Posolstvo Fatimy dnes. + Niekoľko viet 2015

Za dva roky se ukáží velká znamení na nebi. Apokalypsa? Zaslepené lidsvo kráčí do záhuby. Betlemská hvězda, poselství Fatimy, král před gilotinou. Pane, poslouchám tě
PATRICK ARCHBOLD zvedá pohled k obloze a ptá se, zda nám náhodou v rachotu všedního dne něco zásadního neuniklo – a zda se nás to brzy nebude týkat, ať chceme, či ne
23. září 2017 uvidíme souhvězdí Panny, v němž bude vycházet slunce. Bible hovoří o témže jevu v Apokalypse, když popisuje “ženu sluncem oděnou”, Pannu Marii. Tyto události se navíc odehrají přesně na sté výročí zjevení Panny Marie v portugalské Fatimě. Víme přitom, že sté výročí je významný milníkem. Východ slunce, který se ostatně odehrává každý rok, však není zdaleka jediným nebeským úkazem, jehož se za rok dočkáme. Co se ještě má odehrát?

Boh

Na začátek jedna důležitá poznámka: v následujícím článku předkládám sérii faktů a pozorování, z nichž nedělám jednoznačný závěr. Nicméně jevy, které popisuji, jsou takové, že přímo svádějí k falešným interpretacím. Proto bych rád konstatoval: nepředpovídám vůbec nic. Nabízím své postřehy k nadcházejícím událostem, jak na zemi, tak na obloze. Jsou to události potenciálně velmi významné. Měli bychom si jich být proto vědomi. Nic více, a nic méně.

Boží znamení
Ptám se: Co kdyby nám Bůh – tak jak to již mnohokrát učinil – dal znamení shůry. Všimli bychom si ho? A kdyby upozorňovalo na události veliké a strašlivé – dokázali bychom ho pochopit? Nebo jsme natolik zaměstnaní našimi každodenními starostmi, že se už neobtěžujeme hledět k obloze – a i pokud bychom si všimli – neodsoudili bychom je jako nějaký nesmysl pro pověrčivé?

Co kdybych vám řekl, že nadchází astronomická událost, která přesně souhlasí s Knihou Zjevení Sv. Jana (takzvaná Apokalypsa, pozn. PP) a až neuvěřitelně odpovídá co do načasování i kontextu. Podíváte se vzhůru?

I ukázalo se na nebi veliké znamení: Žena ozářená sluncem, pod jejíma nohama měsíc a na její hlavě koruna z dvanácti hvězd. A jsouc v požehnaném stavu, křičela v svých porodních bolestech a těžce pracovala k porodu.

I ukázalo se jiné znamení na nebi: Hle, veliký drak, ohnivý, se sedmi hlavami a desíti rohy a na jeho hlavách sedm korun a jeho ocas táhl (za sebou) třetinu nebeských hvězd a pak je hodil na zem.

A ten drak se postavil před ženu, která měla poroditi, aby hned po porodu pohltil její dítko. I porodila dítko mužského pohlaví, jež mělo říditi všechny národy železnou berlou. Avšak to její dítko bylo vzato k Bohu na jeho trůn.

Zjevení 12:1-5

Betlémská hvězda
Než začnu, je myslím nejdůležitější uvědomit si kontext. Jako křesťané považujeme za samozřejmou a nepopiratelnou součást naší víry, že před dvěma tisíci lety použil Bůh astronomickou událost, aby komunikoval s lidstvem. Byla to Betlémská hvězda. Pokud si ji ale lidé vůbec představují, představí si většinou nějaké masívní, zářivé světlo na obloze, které nelze přehlédnout – tak zářivé, že dokázalo zvednout Tři krále ze židlí (či z trůnů) a vyslat je na dlouhou cestu za předpovězeným Králem.

Jenže to je chybná představa. Víme totiž také, že když Králové dorazili do Jeruzaléma, což bylo pouhých osm kilometrů od Betléma, museli vysvětlovat, co vlastně viděli a proč si to, co viděli, vyložili právě tímto způsobem. Král Herodes, jeho dvůr i zbytek Jeruzaléma o Hvězdě nevěděli vůbec. Lid jeruzalémský se totiž zaměstnával sháněním obživy pro své rodiny a každodenními povinnostmi, právě tak jako my dnes. Ačkoli jim nad hlavami plálo veliké znamení, ohlašující příchod Spasitele, Syna Božího, nejen, že o něm nevěděli, ale vůbec je nezajímalo.

Takže abychom pochopili kontext, v němž můžeme lépe chápat 12. kapitolu Zjevení, je užitečné prozkoumat Betlémskou hvězdu trochu blíže. Co byla vlastně zač, a proč ji Králové viděli, když všem ostatním prostě “unikla”? Jednoduchá odpověď zní: protože dávali pozor.

Existuje poměrně přesvědčivá teorie, že Betlémská hvězda byla ve skutečnosti série zcela „regulérních“ astronomických událostí, které zahrnovaly sérii vzácných konjunkcí planet, jež signalizovaly narození Krále. Nejdříve je důležité, abychom si připomněli, že sledování těchto znamení není astrologie. Encyklopedie Britannica definuje astrologii jako:

“…typ věštění, který zahrnuje předpovídání pozemských a lidských záležitostí skrze pozorování a interpretaci stálic, Slunce, Měsíce a planet. Její stoupenci věří, že pochopení vlivu planet a hvězd na pozemské dění jim umožňuje předpovídat a ovlivňovat osudy jednotlivců, skupin i národů.”

Bůh komunikuje s člověkem
Katolická Církev jednoznačně a výslovně odsuzuje astrologii, stejně jako všechny ostatní typy věštění (CCC 2116). Ale interpretace znamení, jako byla Betlémská hvězda, se nerovná věštění osudů. Je to prostě regulérní astronomie a symbologie, spojená s myšlenkou, že Bůh, Stvořitel vesmíru, občas užívá své stvoření k tomu, aby komunikoval s člověkem. Bible je plná příkladů, které tento závěr podporují. Třeba Žalm 19 říká:

Nebesa vypravují slávu Boží, a díla rukou jeho hlásá obloha.
Den dni výmluvně podává tu zprávu, a noc noci dává to poučení.
Není to mluva, aniž jsou to řeči, jejichžto hlasů bylo by možno neslyšet.

Žalm 19:1-4

Čtěte ZDE: Vyznání Pia XI.: Mír Kristův v království Kristově. Koncil Jej sesadil z trůnu. Fata morgána neutrálního státu. Je OSN největší nadějí pro lidstvo? Modlitba, jež nás může zachránit

Čtěte ZDE: Šok z přelomu tisíciletí: Poselství z Fatimy prý patří minulosti. Polorozbořené město a umírající „biskup v bílém“. Rozpory se vrší. Kdo a proč cenzuruje výroky Panny Marie?

Svatý Pavel přímo tento Žalm cituje v Listě Římanům, kde vysvětluje, že Židé měli k dispozici informaci o příchodu Mesiáše:

Nuže, víra je z kázání, kázání pak z rozkazu Kristova. Ale táži se: „Což neslyšeli?“ Zcela určitě!
„Po veškeré zemi pronikl jejich hlas, až na konec země jejich slova.“

Římanům 10:17-18

Pavel jednoznačně říká, že Židé věděli o Mesiášově příchodu, protože jim to sdělila nebesa. Je zjevné, že Pavel nepodporuje astrologii, ale říká, že Bůh občas používá nebesa jako výstražné znamení ke sdělení Svých plánů. O rozdílu mezi astrologií a pochopením nebeských znamení samozřejmě může být řečeno mnohem a mnohem více, ale protentokrát stačí říci, že vzhlížet k obloze a očekávat potvrzení či ohlášení Božích plánů je ve správném kontextu a při správném užití pro křesťana naprosto legitimní.

Takže, co byla Betlémská hvězda? Jak jsme už zmínili, je možno se velmi dobře domnívat, že šlo o sérii astronomických událostí s důležitým symbolickým obsahem. Detailně je najdete popsány na BethlehemStar.net, ale pokusím se o stručné shrnutí.

Astronomické jevy
V roce 3 až 2 před Kristem se vzhledem ke zdánlivě retrográdnímu pohybu Jupiterovu objevila vzácná trojnásobná konjunkce Jupitera (“královské” planety) a Regulu (“královské” hvězdy). Tři Králové si tuto konjunkci dost možná vyložili jako gigantický neon na nebesích, který bliká KRÁL-KRÁL-KRÁL. Celá ta show se začala odehrávat na židovský nový rok a v souhvězdí Lva (které symbolizuje kmen Judův). Takže tato konstelace velmi jednoznačně naznačovala příchod židovského Krále z kmene Judova, což pro ty, obeznámené s faktem příchodu Mesiáše, nebylo těžké interpretovat. Současně je nutno dodat, že hned za Lvem bylo souhvězdí Panny se Sluncem i Měsícem “pod nohama”.

Po této neobyčejné konjunkci se začal Jupiter pohybovat západním směrem a dostal se do konjunkce s Venuší, planetou, mimo jiné symbolicky asociovanou s mateřstvím. Konjunkce “královské” a “mateřské” planety byla tak těsná, že takovou žádný žijící člověk dosud neviděl, a společně tvořily nejjasnější objekt na obloze.

Po všech těch znameních o narození židovského Krále z rodu Judova asi chápeme, proč nebylo vzdělaným Třem Králům zatěžko vydat se na cestu k Jeruzalému – ale také, proč řadový občan Jeruzaléma “zaspal”.

Jupiter se poté stále pohyboval na západ, až se konečně zastavil. Když se tak stalo, při pohledu z Jeruzaléma stál přesně na jihu – přesně nad malou vesničkou Betlémem, přesně 25. prosince roku 2 před Kristem.

Toto všechno je jednoduše k vidění v jakémkoli moderním počítačovém populárněnaučném programu, protože ty ukazují noční oblohu v jakémkoli historickém období odkudkoli na Zemi. A právě s těmito programy se můžeme dívat nejen na oblohu minulou, ale i budoucí.

Čtěte ZDE: Třetí tajemství z Fatimy konečně zveřejněno: Opravdu? Vylité oceány a padající oheň. Japonská stopa. Pochybující církev a odpad na jejím vrcholu

Když se v kontextu všeho výše popsaného podíváme na tuto budoucí oblohu, znovu vidíme nebeská znamení velkého významu.

Připomeňme si začátek Zjevení 12:

I ukázalo se na nebi veliké znamení: Žena ozářená sluncem, pod jejíma nohama měsíc a na její hlavě koruna z dvanácti hvězd. A jsouc v požehnaném stavu, křičela v svých porodních bolestech a těžce pracovala k porodu.

Autor Zjevení evidentně jasně říká, že jde o znamení na nebi. A co vidíme na nebi v blízké budoucnosti?

Blízká budoucnost
20. listopadu 2016 začíná astronomický jev, který bude trvat devět a půl měsíce a jehož vrchol je znepokojivě přesně provázán s dalším jevem ze Zjevení. Ačkoli nejsem astronom, všechen můj dosavadní výzkum naznačuje, že jde o jev, který je ve známé historii lidstva svého druhu jediný.

20. listopadu 2016 totiž Jupiter (Král) vstoupí do těla (dělohy) souhvězdí Panny (tedy Svaté Panny). Jupiter, vzhledem ke svému retrográdnímu pohybu, setrvá v “děloze” Panny devět a půl měsíce. Tato délka ještě koresponduje délkou těhotenství u normálního, mírně přenášeného dítěte.

Po devíti a půl měsících Jupiter z dělohy souhvězdí Panny vyjde opět ven. Během jeho vystoupení (porodu), 23. září 2017, vidíme souhvězdí Panny, za kterým přímo vychází slunce (“žena sluncem oděná”). U nohou Panny vidíme Měsíc. A na její hlavě nacházíme korunu dvanácti hvězd: tvoří ji obvyklých devět hvězd souhvězdí Lva, spolu s třemi planetami: Merkurem, Venuší a Marsem.

To je skutečně pozoruhodná a – alespoň pro mou maličkost – i mírně znepokojivá podobnost na Zjevení 12. Co znamená – pokud něco znamená? Jediná pravdivá odpověď, která se nabízí, je, že zkrátka – nevíme. Ale ačkoli nevíme, nejsme zcela bez možnosti výkladu.

“Shodou okolností” se totiž také tyto události odehrají právě o stém výročí zjevení “ženy oděné sluncem”, Panny Marie, z Fatimy, které se odehrálo v roce 1917. Popsané hvězdné divadlo vyvrcholí jen tři týdny před výročím zázraku, při němž slunce “tančilo” (tu máme další znamení na nebi), což viděly tisíce lidí.

V bezmála stu let, které následovaly, jsme měli možnost sledovat, jak se varování Matky Boží naplňují s otřesnou přesností. Lidstvo nepřestalo urážet Boha, a tak jsme zažili strašlivé války, vyhlazení celých národů a „Rusko, jak šíří své chyby po celém světě“ – a pokud máme být upřímní – i do samotné Církve. A stále očekáváme splnění Jejích slibů, triumf Jejího Neposkvrněného Srdce a období míru ve světě.

Význam stoletého výročí
Co možná nevíte, je že fatimské proroctví samo naznačuje, že je stoleté výročí význačné. V roce 1931 byla sestra Lucie, nejdůležitější příjemkyně zjevení, na návštěvě u přátel v Rianjo ve Španělsku. Tam se jí zjevil Pán a stěžoval si, že na rady Jeho Matky nebylo dbáno. Řekl: “Sděl mým služebníkům, že pokud stejně jako král Francie odloží uskutečnění mých příkazů, budou krále Francie následovat do neštěstí. Nikdy není pozdě utéci se k Ježíši a Marii.”

A v dalším textu sestry Lucie se dočteme slova Pánova: “Nechtěli poslechnout mé přání! Jako král Francie budou litovat, a nakonec poslechnou, ale bude už pozdě. Rusko mezitím rozšíří ve světě své chyby, vyvolá války a pronásledování Církve. Svatý Otec bude mnoho trpět.”

Odkazy na krále francouzského jsou velmi zajímavé pro naši věc, neboť je to přímá reference k požadavkům Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, které učinil Pán skrze svatou Markétu Marii Alacoque 17. června 1689. Král Ludvík XIV. a jeho nástupci ovšem neposlechli příkazu, aby veřejně zasvětili Francii Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu. Výsledkem bylo, že 17. července 1789, na den přesně o sto let později, povstalo Národní shromáždění francouzské revoluce proti králi, prohlásilo se za vládu Francie a krále sesadilo. Král byl později, jak víme, popraven.

Význam stého výročí fatimské události neumíme přesně posoudit, ale rozhodně je to zajímavá indicie.

Mnoho lidí rovněž zná vizi papeže Lva XIII. ve které slyšel, že má satan vyměřenou lhůtu jednoho sta let, aby se pokusil zničit Církev. Ihned poté, co měl tuto vizi, sestavil papež modlitbu ke sv. Archandělu Michaelovi, která archanděla vyzývá k tomu, aby nás bránil v boji a byl naší záštitou proti zlobě a úkladům ďáblovým. Papež poté tyto – takzvané leoninské – modlitby přidal na konec mše. Jenže Druhý vatikánský koncil se postaral, aby byla jeho praxe potlačena.

Neklidné očekávání
Dnes prožíváme v Církvi bouřlivé doby. Samotné základy víry, dokonce i přikázání našeho Spasitele, jsou relativizována a přehlížena. Není možné nepřipomenout si papežovu vizi.

A když už mluvíme o současné krizi v Církvi, musím také připomenout, že datum, kdy celý astronomický jev, o němž jsem mluvil, nastane, tedy 20. listopad 2016, je současně dnem, kdy skončí “Milostivé Léto”, vyhlášené papežem Františkem. Týž den, kdy je svátek Krista Krále.

Opět zdůrazňuji: nesnažím se tvrdit, že zde popsaný astronomický jev má nějakou důležitost. Netvrdím, že znám budoucnost či jakékoli budoucí události, vztahující se k naplnění celého fatimského proroctví.

Co říkám, je jednoduché: Jsme ve stejné situaci, v níž byli Tři Králové před dvěma tisíci let.

A já vzhlížím k obloze a říkám: “Tak dobře, Pane. Poslouchám tě.”

http://protiproud.parlamentnilisty.cz/duchovni-svet/2076-za-dva-roky-se-ukazi-velka-znameni-na-nebi-apokalypsa-zaslepene-lidsvo-kraci-do-zahuby-betlemska-hvezda-poselstvi-fatimy-kral-pred-gilotinou-pane-posloucham-te.htm

 

Několik vět 2015: „Běda vám, hlasatelé vymyšlených pravd a bezbřehé svobody!“ Ztýraná tvář českého národa. Treblinka, páter Toufar a rány pěstí. Co dělat, abychom se vyhnuli zkáze?

REDAKCE PROTIPROUD přináší důležitý text profesora Petra Piťhy, burcující ochablý český národ k aktivitě… než bude pozdě
Čas od času vynoří se v českém národě výrazná osobnost, která statečně říká nepříjemnou pravdu. Takovou osobností je i pan profesor Petr Piťha, probošt Kolegiátní kapituly Všech svatých na Pražském hradě. Při odhalení sochy Anežky Přemyslovny v Litomyšli pronesl „několik vět“, které se jistě v žádném mainstreamovém periodiku dnes (a ostatně ani jindy) nedočteme.

Na rozdíl od plytkých oslav různých výročí, která propagují falešný obraz „Evropana nové doby“, má totiž projev prof. Piťhy dvě zásadní pro mediální, politický i církevní mainstream nepříjemné stránky. Poukazuje na skutečné kořeny naší vlasti, představované Přemyslovci, nikoli válkychtivou lůzou. A nastoluje tolik potřebné otázky, kterých se obvykle bojíme. Myslíme si, že právě tato slova je dobré vnímat při dnešním státním svátku.

Profesor Petr Piťha: Nádherná logika duchovního dění
Dámy a pánové,

ctitelé Anežky Přemyslovny,

stává se často, že náhodou, kterou dovedeme vysvětlit shodou banálních okolností, dojde k nějakému jejich významuplnému překrytí. Vnímaví a zasvěcení lidé si jí všimnou a vše pro ně dostane hlubší smysl. Lidé lhostejní a nepoučení to přejdou bez povšimnutí.

Takovým milým dárkem pro dnešní slavnost je, že několik lidí hledalo ve svých diářích společný volný den a nenašli ho ani v březnu, ani v dubnu a květnu, až zjistili, že to půjde teprve 11. června.

Pak se plácli do čela, jako když se zabíjí bzíkavý komár, a došlo jim, že je to přeci den, kdy proběhla Anežčina obláčka (tedy vstup do kláštera a složení řeholního slibu), a kdyby si to včas uvědomili, nemuseli nic dlouho hledat. Dnešek byl pro naši slavnost dávno určen a v našich agendách byl pro ni i ochráněn.

Je pochopitelné, že se člověk takto jednou vytržený ze spěchu, který plodí nepozornost, soustředí a zamyslí, nejsou-li tu skryty ještě nějaké další takové vazby jasně vyplývající z logiky duchovního dění, které si však ke své velké škodě neuvědomujeme. Bojím se, že už si neuvědomujeme skoro nic a v sobecké lhostejnosti spěcháme vstříc budoucnosti, které se začínáme obávat, a proto se vždy víc staráme o to, co ještě vysajeme z přítomnosti: Vždyť ono se to ňáko…, a třeba se toho ani nedožiju.

Anežka udeřená pěstí
Vždyť kdo si povšimne, že kámen sochy vidí a mluví. Jen pohleďte: Její tvář je souměrná, jen levé oko kvůli několika málo zdařeným úderům autora jakoby pokleslo a bylo o něco větší. Ale výmluvná vada kamene, z Božího úradku vzniklá před miliony let v hlubině skály, aby teď a tady promluvila, říká, že dívčí Anežčina tvář byla hrubě udeřena pěstí.

Od levého chřípí, přes rty a bradu, jde stopa krve. Krvácí i pravé oko. Tvar rtů se náhle jeví jako marná snaha o úsměv ve chvíli, kdy ústa chutnají sladkost vlastní krve, jež z pravého koutku unikla a stéká jinou žilkou v kameni. V úžasu si pak povšimneme, že oblouky obočí, které přecházejí v linii nosu, mají do detailu tvar krytu z přilbice sv. Václava. Oči světice hledí nekoordinovaně jako po smrtícím úderu, který zadržel nánosník přilby.

Březnový projev profesora Piťhy v kostele Všech svatých na Pražském hradě

Přemyslovská kněžna, hledící do Treblinky
A kdo se postaví po bok té útlé ženy, zadívá se směrem, kterým ona hledí, uvidí a pochopí? V přímém pohledu leží Valdická kartouza, kde trpěl Josef Toufar. Úpěl o pomoc právě k blahoslavené Anežce, kterou zvolil za patronku svého kněžství, jak o tom svědčí jeho primiční obrázek. Kdyby se ohlédla vlevo, uviděla by Čihošť, kde jeho bída začala. Kdyby se obrátila na druhou stranu, hleděla by směrem, kterým tisíce vagónů vezly živoucí kostry do nenasytných ohnivých tlam Treblinky a Osvětimi.

Ať se podívá kamkoli, vidí vždy místa krvavých jizev své země, jejíž bolest se zrcadlí v její tváři. A přeci, přes tolikero ran stojí zpříma a její mlčení je výmluvnější než imperativní úder hromu. Mlčení této zhanobené světice, která je tváří její ztýrané země, totiž varuje, ponechávajíc ovšem rozhodnutí vše chápajícímu soudci. Před čím varuje? Co říká?

 

Běda….Vám
– Běda vám, nepraví vladaři, kteří hledáte svůj prospěch a ničíte národ vám svěřený, protože i vás pohltí bída, kterou způsobíte.

– Běda vám, kteří chcete vyniknout svým skvělým povrchem a pak přezíravě hledíte na nás obyčejné, protože vaše nafouklé povrchy prasknou, odhalí prázdnotu vašich životů a vaše masky odnese vítr posměchu, který vás čeká. Takové už jsou žně těch, kdo sejí pohrdání.

– Běda vám, úspěšní chytráci, protože ti, které jste podvedli, se v hladu vrhnou na cokoli, co máte.

– Běda vám, prohnaní bankéři, kteří bezuzdnou lichvou ničíte mladé rodiny, protože peníze, které hromadíte, ztratí jakoukoli cenu.

– Běda vám, úplatní právníci, kteří jste zničili právní řád, protože i vy stanete před soudem spravedlnosti, kterou zničit nemůžete.

– Běda vám, hlasatelé vymyšlených pravd a bezbřehé svobody, protože narazíte na pevnost Božího řádu, který nezrušíte, a zahynete pádem na tvrdou skutečnost.

– Běda vám, vystrašení vyhaslí kněží, kteří svaté pravdy nehlásáte, ale nabízíte je za snížené ceny, abyste byli všude přijati a pozitivně vnímáni, protože vás stihne osud všech vlažných.

– Běda vám, zbabělí učitelé, kteří opakujete shora diktované lživé nesmysly, protože i sobě vychováte bezohledné otrokáře.

– Běda vám, prodejní akademici, kteří jste prodali svobodu bádání a kazíte mládež, protože budete vyhnáni jako zrádní správci pokladů.

– Běda vám, přikrčení mlčící, kteří spokojeně přežíváte ve své moudré opatrnosti, neboť jste uvykli otroctví a nebudete schopni žít ve svobodě pravdy.

– Běda vám, poživační lenoši, neboť i váš nesmyslný život ukončí smrt, ve které uvíznete jako kořist v oku pytláka.

– Běda vám, vesele laškující páry, kterým k pomazlení stačí psík, protože vám leda vlci věnují péči, až zestárnete.

– Běda vám, nudou ochablí sobci, kteří nedbáte o svou rodnou zem, protože z ní budete vyhnáni.

Co máme dělat?
Vidím na vás, že se děsíte mých slov, ale vidím i to, že se neděsíte dost, abyste se ptali, co máte dělat. Na vašich rtech je jiná otázka: Je vůbec možné uniknout?, a chcete po mně slova útěchy. Budiž.

Až uslyšíte, že k vám mluví kameny, a přestanete křičet, abyste porozuměli, co říkají,

až uvidíte, že pole žízní a prosí o zrna setby, opřete se o pluh a sklonění v úctě k zemi živitelce napojte ji svým potem,

až pocítíte vůni své mateřské země oddechující kvetoucími lipami a pozdní vůní otav, opustíte čmoud svého grilování a kyselý pach svařáků a vrátíte se ke stromům a lukám,

až rozpoznáte chuť pokrmu, protože přestanete konzumovat a začnete jíst,

až vaše dlaně začnou cítit, protože odliší, co je mrazivé, chladné, vřelé a palčivé, a rozpoznají drsné od hladkého, pevné od křehkého a mrtvé od živého, protože se vrátíte k pravosti a pravdivosti slov,…. až …

Pak pocítíte, že vaše zlojovatělá srdce bolí, a stanete se lidmi. Tehdy také dostanete sílu pro budoucnost, protože uvidíte, že vám jde naproti dítě a nikoli zmar. Tehdy s úlevou, která doprovází svobodu, řeknete: Ustupte duchové stínů, prchněte snovatelé neštěstí, protože vchází mocný král, Spravedlivý a Milosrdný, Vítěz nad smrtí, aby vše obnovil, navrátil úsměv našim rtům a usadil nás v zemi, kde v pokoji září oči pokorných vítězů.
http://protiproud.parlamentnilisty.cz/duchovni-svet/1789-nekolik-vet-2015-beda-vam-hlasatele-vymyslenych-pravd-a-bezbrehe-svobody-ztyrana-tvar-ceskeho-naroda-treblinka-pater-toufar-a-rany-pesti-co-delat-abychom-se-vyhnuli-zkaze.htm

Tento obsah bol zaradený v Domáce, Slovania, Správy, Zahraničné, Zo života Cirkvi. Zálohujte si trvalý odkaz.