Zomrel Pavel Srníček. + Roman Pavelka zomrel na tréningu

Scan003 (1)

Pavel Srníček počas výkonu ZVS v Dukle Tábor (strážna rota VÚ 56 48) Futbalista Baníka Ostrava Roman Pavelka (José) zomrel vo februári 2001 pri kondičnom tréningu (stojaci štvrtý sprava). Foto archiv A. Čulena 1988

 

Srníček (†47) měl nejbližší u lůžka: Rodina dostala den, aby se rozloučila
Měl šediny, ale byl tak mladý! Sportoval, zdravě jedl, měl duši pohodáře… Přesto fotbalový brankář a trenér Pavel Srníček (†47) už není mezi námi, včera zemřel. Když odešel, své nejbližší měl u sebe.

Srnnicek Newcastle

Pavle, nech Ti Pán dá odpočinutie večné a svetlo večné nech Ti svieti. Tono

Srníček v ostravské nemocnici zemřel poté, co ho lékaři odpojili od přístrojů. Rozhodli se tak, protože situace byla beznadějná, nastala u něho mozková smrt.

Srnicek

„Navzdory nejlepší lékařské péči poslední sken činnosti mozku v pondělí ukázal nevratné poškození. Následovalo rozhodnutí o odpojení od přístrojů, které udržovaly jeho životní funkce v činnosti. Odešel v úterý odpoledne, u jeho lůžka byli nejbližší rodinní příslušníci,“ rozšířil smutnou zprávu do světa Pavlův agent Stephen Wraith.

Z toho plyne, že lékaři dali rodině den na to, aby se s Pavlem rozloučila. O tom, že nemá šanci přežít, věděli nejpozději od pondělí.

Naděje na jeho záchranu žila devět dnů. V neděli 20. prosince si šel doma v Bohumíně zaběhat a selhalo mu srdce. Netlouklo dvacet minut, než náhodný kolemjdoucí přivolal pomoc. Ten den lékaři dokázali srdce ještě probudit k činnosti. Čas ukázal, že bylo pozdě, mozek byl příliš dlouho bez kyslíku.

„Bavili jsme se spolu o charitativním zápasu, který chtěl příští rok sehrát. Uplyne dvacet let od chvíle, kdy Newcastle málem vyhrál anglický titul. Uděláme to ve jménu oslavy tohoto velkého muže,“ pravil Wraith.

Zemřel brankář Pavel Srníček (†47). Devět dnů po zástavě srdce
Český fotbal zasáhla smutná zpráva. Bývalý reprezentační brankář Pavel Srníček zemřel ve věku 47 let devět dní po srdečním kolapsu, který ho postihl při kondičním běhu v…

Soudní znalec Dlask:
Souhlas rodiny k odpojení není potřeba
Pravidla pro odpojování pacienta od plicní ventilace jsou v České republice striktně daná. Záleží, zda nastala mozková smrt.

„V takovém případě je pacient mrtvý a lékař je povinen ho odpojit, protože není možné ventilovat mrtvého,“ vysvětluje soudní znalec v oblasti anestezie a resuscitace MUDr. Karel Dlask.

Lékař podle jeho slov provede u pacienta angiografii, tedy vstříkne kontrastní látku do žíly. „Pokud kontrastní látka nedoputuje do mozku, je jasné, že tam neproudí krev a nastala mozková smrt. Okamžik vstřiku se pak bere jako doba smrti. I když prakticky byl ten člověk pochopitelně mrtvý už před tím,“ říká Karel Dlask. Mozkovou smrt pak lze potvrdit i dalšími testy.

„O odpojení rodinu informujeme, ale její souhlas lékař nepotřebuje. Postup vyplývá ze zákona,“ popisuje znalec. Odpojit od přístrojů člověka, u něhož k mozkové smrti nedošlo, není v České republice možné.

http://isport.blesk.cz/clanek/blesk-sport/256127/srnicek-47-mel-nejblizsi-u-luzka-rodina-dostala-den-aby-se-rozloucila.html

 

Fotbalista Pavelka zemřel při tréninku

Roman Pavelka a Pavel Srnicek

Roman Pavelka a Pavel Srníček – Baník Ostrava

U n i č o v – S přestávkami čtrnáct minut sprintoval v tělocvičně, pak se posadil na lavičku a vydýchával se. Nebyl to extrémně náročný trénink, jenže Roman Pavelka se najednou zakymácel a upadl. Za chvilku se k tělocvičně snesl vrtulník záchranné služby a celý Uničov strnul. Žádná pomoc už ale nezachránila trénovaného fotbalistu, který ještě před pár lety hrál první ligu. Roman Pavelka zemřel, jeho srdce ve středu selhalo. Podle lékařů měl zúženou koronární tepnu a při enormní zátěži mohlo dojít k náhlému srdečnímu selhání, k infarktu. V lednu bylo Pavelkovi, otci dvou dcer, teprve třiatřicet let.
Bolest a slzy zasáhly třetiligový tým z Uničova. Hráči nemají na fotbal pomyšlení, den po tragédii netrénovali, sešli se až včera. „Ze všeho nejhorší je ta Romanova prázdná skříňka,“ říká brankář Václav Čikl.

Uničov znovu netrénoval, zrušil i dnešní přípravný zápas. Hráči jen tiše pozorovali tři zapálené svíčky, které stály nad Pavelkovým místem v rohu šatny. „Nemůžeme se vyrovnat s tím, že už tu s námi není,“ špitne Čikl.

Všichni spoluhráči viděli, co se ve středu stalo. Pavelka se zhroutil po tréninku, trenér Jiří Martinka mu okamžitě dával umělé dýchání. „Cítil jsem, že mu srdce bije.“ Z bezvědomí se však Pavelka neprobral.
Roman Pavelka
Když jako dorostenec přišel do Ostravy, byl to talent k pohledání. S drobnou postavou kouzelně klamal tělem, uměl lehce rozkývat protihráče a vytvořit kličku. Vyžíval se v tom.

Jeho levačka byla výborná. Ve druhém ligovém zápase vstřelil gól Slavii, při čtvrtém pomohl černovlasý střízlík porazit Spartu.Václav Ježek, slavný trenér Sparty, tehdy prohlásil: „Z toho Pavelky roste výrazná osobnost ligy.“ Psal se rok 1990. Říkalo se mu José, Pavelkova technika totiž připomínala skvělé Brazilce. „Když měl den, balon mu nikdo nevzal,“ vzpomíná bývalý spoluhráč Jaroslav Šilhavý.

Jenže technika a kličky nejsou všechno, Pavelka v lize za celou kariéru nehrál ani osmdesát zápasů. „Nebyl to typ pro těžký dril, asi mu chyběla vůle, možná měl malé ambice,“ říká kouč

Werner Lička, jenž Pavelku poznal v Ostravě. Snad každý trenér mu vyčítal: Utápíš se v kličkách, jsi příliš měkký, chceš hrát fotbal bez srdce a bojovnosti, a to nejde.Nejlepší léta zažil v Ostravě, pak se stěhoval do Drnovic a ligovou kariéru ukončil ve slabém týmu Lázní Bohdaneč. V roce 1999 se vrátil do rodného Uničova, do třetí ligy. V nedalekém Újezdu dostavěl baráček.

„V lednu jsme s Uničovem hráli přátelák a Roman mi říkal, jak je spokojený, že mu nic nechybí,“ vzpomíná Jaroslav Gürtler, současný trenér Ostravy, který Pavelku přivedl do ligy.

http://fotbal.idnes.cz/fotbalista-pavelka-zemrel-pri-treninku-fcj-/fot_dsouteze.aspx?c=A010216_151159_fot_dsouteze_pep

 

 

Jánošův život ukončila vášeň k rychlé jízdě

V rámci hlasování o nejlepší Jedenáctku 20 let Gambrinus ligy přinášíme příběhy, rozhovory a portréty fotbalistů, kteří psali její historii nebo se do ní nesmazatelně zapsali ještě v dobách společné československé soutěže. Tento týden se hlasuje o brankářích a jedním z kandidátů je i Zdeněk Jánoš, který však tragicky zahynul na podzim roku 1999.

Zdenek Janos
Gólman Zdeněk Jánoš v dresu Jablonce.
Stanislav Zbyněk, ČTK
Ta zpráva přišla jako blesk z čistého nebe. Zdeněk Jánoš se vracel osudného večera 15. září z tréninku v Příbrami domů do Prahy k manželce Evě a malým synům Dominikovi a Adamovi. „Nehoda se stala před křižovatkou ulic Novopetrovické a Kurčatovové v Praze 10. Řidič Volkswagenu Passat Zdeněk Jánoš jel Novopetrovickou ulicí směrem od ulice Výstavní a z dosud nezjištěných příčin náhle přejel do protisměru, kde se čelně srazil s autobusem,“ řekla oficiálně ČTK Andrea Zoulová z tiskového oddělení pražské policejní správy. Jánoš utrpěl smrtelné zranění, kterému na místě podlehl. Autobus trefil v rychlosti 150 km/h.

Peltovi dával zabrat
Rodák z Uherského Hradiště vstoupil do velkého fotbalu v roce 1988, kdy ze Slavie Uherské Hradiště přestoupil do té pražské. A odchytal za ní 139 utkání. Dokonce si připsal jeden ligový gól z pokutového kopu. V roce 1994 vyměnil slávistický dres za jablonecký hned se stal oporou a jednou z největších osobností týmu.

„Byl to vynikající gólman, ale také trochu problémový chlap. Ne ve smyslu fotbalovém, ale co se týká životosprávy a jeho velké vášně, rychlé jízdy. Stalo se mi několikrát, že mi zazvonil mobil a Zdeněk mi oznamoval, že je s autem v příkopu, abych mu pomohl. Dával mi v tomhle směru docela zabrat, ale byl to jeden z nejlepších brankářů, jakého jsme kdy v Jablonci měli,“ vzpomíná majitel jabloneckého klubu a současný šéf českého fotbalu Miroslav Pelta.

Anketa vzniká ve spolupráci Ligové fotbalové asociace a Sport.cz, partnera Gambrinus ligy.
Hráče do Jedenáctky 20 let Gambrinus ligy vybírejte zde.
Problémy s ním měl i trenér Jiří Kotrba. Jánoš totiž porušoval životosprávu a nešlo o jídlo… „Párkrát jsem to s ním řešil, přišly i postihy. Hlavně jsem mu říkal, ať nesedá za volant, pokud něco vypil a nejezdí rychle,“ vyprávěl už před lety Kotrba. Jenže Jánoš, který dojížděl denně do Prahy, se vyžíval v lámání rychlostních rekordů.

Reprezentace se nedočkal
Mnohé prohřešky vyretušovaly jeho nesporné brankářské kvality. Svého času totiž patřil k nejlepším českým brankářům. Vynikající na čáře, skvělý v práci s nohama, perfektně ovládal velké vápno a jako silná osobnost působil na hřišti pozitivně i na spoluhráče. A jak už bylo řečeno, troufal si i na pokutové kopy, jak je sám uměl chytat, tak je i dobře kopal. V jabloneckém dresu proměnil dva.

Po stříbrném mistrovství Evropy 1996 byl povolán na zářijový přípravný zápas s Islandem, který se hrál právě na jablonecké Střelnici. Zatímco jeho spoluhráč Radovan Hromádko se dočkal reprezentačního startu, Jánošovi přán nebyl, ač se pečlivě rozcvičoval a čekal, až mu dá trenér Dušan Uhrin pokyn, aby vystřídal mezi tyčemi Petra Koubu.

„Zdeněk oslovil i mne, abych trenérovi řekl, že by chtěl na chvíli do branky. Něco takového mi ale nepříslušelo. Uhrin po utkání řekl, že ho chtěl poslat do branky, ale po první půli jsme prohrávali a horko těžko jsme zápas otočili na 2:1. Bál se prý blamáže v prvním domácím zápase po stříbrném mistrovství Evropy a Kouba byl jeho jistotou. Zdeněk to nesl hodně těžce, že před domácími fanoušky nemohl nastoupit a užít si to,“ zavzpomínal dlouholetý kustod národního mužstva Jiří Šíma.

V elitní společnosti
V roce 1998 vychytal Jánoš svoji stou ligovou nulu a vstoupil do Klubu ligových brankářů. Tuto elitní společnost tvoří jen gólmani, kteří odehráli v nejvyšší soutěži sto celých zápasů, v nichž neinkasovali gól. A takovým moc není. Však také do šestnáctky proti Bejčkovi, jak byl Zdeněk Jánoš přezdíván, se útočníkům moc nechtělo. „Střet s ním byl vzhledem k jeho robustní postavě jako náraz do skály,“ přiznal věhlasný kanonýr Luděk Zelenka.

V létě 1999 odešel Jánoš do Příbrami. Stihl šest ligových zápasů, v nichž dvakrát vychytal nulu. Naposledy stál v brance 11. září proti Slavii. Zápas na stadiónu U Litavky skončil 1:1 a Jánoš byl chválen za skvělý výkon, protože vychytal šance Pavlu Horváthovi, Tomáši Doškovi, Luďku Zelenkovi, nebo Tomáši Kuchařovi. Co jméno, to fotbalový pojem a Horváth ještě v současnosti tvoří hru Viktorie Plzeň. O čtyři dny později šokoval dvaatřicetiletý Jánoš svým tragickým odchodem. „Je to pro nás obrovská fotbalová ztráta, ale nevýslovně větší lidská, protože Zdeněk byl především skvělý chlap a kamarád. Navíc změnil svoji životosprávu, byl vzorem. Na něj nelze zapomenout,“ projevil svoje city šéf příbramského klubu Jaroslav Starka.

Zdeněk Jánoš se bohužel nedožil ani skvěle rozjeté kariéry syna Adama. Ten je v kádru pražské Sparty. Zatím má na kontě jediný ligový start, takže do tátových 285 mu jich zbývá ještě hodně. Ale v jednom už otce překonal. V roce 2011 byl členem reprezentačního týmu, který vybojoval stříbrné medaile na mistrovství Evropy do 19 let. Reprezentační dres tedy už oblékl, byť zatím jen v mládežnických kategoriích, ale ve dvaceti letech je to dobrý počin, a táta by z něj měl určitě velikou radost.

http://www.sport.cz/fotbal/synot-liga/clanek/463987-psali-historii-fotbalove-ligy-janosuv-zivot-ukoncila-vasen-k-rychle-jizde.html

Tento obsah bol zaradený v Domáce, Slovania, Správy, Zahraničné, Zo života Cirkvi. Zálohujte si trvalý odkaz.