťanském kostele? Nebo jejich hloupost dosáhla vrcholu a nevědí v migrační krizi kudy kam?

Dva vchody
Integrace německých vlastních Turků je vládní prohrou, Korán a Šaría v hlavách těchto muslimů převažují, a v mešitách rozesetých po celé zemi veřejně kážou uctívaní imámové. Jen v Berlíně má 150 tisíc muslimů svých 47 mešit, ostatní velká města jsou na tom obdobně. A další mešity teď budou přibývat. Mešity pro muslimy k jejich shromažďování a modlitbám, mešity pro všechny muslimy, kteří se v Německu mají cítit jako doma.

Ale pozor! Každá mešita musí splňovat orientální architektonické prvky, mít prázdný výklenek mihrab, označující qiblu, tedy správný směr pro modlitbu k Mekce. Dále zde nesmí chybět minbar, kazatelna pro páteční kázání chutbu, pak dřevěné, bohatě vyřezávané stojany a skříně na Korán a další potřebné tisky.

Zdi mají zdobit kaligraficky malované citace koránských veršů. Do mešity se vstupuje dvěma vchody, protože mužská a ženská část musejí být odděleny. Jedině tak je to správné!

Gesto německých farníků je i s přihlédnutím k těmto náležitostem možná navenek bohulibé, ve skutečnosti však naivní a míjející se účinkem. V nejlepším případě se časem z jejich kostela stane muslimská prádelna, protože vyznavači Alláha, prozatím se statusem uprchlíka, už teď vědí, že se brzy v Oberhausenu dočkají své nové mešity. Islám je mocný a Alláh tak velký!

Saudové to zaplatí
Poslední německé zprávy hovoří o číslu kolem 3 000 mešit v zemi, přičemž těch klasických s minaretem má být nejméně 260.

Postavit další mešitu v Oberhausenu tak nebude nic složitého. Finance určitě brzy budou. Saudská Arábie před časem velkoryse Německu nabídla vystavět pro uprchlíky ze „Sýrie“ 200 nových mešit.

Nevím, jak vy, ale já mám pocit, že je nejvyšší čas pro všechny německé věřící vstoupit do svých kostelů a začít se modlit. Nahlas a silně, protože brzy by mohlo být opravdu pozdě. Nejen pro německé křesťanské kostely.

http://protiproud.parlamentnilisty.cz/politika/2044-temny-hukot-v-poryni-automaticke-pracky-v-kostele-misto-krizu-navod-na-zarizovani-mesit-opravdu-si-mutti-mysli-ze-poputuji-migranti-zase-domu-sebevrazda-jako-bajecny-cin.htm

Tento obsah bol zaradený v Domáce, Slovania, Správy, Zahraničné, Zo života Cirkvi. Zálohujte si trvalý odkaz.