Chile: vraždenie nenarodených stále nezákonné. + Francúzi sa búria proti modleniu sa za Paríž

Zastánci potratů v Chile nadále usilují o legalizaci potratů, čelí však tuhému odporu.
Kardinál Gerhard Müller, prefekt Kongregace pro nauku víry, se postavil proti návrhu na legalizaci potratů v Chile a nazval ho „pastí na lehkověrné“.
Kardinál ve dnech 6.‒10. listopadu navštívil Chile na pozvání Papežské katolické univerzity. Zúčastnil se zde dvou konferencí o výzvách pro rodinu a úloze katolických univerzit.
Chile
V prohlášení zveřejněném v deníku El Mercurio uvedl:

„… Lidský život je posvátný. Lidé nepatří státu a stát nad nimi nemá absolutní moc. Hovoří se o zvláštních případech[1], ale cíl je jiný: otevřít cestu všem potratům. Slovům některých těchto politiků nevěřím – je to past na lehkověrné, kteří se nechají svést špatným směrem. Máte právo říct, že jeden život má menší hodnotu než jiný? Kdo o tom rozhodne? Jestliže akceptujete toto, otevřou se tím dveře svévoli všeho druhu.“

Kardinál řekl, že Papežská katolická univerzita „má nejen právo, ale i povinnost hájit život a odmítat potrat“.

„Jako katolíci, jako věřící i jako lidé, kteří respektují mravní zákon, nemůžeme říci, že stát má právo nechat některé lidské bytosti zabít a jiné ne. Dopustí-li se stát tohoto hříchu, nesmíme se s těmito falešnými názory smiřovat, ale musíme vydávat opačné svědectví bezpodmínečné úcty ke každému životu.“

Podle nás, uvedl kardinál, nemají ústavní soudy pravomoc ani autoritu k tomu, aby měnily přirozený zákon. Nemohou stanovovat, co to je manželství.

„Chtějí-li vlády stanovovat základní prvky lidské existence, překračují svou autoritu. Legislativa nemůže odporovat právu na život nebo ho odmítat.“

Potrat je v Chile od roku 1989 bez výjimky nezákonný. Chilská ústava říká, že „život před narozením je chráněn zákonem“. Ke změně by bylo třeba dvoutřetinové většiny v obou komorách chilského parlamentu.[2]

Prezidentka Michelle Bacheletová poslala v lednu 2015 do parlamentu návrh na dekriminalizaci potratu v případech znásilnění, poškození plodu neslučitelného se životem a ohrožení života matky potvrzeného lékařem. Diskuse stále probíhají.

Dr. Ignacio Sanchez, rektor Papežské katolické univerzity, v únoru v této souvislosti napsal v listě La Tercera, že ve fakultní nemocnici Papežské katolické univerzity „se žádné potraty provádět nebudou“.

„Naše principy a nejzákladnější hodnoty se nebudou měnit kvůli nějakému návrhu zákona. To je definitivní. Jsem přesvědčen, že jde o útok na život nevinných, kteří se sami ozvat nemohou. Je to akt diskriminace páchaný na někom, kdo se nemůže bránit.“

Jak se zdá, v době, kdy se o návrhu diskutuje, se této zemi, zasvěcené Panně Marii Karmelské, dostává jasných znamení. Například 16. srpna, poté co návrh zkoumal a postupně schválil zdravotní výbor, neobvyklý příliv se čtyřiadvacetimetrovými vlnami zaplavil a zničil pobřeží a oblast Valaparaísa.

Večer dne 16. září, kdy měl být zákon předložen ústavněprávnímu výboru, zasáhlo sever Chile zemětřesení o síle 8,3 Richterovy stupnice, milion lidí muselo opustit své domovy a deset lidí při něm zemřelo. Bylo to třetí největší zemětřesení za pět let.

V roce 2010 zemětřesení o síle 8,8 Richterovy stupnice zabilo pět set lidí a vyvolalo masivní tsunami. Několik dní předtím byl představen nový návrh na dekriminalizaci potratu a umožnění terapeutického potratu. Tento návrh nikdy nebyl schválen.

Od roku 1990 předložili zákonodárci parlamentu k diskusi 15 návrhů zákonů souvisejících s potratem, z toho 12 v Poslanecké sněmovně a 3 v Senátu. Polovina z nich se snažila buď zvýšit dosavadní sankce, nebo vytvořit právní překážky, které by ztížily možnost legalizace potratu. V listopadu 2013, kdy zastával funkci prezidenta Sebastian Pinera, vyšel zákon, jímž byl 25. březen prohlášen za „den nenarozených dětí a adopce“.

Chilská gynekologicko-porodnická společnost zveřejnila v listopadu 2014 studii, kterou provedl Institut MELISA a která dokazuje klesající trend jak v úmrtnosti související s potratem, tak v počtu výkonů v nemocnici po potratu. Například mateřská úmrtnost v důsledku potratu za dvacet let (1989‒2009) poklesla o 96 % a nadále klesá o 2 % ročně. Pokud jde o mateřskou úmrtnost, je Chile opravdu vzorem pro celý americký kontinent, neboť úmrtnost žen je tam nejnižší na kontinentu.

Chile je dnes jedinou zemí, která bez výjimek zakazuje potrat. Modleme se, aby se Chilanům podařilo svou zem před krvavou záplavou potratů uchránit. Bůh žehnej Chile! Virgen del Carmen bella, protege tu tierra![3]

Zdroj: sspx.org

[1] Ohrožení života matky, těžké genetické poškození plodu, početí po znásilnění – pozn. překl.

[2] Ke schválení musí návrh projít čtyřmi stupni: výborem pro zdravotnictví, ústavněprávním výborem, poslaneckou sněmovnou a senátem.

[3] Panno Marie Karmelská, ochraňuj svou zem! – pozn. překl.

http://www.tedeum.cz/2015/11/18/chile-vrazdeni-nenarozenych-stale-nezakonne/

 

Francúzi sa búria proti modleniu sa za Paríž. Ak musíte, fajn, ale v súkromí

BRATISLAVA – Od piatka koluje sociálnymi sieťami motto #prayforparis, ktoré šíria celebrity v angličtine. Francúzi majú sekulárnu krajinu a všetkým, ktorí sa za nich chcú „modliť“ odkazujú, že to nie je treba.

Podľa držiteľa reportérskej ceny Alberta Londres, Luca Le Vaillanta sa za Paríž modliť netreba. Zdroj: Instagram

Ak modliť sa pomôže tomu, aby sa horor, aký zažil Paríž v piatok 13. novembra, nezopakoval, fajn. Ak však modliť sa znamená prosiť akéhokoľvek boha o niečo, ďakujeme, ale netreba, aby ste to robili verejnými vyjadreniami.

Asi takto by sa dal zhrnúť vzťah mnohých Francúzov k hashtagu #prayforparis. „Keď používame tento symbol zabúdame, že na Paríž zaútočili práve pre jeho až posvätné ´neverstvo´, pre svoju bez pochyby až nahlúplu toleranciu, ktorá si však súčasne ctí všetky viery,“ hovorí v úvodníku novinár Libération-u Luc Le Vaillant.

Tak modliť sa, či nie?
„Modliť sa je náboženský akt. Modliť sa za mesto, na ktoré práve zaútočili náboženskí šialenci? Myslím si, že keď bude na svete viac krajín, ktoré budú svetské (sekulárne), bude menej problémov,“ píše jeden z komentárov.

Iní si myslia, že by sa #prayforparis nemal rozoberať v týchto termínoch, jeho iniciátori to predsa mysleli dobre. „Nie som veriaci, ale myslím, že nikomu nebudem hovoriť, aby sa nemodlil za niečo, čo je dobré,“ píše sa v ďalšom z komentárov.

Podľa mnohých, by však Francúzsko nebolo bez oddeľovania štátu od viery tým, čím je. „Laïcité“, francúzska forma sekularizmu, totiž neneguje náboženstvá, ale dáva každému rovné postavenie v spoločnosti. Náboženstvo patrí výlučne do súkromia.

Nehrajme hru na lepšie a horšie náboženstvo
Podľa držiteľa reportérskej ceny Alberta Londres, Luca Le Vaillanta, sa za Paríž modliť netreba. Vysvetľuje prečo. „Išlo by o ponorenie sa do náboženských hier a ich vojen.“

Vo viacerých krajinách Európy prebiehal v dejinách dlhý boj o to, aby mal každý rovnaké práva, hoci iné vierovyznanie. Vo väčšine štátov súperil katolicizmus a protestantizmus, napríklad v histórii hneď tri náboženstvá, medzi nimi aj islam.

Vo Francúzsku patrí verejná sféra všetkých občanom. „Najskôr vznikol štát a ten má obyvateľstvo. Kto je obyvateľom, má nárok na občianstvo a nik sa nepýta, akého pôvodu sú jeho rodičia. Má rovnaké práva a povinnosti,“ vysvetľoval rozdiel medzi nemeckým (ktorý prevláda aj v strednej Európe) a francúzskym konceptom štátu Jacques Rupnik v rozhovore pre Aktuálne.sk.

„Rozumiem tomu, že naši anglosaskí bratranci to zrejme nepochopia,“ píše Le Vaillant. Menuje rozdiely medzi francúzskym a anglosaským chápaním spoločnosti. Francúzsky prezident napríklad neprisahá na Bibliu ako americký a Marseillaisa neobsahuje nič podobné ako anglická „God Save the Queen“.

http://aktualne.atlas.sk/francuzi-sa-buria-proti-modleniu-sa-za-pariz-ak-musite-fajn-ale-v-sukromi/zahranicie/europa/?utm_source=hp-centrum&utm_medium=box-spravodajstvo-aktualne&utm_campaign=hp

Tento obsah bol zaradený v Domáce, Slovania, Správy, Zahraničné, Zo života Cirkvi. Zálohujte si trvalý odkaz.